Charza žlutohrdlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Charza žlutohrdlá

Charza žlutohrdlá
Charza žlutohrdlá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: lasicovití (Mustelidae)
Podčeleď: kuny (Mustelinae)
Rod: kuna (Martes)
Binomické jméno
Martes flavigula
(Boddaert, 1785)
Rozšíření charzy žlutohrdlé (modře).
Rozšíření charzy žlutohrdlé (modře).

Charza žlutohrdlá neboli kuna charza (Martes flavigula) je velká, pestře zbarvená kunovitá šelma, žijící ve východní a jižní Asii. Název charza pochází z tunguzských jazyků, zřejmě z nanajštiny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Charza žlutohrdlá dosahuje hmotnosti 2-4,5 kg a dorůstá délky těla 50-72 cm, ocas měří dalších asi 40 cm. Samice jsou o málo menší než samci. Hlava je nápadně široká a plochá, s velkými boltci, končetiny poměrně nízké, s velkými lysými tlapkami. Vyznačuje se velmi pestrým zbarvením. Hlava je shora černá, stejně jako spodní část končetin, krk a přední část trupu jasně žlutá, břicho a hrdlo bílé, hřbet a ocas čokoládově hnědé. Proto byla dříve záma i jako kuna čtyřbarvá. Srst je poměrně hrubá a lámavá,charza proto nemá kvalitní kožešinu a není příliš ohrožována lovem.

Charza žlutohrdá v ZOO Chomutov

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Charza žije v jižní a východní Asii od jihovýchodní Sibiře po severní Indii, Thajsko a ostrov Kalimantan. Jejím biotopem jsou jehličnaté nebo vždyzelené listnaté lesy, horské oblasti a deštné pralesy.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od ostatních kun je charza výrazně denní a poměrně společenský živočich. Teritorium spolu většinou sdílí rodinná skupina, mající 4 - 5 zvířat, která si společně hledají potravu a loví. Jako ostatní kunovité šelmy jsou i charzy velmi hravé, často si hrají a honí se v korunách stromů. Honičky jsou také předzvěstí námluv. Charzy se zpravidla rozmnožují dvakrát ročně, v březnu nebo dubnu a v červenci, ale na Sibiři a v severní Číně většinou pouze jednou, na jaře. Samice rodí v dutině stromu 2-3 mláďata, o které se dlouho stará. Dožívá se 10-12 let.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Charza je všežravec, živí se různými plody a semeny, nektarem z květů, houbami, ale také různými živočichy. Její kořistí se stávají zajíci a králíci, drobné šelmy (psík mývalovitý, sobol asijský, kolonok), ale také hadi a ryby, například v povodí Amuru se s oblibou živí táhnoucími lososy. Poměrně málo pozornosti věnuje ptákům a jejich vejcím. Její oblíbenou kořistí jsou drobnější druhy kopytníků, zvláště kabar pižmový, muntžak nebo kančil, ale také mláďata goralů, jelenů sika nebo prasat divokých. Při lovu větší kořisti zvířata spolupracují, podobně jako vlci. Několik zvířat kořist pronásleduje a nahání k místu, kde číhají jiné charzy, které kořisit strhnou. Často útočí skokem z větve. V blízkosti vesnic požírají drůbež a domácí kočky.

Kam do ZOO[editovat | editovat zdroj]

Charza není příliš častým chovancem v zoologických zahradách, i když z ní pěkné zbarvení a denní aktivita činí zajímavého a návštěvnicky vděčného chovance. V Česku ji chovají pouze tyto ZOO:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heráň, Ivan: Kunovité šelmy, Praha, SZN, 1982.