Jagdpanther

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jagdpanther
Jagdpanther v v německém muzeu v Münsteru
Jagdpanther v v německém muzeu v Münsteru
Typ vozidla stíhač tanků
Země původu Nacistické Německo Německo
Historie výroby
Návrh 1942–1943
Období výroby 1944–1945
Vyrobeno kusů 415
Ve službě 1944–1945
Základní charakteristika
Posádka 5
Délka 9,87 m
Šířka 3,217 m
Výška 2,715 m
Hmotnost 45,5 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 80 mm čelní
45 mm boční
40 mm zadní
Hlavní zbraň 88mm kanón PaK 43 L/71, 57 nábojů
Sekundární zbraně 7,92 mm MG 34, 600 nábojů
Pohon a pohyb
Pohon V-12 zážehový Maybach HL230 P30
700 hp (515 kW)
Odpružení zdvojené torzní tyče
Max. rychlost 55 km/h
Poměr výkon/hmotnost 16 hp/tunu
Dojezd 250 km na silnici
100 km v terénu

Jagdpanzer V Jagdpanther (Sd. Kfz. 173) byl německý těžký stíhač tanků vyráběný během druhé světové války. Celkem bylo vyrobeno 425 kusů Jagdpantherů. Přestože se jednalo o velice kvalitní typ, který měl účinnou výzbroj, dobrou pohyblivost i pancéřovou ochranu, v počtu pouhých několika set kusů nemohl situaci na frontě nijak ovlivnit.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj těžkého stíhače tanků, využívajícího podvozku tanku Panther a vyzbrojeného kanónem Pak 43 L/71 ráže 88 mm byl firmě Krupp zadán v srpnu roku 1942. Projekt nesl označení Sd. Kfz. 173 a bojové jméno Jagdpanther. Na konci měsíce byl hotov model ve velikosti 1:10 a v listopadu maketa ve velikosti 1:1. Prototyp stíhače byl dokončen v listopadu 1943 a dne 20. prosince 1943 byl předveden Hitlerovi. Počátkem roku 1944 byla zahájena sériová výroba typu, která dala 425 kusů.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Jagdpanther, jak už bylo zmíněno, vznikl na podvozku tanku Panther. Na trupu byla postavena kompletně uzavřená nástavba s výrazně skosenými stěnami. Vstupovalo se do něj dvěma kruhovými poklopy na střeše nebo jednodílnými dvířky v její zadní části. Napravo od něj byl poklop pro nakládání munice. Posádka byla pětičlenná: velitel, střelec, řidič, nabíječ a radista. Hlavní zbraní byl vynikající 88 mm protitankový kanón PaK 43/3 (anebo 43/4) L/71, který byl použit i u tanku Tiger II. Náměr kanónu byl možný v rozmezí −8° až +14°. Odměr 11° nalevo i napravo. Protipěchotní zbraní byl kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (ovládaný radistou) umístěný vedle kanónu; v tanku byly i dva samopaly MP 40. Pro kanón měla posádka k dispozici 57 kusů granátů a pro kulomet 600 kusů nábojů. Pancéřování trupu se pohybovalo v rozmezí 40 až 60 mm, nástavby 25 (vrch) až 80 mm (předek). Kanón chránil štít Saukopfblende („prasečí hlava“) silný 100 mm.

Podobně jako jiné německé stroje i mnoho stíhačů Jagdpanther bylo při výrobě natřeno antimagnetickou pastou Zimmerit, která chránila vozidlo před magnetickými minami.

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Jagdpanther ve Francii, 1944

Stroj vážící víc jak 45 tun poháněl motor Maybach HL230 o výkonu 700 koňských sil. Ten při jízdě na cestě spotřeboval 280 litrů benzínu na 100 km, ale v náročném terénu se spotřeba vyšplhala až na 700 litrů paliva. Na přelomu let 1944 a 1945, kdy německý válečný průmysl trpěl akutním nedostatkem pohonných hmot, to byl asi největší nedostatek tohoto vozidla, jehož nádrže pojaly celkově 730 litrů benzínu. Na cestě se maximální rychlost pohybovala v rozmezí 45 až 55 km/h a vzhledem k relativně vysoké hmotnosti byl Jagdpanther dobře pohyblivý i v terénu, kde dokázal vyvinout rychlost 25 až 30 km/h.

Výborná pohyblivost, vynikající 88 mm kanón a dobrá pasivní ochrana posádky z Jagdpantheru činily obávaného soupeře ať už spojeneckých nebo sovětských tankistů. V období let 1944 až 1945, kdy Německo čelilo tisícům ruských, amerických nebo britských tanků už ale i přes vydařenou konstrukci nemohlo několik stovek těchto strojů v žádném případě zvrátit situaci na frontách, na kterých byl nasazen. I přes to všechno se pravděpodobně jednalo o nejlepší vozidlo ve své kategorii v celé druhé světové válce.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Pohled z boku, viz tři zásahy

Jagdpanther byl zařazován do oddílů těžkých stíhačů tanků. Většinu strojů obdržely jednotky Wehrmachtu, ale menší počet sloužil i u Waffen-SS. Prvními jednotkami vyzbrojenými Jagdpanthery byly schwere Panzerjäger Abteilung 559 a 654. Druhá zmíněná jich několik nasadila proti západním spojencům v bojích v Normandii, ale většina z vyrobených strojů bojovala na východní frontě. Na západě se zúčastnily hlavně bojů během ofenzivy v Ardenách na konci roku 1944, kde jich bylo pro tento účel shromážděno 51.

Od začátku roku 1945 byly postupně zařazovány i do stavů sedmi tankových divizí, v kterých měly vytvořit aspoň jednu rotu.

Zachované exempláře[editovat | editovat zdroj]

Nejméně tři stroje Jagdpanther jsou v pojízdném stavu. Po jednom mají Deutsches Panzermuseum v Münsteru a Wehrtechnische Studiensammlung ve městě Koblenz v Německu. Skupina SDKFZ Foundation z Velké Británie zkompletovala jeden stroj z dvou vyřazených.

Dalších sedm je vystaveno v zde:

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Stíhač tanků Jagdpanther. HPM. 1993, roč. III, čís. 9, s. 2–5. ISSN 1210-1427.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]