Georgij Vasiljevič Čičerin
| Georgij Vasiljevič Čičerin | |
|---|---|
|
Lidový komisař zahraničních věcí
|
|
| Ve funkci: 30. květen 1918 – 1930 |
|
| Předchůdce | Lev Davidovič Trockij |
| Nástupce | Maxim Maximovič Litvinov |
|
|
|
| Narození | 24. listopad 1872 Karaul, Tambovská gubernie, Ruské impérium |
| Úmrtí | 7. červenec 1936 Moskva, SSSR |
| Národnost | Rus |
| Politický subjekt | RSDDS, KSSS |
| strýc | Boris Čičerin |
|---|
Georgij Vasiljevič Čičerin (24. listopadu 1872 - 7. července 1936) byl ruský revolucionář a sovětský lidový komisař pro zahraniční věci v letech 1918-1930.
Život [editovat]
Čičerin se narodil do šlechtické rodiny ve městě Karaul v Tambovské gubernii. Jeho otec Vasilij Nikolajevič Čičerin byl diplomatem Ruského impéria. Už v mládí byl fascinován historií a klasickou hudbou, převážně Richardem Wagnerem. Naučil se většinu hlavních evropských jazyků, stejně jako pár asijských. Vystudoval Petrohradskou univerzitu v oboru historie a jazyků. Poté pracoval v letech 1897 až 1903 v archívu ruského ministerstva zahraničních věcí.
V roce 1904 náhle zbohatl, když zdědil statek svého strýce Borise Čičerina. Tento kapitál pak použil na podporu revolučních aktivit v průběhu revoluce v roce 1905. Za tuto činnost byl následně nucen opustit Rusko a strávit 13 let ve vyhnanství v Západní Evropě. Zde se přidal k menševické frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany.
Po vypuknutí 1. světové války přijal Čičerin protiválečný postoj, což ho sblížilo z bolševickou frakcí Vladimira Lenina. V roce 1917 byl zatčen britskou policií pro svou protiválečnou činnost a strávil pár měsíců v brixtonské věznici. Mezitím v Rusku převzali moc Bolševici a první lidový komisař zahraničních věcí Lev Trockij zajistil Čičerinovo propuštění a bezpečnou cestu do Ruska výměnou za britské občany, držené v té době v Rusku (mezi nimi i George Buchanan, britský velvyslanec).
Po svém návratu se oficiálně přidal k Bolševikům a byl členem Trockého delegace na jednáních o míru v Brestu-Litevském. Po abdikaci Trockého zaujal jeho místo v čele lidového komisariátu zahraničních věcí. V roce 1922 se účastnil Janovské konference a následně podepsal s Německem Rapallskou smlouvu. Jeho cílem byla úzká spolupráce s Německem (jelikož ani poversailleské Německo ani bolševické Rusko neměli silné zastoupení na mezinárodní scéně). Díky tomu navázal úzkou spolupráci s německým ministrem zahraničí a pozdějším velvyslancem v Moskvě Ulrichem von Brockdorff-Rantzau. Byl znám svým workoholismem, ale v pozdější době začalo jeho onemocnění zasahovat do jeho práce a proto byl v roce 1930 nahrazen Maximem Litvinovem. Zemřel roku 1936 v Moskvě.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgy Chicherin na anglické Wikipedii.