Karaimové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karaimové
Kкъарай, Karaj
Qaraylar.jpg
Karaimové v 19. století
Populace
cca 2000
Země s významnou populací
Ukraine Ukrajina 1 196
Lithuania Litva 241
Russia Rusko 205
Turkey Turecko 80
Poland Polsko 45
Izrael Izrael  ???
Jazyk(y)

karaimština

Náboženství

karaismus, křesťanství

Příbuzné národy

Chazaři, Kypčaci

Karaimové nebo Krymští Karaiti (karaimsky v krymském nářečí: plurál къарайларKarajlar v trakaiském nářečí: plurál Karajlar, turecky: plurál Karajlar, hebrejsky: singulár קָרָאִים - Kara'im) také známí jako Karaimi a Karaji, je komunita etnických turkických národů, přívrženců karaitského judaismu ve východní Evropě. "Karaj" je romanizované hláskování původního názvu "къарай", zatímco "Karaim" je ruské, ukrajinské, litevské a polské jméno pro komunitu. Pocházejí z Krymu, usazovali se však také v Litvě a v pozdním středověku i jinde v Evropě.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Karaimové jsou nábožensko-etnickou skupinou, vyznávají karaitskou formu judaismu. Karaitský judaismus odmítá ústní Tóru a uznává pouze Tanach (Starý zákon) a tím se odlišuje od hlavního směru judaismu, označovaného jako rabínský.

Pozor na záměnu slov Karaita a Karaim: první slovo má čistě náboženský význam, jde o směr judaismu a jeho vyznavači nejsou pouze Karaimové. Karaimové mají některé zvyky, kterými se od karaistkého judaismu zásadně liší, např. jejich modlitby nejsou orientovány na východ jako u Židů, ale na jeruzalémskou mešitu al-Aksá, uznávají Mohameda a Ježíše jako proroky.

Stručná historie[editovat | editovat zdroj]

Etnicita Karaimů v Chazarském kaganátu[editovat | editovat zdroj]

Turkicky mluvící Karaimové žili na Krymu po celá staletí. Jejich původ je předmětem velké diskuse.

  1. Někteří je považují za potomky karaitských Židů, kteří se usadili na Krymu a přijali formu kypčackého jazyka. S tímto výkladem se ztotožňují stoupenci rabínského judaismu. Někteří historici souhlasí s jejich tvrzením a to důvodu:
    • Nerabínští (karaitští) Židé se usadili na Krymu již v době, kdy toto území ovládala Byzantská říše. Později se sjednotili jako ostatní nerabínské směry v karaitském judaismu. Karaitští židé opovrhovali Chazary, kteří později ovládli Krym. Obyvatelé Chazarské říše přijali rabínskou formu judaismu.
    • Jiná teorie říká, že se jedná o židy, kteří byli jazykově turkizováni.
  2. Jiní je považují za potomky Chazarů nebo Kypčaků konvertovaných ke karaitskému judaismu. Horní vrstva chazarské společnosti konvertovala k judaismu v 8.-9. století. Skupina Chazarů (turecky Kabaři nebo Kavaři), kteří se zapojili do neúspěšného povstání, se připojila k Maďarům při invazi do Maďarska a usadili se tam na konci 9. století. Zajímavá památka této skupiny Chazarů byla objevena v Sedmihradsku, (dnešní Rumunsko), ve 20. století. Nazývá se Alsószentmihály Rovasské nápisy. Byly přepsány archeologem a historikem Gáborem Vékonym.[1] Přepis těchto dvou řádku je následující:[2] (první řádek). „Jeho sídlo je slavné“ a (druhá řada) „Kur jüedi karaite“ nebo „Jüedi kur karaite.“ Zde je vidět důkaz, že přinejmenším část Chazarů byli karaity.[3]

Dnes mnoho krymských Karaimů popírá izraelský původ a považují se za potomky Chazarů.[4] Konsensus mezi historiky se však domnívá, že náboženstvím Chazarů byl talmudický judaismus.[5]

Deportace[editovat | editovat zdroj]

Ve 14. století bylo několik stovek karaitských rodin deportováno na Litvu a pak i na Ukrajinu (především na Halič) a do Polska.

V roce 1392 velkovévoda Vytautas z velkého vévodství Litvy přemístil jednu větev krymských karaitů do Litvy, kde stále mluví vlastním jazykem. Litevští karaité se usadili především ve Vilniusu a Trakai, stejně jako v Biržai, Pasvalys, Naujamiestis a Upytė - menších sídlech pod litevskou správou - a v zemí současného Běloruska a Ukrajiny, které byly součástí velkovévodství Litva. Karaimům na litevském území byla udělena určitá míra autonomie.

Karaimští židé zde měli sice svoji samosprávu a nepodléhali rabínské jurisdikci, ale i tak museli platit stejné daně jako rabínští Židé. Karaimští chachamové (obdoba rabínů) byli v kontaktu v karaimskožidovskými komunitami v Turecku, Izraeli či v Egyptě.

Carské Rusko[editovat | editovat zdroj]

Karaitská kenesa ve Vilniusu

Jedním z nejvýznamnějších východoevropských karaimských vůdců devatenáctého století byl lucký rodák Avraham Firkovič. Jeho knihy jsou uznávané i Karaimy mimo východní Evropu, jeho sidur je užíván některými komunitami v Izraeli. Avraham Firkovič a Sima Babovič, byly hnací silou společného úsilí o změnu postavení karaitské komunity z hlediska ruského právního systému. Zvláště Firkovič byl neoblomný ve svých pokusech o propojení Karaimů s Chazary a byl obviněn z padělání dokumentů a nápisů na podporu svých tvrzení. Nakonec carská vláda oficiálně uznala Karaimy jako Turkice nežidovského původu. Vzhledem k tomu, že Karaimové byli vyhodnocení jako nevinní smrtí Ježíše (zbaveni nálepky vrahů Ježíše), byli osvobozeni od mnoha tvrdých omezení vztahujících se na Židy. Byli v podstatě ve stejném právním postavení jako muslimští Krymští Tataři. Mimo jiné to znamenalo, že nemuseli platit židovské daně, směli vlastnit půdu, stěhovat se mimo „židovská“ území atd.

Karaimům blízké krymčacké společenství, které mělo podobné etnolingvistické pozadí, ale uznávalo rabínský judaismus, stále trpělo carskými protižidovskými zákony. Od začlenění Krymu do Ruské říše, se hlavním centrem Karaimů stalo město Jevpatorija.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V době 2. světové války se Seraja Szapszal zasloužil o to že Karaimové nepodléhali nacistickým rasovým zákonům tak jako rabínští Židé. Pracoval na sovětské akademii věd, kde pokračoval v dejudaizaci Karaimů. Prosadil nahrazení hebrejského písma latinkou či azbukou ap. Náboženský život byl téměř zlikvidován a z Karaimů se stala etnická pospolitost.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Bez ohledu na jejich původ, od dob Zlaté hordy kupředu, byli přítomni v mnoha městech a vesnicích po celém Krymu a kolem Černého moře. Během období Krymského chanátu mohly být některým z hlavních společenství, nacházejících se ve městech Čufut Kale, Sudak, Kefe a Bachčisaraj.

Mnoho Karaimů byli zemědělci. Členové komunity sloužili v armádě sil Rzeczpospolita a Krymského chanátu.

Dnes nemají Karajal Karaimové téměř žádné povědomí o hebrejštině - náboženský jazyk, a neovládají ani karaimštinu. Karaimové neuznávají Talmud, ale pouze Tanach. Karaimská synagoga se nazývá kenesa. Ve svém znaku mají Talit.

Jejich činnost je omezena na vystupování v krojích, které připomínají kroje tatarské. Na Krymu je možné najít Karaitské hřbitovy se starými židovskými náhrobky. Na Krymu se také zachovalo největší povědomí o židovském původu. Někteří Karaimové po pádu SSSR odešli do Izraele.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vékony, Gábor (2004): A székely rovásírás emlékei, kapcsolatai, története [The Relics, Relations and the History of the Szekely Rovas Script]. Publisher: Nap Kiadó, Budapest. ISBN 963 9402 45 1
  2. Vékony, Gábor (1997): Szkíthiától Hungáriáig: válogatott tanulmányok. [From Scythia to Hungary: selected Studies] Szombathely: Életünk Szerk. Magyar Írók Szövetsége. Nyugat-magyarországi Csoport. Ser.: Életünk könyvek, p. 110
  3. Viz vice informací: Rovas skriptu v Chazarštině a Rovas Pedia.
  4. Blady 113-130.
  5. Brook 110-111, 231.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]