Andrej Andrejev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrej Andrejev
Andrej Andrejev
Andrej Andrejev
Narození 30. října 1895
Smolensk
Úmrtí 5. prosince 1971 (ve věku 76 let)
Moskva
Povolání politik
Ocenění Leninův řád
Řád Říjnové revoluce
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Andrejevič Andrejev (rusky Андрей Андреевич Андреев, 30. října 1895, Kuzněcovo, Ruské impérium5. prosince 1971, Moskva, SSSR) byl sovětský politik a v letech 19461953 místopředseda Rady ministrů SSSR.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Andrej Andrejev se narodil v rodině Rolníka ze Smolenska. Po dva roky navštěvoval školu. V letech 19051911 pracoval v restauraci v Moskvě jako umývač nádobí. Poté měl různá zaměstnání.

Roku 1914 přistoupil Andrejev k bolševikům a pracoval v Putilovské železárně. Když v dubnu roku 1917 přijel Lenin z Finska na nádraží do Petrohradu, stál Andrejev v davu a podal si s Leninem ruku.

Vzestup[editovat | editovat zdroj]

Trofim Lysenko řeční. Naslouchají mu Kosior, Mikojan, Andrejev a Stalin

V letech 19171919 organizoval Andrejev odborářské práce v Uralu a na Ukrajině. Roku 1920 se stal tajemníkem všesvazové ústřední rady odborů. V letech 19221928 byl Andrejev předsedou odborové organizace železničářů.

Andrejev byl původně přívrženec Lva Trockého, v boji o moc po Leninově smrti se však přidal na Stalinovu stranu.

V letech 1924 - 1925 byl prvním tajemníkem v ústředním výboru strany. Později byl tajemník severokavkazské stranické organizace a předseda centrály kontrolní komise strany.


Roku 1931 se Andrejev stal členem národního komisariátu. Nikita Chruščov později o Andrejevovi řekl: „Andrej Andrejevič byl sice muž velkých kvalit, ale bezohledný kariérista. Během velkého teroru se nezachoval správně. Choval se jako Stalinův poslušný sluha, aby nevyšlo najevo jeho přátelství s Trockým.“

Na konci roku 1938 se Andrejev stal předsedou komise Politbyra pro vyšetřování činnosti NKVD. V letech 19461953 byl místopředseda Rady ministrů SSSR.

Ke konci čtyřicátých let se Andrejev stal jedním z nejupřednostňovanějších sovětských politiků. Roku 1949 se Stalin zamiloval do Andrejevovy neteře Natalije. Když ji ale později nachytal při nevěře s vojenským důstojníkem, nechal Nataliji i důstojníka popravit. Andrejeva samotného nepostihl žádný trest.

Pád[editovat | editovat zdroj]

Roku 1952 byl Andrejev propuštěn z politbyra. Následujícího roku 1953 byl Andrejev sesazen z postu místopředsedy Rady ministrů SSSR proto, že nesouhlasil s politikou destalinizace (přestože Andrejev se za stalinistu nepovažoval). Od roku 1957 byl předsedou společnosti sovětsko-čínského přátelství. V roce 1962 odešel do penze, a již nikdy žádnou roli v politice nesehrál.

Andrej Andrejev zemřel 5. prosince 1971. Je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Андреев, Андрей Андреевич na ruské Wikipedii.