Socialistická autonomní oblast Kosovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socialistická autonomní oblast Kosovo
Socijalistička Autonomna Pokrajina Kosovo
Социјалистичка Аутономна Покрајина Косово
Krahina Socialiste Autonome e Kosovës
 Socialistická republika Srbsko 1968–1990 Autonomní oblast Kosovo a Metohije 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
hlavní město:
rozloha:
10 686 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
1 584 441
státní útvar
socialistická autonomní oblast
mateřská země:
vznik:
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Socialistická republika Srbsko Socialistická republika Srbsko
Nástupnické:
Autonomní oblast Kosovo a Metohije Autonomní oblast Kosovo a Metohije

Socialistická autonomní oblast Kosovo (zkráceně SAO Kosovo; srbochorvatsky Socijalistička Autonomna Pokrajina Kosovo, SAP Kosovo; Социјалистичка Аутономна Покрајина Косово, САП Косово; albánsky Krahina Socialiste Autonome e Kosovës) byla socialistickou autonomní oblastí, jež byla součástí Socialistické republiky Srbsko. Svým postavením se nelišila od jednotlivých republik federace, nejviditelnějším rozdílem byla absence vlajky a znaku. SAO Kosovo vznikla v roce 1968 v souvislosti s dodatky pět let staré ústavy. 2. července 1990 se místní parlament pokusil vyhlásit Kosovo svazovou republikou, za což ho srbský parlament 5. července rozpustil.[1] Za konec její existence bývá považováno 28. září 1990, kdy srbský parlament přijal novou ústavu, která fakticky zrušila politickou autonomii obou autonomních oblastí.[2]

Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1945 rozhodlo Národní shromáždění Lidové republiky Srbsko o vytvoření dvou autonomních oblastí: Kosova a Vojvodiny.[4] Významným mezníkem ve vývoji autonomních oblastí však byla až ústava z roku 1974, která autonomním oblastem poskytovala širší rozsah autonomie. Tito ve svém projevu ke špičkám státu, armády a strany v Karađorđevu na konci roku 1979 kritizoval politiku kosovských představitelů po přijetí ústavy z roku 1974 - podle Tita se kosovští Albánci domnívali, že dostali víc práv a část státnosti, což využili k přímému jednání s představiteli Albánie, kdy tak obešli republikové i federální reprezentace.[5]

Z důvodů rozporů mezi Jugoslávií a Sovětským svazem začala vzrůstat obava z případné infiltrace místního obyvatelstva od Hodžova albánského režimu. Represe vyústily v roce 1956 v takzvaném prizrenském procesu, který byl po pádu Rankoviće označen za nezákonný.[6]

V listopadu 1968 otřásly některými kosovskými a západomakedonskými městy demonstrace Albánců, které požadovaly vytvoření vlastní republiky v rámci jugoslávské federace, která měla zahrnovat území nejen Kosova, ale také část západní Makedonie a Černé Hory.[7] Vláda za pomoci armády nepokoje potlačila, odmítla možnost vzniku samostatné republiky, ale formou ústavních dodatků rozšířila v roce 1971 kompetence autonomních oblastí na faktickou úroveň republik.[7][8]

V březnu 1981 propukly v Kosovu bouřlivé demonstrace, na nichž demonstranti volali po vlastní republice, sjednocení všech albánských území a velebili soudobý režim v Albánii.[9] Následovalo vyhlášení mimořádného stavu v některých městech a vyhlášení krizové situace (podle tehdejšího jugoslávského názvosloví se jednalo o mírnější stanné právo) v oblasti na dvacet měsíců. V listopadu 1981 přijal ústřední výbor Svazu komunistů Jugoslávie materiál Předsednictva federace, který analyzoval příčiny nepokojů a pokoušel se vytvořit osnovu, jak podobným situacím v budoucnosti politicky předcházet.[9]

V lednu 1986 otiskl literární týdeník Kniževne novine petici kosovského slovanského obyvatelstva, v níž si stěžují na diskriminaci ze strany místních Albánců.[10] V dubnu 1987 dochází k obratu v politice Slobodana Miloševiće: dosavadní odpůrce projevů srbského nacionalismu podpořil při návštěvě Kosova požadavky místní srbské a černohorské minority. Jeho projev na Kosově Poli je počátkem přechodu srbských komunistů k velkosrbskému nacionalismu.[11] V lednu 1988 začíná proces ústavních reforem v Srbsku, na jehož konci jsou v březnu 1989 omezeny pravomoci autonomních oblastí. Oblasti přišly o právo veta na ústavní změny v republice a částečně také o svou zákonodárnou, správní a soudní pravomoc.[12] Ještě v říjnu 1988 demonstrují Albánci proti srbskému nacionalismu a zásahů do autonomie Kosova.[12]

Definitivní konec autonomie přinesla nová srbská ústava z 28. září 1990.[2]

Je vhodné však také dodat, že ačkoliv Kosovo patřilo mezi ekonomicky nejzaostalejší oblasti SFRJ, místní životní úroveň se oproti meziválečnému období nebývale zvýšila a to také díky fondům, přes které do Kosova proudily finanční prostředky - pravdou ale zůstává, že jejich využití bylo neefektivní.[13],[14] Pravdou také je, že životní úroveň obyvatele Kosova dosahovala zhruba jedné osminy průměrného standardu ve Slovinsku.[15]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Politickou hegemonii zde jako ve zbytku federace měla Komunistická strana, respektive Svaz komunistů.

Po pokusu o vyhlášení vlastní svazové republiky byl v červenci 1990 rozpuštěn kosovský parlament, jehož pravomoci převzal parlament srbský, což bylo v březnu 1991 stvrzeno zákonem.[16]

V čele státu je po roce 1974, po vzoru federálního Předsednictva, Předsednictvo SAO Kosovo.

Představitelé Kosova[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 27. ISSN 0037-6922.  
  2. a b PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 28. ISSN 0037-6922.  
  3. HORVAT, Banko. Kosovsko pitanje. Záhřeb : Globus, 1998. 332 s. ISBN 86-343-0310-1. Kapitola Autonomija Kosova, s. 131. (srbochorvatština) 
  4. Čl. 111 odst. 3. In Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie z 10. dubna 1963, ve znění pozdějších předpisů.
  5. CABADA, Ladislav. Politický systém Slovinska. 1.. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2005. 271 s. (Politické systémy; sv. 2) ISBN 80-86429-37-7. S. 87.  
  6. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 534.  
  7. a b ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 545.  
  8. ŠTĚPÁNEK, Václav. Jugoslávie - Srbsko - Kosovo. Brno : Masarykův ústav v Brně, 2011. Kapitola Kosovo jako republika?, s. 219. (čeština) 
  9. a b DIZDAREVIĆ, Raif. Od smrti Tita do smrti Jugoslávie. 1. vyd. Praha : Jan Vašut s. r. o., 2002. 351 s. ISBN 80-7236-171-6. S. 69-71. (čeština) 
  10. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 23. ISSN 0037-6922.  
  11. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 24. ISSN 0037-6922.  
  12. a b PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 25. ISSN 0037-6922.  
  13. DIZDAREVIĆ, Raif. Od smrti Tita do smrti Jugoslávie. 1. vyd. Praha : Jan Vašut s. r. o., 2002. 351 s. ISBN 80-7236-171-6. S. 62. (čeština) 
  14. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 531, 545.  
  15. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 555.  
  16. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 27 a 29. ISSN 0037-6922.  

Související články[editovat | editovat zdroj]