Kančilovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kančilovití

Kančil menší (Tragulus javanicus) v jeruzalémské zoologické zahradě
Kančil menší (Tragulus javanicus) v jeruzalémské zoologické zahradě
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď: kančilovití (Tragulidae)
Milne-Edwards, 1864
Rody
  • Hyemoschus Gray, 1845 - kančil
  • Moschiola Gray, 1852 - kančil
  • Tragulus Brisson, 1762 - kančil

Kančilovití (Tragulidae) je čeleď drobných přežvýkavců, žijící v tropických pralesích Afriky a Asie. Někteří z nich patří mezi nejmenší žijící sudokopytníky. Kančilové představují starobylou skupinu přežvýkavců s příbuzenskými vazbami na velbloudy i jelenovité. Jejich fosilní pozůstatky, velmi podobné dnešním druhům, se dochovaly již ze spodního oligocénu.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kančilové žijí v deštných pralesích, bažinatých oblastech a v okolí vodních ploch, někteří se přizpůsobili životu v zemědělské krajině a navštěvují i plantáže a zahrdy. Jeden druh, kančil vodní, obývá západní a střední Afriku, ostatní se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii, od Indie a jižní Číny po ostrovy Indonésie.

Vzhled a morfologie[editovat | editovat zdroj]

Kančilové jsou malí kopytníci, dorůstající hmotnosti 2–12 kg a výšky v kohoutku 30–50 cm. Pro kančily je typické poměrně zavalité tělo na tenkých končetinách, klínovitá hlava se zašpičatělým čenichem a nápadně velkýma očima. Zadní končetiny mají delší a silnější než přední, což jim umožňuje dobře skákat. Kančilové mají obvykle hnědé zbarvení, často se světlou kresbou v podobě skvrn, pruhů či bílé náprsenky. Kančilové mají mnoho primitivních znaků, V jejich chrupu je 34 zubů, horní řezáky chybí, ale horní špičáky jsou dlouhé, u samců, vyčnívají i ze zavřené tlamy. Na rozdíl od ostatních přežvýkavců mají kančilové jen dva předžaludky, chybí jim kniha, naproti tomu žlučník je dobře vyvinutý. Na bradě a v blízkosti řitního otvoru mají pachové žlázy, jejichž výměšky si značkují teritorium.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Kančilové jsou skrytě žijící zvířata, nejraději se zdržují v husté vegetaci, často v blízkosti vody. Mají noční aktivitu. Den přespávají pod kořeny stromů, v norách a skalních rozsedlinách. Žijí samotářsky nebo v páru a zdržují se na nevelkém teritoriu, které obhajují před ostatními kančily. Hranice teritoria označují výměškem pachových žláz. Kančilové jsou velmi čistotní a svou hladkou, lesklou srst si čistí lízáním, podobně jako kočky.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Všichni kančilové jsou býložraví, živí se především zelenými částmi rostlin, ořechy a semeny, ale vyhrabávají také kořeny a hlízy. Trus v podobě drobných bobků odkládají na jedno místo, tzv. "záchodek".

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Kančilové se rozmnožují po celý rok, nemají pevnou dobu říje. Délka březosti se pohybuje od 4 do 8 měsíců, nejdelší je u kančila vodního, který se rozmnožuje jednou ročně, asijské druhy většinou dvakrát ročně. Samice má čtyři struky, rodí však pouze 1-2 mláďata, která kojí asi 3 měsíce. Mláďata rychle rostou a dospívají již ve věku půl roku. Mohou se dožít až 12 let.

Ochrana před predátory[editovat | editovat zdroj]

Kančily pronásleduje mnoho predátorů. Loví je kočkovité i psovité šelmy, krajty, velké druhy orlů i lidé. Afričtí i asijští domorodci kančily loví se psy nebo chytají do ok pro chutné maso. V Indonésii se používají jeho nohy k nacpávání dýmek. Přes toto pronásledování není žádný druh kančila ohrožen vyhynutím. Chyceného kančila, zvláště mládě, je možné ochočit. Kančilové dokáží nepřátelům obratně unikat. Zatímco africký kančil vodní prchá před predátory do vody, kde se dovede i potápět, asijské druhy rodu Tragulus často v ohrožení znehybní, předstírají smrt, ale těsně před predátorem vyskočí a snaží se utéct nebo schovat. Tímto způsobem dokáží zmást i loveckého psa.

Název, mýty a legendy[editovat | editovat zdroj]

Slovo kančil je malajského původu. Nemá tedy nic společného s kancem (jak se někdy mylně soudí, snad kvůli výrazným špičákům). Sinhálský název kančila meminna znamená v překladu "myší jelen". Toto slovo bylo použito ve vědeckém názvu kančila indického (Moschila meminna) a jeho překladem vzniklo anglické jméno kančila mouse deer. Kančil je v jihovýchodní Asii velmi populární tvor. Hraje důležitou roli v malajských a jávských bajkách, kde je symbolem chytrosti a mazanosti, podobně jako v Ezopových bajkách liška. Kančil indický vystupuje v Kiplingových Knihách džunglí, konkrétně v povídce Puránbhagatův zázrak, a to pod jménem Mušik nábha.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

  • Kančil vodní (Hyomoschus aquaticus) - Největší druh, dorůstající hmotnosti 12 kg, výšky v kohoutku až 50 cm a délky těla 80 cm, samice je březí 8 měsíců. Vyskytuje se v afrických pralesích od Libérie po Kongo, obvykle v blízkosti vody. Dobře plave a dokáže se i potápět. Zbarvení je rezavé s nápadnými pruhy a skvrnami.
  • Kančil indický (Moschiola meminna) - Středně velký, dorůstá hmotnosti 5–7 kg, výšky v kohoutku 35_40 cm, délky 60 cm. Žije v travnatých oblastech a pralesích Přední Indie a Srí Lanky. Zbarvení je světle hnědé s drobnými skvrnami a bílou náprsenkou. Jeho 2-3 poddruhy se někdy klasifikují jako samostatné druhy.
  • Kančil větší (Tragulus napu). Stejně velký jako k. indický, ale štíhlejší a lehčí, vyskytuje se v jižní Číně (Jün-nan), ve Vietnamu, zadní Indii a na Malajském poloostrově. Zbarvení je žlutohnědé s bílou náprsenkou, rozdělenou uprostřed hnědým páskem. Jeho 3 poddruhy se někdy klasifikují jako samostatné druhy, na základě rozdílů v počtu chromozomů.
  • Kančil menší (T. javanicus). nejmenší druh, dorůstající jen do hmotnosti 2–3 kg, výšky 30 cm a délky těla 45 cm, což je asi velikost králíka. Je zbarvený hnědě, bílá náprsenka je větší než u předchozího druhu a zasahuje až na bradu. Žije v jižním Thajsku, na Malajském poloostrově a na Sundských ostrovech. Někdy se rozděluje na dva samostatné druhy a jako kančil menší se označuje pouze pevninský poddruh (T. javanickus kanchil), zatímco ostrovní poddruh (T. javanickus javanicus) je označován jako kančil jávský.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]