Tiger II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Panzer VI Ausf. B Tiger II
Těžký tank Tiger II s Henschelovou věží, Tank Museum, Bovington, VB
Těžký tank Tiger II s Henschelovou věží, Tank Museum, Bovington, VB
Typ vozidla těžký tank
Země původu Třetí říše Německo
Historie výroby
Výrobce Henschel, Krupp (věž)
Návrh 1943
Období výroby 1943-1945
Vyrobeno kusů 492
Základní charakteristika
Posádka 5 (velitel, střelec, nabíječ, řidič, radista)
Délka 7,62 m
10,286 m (s kanonem vpřed)
Šířka 3,755 m
Výška 3,09 m
Hmotnost 69,7 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 25-185 mm
Hlavní zbraň 88mm kanón KwK 43
"Porscheho" věž: 80 střel[1]
Výrobní věž: 86 střel[1]
Sekundární zbraně 2x 7,92 mm MG-34 s 5 850 náboji
Pohon a pohyb
Pohon V-12 Benzínový motor Maybach HL230
700 PS (690 hp, 515 kW)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost Max., silnice: 41,5 km/h
Trvalá jízda, silnice: 38 km/h
Terén: 15 až 20km/h
Poměr výkon/hmotnost 10 hp/tunu
Dojezd Silnice: 170 km
Terén: 120 km

Panzerkampfwagen VI Ausf. B „Tiger II“, přezdívaný též „Königstiger“ (česky Tygr bengálský, doslovně přeloženo královský tygr), často zkracováno na Tiger B[2] (Sd.Kfz. 182), byl německý těžký tank, vyvinutý a nasazený za druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tigery II ve Francii s věžemi typu Porsche

Tento tank se měl stát nástupcem tanku Tiger I, jejichž výroba začala v roce 1942. Ale už krátce po začátku výroby tanku PzKpfw VI Tiger Ausf H1 zadalo německé vedení zakázku na nový těžký tank, který měl být vyzbrojen kanónem KwK 43 ráže 8,8 cm. Tento kanón byl schopen na vzdálenost 500 m prorazit 180mm pancíř. Vývoje nového tanku se ujaly firmy Porsche a Henschel.

Porsche přišel s návrhem kombinovaného systému pohonu s elektromotory. Dva spalovací motory o výkonu 150kW měly pohánět generátory. Tento systém se zdál náchylný k závadám a navíc na výrobu elektromotorů by se spotřebovalo hodně mědi, a tak byl Porscheho návrh zamítnut.

Henschel použil jako pohonnou jednotku zážehový motor Maybach HL230 o výkonu 515 kW. Tento motor byl již použit u tanku Tiger I. Byl použit systém dvojitých pojezdových kol, čtyři kola byla v zadní řadě a pět kol bylo v řadě přední. Čelní pancéřování bylo 150-185 mm. Tento model byl v únoru 1943 přijat do výroby pod názvem PzKpfw VI Ausf. B (Tiger II) a byly objednány tři prototypy.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Pohled na dvojitý výfuk

Výroba prototypů se značně protáhla. První prototyp byl předveden až 20. října 1943. V prosinci téhož roku byla zahájena sériová výroba. Prvních 50 kusů mělo věž typu "Porsche", ostatní tanky měly věž "Henschel". Vzhledem k použití těžšího kanónu a silnějšího pancéřování byla hmotnost tanku Tiger II vyšší než hmotnost tanku Tiger I. Tiger II vážil 69,7 t. To snižovalo jeho rychlost, spolehlivost i jízdní vlastnosti. Ale i tak se jednalo o jeden z nejlépe vyzbrojených a nejodolnějších tanků druhé světové války.

U několika prvních tanků byl použit binokulární zaměřovač, u ostatních byl však použit monokulární zaměřovač. U některých vyrobených tanků byl použit také vylepšený kanón KwK 43/III ráže 8,8 cm. Připravovalo se dokonce i použití kanónu ráže 128mm.[zdroj?] Celkem bylo od začátku výroby do konce války vyrobeno 492 kusů těchto tanků.[zdroj?]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Své využití našly především tyto dvě modifikace: velitelský Tiger II a stíhač tanků Jagdtiger. Velitelské tanky byly vybaveny radiostanicemi. Typ SdKfz 267 byl vybaven radiostanicemi typu FuG5 a FuG7 pro komunikaci na úrovni praporu a roty. Typ SdKfz 268 byl vybaven radiostanicemi FuG5 a FuG8 pro spojení s plukem a divizí. Tyto radiostanice měly standardní prutové antény. Na velitelské tanky bylo předěláno asi 10 tanků Tiger II.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Königstiger v Budapešti, 1944

Tanky Tiger II byly přijaty do výzbroje na jaře roku 1944. Jejich první bojové nasazení na východní frontě v rámci protiútoku na sovětské předmostí u Sandoměře v srpnu 1944 skončilo naprostým debaklem. Během tří dnů ztratili Němci (mimo jiných ztrát) 11 tanků Tiger II v boji se sovětskými tanky T-34/85, IS-2 a ve zrádném písečném terénu.

Nejznámější je ale jejich nasazení v ardenské protiofenzívě v prosinci roku 1944. Tato bitva v Ardenách začala 16. prosince 1944. Jejím smyslem bylo znemožnit velké akce angloamerických jednotek, aby mohly být veškeré vojenské síly nacistického Německa použity na východní frontě proti SSSR. Tankům však brzy došly pohonné hmoty a navíc se vyjasnilo, což znamenalo, že spojenci začali bombardovat silniční a železniční trasy, města a nacistická vojska. Německý útok začínal slábnout a navíc tanky Tiger II musely být přesunuty na východní frontu, aby se zúčastnily bojů proti sovětské ofenzívě. Tím začal končit německý útok a vojska Třetí říše se začala stahovat do bezpečí Siegfriedovy linie.

Tanky Tiger II byly použity také v poslední německé ofenzívě, tj. v operaci Jarní probuzení, jejímž cílem bylo znovudobytí Budapešti na jaře roku 1945. Po nadějném začátku se ovšem zamotaly do bahna a to byl konec operace.

Tiger II byl zkrátka jedním z nejsilnějších tanků druhé světové války, jemuž konkuroval pouze sovětský tank IS-2, který měl 122mm kanón, a americký M26 Pershing, který byl zařazen do bojů na západní frontě až v únoru 1945, v přímém boji proti němu však americké M4 Sherman a ruské T34/85 neměly vůbec šanci.[zdroj?] Královské Tigry měly ve své výzbroji především samostatné prapory těžkých tanků jak Heer tak SS.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jentz and Doyle 1993, p. 23.
  2. Jentz and Doyle 1993, p. 16.