Sturer Emil
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Sturer Emil | |
 Sturer Emil |
|
| Základní charakteristika | |
|---|---|
| Posádka | 5 |
| Délka | 9.7 m |
| Šířka | 3.16 m |
| Výška | 2.7 m |
| Hmotnost | 35 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | mm |
| Hlavní zbraň | Rheinmetall 128 mm PaK 40 L/61 |
| Sekundární zbraně | MG 34 |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon | Maybach vodou chlazený, V-6, HL116 300 hp (220 KW) |
| Max. rychlost | 25 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 8.57 hp/tonne |
12.8 cm Selbstfahrlafette auf VK3001(H) „Sturer Emil“ bylo experimentální německé samohybné protitankové dělo z období druhé světové války. To bylo založené na podvozku VK3001(H)prodlouženém o jedno pojezdové kolo, vyzbrojeno bylo 128mm dělem s hlavní dlouhou 61 ráží. Toto dělo mělo odměr 14° na každou stranu, náměr + 10° a - 15°. V bojovém prostoru vezlo 18 granátů pro hlavní dělo. Sturer Emil byl vyroben ve dvou kusech (s názvem Max a Moritz), oba sloužily na východní frontě. Jeden vůz byl zničen a druhý ukořistěn u Stalingradu v lednu 1943.
