Eduard Neumann (kněz)
| Eduard Neumann | |
|---|---|
| Narození | 17. května 1862 Josefov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. září 1937 (ve věku 75 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | kněz a výtvarník |
| Nábož. vyznání | Církev československá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eduard Neumann (17. května 1862 Josefov – 3. září 1937 Praha[1]) byl český malíř, grafik, autor historických pojednání, duchovní Římskokatolické církve a posléze farář Církve československé.
Život[editovat | editovat zdroj]
Duchovní římskokatolické církve[editovat | editovat zdroj]
Eduard Neumann studoval teologii na katolickém teologickém semináři v Hradci Králové, v červenci 1886 byl vysvěcen. Začínal jako kaplan v Činěvsi, od roku 1888 byl kaplanem ve Vysokém Mýtě. Farářem se stal v Rohozné u Svojanova, později sloužil ve Svatém Jiří u Chocně, a to až do roku 1921, kdy nastoupil do trvalé penze.
Farář Církve československé[editovat | editovat zdroj]
Při své penzi začal působit jako kněz Církve československé, v roce 1922 přijal svátost manželství s Jindřiškou Kozlovou. Penze z jeho předešlé celoživotní práce mu byla z tohoto důvodu upřena. V roce 1925 se stal prvním farářem Církve československé v Praze na Novém Městě v kostele na Zderaze – z té doby pochází jeho publikace: Kostel sv. Václava na Zderaze : historická monografie.
Poté Neumann krátce (1930–1931) působil jako farář v náboženské obci Církve československé ve Strašnicích.
Výtvarník, restaurátor, ilustrátor[editovat | editovat zdroj]
Výtvarné tvorbě se Eduard Neumann věnoval dlouhá léta. Studoval soukromě malířství na akademii v Praze u Františka Serafa Sequense, v Mnichově u Alfreda Seiferta a Gabriela Maxe, a nakonec v Düsseldorfu v ateliéru Benjamina Fautiera. Jako výtvarník se zabýval malbou, grafikou a ilustrací. Navrhoval oltáře a maloval oltářní obrazy, křížové cesty a další obrazy v řadě katolických kostelů. Starší malby restauroval.[p 1] Vytvořil unionistický ikonostas na Velehradě (1913). Jeho obrazy jsou k vidění v Rohozné, Hobšovicích, Výprachticích, Bělé nad Svitavou,[2] Slatině nad Zdobnicí, Kdyni, Hradešicích, Břestu, Ledenicích, Kladně, Heralticích, Josefově, Mariánských Horách, Brně, Jesenici, Oslavanech, Peci pod Čerchovem nebo v Praze.
V Církvi československé se stal jako výtvarník známý především svými ilustracemi v učebnici Seménka (1928–1934).[3]
Na Velehradě Neumann realizoval pozoruhodné dílo, jehož části jsou při liturgii používány při zvláštních příležitostech i dnes. V článku Velehradský ikonostas 1913 (2011) autor Petr Hudec fotograficky ilustruje symetrickou kompozici původního Neumannova díla.
Po několika letech se Eduard Neumann k deskové malbě opět vrací a k výročí Husovy mučednické smrti realizuje ikonický obraz instalovaný v chrámu Svatého Václava na Zderaze na pražském Novém městě.
Akademická dráha
Akademické činnosti se věnoval v oblasti estetiky a dějin umění (od r. 1906), usiloval o docenturu na Pražské teologické fakultě v oboru křesťanského umění (1918), později promoval na Filozofické fakultě prací: Klad Schopenhauerovy ethiky ve srovnání s buddhismem a křesťanskými mystiky (1920), a marně doufal v uplatnění na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze v oboru církevních dějin. V této době publikoval učebnici Dějiny křesťanství (1923). V r. 1930 byl přijat ke studiu na Právnické fakultě.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- NEUMANN, Eduard. Dějiny křesťanství: (pomůcka učebná pro střední, občanské a obecné školy tříd nejvyšších, vyznání československého). Praha: V. Šeba, 1923. 238 s. Dostupné online
- HABR, Jaroslav, ed. Seménka: náboženská prvouka církve československé pro nižší stupeň školy obecné. V Praze: Spolek učitelů náboženství CČS v Čsl. republ., 1928. 191 s.
- NEUMANN, Eduard. Kostel sv. Václava na Zderaze: historická monografie. V Praze: Církev československá. Rada starších v Praze II, 1929. 46 s.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Je uváděn jako spoluautor bohutické Křížové cesty.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých církve československé na Vinohradech, sign. ČSVIN Z2, s. 65
- ↑ JINDRA, Martin. Biografický slovník Církve československé husitské. Praha: Církev československá husitská, 2020. 540 s. ISBN 978-80-7000-167-7. S. 368.
- ↑ Seménka : Náboženská prvouka církve československé pro nižší stupeň obecné školy
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. Církev československá husitská, Praha 2020, s. 368-369, (ISBN 978-80-7000-167-7)
- HUDEC, Petr. Velehradský ikonostas 1913. In: Ročenka Občanského sdružení Matice Velehradská - 2011. Velehrad: Matice Velehradská, 2012, S. 34-35. Dostupné online. ISBN 978-80-7412-070-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Autor Eduard Neumann ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Neumann (kněz)
- Seznam prací o Eduardu Neumannovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Po stopách faráře, který raději maloval, než kázal, Český rozhlas Pardubice, 13.12.2020, Šárka Kuchtová
