Jihlavský kraj
Jihlavský kraj byl správní celek, který vznikl 1. ledna 1949 na základě správní reformy z roku 1948 z částí jihozápadní Moravy a východních oblastí Čech, a v hrubých rysech se kryl s územím moderního kraje Vysočina. Jeho centrem bylo město Jihlava. Kraj měl rozlohu 6 651 km².
Obsah |
Geografie [editovat]
Náležel k němu celý moderní okres Jihlava, téměř celý moderní okres Pelhřimov, většina území moderních okresů Třebíč a Žďár nad Sázavou, jižní polovina moderního okresu Havlíčkův Brod, východ a sever moderního okresu Jindřichův Hradec (především Dačicko), a okrajové části moderních okresů Kutná Hora, Benešov a Znojmo. Na východě sousedil s Brněnským krajem, na severu s Pardubickým krajem, na západě s krajem Pražským a Českobudějovickým, na jihu pak s rakouskou spolkovou zemí Dolní Rakousko.
Administrativní členění [editovat]
13 okresů: Dačice, Havlíčkův Brod, Humpolec, Jihlava, Kamenice nad Lipou, Ledeč nad Sázavou, Moravské Budějovice, Pacov, Pelhřimov, Třebíč, Třešť, Velké Meziříčí, Žďár.
Historický vývoj [editovat]
1. července 1960 bylo na základě další správní reformy území Jihlavského kraje přerozděleno mezi kraj Jihomoravský (většina území), Jihočeský (Dačicko a Pelhřimovsko), Východočeský (jižní polovina moderního okresu Havlíčkův Brod), a Středočeský (okrajové oblasti moderních okresů Kutná Hora a Benešov).
Od 1. ledna 2000 patří většina území někdejšího Jihlavského kraje ke kraji Vysočina, jenž se do 30. května 2001 také nazýval Jihlavský kraj. Území v moderním okrese Jindřichův Hradec náleží i nadále k Jihočeskému kraji, okrajová oblast na severozápadě náleží nadále ke kraji Středočeskému, území v moderním okrese Znojmo náležejí i nadále k Jihomoravskému kraji.
