Hereze
Hereze, kacířství či blud (z řeckého αἵρεσις hairesis volba < αἵρειν hairein vybírat, brát) označuje původně takový teologický názor, který „volí“ nebo si „vybírá“ určitý odlišný pohled, který je neslučitelný s obecnou vírou dané církve, tj. ortodoxií. Zastánce hereze je touto církví označován jako heretik, kacíř či bludař. Téhož pojmu se užívá též v přeneseném smyslu pro pojmenování nenáboženského názoru na nenáboženskou „ortodoxní“ záležitost; kupříkladu pro esperantisty je herezí používání ida, tj. používání revidované verze esperanta [zdroj?].
Slovo kacíř je zevšeobecněním pojmu katar (z řeckého καθαρός katharos čistý), což byl příslušník francouzského středověkého náboženského hnutí, jehož stoupenci byli vyvražděni křížovými výpravami počátkem 13. století. Pojmy kacířství a kacíř se používají především ve vztahu ke středověkým herezím.
Obsah |
Vymezení pojmu [editovat]
Pravověrná doktrína je vymezována církvemi prostřednictvím dogmat. Mezi herezí a schismatem je rozdíl v tom, že hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve, schisma je naproti tomu rozštěpení církve na dva nové subjekty. Ačkoliv je pojem spojován především s křesťanstvím, v němž vznikl, užívá se i pro označení odchylky v rámci jiných náboženství, například Achnatonově atonismu v náboženství egyptském (přibližně 1354-1336 př. n. l.), který byl krátce po faraónově smrti opuštěn.
Hereze v křesťanství [editovat]
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam herezí (křesťanství).
Heretické názory byly v historii násilím potlačovány, dnes ve vlastním smyslu je hereze příčinou ukončení společenství víry s danou církví, tedy exkomunikací.
Církev předpokládá, že hereze je překážkou spásy, že kacíř bude věčně zatracen, pokud Bůh ve své nekonečné milosti nerozhodne jinak. Za prvního popraveného heretika lze považovat španělského mnicha Priscilliana z Avily, kterého nechal na formální žádost dvou biskupů popravit císař Magnus Maximus v roce 385. Priscillianus na základě sporného výkladu Pavlových epištol založil přísně asketickou skupinu, praktikující důsledný celibát. Zakazoval svým následníkům manželství (a pochopitelně i mimomanželský sex), slavení nedělí, prosazoval rovnost pohlaví. Jeho názory byly v rozporu s učením tehdejší církve a byl proto obviněn[zdroj?] z čarodějnictví a zabit.
Ve středověku byla zřízena inkvizice, která vyhledávala kacířství. Zatvrzelí nebo znovu upadlí kacíři byli vydáváni světské moci k potrestání. Hereze byla totiž kodifikována světskou mocí jako zločin a obvykle za něj byl stanoven trest smrti upálením. Při vyšetřování kacířství byly oběti často nuceny k přiznání nelidským zacházením, včetně mučení.
Hereze v křesťanských církvích [editovat]
Katolická církev [editovat]
Pouze katolická církev má orgán zvlášť určený pro zkoumání a definování náboženské nauky, který posuzuje, zda určitý autor není s naukou církve v rozporu. Jde o Kongregaci pro nauku víry, dříve Svaté officium (vzniklo reformou Inkvizice), která je jedním z výkonných orgánů papeže. Není to však jediná instituce, která může označit nějaké učení za herezi. Stejnou (ale nadřazenou) pravomoc má koncil.
Nekatolické církve [editovat]
I jiné církve mají prostředky, jak deklarovat, že je nějaké učení heretické. Například anglikánská církev může požádat parlament, aby něco prohlásil za heretické. Heretici a nakládáni s nimi se objevují i v judaismu (Spinoza) nebo v islámu (drúzové).
