Michal Ajvaz
| Michal Ajvaz | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. října 1949 (74 let) Praha |
| Povolání | překladatel, básník, spisovatel a publicista |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | poezie, literární tvorba, literární věda, filozofie, publicistika a překlad |
| Ocenění | Cena Jaroslava Seiferta (2005) Magnesia Litera Kniha roku (2012) Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2020) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michal Ajvaz (* 30. října 1949 Praha) je český básník, překladatel a spisovatel, představitel magického realismu (jako představitel magického realismu je ovšem označován jenom částí literární kritiky - stále přetrvává problematika řazení. O magický realismus se podle značné části vědců dá mluvit jenom v rámci Latinské Ameriky, protože magický realismus vychází z mýtů původních indiánských obyvatel, proto se o Ajvazovi ale třeba i o Rushdiem mluví spíše jako o nadrealistech), současné literární fantastiky.
Životopis
Vystudoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1994 se živil různými dělnickými profesemi. Pracoval jako sálový dělník v obecním domě na Praze 4, noční hlídač parkoviště, poté jako domovník v hotelu v Krkonoších a čerpač vody u firmy Vodní zdroje. Poté pracoval mezi lety 1996 až 1999 jako redaktor Literárních novin a od roku 2003 je zaměstnán v centru pro teoretická studia Akademie věd a Univerzity Karlovy. Do roku 1989 nenapsal žádnou knihu, ačkoliv říká, že psal v nepravidelných intervalech už od patnácti let. Svoji první knihu vydává tedy až v roce 1989 a je pojmenována Vražda v hotelu Intercontinental.
Michal Ajvaz má karaimské předky; rodnou řečí jeho otce byla ruština.[1]
V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení.[2]
Dílo
Celkově se v Ajvazově tvorbě vyskytuje mnoho symbolů – jako třeba symbol knihy, které po přečtení mizí text, symbolizující utíkající život ad. Ajvaz si uchoval svou hravost a mírnou roztomilost prozaické tvorby, čímž svá díla odlehčuje, přesto jejich vážnost udržuje na takové hranici, aby dávala smysl a působila ve své magičnosti a mýtičnosti přirozeně.
Novější romány
V roce 1997 napsal román Tyrkysový orel, poté v 2001 napsal fiktivní cestopis Zlatý Věk a poté ještě romány Prázdné ulice nebo Cesta na jih, v těchto knihách již opouští svou oblíbenou Prahu a rozšiřuje svoje magické reálie hluboko do světa, například Malajsie, malého alpského městečka, fiktivní jihoafrické země a další a další.
Filosofické spisy
Mimo beletristické knihy psal Michal Ajvaz i filosofické spisy. V roce 1994 vydal knihu Znak a bytí, kde se zamýšlí nad Derridovou filosofií. Poté v roce 1997 vydal dvě knihy, Tiché labyrinty a Tajemství Knihy. A konečně poslední filosofický spis Světelný prales vyšel v roce 2003. Mimo to psal Ajvaz také mnohé eseje a zabýval se filosofií a tvorbou různých magických realistů. V roce 2003 mu proto vyšla kniha Sny gramatik a Záře písmen, kde rozebírá Borgesovu literární tvorbu.
Bibliografie
- Vražda v hotelu Intercontinental (1989, Mladá fronta) – Název knihy napovídá detektivní motivy, když ale knihu otevřeme, nečekaně objevíme dlouhé a zajímavé básně. Je to krátká knížka a začíná se zde rýsovat Ajvazovo literární zaměření. Nacházíme zde fantaskní bytosti zasazené do pražských a středočeských reálií. Po Václavském náměstí běhá tygr a když obejdeme Malou Stranu dostaneme se do Nepálu. Ajvaz se ale v knize neomezuje na pouhé dráždění čtenářovy fantazie, ale do básní opatrně komponuje i vlastní filosofické názory.
Další z Ajvazových hlavních znaků, který najdeme i ve Vraždě v hotelu Intercontinental, je dokonalý Ajvazovský vypravěčský um, kdy dokáže fantaskní bytosti do reálií zakomponovat tak, že čtenáři připadají jako cosi běžného až docela všedního. Jako by tam byli vlastně vždycky.
- Kniha je sestavena z několika desítek různě dlouhých básní, nepřesahujících ale dvě strany knihy, které samy o sobě jsou o něčem jiném a přece na sebe nějakým zvláštním způsobem navazují a jsou spojeny. Snad nějakou magickou nití, otevírající dveře druhého světa, do kterého se čtenář dívá z chladné reality. Nikdy se ale tyto dveře nesmí otevřít příliš mnoho.
- Vražda je přece jenom prvotina a proto v tomto díle stále něco schází a je z něj cítit jakási nerozhodnost, kdy si hledá Ajvaz svoje místo v literatuře.
- Návrat starého varana (1991, Mladá fronta) – Ajvaz zde znovu rozehrává svůj kolotoč obraznosti a krátké povídky, z kterých je kniha složena, spojuje znovu dohromady. Ajvaz ukazuje v knize obyčejné městské lidi v obyčejných situacích, které ale dělá neobyčejnými právě implantací jakéhosi mýtična. Vidí v těch nejobyčejnějších věcech nějaký hlubší a tajemný smysl a tento rozpracovává až do dokonalosti.
- Ajvaz do svých knih ale mimo mýtičnost a reálnost vkládá také jistou dávku hry, vtipu, roztomilosti a celé to tak působí jaksi nadneseně. Ajvazovi hrdinové situacemi proplouvají, mnohdy je sami ani neprožívají, jenom přemýšlejí, co by se mohlo stát a nebo poslouchají zážitky druhých.
- Druhé město (1993 Mladá fronta 2005 Petrov) – druhá prozaická kniha. Ajvaz říká, že první vydání mu po odevzdání rukopisu ani nebylo vráceno ke korektuře, a tak je v něm obsaženo mnoho chyb a nepřesností, kvůli kterým nemůžeme dostatečně pochopit myšlenku knihy, které už ale jsou v druhém vydání opraveny. Druhé město je první Ajvazova kniha s uceleným příběhem, který se rozkládá v mnoha kapitolách na přibližně 200 stranách. Děj se odehrává v zasněžené zimní Praze v blíže neurčeném čase. Vypravěč (v celé knize zůstává nepojmenován) nachází v antikvariátu zvláštní knihu psanou neznámými znaky, vypůjčí si ji a rozhodne se ji prozkoumat. Vyjde najevo, že souběžně s Prahou existuje ještě jakési tajemné druhé město, které se rozkládá v okrajích našeho světa, v místech, která svými smysly a rozumem opomíjíme… V noci na Karlově mostě pobíhají losi, na filosofické fakultě probíhají podivné přednášky, na které se člověk musí dostavit s lasičkou, mezi zasněženými poli a po ulicích projíždí zelená tramvaj, která „požírá“ cestující a odváží je do druhého města, ve tmě šatníků probíhá válka tak vleklá, že jsou někteří bojovníci k nepoznání od kabátů, a když nastoupíte za chladného deštivého večera do vagónu na opuštěném nádraží, může se vám stát, že uvnitř místo sedadel naleznete jenom studenou gotickou kapli nebo seminář o dávných démonech uvězněných v deklinačních koncovkách.
- Vypravěč se vydává po stopách druhého města a v bistru na Pohořelci se setkává s dívkou, jejíž otec dělá v druhém městě velekněze. Čím hlouběji však proniká do tajemství druhého města, tím více je zapleten do nejasností a záhad. Na střeše svatovítské katedrály hovoří s recitačním ptákem, vyslechne rozhovor dvojice, která na zaoceánském parníku pluje pražskými ulicemi, střetává se s tajuplnými obyvateli druhého města a uniká jim.
- Teprve potom si uvědomí, že není možné pochopit druhé město, že se může jen stát jeho součástí. Protože náš svět je světem středů, vnímáme jen to, co jsme zvyklí vnímat, a opomíjíme to, co jsme zvyklí opomíjet. Nehledáme nálady skryté v záhybech záclon a hudbu ve zvucích projíždějícího vlaku. Vypravěč za sebou zanechá knihu coby zprávu o hledání a odchází vstříc zelené tramvaji, aby do druhého města odešel jednou provždy.
- Kniha byla oceněna nakladatelstvím Mladé fronty jako nejlepší česká kniha za rok 1993.[3].
- Znak a bytí. Úvahy nad Derriderovou grammatologií (1994, Filosofia, Praha)
- Tiché labyrinty (1997, Argestea, Praha)
- Tyrkysový orel (1997, Hynek) – román
- Tajemství knihy (1997, Petrov)
- Zlatý věk (2001, Hynek) – fiktivní cestopis
- Sny gramatik, záře písmen. Setkání s Jorgem Luisem Borgesem (2003, Hynek)
- Světelný prales. Úvahy o vidění (2003, OIKOYMENH, Praha)
- Prázdné ulice (2004, Petrov) – román
- Druhé město (2005, Petrov)
- Padesát pět měst (2006, Červený Kostelec – Příbram)
- Cesta na jih (2008, Druhé město, Brno) - každý příběh je jen počátkem příběhu dalšího, ze záhybů a tvarů jedné reality vyvstávají reality další, tak by se dala shrnout hlavní myšlenka Cesty na jih. Spletitý řetězec vnořených vyprávění, který začíná ospalého letního večera na Krétě, kde se vypravěč setkává s Martinem, který mu sdělí svůj příběh z uplynulého léta, postupně prochází mnoha reálnými i fiktivními světy, postavy knih vypráví příběhy, jejichž postavy vypráví příběhy další... Vražda z rukou Ding an sich, Věci o sobě z Kritiky čistého rozumu ztvárněné v bizarním baletu na jevišti malého zapadlého divadla, drátěná kniha, kterou vytvořil trestanec ve fiktivní zemi latinské Ameriky, příběh démona, který se vždy po mnoha letech musí účastnit krutých bojů v malachitových palácích, renesance tajemného lygdského učení, tím vším příběhy prochází, splétají se, jeden se vynoří z druhého a zase v něm zanikne. Martin se zprvu podílí na vyšetřování podivné smrti dvou nevlastních bratrů, ale jak se putování za pravdou skrze města a městečka Slovenska, Maďarska, Slovinska, Itálie a nakonec i Řecka prodlužuje, začíná si uvědomovat, že vraždy možná nejsou hlavní příčinou cesty, na kterou se vydal. Že ho celou dobu vábil dech oprýskané omítky, zelených okenic, pach slané mořské vody a mramorové sochy na prázdných náměstích. Že ho celou dobu vábil jih.
- Snování (2008, Pavel Mervart, Červený Kostelec) – s Ivanem M. Havlem
- Sindibádův dům (2010, Pavel Mervart, Červený Kostelec) – druhá kniha korespondenčních rozhovorů s Ivanem M. Havlem
- Lucemburská zahrada (2011, Druhé město, Brno) – novela
Překlady
- Ernst Jünger: Na mramorových útesech (Mladá fronta, 1995, Praha)
Odkazy
Reference
- ↑ AJVAZ, Michal. Prázdné místo ve světě minulosti. iLiteratura.cz [online]. 2016-01-27 [cit. 2016-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Michal Ajvaz [online]. Měsíc autorského čtení [cit. 2016-11-02]. Dostupné online.
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Ajvaz, Michal, s. 25.
Literatura
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 15.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 11.
- MENCLOVÁ, Věra; VANĚK, Václav, a kol. Slovník českých spisovatelů. 2. vyd. Praha: Libri, 2005. 832 s. ISBN 80-7277-179-5.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 11.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal Ajvaz na Wikimedia Commons 
Osoba Michal Ajvaz ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michal Ajvaz
- Michal Ajvaz ve Slovníku české literatury
- Michal Ajvaz na stránkách Festivalu spisovatelů Praha
- Michal Ajvaz na stránkách Nakladatelství Petrov
- Nepřetržitá města Michala Ajvaze na stránkách Čmelák a svět
- Michal Ajvaz o knize Zlatý věk na stránkách iLiteratura.cz
- Michal Ajvaz o knize Prázdné ulice na stránkách O životě.cz
- Erika Zlamalova: Rozhovor s Michalem Ajvazem
