Bitva u Wogastisburgu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Wogastisburgu
Konflikt:
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|]]
Trvání: 631 nebo 632
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Wogastisburg, místo ve střední Evropě
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: vítězství Slovanů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Slované Frankové
Velitelé
Sámo Dagobert I.
Síla
Ztráty
{{{poznámky}}}

Bitva u Wogastisburgu proběhla v roce 631 nebo 632 mezi slovanskými kmeny Sámovy říše a franskými vojsky krále Dagoberta I. u slovanského hradiště jménem Wogastisburg. V této bitvě dosáhlo slovanské vojsko významného vítězství.

Příčiny tažení[editovat | editovat zdroj]

Dle Fredegarovy kroniky, jediného věrohodného písemného zdroje, byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. (631/632) kdesi na území Sámovy říše přepadeni franští kupci. Následně na Sámův dvůr přišel králův vyslanec Sicharius s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce, které Sámovi lidé povraždili, a za majetek, kterého se protizákonně zmocnili. Sámo odmítl škodu nahradit a chtěl ustanovit soudy pro spory mezi oběma stranami. Poté propukla hádka a následně byl Sicharius vykázán. Následkem této diplomatické roztržky začalo franské válečné tažení.

Franské tažení[editovat | editovat zdroj]

Frankové vpadli do Sámovy říše zřejmě ve třech proudech (rozdělené vojsko na více částí se lépe uživilo drancováním, a zároveň vyplenilo větší území). Na předem domluveném místě na území nepřítele se pak části vojska spojily. Jižní a severní křídlo Dagobertovy armády, kterou tvořila vojska franských Alamanů a Langobardů, dosáhlo vítězství, a odvedlo velký počet zajatců. Austrasijci ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády oblehli pevnost Wogastisburg, kde zůstal veliký počet slovanských Vinidů (mylné pojmenování pro slovanské kmeny). Po třech dnech došlo k bitvě, v níž byl pobit velký počet obléhatelů. Zbytek Dagobertových vojsk se dal na útěk, a ponechal na místě výzbroj a výstroj.[1]

Části franského vojska

Wogastisburg[editovat | editovat zdroj]

Přesná lokalizace hradiště je dnes zřejmě nemožná. Z Fredegarovy kroniky se dozvídáme pouze jeho jméno, funkci (castrum - trvale opevněné místo) a umístění kdesi ve směru postupu austrasijského vojska.

V poslední době čeští historikové a archeologové upozorňují na lokalitu vrchu Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách. Jejich tvrzení je podpořeno archeologickými nálezy (ostruhy, šipky a další) slovansko-avarského typu ze 7. století.

Další indicie je směr protiútoku Slovanů do Durynska.[2] Letopisec píše, že "po třídenním neúspěšném boji byli četnější z vojska Dagobertova mečem pobiti a potom úprkem se vracejí do svých sídel. Potom vpadnou Venedi do Durynska a ostatních krajů království Franků pustošit". Na základě těchto indicií se pokoušel lokalizovat Wogastisburg autor literatury faktu Miroslav Ivanov. Vycházel z toho, že Wogastisburg byla pohraniční pevnost. Tu hledal někde u česko-německých hranic poblíž Durynska na českém území (Úhošť u Kadaně) i na německém území, kde tehdy žili Slované, přesněji slovanští Srbové.

Slovenský historik Matúš Kučera ji lokalizoval na základě historické analýzy geografické, vojenské, archeologické i jazykového původu na území Bratislavské brány lokalizovatelné v prostorech obou břehů Dunaje až po děvínský pevnostní uzel, původem slova burgus označujícím pevnost mezi barbarským a římským světem, kde mělo sídlo významné slovanské kníže Braslav nebo Předslav a zvali jej sídlem Braslavovým, tedy braslau burgus, kde hostí kupce, z germánskeho jazyka wo gastis burgus.[3]

Výsledky bitvy[editovat | editovat zdroj]

Po porážce franských vojsk Slované opakovaně útočili na Durynsko. Sámova říše se rozrostla (připojil se k ní např. srbský vévoda Dervan) a stala se významným regionálním uskupením.[zdroj?]

Pokusy o lokalizaci Wogastisburgu[editovat | editovat zdroj]

Mapka, kde je patrné jedno z možných míst s názvem Vogastisburg, toto je na území Štýrska (zcela vlevo uprostřed)


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fredegarova kronika
  2. Michal Lutovský / Nad'a Profantová: Sámova říše (Praha 1995).
  3. Matúš Kučera: Cesta dejinami, Postavy veľkomoravskej ríše, (Bratislava 2005) vyd. Perfekt (s. 39-44)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]