Alexandr Nikolajevič Ostrovskij
Alexandr Nikolajevič Ostrovskij | |
---|---|
Narození | 31. březnajul. / 12. dubna 1823greg. Moskva |
Úmrtí | 2.jul. / 14. června 1886greg. (ve věku 63 let) Šelykovo |
Místo pohřbení | Kostromská oblast |
Povolání | překladatel, libretista, dramatik, novinář, spisovatel a divadelní režisér |
Alma mater | 1. moskevské gymnázium Právnická fakulta Lomonosovovy univerzity |
Žánr | komedie |
Významná díla | I chytrák se spálí Bouře |
Příbuzní | Michail Nikolajevič Ostrovskij[1] (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alexandr Nikolajevič Ostrovskij (rusky Александр Николаевич Островский) (12. dubna 1823 v Moskvě, Rusko – 14. června 1886, Ščelykovo (Щелыково), Rusko) byl ruský dramatik. Ve svých dílech se zaměřoval především na život moskevské společnosti.
Tvořil v období realismu a jeho dramatická díla se řadí k dílům jeho současníků Lva Nikolajeviče Tolstého, Fjodora Michajloviče Dostojevského a Ivana Sergejeviče Turgeněva.
Život a dílo
Narodil se do rodiny moskevského obchodního právníka a tak mu byl svět obchodování blízký už od malička. Po ukončení moskevského gymnázia studoval právo na Lomonosovově univerzitě. Po ukončení studia v roce 1843 vstoupil do státní služby a pracoval u soudů až do roku 1851. Mnohé charaktery, ať už z jeho rodinného prostředí, nebo pracovních zkušeností, posloužily jako předobraz postav z komedie Dohodneme se, neboť jsme svoji.
Už jako sedmnáctiletý chlapec si oblíbil svět divadla a v roce 1847 začal psát své první dramatické pokusy, které i veřejně prezentoval. V témže roce se mu podařilo vydat jednu ze scén komedie Vždyť jsme svoji, která byla vydána ve své úplnosti o tři roky později, v roce 1850 pod názvem Bankrot. Díky této hře získal reputaci zručného dramatika. Sarkastický, ale pravdivý obraz o moskevských obchodních kruzích v nich vzbudil velkou nevoli a tato hra byla zakázána. Po zásazích cenzury byla znovu vydána v roce 1859 a v této znetvořené formě měla svoji premiéru roku 1861. Původní text hry se na jevišti objevil až v roce 1881. Právě tato divadelní hra přispěla k jeho odchodu ze státních služeb.
Po odchodu ze státních služeb se začal naplno věnovat psaní - mezi ruskými autory je výjimečný právě tím, že se věnoval výlučně jen dramatu a divadlu. V době svého života napsal 48 divadelních her, z toho osm bylo veršovaných. Věnoval se různým tématům, ať už to byly ruské dějiny nebo pohádkové hry. Těžiště jeho práce však leží v manýristických dramatech kriticky zobrazujících moskevskou společnost.
Následovala další hra Chudoba cti netratí, která vznikla pod vlivem slavjanofilského hnutí. Autor v ní kontrastuje ruskou tradici, ve které jsou poklady milost a láska, s povrchností a pozlátkem západní civilizace. Následovaly hry Bez věna a Nesedej si do cizích saní. Právě tato divadelní hra byla první, která byla v roce 1854 uvedena v divadle.
V roku 1856 se vydal na cestu po krajích v okolí Volhy. Taktéž se ucházel o funkci ministra námořnictví - jeho úlohou bylo provést průzkum a podat zprávu o říční navigaci na Volze a využitelnosti kraje pro námořnictvo. Taktéž měl za úkol vykonat etnologický průzkum mezi místním obyvatelstvem. Zapisoval zvyky, obyčeje a pracovní podmínky obyvatel. Tento výlet přímo ovlivnil jeho hry Les a Bouřka. Právě Bouřka je považována za jeho mistrovské dílo.
Je pochován na hřbitově při Kostele svatého Mikuláše v oblasti Ščelykova (село Никола-Бережки) v Kostromské oblasti.[2]
Výběrová bibliografie
- Vždyť jsme svoji (Свои люди — сочтёмся, původně pod názvem Bankrot, 1850)
- Chudoba cti netratí (Бедность не порок, 1854)
- Výnosné místo (Доходное место, 1856)
- Bouře (Гроза, 1860)
- Les (Лес, 1871)
- Vlci a ovce (Волки и овцы, 1875)
Fotogalerie
-
Alexandr Nikolajevič Ostrovskij (1856)
-
Alexandr Nikolajevič Ostrovskij (1870)
-
Alexandr Nikolajevič Ostrovskij (1885)
-
Místo jeho posledního spočinutí, nedaleko Ščelykova (Щелыково)
-
Socha A. N. Ostrovského v Moskvě (Малый театр)
Odkazy
Reference
- ↑ Островский, Михаил Николаевич. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXII.
- ↑ Místo posledního spočinutí A. N. Ostrovského
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Nikolajevič Ostrovskij
- Osoba Alexander Nikolajevič Ostrovskij ve Wikicitátech
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Nikolajevič Ostrovskij na Wikimedia Commons
- Plné texty děl autora Alexandr Nikolajevič Ostrovskij na projektu Gutenberg (anglicky)
- (rusky) Alexandr Nikolajevič Ostrovskij na Lib.ru