Bitva u Wogastisburgu
| Bitva u Wogastisburgu | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: | |||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| Slované | Frankové | ||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Sámo | Dagobert I. | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Bitva u Wogastisburgu proběhla v roce 631 nebo 632 mezi slovanskými kmeny Sámovy říše a franskými vojsky krále Dagoberta I. u slovanského hradiště jménem Wogastisburg. V této bitvě dosáhlo slovanské vojsko významného vítězství.
Obsah |
Příčiny bitvy [editovat]
Dle Fredegarovy kroniky, jediného věrohodného písemného zdroje, byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. (631/632) někde na území Sámovy říše přepadeni franští kupci. Následně na Sámův dvůr přišel králův vyslanec Sicharius s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce, které Sámovi lidé povraždili, a za majetek, kterého se protizákonně zmocnili. Sámo odmítl škodu nahradit a chtěl ustanovit soudy pro spory mezi oběma stranami. Poté mezi nimi vznikla hádka a následně byl Sicharius vykázán. Následkem této diplomatické roztržky vzniklo franské válečné tažení.
Franské tažení [editovat]
Frankové vpadli do Sámovy říše zřejmě ve třech proudech (rozdělené vojsko na více částí se lépe uživilo drancováním, a zároveň vyplenilo větší území). Na předem domluveném místě na území nepřítele se pak části vojska spojily. Jižní a severní křídlo Dagobertovy armády, kterou tvořila vojska franských Alamanů a Langobardů, dosáhlo vítězství, a odvedlo velký počet zajatců. Austrasijci ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády oblehli pevnost Wogastisburg, kde zůstal veliký počet slovanských Vinidů (mylné pojmenování pro slovanské kmeny). Po třech dnech došlo k bitvě, v níž byl pobit velký počet obléhatelů. Zbytek Dagobertových vojsk se dal na útěk, a ponechal na místě výzbroj a výstroj.[1]
Části franského vojska
- Austrasijci, vedeni pravděpodobně samotným Dagobertem I.
- Alamani, vedeni vévodou Chrodobertem
- Langobardi
Wogastisburg [editovat]
Přesná lokalizace hradiště je dnes zřejmě nemožná. Z Fredegarovy kroniky se dozvídáme pouze jeho jméno, funkci (castrum - trvale opevněné místo) a umístění kdesi ve směru postupu austrasijského vojska.
V poslední době čeští historikové a archeologové upozorňují na lokalitu vrchu Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách. Jejich tvrzení je podpořeno archeologickými nálezy (ostruhy, šipky a další) slovansko-avarského typu ze 7.století.
Další indicie je směr protiútoku Slovanů do Durynska.[2] Letopisec píše, že "po třídenním neúspěšném boji byli četnější z vojska Dagobertova mečem pobiti a potom úprkem se vracejí do svých sídel. Potom vpadnou Venedi do Durynska a ostatních krajů království Franků pustošit". Na základě těchto indicií se pokoušel lokalizovat Wogastisburg autor literatury faktu Miroslav Ivanov. Vycházel z toho, že Wogastisburg byla pohraniční pevnost. Tu hledal někde u česko-německých hranic poblíž Durynska na českém území (Úhošť u Kadaně) i na německém území, kde tehdy žili Slované, přesněji slovanští Srbové.
Slovenský historik Matúš Kučera ji lokalizoval na základě historické analýzy geografické, vojenské, archeologické i jazykového původu na území Bratislavské brány lokalizovatelné v prostorech obou břehů Dunaje až po děvínský pevnostní uzel, původem slova burgus označujícím pevnost mezi barbarským a římským světem, kde mělo sídlo významné slovanské kníže Braslav nebo Předslav a zvali jej sídlem Braslavovým, tedy braslau burgus kde hostí kupce, z germanskeho jazyka wo gastis burgus.[3]
Výsledky bitvy [editovat]
Po porážce Franských vojsk Slované opakovaně útočili na Durynsko. Sámova říše se rozrostla (připojil se k ní např. srbský vévoda Dervan), a stala se významným regionálním uskupením.[zdroj?]
Pokusy o lokalizaci Wogastisburgu [editovat]
- 1763 - někde na území severních Srbů u tzv. limes sorabicus na linii Mohan-Rednitz-Nába (Gelasius Dobner)
- 1771 - Wolgast (Wologoszcz) v Pomořanech (A.G. Schwartz)
- 1772 - Voigtsburg ve Vogtlandu (Johann Erich Thunmann)
- 1814 - Voitsberg ve Štýrsku (Josef Dobrovský, tento názor razil později i jeho žák Jernej Kopitar)
- 1829 - Reicheneck u Hersbrucku (Konrad Mannert)
- 1837 - hypotetický Woigast někde na Ohři; poprvé hledáno v Čechách (Kaspar Zeuss, 1884 Bruno Krusch)
- 1837 - někde na trase Rýn-Mohan-Čechy (Pavel Josef Šafařík)
- 1843 - Wossburg (Wóspork) v Horní Lužici (Leopold von Ledebur)
- 1843 - Tuhošť (Domažlice/Taus) (Václav Vladivoj Tomek, 1844 František Palacký, 1899 Adolf Bachmann)
- 1881 - Úhošť/Purberk u Kadaně (August Sedláček, 1896 František Nerad, 1912 Václav Novotný, 1919 Lubor Niederle, 1937 Rudolf Käubler, 1949 Gerard Labuda)
- 1884 - Loket (Krause)
- 1911 - Staffelberg u Staffelsteinu (Fr. Frank)
- 1951 - Vídeň (Karl Oettinger)
- 1979 - Bratislava (Matúš Kučera)
- 1979 - Rubín u Podbořan (Josef Bubeník, 1997 Dušan Třeštík)
- 1983 - Znojmo (Jaroslav Zástěra)
- 2006 - Ptačí vrch u Vranova nad Dyjí (Jaroslav Růžička)
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Fredegarova kronika
- ↑ Michal Lutovský / Nad'a Profantová: Sámova říše (Praha 1995).
- ↑ Matúš Kučera: Cesta dejinami, Postavy veľkomoravskej ríše, (Bratislava 2005) vyd. Perfekt (s. 39-44)
Literatura [editovat]
- Michal Lutovský / Naďa Profantová: Sámova říše (Praha 1995).
- Michal Lutovský: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 2001). [články „Sámo“ a „Sámova říše“ s. 291 f., „Wogastisburg“ s. 365] ISBN 80-7277-054-3.
- Zdeněk Měřínský: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I (Libri, 2002, ISBN 80-7277-104-3, s. 204-209)
- Matúš Kučera: Cesta dejinami, stredoveké Slovensko, (Bratislava 2002) vyd. Perfekt
- Matúš Kučera: Cesta dejinami, Postavy veľkomoravskej ríše, (Bratislava 2005) vyd. Perfekt
- Miroslav Ivanov: Martova pole (Orbis, 1974)
