Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Goliath (lehký nosič nálože)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Goliath SdKfz. 303, dálkově ovládaný lehký nosič nálože
Ruční přeprava Goliatha na vozíku (Varšava 1944)

Goliath – lehký nosič nálože, sebedestrukční minitank (německy Leichter Ladungsträger – Goliath), Spojenci nazývaný (anglicky „beetle tank“) „tank-brouk“ byl malý pásový transportér zkonstruovaný za druhé světové války. Transportér by zkonstruován německým Wehrmachtem podle francouzského vzoru, který nacistické Německo ukořistilo. V bojovém provedení byl minitank určen k dopravě nálože k cíli a k jejímu dálkovému odpálení. V ženijním provedení byl používán k vytvoření průchodu minovým polem. V období 2. světové války byly stroje nasazeny na východní i západní frontě Za války bylo vyrobeno přes 7500 kusů těchto nosičů, které svým vzhledem připomínaly malý tank ale bez bojové věže. Dálkové ovládání, vůbec prvně použité u takového druhu bojové techniky, umožňovalo na vzdálenost přibližně 1000 m navedení transportéru s výbušninou na požadované místo a následné dálkové odpálení.

Taktika[editovat | editovat zdroj]

SdKfz. 302, exponát v Deutsches Panzermuseum

Goliath se svými malými rozměry a nízkou hmotností 370–430 kg (podle provedení, viz technicko-taktická data) byl snadno transportovatelný na místo nasazení. Na větší vzdálenosti byl tažen jako přívěs na lehkém dvoukolovém vozíku za tažným vozidlem[1] a na místo operačního nasazení dopravován na vozíku ručně, obsluhou, kde byl z vozíku uvolněn a připraven k činnosti. Obsluha Goliatha včetně obsluhy tažného vozidla čítala 4–5 mužů – vojáků.[2] Z hlediska bojové taktiky byl Goliath první pozemní pancéřované vozidlo, které bylo dálkově ovládané kabelem a určené k demolici cíle.[1][3]

Obsluha ovládala Goliatha pomocí dálkového ovladače, propojeného s Goliathem elektrickým kabelem. Toto řešení umožňovalo obsluze z bezpečné vzdálenosti, například ze zákopu nebo z bunkru navést Goliatha k požadovanému cíli a provést dálkové odpálení destrukční nálože.[2] Cílem útoku Goliatha mohlo být nepřátelské bojové vozidlo (tank), bunkr nebo obecně budova včetně jejího interiéru, kulometné hnízdo, ženijní konstrukce (most), dopravní cesta (železnice), rozražení útoku pěchoty nebo demonstrace a jiné objekty podléhající poškození nebo destrukci vlivem detonace nebo exploze. Goliatha bylo možno využít i k vytvoření průchodu minovým polem. V takovém případě nebyl Goliath vybaven náloží určenou k odpálení, ale pouze svojí hmotnostípohybem aktivoval roznětky min a přivedl je k výbuchu. I v tomto případě byla obsluha při použití dálkovému ovládání dostatečně vzdálena od místa výbuchu.[1][2][4][3]

Typ této zbraně, která je při splnění taktického úkolu sama zničena, je označována jako sebedestrukční.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

SdKfz. 303, exponát v Tank Museum Bovington
SdKfz. 302, replika v muzeu dne D na Utah Beach

Vývoj Goliatha započal koncem roku 1940, kdy se Wehrmacht rozhodl nahradit větší a těžkopádné „Borgwardy“[2] podobného účelu. Inovací měl být malý a lehký nosič nálože, schopný přepravit minimálně 50kg nálože, s dálkovým ovládáním. Konstrukčním vzorem byl prototyp navržený francouzským konstruktérem Adolphem Kégressem[4] několik měsíců před anektováním Francie Německem a následně němci ukořistěným.[3][5]

Projekt této zbraně neměl žádnou prioritu, a tak první verze nesla označení SdKfz. 302 (Sonderkraftfahrzeug, "speciální vozidlo").[6] První jednota, která Goliatha testovala byla 3. mittlere Panzer Kompanie/Panzer Abteilung 300 (F.L.) a bojové nasazení se prvně uskutečnilo na KrymuSevastopolu, v červnu 1942.[7] Stroje vyrobila automobilová společnost Carl FW Borgward v německých Brémách.[4] První řada SdKfz. 302 (Gerät 67) měla elektrický pohon realizovaný dvěma elektromotory napájených z baterie, které si Goliath vezl s sebou. Goliath v této verzi mohl vézt pouze 60 kg nálože. Nevýhodou této verze byly nejen poměrně vysoké výrobní náklady, malý akční rádius, hmotnost baterií ale i jeho nízká rychlost ve spojení se slabou ochranou proti palným zbraním nepřítele. Toto jej činilo snadno zranitelným.[3][7][5]

Další verze s označením SdKfz. 303a (Gerät 671) byla uvedena do bojového nasazení již na podzim roku 1942. Oproti verzi 302 byla tato verze Goliatha vybavena spolehlivým dvouválcovým benzínovým, původně motocyklovým, dvoutaktním motorem SZ7 Zündapp. Tento pohon již poskytoval vyšší výkon, byl lehčí než elektromotorybateriemi a podařilo zvýšit rychlost. Goliath v tomto provedení mohl vést 75 kg (165 liber) nálože a taktéž bylo na čelní straně zesíleno pancéřování pro zvýšení odolnosti proti zbraním nepřítele. Konstruktéři u této inovované verze experimentovali i s rádiovým dálkovým ovládáním nebo přenosem televizního signálu pro monitorování bojové situace. Pro špatnou efektivitu nebyly tyto koncepce realizovány.[7][5]

Po dvou letech, v listopadu roku 1944 byl Goliath ještě jednou technicky upraven a pod označením SdKfz. 303b (Gerät 672) mohl nést nálož o hmotnosti až 100 kg (220 liber).[7][5]

Dochované exempláře je možno nalézt v United States Army Ordnance MuseumUSA, Bovington Tank Museum ve Velké Británii, v Muzeu polského vojska, ve Vojenskohistorickém muzeu tankových zbraní a techniky v Kubince v Rusku a v Deutsches PanzermuseumNěmecku. Repliky Goliathů je možno zhlédnout i v Normandii (Francie) v museích Dne D.[4]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Část pásu Goliatha, zazděná do zdí katedrály svatého Jana Křtitele ve Varšavě a připomínající nasazení Goliathů během povstání v roce 1944

První bojové nasazení Goliatha proběhlo na Krymu při dobývání Sevastopolu v červnu 1942, kdy byl jimi vyzbrojen 300. ženijní oddíl (Panzer Abteilung 300).[8] Dalšími jednotkami vybavenými Goliathy byla v listopadu 1942 tanková ženijní rota (Panzerpionierkompanie) 811, v prosinci téhož roku ještě roty 812, 813 a 814. Podle plánu měla mít každá 162 Goliathů (a 22 obrněných transportérů SdKfz 251 v ženijní verzi).[9] Nasazen byl v bitvě v Kurském oblouku při operaci Citadela, kdy byl používán k vytvoření průchodů minovými poli. Použit byl i při potlačení Varšavského povstání v roce 1944, v Normandii při vylodění spojenců, v Ardenách a dalších případech.[7][5][4][10][11][12]

I přes očekávání úspěchu v bojovém nasazení se použití Goliatha neobešlo bez komplikací a jeho celkové nasazení do bojů bylo minimální.[13] Potíže nastávaly v členitém terénu, kde se ovládací kabel zachytával o větve, kameny a následně došlo k jeho přetržení. Goliath neměl ani dostatek výkonu k překonávání některých překážek, nevýhodou byla i malá světlá výška.[4] Na písečném podkladu docházelo k jeho „zahrabání až po břicho“ a tím došlo k jeho znehybnění a stal se snadným terčem odstřelování protistrany.[1] K znehybnění taktéž docházelo následkem dělostřelecké palby, která přerušila ovládací kabel.[12] I při Varšavském povstání se polští bojovníci zaměřovali na ovládací kabel, když jeho přeříznutím stroje Goliath zneškodňovali.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

SdKfz. 302, „elektrický“ Goliath (1942)

Prototyp Goliatha se od první sériové verze SdKfz. 302 lišil tím, že měl mimo hnací rozety a napínacího kola čtyři větší plná pojezdová kola, která byla u sériové vyráběné verze nahrazena malými pojezdovými koly.[5][14]

Všechny tři výrobní verze Goliathů s upraveným pojezdem vycházely ze stejného konstrukčního základu, ale mezi verzemi 302 a 303 byl konstrukční rozdíl, vyplývající z odlišného pohonu.[3][5]

SdKfz. 302[editovat | editovat zdroj]

Plně elektrická verze 302 měla dva samostatné elektromotory umístěné vně rámu (18) mezi pojezdovou a vratnou stranou pásu, kdy každý jeden elektromotor byl určen pro jeden pás. Elektromotory přenášely kroutící moment přes převodovky na přední hnací kola – rozety (5). Ve vnitřním prostoru rámu byla umístěna velká baterie zaujímající prostor (11-14 pozdější verze), který byl u další verze využit pro palivovou nádrž, motor, chlazení a spojky. Odpružení bylo řešeno kyvnými rameny s listovými pružinami.

SdKfz. 303[editovat | editovat zdroj]

SdKfz. 303, konstrukce Goliatha s odkazy na jednotlivé konstrukční skupiny

Pojezd[editovat | editovat zdroj]

Obě verze 303 vycházely z verze 302 a skládaly se z rámu (1), tvořeného bočnicemi, vanou, a horním krytem (není zobrazen). Kryt verze 303 se od verze 302 lišil nízkou nástavbou kryjící otvor pro sání a cirkulaci vzduchu chlazení motoru. Pojezdové pásy (2), levý a pravý, každý se 48 články byly v horní části, na každé straně, vedeny přes 3 vratné kladky (3). Hmotnost Goliatha spočívala na malých pojezdových kolech (4), která byla odpružena. Hnací síla se přenášela na pásy přes rozety (5) poháněné řetězovými převody od motorové části, umístěné pod kryty (6). V přední části (8) byl rám pancéřován pro zvýšení odolnosti proti střelám a bylo zde umístěno manipulační oko (9). Na vnějších krytech mezi pásy byly umístěny otvory pro čepy (10) určené k zajištění při přepravě na vozíku. Odpružení bylo opět řešeno kyvnými rameny s vinutými pružinami.

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Spalovací motor (11) byl umístěn ve střední části rámu a byl společný pro oba pojezdové pásy. Kroutící moment motoru byl přes dvě spojky (12) a převody rozváděn k rozetám pro pohon pásů. Motor byl vybaven nuceným chlazením, které zajišťoval ventilátor (13) umístěný před motorem. Palivová nádrž (14) s horním plnícím otvorem byla umístěna za motorem. V horní části rámu byla umístěna nízká nástavba pro přívod vzduchu (není zobrazena).

Ovládání[editovat | editovat zdroj]

Goliath, všechny verze, byly ovládány dálkově pomocí ovládacího kabelu (15), který se volně odvíjel z cívky (16) umístěné na zádi. Pomocí elektrických signálů obsluha ovládala spojky pásů a odpalovala nálož. Zadní rám (17) zajišťoval polohování pokládky kabelu na terén tak, aby se kabel nedostal do kontaktu s pojezdovými pásy při zatáčení. Elektrická energie pro ovládání byla čerpána z baterií, které byly menší než u verze 302, a byly umístěny ve schránkách (18) vně rámu mezi pojezdovou a vratnou stranou pásu. K ovládání sloužil ovladač s pákovými ovladači (joystick) připojený k řídícímu kabelu (není zobrazen).[15]

Prostor nálože[editovat | editovat zdroj]

Pro nálož byl určen prostor (19) v přední části Goliatha od čelní strany až k motorovému prostoru.

Technicko-taktická data[editovat | editovat zdroj]

SdKfz. 303, němečtí vojáci manipulují s Goliathem na přepravním vozíku
Technicko-taktická data Goliatha
parametr E-Goliath V-Goliath ref.
prototyp  SdKfz. 302   SdKfz. 303a   SdKfz. 303b 
 Gerät 67   Gerät 671   Gerät 672 
délka [cm] 160 150 162 163 [7][16]
šířka [cm] 66 85 84 91
výška [cm] 61 65 60 62
světlá výška [cm] × 11,4 16 16,8 [4][3][17]
pojezdová délka pásu [cm] × 73 × × [17]
překonání příkopu šířky [cm] × 60 85 100
brodění [cm] × × × 22
šířka pásu [cm] × 16 [14]
počet článků pásu [1] × 48 [14][5]
hmotnost [kg] 362 370 365 430 [7][16]
nálož [kg] 91 60 75 100
pohon 2x elektromotor 1x spalovací motor
typ  Bosch MM/RQL 2500/24 RL2  SZ7 Zündapp 703 ccm [7][16][14]
výkon 2,5 kW 12,5 k / 4500 ot/min [7][14]
energie 2 baterie benzín [7][16]
kapacita/objem × 6 l
rychlost  [km/h]  × 8,0 – 10,0 10,0 – 11,0 11,5
dojezd na silnici [km] × 1,5 12,0
dojezd v terénu [km] × 0,8 7,0 6,0 – 8,0
ocelový plášť [mm] × 5-6 10
dálkové ovládání elektrické, napájení z baterií
délka ovl. kabelu [m] × 400 - 650 - 2000 ×× [1][2][3][7][16]

Vysvětlivky: × údaj nedostupný, ×× údaje se liší

Výrobní data[editovat | editovat zdroj]

SdKfz. 302, spojenci ukořistění Goliathové v Normandii
Výrobní data Goliatha
Údaj E-Goliath V-Goliath ref.
prototyp SdKfz. 302 SdKfz. 303a SdKfz. 303b
Gerät 67 Gerät 671 Gerät 672
Výrobce Borgward Borgward, Zündapp & Zachertz [4]
Cena RM] × ~3 000 ~1 000 [17]
Datum výroby od - duben 1942 duben 1943 listopad 1944 [7][16]
do duben 1942 leden 1944 září 1944 1945
Vyrobených kusů v roce 1942 15 835 - -
1943 - 1 731 2 112 -
1944 - 69 2 492 202
1945 - - - 123
Vyrobených kusů typ 15 2 635 4 604 325 [pozn. 1]
pohon 2 650 4 929 [7][16]
celkem 15 7 564 [4]
Zbylých kusů po kapitulaci 1945 údaj nedostupný 2 527 [14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Prostý aritmetický součet.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Welcome to our WW II Visual Quiz: The German "Goliath" [online]. Skylighters, 1996, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Leichte Ladungstraeger "Goliath" [online]. REV. January 31, 2003, [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g JON, Guttman. Goliath Tracked Mine: The Beetle That Started the ROV Craze [online]. History.net, May 05, 2011, [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j k Vehicle:Wehrmacht Goliath [online]. CoH Stats, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g h SdKfz.303 Leichter Ladungsträger GOLIATH [online]. Klub vojenské historie Pionier, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. Tabulka Cisel vozidel SdKfz [online]. Fronta.cz, [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b c d e f g h i j k l m Sdkfz. 302 Goliath (302 leichter Ladungsträger Ausf. A Goliath; 303 leichter Ladungsträger Ausf. B Goliath) [online]. Valka.cz, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (cs, sk,en) 
  8. FORCZYK, Robert; GERRARD, Howard. Sevastopol 1942: Von Manstein's Triumph. [s.l.] : Osprey Publishing, 2008. 96 s. ISBN 1846032210, 9781846032219. S. 27. (anglicky) 
  9. Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Enginner Vehicles) Goliath to Raeumer S, Panzer Tracts no.14. [s.l.] : Darlington Productions, 1998. 56 s. ISBN 1-892848-00-7. (anglicky) 
  10. German Goliath tracked mines near Normandy [online]. Owens Archive, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Goliath tracked mine "Gold Beach" [online]. Owens Archive, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Goliath tracked mine on "Utah Beach" [online]. Owens Archive, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Leichter Ladungsträger GOLIATH [online]. Technika WW2, 28.5.2008, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b c d e f Leichter Ladungsträger Goliath [online]. Panzernet, [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. (česky) 
  15. Interesting Weapons of the World War II [online]. Iol Hunter, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b c d e f g JENTZ, Thomas L.. Hilary Louis Doyle - Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Vehicles ENGINEER) Goliath's Raeumer S, Panzer Tracts No.14. [s.l.] : [s.n.], 1998. ISBN 1-892848-00-7.  
  17. a b c Light demolition carrier "Goliath" (Sd.Kfz.302/303a/303b) [online]. [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHAMBERLAIN, Peter; HILARY, Doyle. Encyclopedia of German Tanks of World War Two. London : Arms & Armour, 1999. (2nd edition) ISBN 1-85409-214-6.  
  • JAUGITZ, Markus. Funklenkpanzer: A History of German Army Remote-and Radio-Controlled Armor Units. Překlad David Johnston (Winnipeg). [s.l.] : J.J. Fedorowicz Publishing, Inc., 2001. ISBN 0-921991-58-4.  
  • JENTZ, Thomas L.. Panzer Tracts, No. 14: Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Engineer Vehicles, Goliath to Raeumer). S. Darlington, Maryland : Darlington Productions. ISBN 1-892848-00-7.  
  • JAUGITZ, Markus. Die deutsche Fernlenktruppe. Svazek Teil 1: 1940–1943. Wölfersheim-Berstadt : Podzun-Pallas. ISBN 3-7909-0502-X. Kapitola Waffen-Arsenal Special 10.  
  • JENTZ, Thomas L.; DOYLE, Hillary Louis. Gepanzerte Pionier-Fahrzeuge (Armored Combat Enginner Vehicles) Goliath to Raeumer S, Panzer Tracts no.14. [s.l.] : [s.n.], 1998. ISBN ISBN 1-892848-00-7.  
  • FLEISCHER, Wolfgang. Deutsch militärischen Schießplatz Kummersdorf. Brno : Bonus, 1997. ISBN 80-85914-43-3.  
  • Dienstvorschrift D 654/10. [s.l.] : [s.n.], 1943-4-1. Kapitola Leichter Ladungsträger SdKfz. 303 Gerätebeschreibung und Bedienungsanweisung.  
  • Dienstvorschrift D 654/11. [s.l.] : [s.n.], 1943-4-1. Kapitola Leichter Ladungsträger SdKfz. 303 Ersatzteilliste.  
  • SPIELBERGER, Walter J.. SpezialPanzerfahrzeuge des deutschen Heeres. [s.l.] : Motorbuch Verlag, 1993. ISBN 3-87943-457-3. S. 156. (německy) 
  • HAHN, Fritz. Waffen und Geheimwaffen des deutschen Heeres 1933-1945 (Band 1+2). [s.l.] : Bernard & Graefe Verlag, 1998. ISBN 3-7637-5915-8. S. 552. (německy) 
  • CHAMBERLAIN, DOYLE, JENTZ. Encyclopedia of German Tanks of World War two. [s.l.] : Arms and Armor Press, 1993. ISBN 1-85409-214-6. S. 270. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Borgward "Goliath" ve Wikimedia Commons
  • MUZEUM Tosny WWII 39/45 Route de Louviers D135 [online]. Musee de Tosny, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (en, fr, de) 
  • Muzeum wojska Polskiego / Pojazd gąsienicowy SdKfz. 303a "Goliath" [online]. Muzeum Wojska Polskiego, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (polsky) 
  • Leichter Ladungsträger SdKfz 302 "Goliath - stavba repliky [online]. [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (polsky) 
  • The Story of the 222th AAA Searchlight Battalion / From Omaha Beach to V-E Day [online]. Skylighters, 1996, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Lehké dálkově ovládané vozidlo s náloží [online]. Wolrd of Tanks, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (česky) 

Multimediální odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • WW2-Goliath: ukázka použití, ukořistěné kusy spojenci (dobové záběry) [online]. YouTube, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Goliath Demolition Tank: ukořistěné kusy spojenci (dobové záběry) [online]. YouTube, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Goliath Light Demolitions Carrier SdKfz.302 (funkční replika) [online]. YouTube, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Goliath-Panzer der Wehrmacht HD (musejní exponát) [online]. YouTube, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Armi segrete della 2°guerra mondiale (různé tajné zbraně Wehrmachtu) [online]. YouTube, [cit. 2011-07-28]. Dostupné online. (anglicky)