Klíšťová encefalitida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Klíšťová encefalitida (též klíšťový zánět mozku) je infekční virové onemocnění je onemocnění vyvolané virem klíšťové encefalitidy, které se projevuje příznaky podobnými chřipce, horečkou a u některých pacientů meningoencefalitidou, zánětem mozku a zánětem mozkových blan. Většina nakažených osob však nevykazuje žádné příznaky onemocnění. Úmrtnost je sice nízká, ale často dochází k trvalým následkům.[1]

Nemoc, způsobená původci ze skupiny Flaviviridae, se přenáší kousnutím (přisátím) infikovaného klíštěte, především klíštěte obecného (Ixodes ricinus); méně často konzumací syrového mléka od infikovaného zvířete. Kauzální léčba klíšťové encefalitidy neexistuje, léčba je pouze symptomatická. Kromě obecných ochranných opatření, jako je nošení oblečení zakrývajícího tělo a kontrola těla po návštěvě lesa, lze za preventivní opatření považovat aktivní očkování vakcínou proti klíšťové encefalitidě. Na národních úrovních se různě liší a je různými úřady doporučováno všem osobám, které pobývají, pracují nebo cestují v "rizikových" nebo endemických oblastech.

Počet hlášených případů se ve většině zemí zvyšuje.[2] Klíšťová encefalitida představuje pro Evropu znepokojivou zdravotní výzvu, protože počet hlášených případů klíšťové encefalitidy u lidí ve všech endemických oblastech Evropy se za poslední tři desetiletí zvýšil téměř o 400 %.[3]

Je známo, že virus klíšťové encefalitidy infikuje řadu hostitelů včetně přežvýkavců, ptáků, hlodavců, masožravců, koní a lidí.

Onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Inkubační doba klíšťové encefalitidy bývá 7 až 14 dnů, může být však i měsíc. Obecně lze říci, že nemoc probíhá hůře u dospělých než u dětí a že po setkání s virem získává člověk s normálně pracujícím imunitním systémem imunitu proti typu viru, který jej napadl, a případně i proti příbuzným virům. Tato imunita však není trvalá, postupem času slábne. Získaná imunita (promořenost) je však i v rizikových oblastech velmi nízká.[4] Nemoc může mít podobu jen lehkých bolestí hlavy a zvýšené teploty nebo (ve druhé fázi) těžký průběh spojený s prudkými bolestmi hlavy, vysokými horečkami, dezorientací, poruchami motorické koordinace, ztuhnutím šíje, atd. Při těžkém průběhu může dojít k úmrtí nebo k dlouhodobějším či doživotním následkům v podobě ochrnutí, poruchám soustředění či snížení intelektuálního výkonu.

Přenos[editovat | editovat zdroj]

Dospělé klíště druhu Ixodes scapularis.
Očkovací sada na klíšťovou encefalitidu

Hlavní přenos se odehrává prostřednictvím infikovaných klíšťat, přičemž přirozeným rezervoárem virů jsou zejména hlodavci. Existuje i přenos alimentární cestou skrz tepelně neupravený kozí či ovčí sýr a mléčné výrobky. Známý je případ epidemie ze slovenské Rožňavy, kde v roce 1951 onemocnělo na 600 lidí touto nemocí v důsledku konzumace infikovaného mléka. V roce 1999 bylo na Vsetínsku diagnostikováno 22 případů, u nichž k nakažení došlo patrně v důsledku pozření ovčího sýra vyrobeného z infikovaného mléka. Nemoci, u nichž došlo k přenosu alimentární cestou, mají zpravidla lehčí průběh.

Prevence a podpůrná léčba[editovat | editovat zdroj]

Relativně účinnou prevencí je očkování, jelikož se však klíšťová encefalitida vyskytuje v řadě typů a očkování nebývají komplexní, je třeba zvolit očkovací látku postihující rizika dané oblasti (např. střední Evropy). Očkování proti konkrétním typům poskytuje i částečnou imunitu proti sérologicky příbuzným typům, ale tato poučka neplatí zcela obecně. Očkování se doporučuje u lidí pracujících v rizikových profesích či zabývajících se rizikovými činnostmi (např. tábory v přírodě). Zejména v rizikových oblastech s podílem infikovaných klíšťat přesahujícím obvyklé 1 %. Po přeočkování po 3 letech je nutné neustálé přeočkovávání po 5 až 6 letech. V roce 2014 očkování vyhledalo 23 % české populace, nárůst je připisován kladnému postoji zdravotních pojišťoven a jejich fondům prevence.[5] Pro srovnání - proočkovanost v Rakousku je přes 80 % a tomu odpovídá pokles závažných onemocnění na desetinu. V ČR ve sledovaném období počet onemocnění dvojnásobně vzrostl.[6] Jedinou možnou léčbu představuje podpůrná léčba (vitamíny a léky tlumící sekundární projevy nemoci) a klid na lůžku. U závažných případů se podává interferon.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Nemoc se vyskytuje na řadě míst v Evropě a Asii a je spojena s rozšířením klíšťat. Většina případů je soustředěna do ohniskových oblastí, kde se infikovaná klíšťata v hojné míře vyskytují. Počet případů dlouhodobě mírně roste a plocha rizikových oblastí se pomalu rozšiřuje.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V Česku představují nejvíce rizikovou oblast jižní Čechy a obecně okolí Vltavy a Berounky, kromě toho se za vysoce rizikové označují některé části Jeseníků a Českomoravské vrchoviny. V Českých Budějovicích se výzkumem klíšťové encefalitidy intenzivně zabývají vědci z Parazitologického ústavu AV ČR.

Proočkovanost proti klíšťové encefalitidě je v České republice stále nízká – 33 % (v roce 2021).[7] Pro srovnání – v Rakousku je přes 80 %.[8] Výskyt případů tohoto onemocnění přitom stále roste a v roce 2020, kdy úřady evidovaly 854 případů nákazy, byl dokonce nejvyšší za posledních devět let.[9] Očkování je se spoluúčastí, ve věku nad 50 let plně hrazeno pojišťovnami.

Upozornění[editovat | editovat zdroj]

V běžné populaci bývá zaměňován pojem klíšťová encefalitida s pojmy meningitida nebo meningokok.

  • Onemocnění vyvolané bakterií Neisseria meningitidis (meningokok) je přenosné výhradně mezi lidmi (interhumánně). Očkování plně hradí zdravotní pojišťovny dětem i dospělým.
  • Meningitida čili zánět mozkových blan je vyvoláván především viry, bakteriemi či jinými mikroorganismy. Očkování plně hradí zdravotní pojišťovny dětem, rizikovým pacientům a lidem ve věku nad 65 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ PETROUŠOVÁ, Lenka; ZJEVÍKOVÁ, Alena. Klíšťová encefalitida v dětském věku, význam očkování. Pediatrie pro praxi. 2014, roč. 15, čís. 2, s. 67–69. Dostupné online [cit. 2021-08-23]. ISSN 1213-0494. OCLC: 219478595. 
  2. ↑ Suss J. Tick-borne encephalitis in Europe and beyond--the epidemiological situation as of 2007. Euro Surveill.. June 2008. Dostupné online. DOI 10.2807/ese.13.26.18916-en. PMID 18761916. 
  3. ↑ Factsheet about tick-borne encephalitis (TBE) [online]. 18 June 2017 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Luňáčková L, Chmelík V, Šípová I, Žampachová E, Bečvářová J. Epidemiologické sledování klíšťové encefalitidy v Jižních Čechách – lokalita Římov, Epidemiologie mikrobiologie imunologie č. 2, roč. 52, duben 2003
  5. ↑ Zdravotní pojišťovny přispívají na očkování proti klíšťové encefalitidě [online]. Hledamzdravi.cz, 2015-04-03 [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ CHMELÍK, Václav. Klíšťová meningoencefalitida. Dermatologie pro praxi. 2008, roč. 5, čís. 3, s. 105–108. Dostupné online [cit. 2021-08-23]. ISSN 1802-2960. OCLC:320686307. 
  7. ↑ Příprava na jaro v přírodě: očkování proti klíšťové encefalitidě. vakciny.avenier.cz [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Impfplan Österreich. www.sozialministerium.at [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ ZP MV ČR: Na očkování proti „klíšťovce“ je teď nejvhodnější čas Archivováno 2. 5. 2021 na Wayback Machine., 10.2.2021

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klíšťová_encefalitida&oldid=23677411“