Janez Drnovšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Janez Drnovšek
Janez Drnovšek

Ve funkci:
22. prosinec 2002 – 23. prosinec 2007
Předseda vlády Anton Rop
Janez Janša
Předchůdce Milan Kučan
Nástupce Danilo Türk

Ve funkci:
15. květen 1989 – 15. květen 1990
Předseda vlády Ante Marković
Předchůdce Raif Dizdarević
Nástupce Borisav Jović

Ve funkci:
14. květen 1992 – 3. květen 2000
Prezident Milan Kučan
Předchůdce Lojze Peterle
Nástupce Andrej Bajuk
Ve funkci:
17. listopad 2000 – 11. prosinec 2002
Prezident Milan Kučan
Předchůdce Andrej Bajuk
Nástupce Anton Rop

Narození 17. květen 1950

SR Slovenia Celje, LR Slovinsko

Úmrtí 23. únor 2008
Slovinsko Zaplana (občina Vrhnika), Slovinsko
Národnost slovinská
Politický subjekt Svaz komunistů Slovinska (do 1990)
Liberální demokracie Slovinska (1990-2006)
Choť Majda Drnovšek (rozvedeni)
Vzdělání Univerzita v Lublani
Univerzita v Mariboru
Profese ekonom
Webová stránka Archivní webová stránka
Commons Janez Drnovšek
Drnovšek ve Varšavě s bývalým prezidentem Polska Aleksanderem Kwaśniewským

Dr. Janez Drnovšek (17. květen 1950[1] – 23. únor 2008[1]) byl slovinskýjugoslávský politikekonom.

Osobní život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Janez Drnovšek se narodil 17. května v Celji. Vystudoval ekonomii na Lublaňské univerzitě (1973) a v roce 1986 získal doktorát na Univerzitě v Mariboru.[2] V devadesátých letech získal čestné doktoráty. V roce 2004 získal funkci čestného senátora Evropské akademie věd a umění v Salzburgu.[1]

Po dokončení mariborské univerzity nastoupil do stavební firmy a poté začal pracoval jako specialista na mezinárodní finanční vztahy a úvěrovou a měnovou politiku v bance ve středním Slovinsku. Jeho zkušenosti a schopnosti umožnily, aby byl na rok jmenován ekonomickým poradcem na jugoslávském velvyslanectví v Káhiře.[2]

V roce 1999 mu byla diagnostikována rakovina, byla mu odebrána ledvina a na čas došlo k zlepšení jeho stavu.[3] V roce 2001 však Drnovšek přiznal, že byly zjištěny další metastázy v plicích a v játrech. Zhoršený zdravotní stav se projevil ve změně životního stylu a přechodem na veganskou stravu. Drnovšek opustil prezidentský palác a odebral se se svým psem do odlehlé vesnice Zaplany, kde pěstoval vlastní bioprodukty a pekl vlastní chleba.[4][2] Drnovšek také odmítal léčbu, což vyvolávalo zděšení jeho lékařů.[2] Ze Zaplany pak nejen kritizoval jednotnou zemědělskou politiku EU, ale také varoval Slovince a další národy, že žijí na pokraji apokalypsy. Drnovšek zahájil několik osobních kampaní, jedna z nich byla věnována míru v Dárfúru. V reakci na jeho zmínku o autonomii Kosova jako reálném východisku došlo k diplomatické roztržce s Bělehradem.[3] Drnovšekova výstřednost a rozpory s vládou vyústily ve snížení prezidentského rozpočtu.[2]

Drnovšek měl z nedlouhého manželství syna Jašu (* 1978).[5] Po novoročním projevu k poslancům v roce 2006 Drnovšek v rozhovoru s médii přiznal, že má i nemanželskou dceru Nanu (* 1981).[6]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V socialistické Jugoslávii[editovat | editovat zdroj]

Ke zlomu v Drnovšekově životě došlo v roce 1989. Do funkce mělo být ustaveno nové federální Předsednictvo a jedním z kandidátů byl i Janez Drnovšek. V dubnu 1989 pak relativně neznámý Drnovšek – k velkému překvapení všech – porazil očekávaného vítěze voleb Marka Bulce, a to dokonce s velkým náskokem.[7] Drnovšekův úspěch tkvěl v jasném vzkazu voličům, kterým byla učiněna nabídka tržní ekonomiky a politické demokracie.[7]

Již 15. května 1989 převzal naprosto neznámý odborník na finanční analýzu Drnovšek od Raifa Dizdareviće přímo vedení Předsednictva. V září 1989 na základě dohody slovinských komunistů s opozicí měl slovinský parlament přijmout ústavní dodatky k republikové ústavě.[8] Jugoslávská lidová armáda (JNA) prosazovala v souvislosti s touto událostí zavedení mimořádných opatření, čemuž Drnovšek zabránil svou účastí na slavnostním zasedání Skupščiny, která 27. září 1989 přijala přes osmdesát dodatků republikové ústavy.[8][9] Již na druhý den byly v srbských a černohorských městech zorganizovány demonstrace volající po jeho odchodu.[8]

Od září 1989 do května 1990 byl Drnovšek také předsedou Hnutí nezúčastněných zemí. Tuto funkci po něm převzal Borislav Jović, který 15. května 1990 podle zásady rotace převzal také vedení federálního Předsednictva.

Rozklad Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Počátek konce Jugoslávie byla smrt jugoslávského prezidenta Tita, jehož osobní autorita umožňovala fungování federace i jejích orgánů. Sám Tito svého času koncipoval tezi, podle které federace přežije, jestliže bude fungovat Svaz komunistůarmáda si zachová všejugoslávský charakter.

V lednu 1990 byl na neurčito přerušen 14. kongres SKJ, když rozpor mezi slovinskou a srbskou delegací dosáhl takové míry, že Slovinci jednání za cynického potlesku srbských straníků opustili. Ačkoliv byl federální premiér Marković přesvědčen o možnosti existence federace i bez integrujícího prvku SKJ, následné události svědčily o opaku. V důsledu ústavněprávních změn došlo k výměně delegátů autonomních oblastí SR Srbsko (VojvodinaKosovo) a také k nahrazení jugoslávsky smýšlejícího chorvatského delegáta Stipe Šuvara Stjepanem Mesićem.

V prosinci 1990 bylo ve Slovinsku uskutečněno referendum, které politické reprezentaci uložilo do půl roku provést nezbytné úkony k osamostatnění republiky. 25. června 1991 přijal slovinský parlament ústavní akt o samostatnosti a nezávislosti Slovinska.[10] Federální premiér Ante Marković vydal pokyn JNA, která zahájila vojenské operace ve Slovinsku. Delegace ES se následně pokusila tuto situace řešit a za její účasti pak byla 7. července 1991 uzavřena Brionská deklarace, která stanovila mimo jiné tříměsíční moratorium na slovinskou (a chorvatskou) samostatnost. Jednotky JNA se měly dle dohody stáhnout do kasáren, kde se nacházely před vypuknutím konfliktu.

Na posledním zasedání Předsednictva SFRJ v plné sestavě 18. července 1991 v Bělehradu navrhl Drnovšek stažení JNA s veškerou výzbrojí z území Slovinska a uvolnění slovinských vojáků ze všech vojenských objektů v Jugoslávii.[11] Drnovšek pro svůj návrh získal podporu nejen těch, kteří v květnu 1991 zablokovali ustavení Mesiće do funkce předsedy Předsednictva (tj. Srbska, Kosova, VojvodinyČerné Hory), ale také svazového ministra obrany generála Kadijeviće. Postupné stažení jugoslávských jednotek ze Slovinska dávalo tušit, že odchodu Slovinska z federace již nebude bráněno. Všechny tři komory slovinské Skupščiny již počátkem října 1991 deklarovaly vůli federaci opustit a po uplynutí moratoria se tak i stalo.[12] Drnovšek ostatně sehrál v procesu osamostatnění významnou úlohu, právě tím, že za Slovinsko s velením Jugoslávské lidové armády vyjednával.[1]

Samostatné Slovinsko[editovat | editovat zdroj]

Po rozkladu federálních institucí i samotné federace působil Drnovšek ve službách Slovinska především při vyjednáváních. Zanedlouho se stal předsedou Liberální demokracie Slovinska (LDS) a v roce 1992 pak vytvořil svou první vládu. S krátkou přestávkou v roce 2000 byl premiérem až do okamžiku zvolení prezidentem, přičemž neprohrál žádné volby.[13]

V důsledku svého zdravotního stavu a náročnosti funkce premiéra se Drnovšek rozhodl kandidovat v roce 2002 na prezidenta. Zvítězil ve druhém kole, když porazil Barbaru Brezigar, která je v současnosti slovinskou generální prokurátorkou.

Drnovšek prosazoval integraci Slovinska do Evropské unie a také přijetí odmítnuté Smlouvy o ústavě pro Evropu. Ke konci mandátu rostly Drnvošekovy výhrady k EU.[3]

Do druhého volebního období již Drnovšek nekandidoval a právě ceremonie předání funkce Danilo Türkovi v prosinci 2007 byla posledním veřejným vystoupením tohoto slovinského politika.

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1996 byla vydána kniha Moja resnica (Moje pravda, anglicky: Escape from Hell), kde popsal svůj náhled na rozpad Jugoslávie, jehož byl přímým účastníkem.[14] Dále Drnovšek publikoval různé studie a monografie. V roce 2007 napsal Pogovori (Dialogy), kde se zaobíral základními otázkami lidské existence, smyslem života a osudem lidské rasy.[14]

Janez Drnovšek zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve svém domě v Zaplaně 23. února 2008.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Office of the President of the Republic. Janez Drnovšek: Biography [online]. c2005, [cit. 2009-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Janez Drnovsek. TimesOnline [online]. 2008-02-25 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. a b c ČT24. 2008: Zemřel bývalý slovinský prezident Janez Drnovšek. Kalendárium [online]. 2009-02-23 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  
  4. Janez Drnovsek. Telegraph [online]. 2008-02-25 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. Življenje Janeza Drnovška: Po težki bolezni je umrl danes ponoči. MMC RTV SLO [online]. 2008-02-23 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  (slovinsky) 
  6. Drnovšek o načrtih in svoji hčerki: Zakasnela novoletna poslanica. MMC RTV SLO [online]. 2006-01-01 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  (slovinsky) 
  7. a b PARTOS, Gabriel. Janez Drnovsek: Slovenian president who achieved membership of the EU and Nato for the former Yugoslav republic. The Independent [online]. 2008-02-25 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  (anglicky) 
  8. a b c PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie: 1918-1992. 1. vyd. Praha : Argo, 2000. 537 s. ISBN 80-7203-277-1. S. 460.  
  9. Vlada Republike Slovenije. Pomembni akti, sprejeti v procesu osamosvajanja Republike Slovenije: 27. september 1989 - 31. december 1991. Osamosvojitveni akti Republike Slovenije [online]. [c2009] [cit. 2009-12-10]. Dostupné online.  (slovinsky) 
  10. Uradni list Republike Slovenije: Deklaracija ob neodvisnosti [online]. c1991 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online. (slovinsky)
  11. Pirjevec (2000). s. 497.
  12. Stališča in sklepi Skupščine Republike Slovenije ob izteku trimesečnega moratorija za nadaljnje uresničevanje osamosvojitvenih aktov Skupščine Republike Slovenije z dne 25. junija 1991, predpisanega z „Brionsko deklaracijo“, z dne 7. julija 1991. Uradni list Republike Slovenije [pdf]. 1991-10-02 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online. ISSN 1318-0576.  (slovinsky) 
  13. Janez Drnovšek (1950 - 2008). Pengovsky [online]. 2008-02-23 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  (anglicky) 
  14. a b c Ministry of Public Administration. D: Drnovšek, Dr.Janez. Glossary of terms [online]. c2007 [cit. 2009-12-17]. Dostupné online.  (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky) DRNOVŠEK, Janez. Escape from Hell [online]. [1996], [cit. 2009-12-17]. Dostupné online. (anglicky)