Karl-Gerät
| Karl-Gerät | |
| Místo původu | |
|---|---|
| Historie služby | |
| Ve službě | 1941–1945 |
| Války | 2. světová válka |
| Historie výroby | |
| Navrženo | 1937–1940 |
| Výrobce | Rheinmetall |
| Výroba | 1940–1942 |
| Varianty | Gerät 040,Gerät 041 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 124 t |
| Délka | 11,15 m |
| Délka | 4,2 m (při výstřelu) |
Karl-Gerät bylo samohybné dělo (hmoždíř) používané německou armádou za druhé světové války. Jeho nejtěžší náboj měl ráži 60 cm a vážil 2 170 kg. Dostřel nejlehčího náboje (1 250 kg) byl něco přes 10 km. Každý hmoždíř byl doprovázen jeřábem, těžkým podvalníkem a několika upravenými tanky pro přepravu munice.
Jedná se o 600mm hmoždíř lafetovaný na pásovém podvozku (Selbstfahrlafette). Hmotnost sestavy činila 139/154 t. Hmoždíř měl zadní nabíjení s využitím horizontálního klínového závěru. Kvůli kompenzaci zpětného rázu bez použití rydel střelba vyžadovala minimální elevaci 50°. Hmotnost náboje (projektilu) činila 2 t, úsťová rychlost 240 m/s, účinný dostřel cca 4 km.
Vzhledem k rychlosti pojezdu 6–7 km/h a značnému opotřebení pásů a pojezdových kol podvozku (měrné zatížení 1,5 kg/cm²) se pro transport využívalo kolejového přepravníku tvořeného párem pětinápravových podvozků spojených výložníkem, na který se za pomoci výkonné hydrauliky a několika jeřábů zavěsil celý kanón i s podvozkem.
V ojedinělých případech bylo pro přepravu využíváno kolových podvalníků Culemeyer. Pro rozložení bylo zapotřebí 35t jeřáb, který nebyl součástí výzbroje baterie. Dílčí části tvořil podvozek, hlaveň se závěrným ústrojím, lafeta a náměrný mechanismus a nabíjecí soustrojí přepravované společně s oběma brzdovratnými mechanizmy. Celková hmotnost soupravy tahač + valník + podvozek většinou překračovala maximální nosnost mostů, takže před každým mostem musel podvozek děla sjet z podvalu, přejet most po vlastní ose (i tak se mnohdy pohyboval na hranici maximálního zatížení) a za mostem zase najet na valník. k tomu sloužil speciálně zkonstruovaný skládací nájezd přepravovaný na samostatném nákladním voze. Díky všem těmto problémům – i přes relativně vysokou konstrukční rychlost tahače SdKfz 8 – se doba přepravy počítala na dny a někdy i týdny.
Pro transport munice se využívalo modifikace podvozku PzKpfw IV s označením SdKfz. 161, který byl schopen přepravit naráz 4 náboje a pro snadnější manipulaci s municí byl vybaven 6t jeřábem, nebo podvalníků Culemeyer, které uvezly až 10 nábojů.
Těchto moždířů bylo do léta 1941 vyrobeno celkem 6 ks (některé prameny uvádějí 7) a první čtyři (Adam, Eva, Thor a Odin) byly přiděleny k 833. schwere Artillerie-Abteilung dislokované v Bergenu pod velením pplk. Schmidta. 1. baterii (Adam a Eva) velel kpt. Messmann, 2. baterii (Thor a Odin) velel pplk. Rudt.
Dělostřeleckou baterii tvořila dvě děla, osm 12 t polopásových vozů SdKfz 8, osm podvalníků Culemeyer, dva transportéry munice SdKfz. 161, osm náklaďáků a několik osobních aut a motocyklů a cca 160 mužů.
Zdroje [editovat]
- Jentz Thomas L.: Bertha's Big Brother: Karl-Geraet, ISBN 0-9708407-2-1
- Ledwoch Janusz: Gerat 040/041 Karl Morser, ISBN 978-83-7219-281-3