Přeskočit na obsah

Barbora z Nikomédie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svatá Barbora)
Na tento článek je přesměrováno heslo Svatá Barbora. Tento článek je o světici a mučednici. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatá Barbora (rozcestník).
Svatá
Barbora z Nikomédie
Ikona sv. Barbory
Ikona sv. Barbory
panna a mučednice
Narození3. století
Nikomédie
Úmrtí305
Nikomédie
Příčina úmrtípoprava stětím
Svátek4. prosince
ObdobíŘímská říše
Vyznáníkatolická církev
Uctívána církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Atributyvěž, kalich, palmový list, meč, její otec s napřaženým mečem
Patronkouhorníků, barabů, pyrotechniků, dělostřelců, ochránkyně při morových epidemiích a rizikových povoláních, počítána ke čtrnácti svatým pomocníkům
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jerg Ratgeb: Mučení sv. Barbory; detail z oltáře sv. Barbory, městský kostel ve Schwaigernu (Heilbronn)

Barbora z Nikomédie též svatá Barbora (3. století?–305?) byla panna a mučednice ve starověké Nikomédii, patřící ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří byli voláni zvláště v těžkých chvílích, například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince. O svaté Barboře se dochovaly pouze kusé zprávy, přesto ji katolická církev řadí mezi světce a mučedníky. Martyrologium Romanum (2001) její památku uvádí 4. prosince.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Svatá Barbora byla pravděpodobně sťata mečem za vlády císaře Galeria, během pronásledování křesťanů kolem roku 305. Existují však i další legendy jejího úmrtí. Podle nich měla být svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století v Nikomédii, jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioskura. Její matka brzy zemřela a krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden z přítomných sloužících byl však tajným křesťanem a tak Barboru k této víře také přesvědčil. K úctě Nejsvětější Trojice pak nechala ve věži prolomit třetí okno.[2]

Dle legendy si dopisovala se slovutným křesťanským učencem Órigeném, který pak k ní poslal kněze, od něhož Barbora přijala křest; zároveň se zaslíbila Kristu a učinila slib ustavičného panenství. Když ji otec začal nutit, aby se provdala, Barbora mu oznámila, že je pokřtěna a zasnoubena s nebeským chotěm, protože jen v křesťanství je pravda a spasení. To ohromilo pohana Dioskura, jehož plány a naděje byly zmařeny. Barbora musela uprchnout.[3] Na útěku se dostala k jakési skále, která se před ní zázračně otevřela a Barbora se skryla ve skalní puklině (proto je patronkou horníků).[4]

Nějaký pastýř však prozradil Dioskurovi její úkryt,[2] a tak ji dopadl a odvlekl. Chtěl ji hladem a vězněním donutit k povolnosti, ale marně. Otec se rozzuřil natolik, že ji svázal a odvedl k soudci Marcianovi, kde Barboru udal jako křesťanku. Soudce dal přinést mučidla, a když se jich nezalekla, dal jí strhnout šaty, Barbora byla do krve zbičována a její rány byly ještě rozdírány střepinami.[5] Když se ani poté nezřekla víry v Krista, byla drásána železnými mučidly, pálena hořícími pochodněmi a na potupu jí byly uříznuty prsy.[6] Nahá pak byla odvedena na popraviště a sám její otec jí sťal hlavu mečem. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil. (Z té příčiny se stala patronkou dělostřelců a pyrotechniků).[7]

Podle legendy se modlila před svou smrtí za kající hříšníky, a proto je též vzývána jako přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti.[8]

Svaté Barboře je zasvěceno mnoho kostelů. V Česku je nejznámější kutnohorský chrám svaté Barbory.

Uctění památky

[editovat | editovat zdroj]
Socha svaté Barbory v České Třebové

Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších rizikových povolání, a rovněž dětí. Památka sv. Barbory se světí 4. prosince. Náleží do sboru čtrnácti svatých pomocníků a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales [čtyři panny hlavní, vynikající], kam kromě ní patří ještě sv. Dorota, sv. Kateřina Alexandrijská a sv. Markéta Antiochijská; bývají často zobrazovány společně.[8] Mezi známé ctitele svaté Barbory patřil papež sv. Řehoř I. Veliký či sv. Stanislav Kostka.

Světice je uctívána i východní církví a je označována za velkomučednici. V pravoslavných církvích má svátek 4. prosince; pokud tyto církve užívají ještě juliánského kalendáře, pak 4. prosince dle juliánského kalendáře připadá na 17. prosince dle gregoriánského kalendáře.[9] V prosinci 2011 v kostele Povýšení svatého kříže v Karviné-Fryštátě byly nalezena mimo jiné vzácná gotická freska, která zobrazuje utrpení svaté Barbory.

Výtvarné umění

[editovat | editovat zdroj]

V ikonografii je vyobrazována s křížem, palmovým listem, pavím perem (páv, symbol nesmrtelnosti), mečem (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí kvůli očekávané smrti před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží obvykle s třemi okny či její miniaturou, kterou držívá v ruce.

Sv. Barbora (uprostřed) na Karlově mostě

Známým zpodobením sv. Barbory je sousoší na druhém pilíři Karlova mostu, které vytvořil v roce 1707 Jan Brokoff s velkým podílem svého syna Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Uprostřed sousoší je sv. Barbora, která drží v pozvednuté paži kalich s hostií a v druhé ruce má palmovou ratolest, což je atribut mučednictví;[10] po stranách stojí sv. Markéta a sv. Alžběta.

Modlitba

[editovat | editovat zdroj]

Modlitba recitovaná v Brně v první polovině 20. stol.:

Panenko Barborko svatá,
pro Krista jméno sťatá,
nedej mě náhlou smrtí umříti
bez velebné svátosti.

Když se bude dušička má s tělem loučiti,
ráčiš se mnou přítomna býti,
aby ďábel žádné moci ke mně neměl,
pro Krista ženicha tvého,
který tebe korunoval, do nebeské slávy přijal.

K tomu nám dopomáhej všemohoucí a milosrdný Pán Bůh, Otec, Syn a Duch svatý. Amen.

V Jihomoravském kraji se objevuje i variace na tuto modlitbu s lehce pozměněnou textací:[11]

Panenko Barborko svatá,
pro Kristovo jméno sťatá
do nebeské slávy Tě povolal

Přijď panno, přijď, nevěsto má,
vyslyš mě u Hospodina,
až já budu umírati "abys Ty" u mne stála,
mou duši opatrovala,
ďáblu škodit nedala.

Vypros nám nebeského chleba,
vždyť jest nám ho všem potřeba.

K tomu nám dopomáhej Bůh Otec, Syn a Duch Svatý. Amen

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
Stětí svaté Barbory
  • Od jména svaté Barbory je odvozen i název pro barbituráty, podle kyseliny barbiturové pojmenované podle objevu na svátek svaté Barbory.
  • Na španělských a francouzských lodích býval obraz sv. Barbory vyvěšen nad komorou, v níž se skladoval střelný prach; tato komora sama se nazývala „Barborou" (franc. Sainte Barbe).[12][13]
  • Na českém venkově (i na Moravě a ve Slezsku) byl ještě v 19. století zvyk chodit se sv. Barborou čili chodit barborkou. V den sv. Barbory (nebo v jeho předvečer) chodily svobodné dívky nebo i vdané ženy z domu do domu, přičemž byly ustrojené za „Barborky". V různých krajinách se oblékaly různě, někde do bílých šatů, jinde do černých, často měly závoj a okrašlovaly hlavu věnečkem. Zpravidla držívaly v ruce metličku a s ní dítkám hrozily, ale nosívaly též košíčky, ve kterých byly dárky pro děti – jablka, hrušky apod., a někdy též rozdávaly cukrová srdíčka od sv. panny Barbory.[14] V některých krajinách chodili s Barborkami i andělé, čerti a další maškary. Když vešly do stavení, předváděly Barborky nějaký krátký výstup ze života sv. Barbory, zpívaly, modlily se, rozdělovaly dárky a občas i metličkou vyplácely zlobivé děti. Toto chození barborkou bylo pozůstatkem a upomínkou na veliké divadelní hry o sv. Barboře, které se kdysi při obchůzkách Barborek provozovaly (je např. zachována hra o sv. Barboře z 18. století).[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Martyrologium Romanum ex decreto sacrosancti Œcumenici Concili Vaticani II instauratum auctoritate Ioannis Pauli PP. II promulgatum. Editio typica. Città del Vaticano: Typis Vaticanis, 2001, s. 621.
  2. ↑ a b Hall (1991), s. 70–71.
  3. ↑ EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 673.]
  4. ↑ REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. S. 12. books.google.cz [online]. ZVON, 1991 [cit. 2019-12-07]. S. 12. Dostupné online. 
  5. ↑ VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. S. 90. books.google.cz [online]. Ladislav Kuncíř, 1930 [cit. 2019-12-07]. Čís. 342 stran, s. 90. Dostupné online. 
  6. ↑ EKERT, František. Církev vítězná: Životy Svatých a Světic Božích : Pořadem roku občanského. Svazek druhý [online]. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1894 [cit. 2019-12-07]. S. 674. Dostupné online. 
  7. ↑ REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. S. 12–13. books.google.cz [online]. ZVON, 1991 [cit. 2019-12-07]. S. 12–13. Dostupné online. 
  8. ↑ a b REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. S. 13. books.google.cz [online]. ZVON, 1991 [cit. 2019-12-07]. S. 13. Dostupné online. 
  9. ↑ Pravoslávny kalendár na rok 1971. Bratislava: Cirkevné nakladateľstvo, 1970. 124 s. [Viz str. 32.]
  10. ↑ REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. S. 63. books.google.cz [online]. ZVON, 1991 [cit. 2019-12-07]. S. 63. Dostupné online. 
  11. ↑ Modlitba ke svaté Barboře. web.archive.org [online]. 2023-05-08 [cit. 2023-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-08. 
  12. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. 946 s. [Heslo „Barbora svatá" na str. 299.]
  13. ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barbora sv." na str. 918–919.]
  14. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. 946 s. [Heslo „Barborka" na str. 300.]
  15. ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barborky" na str. 919.]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. 
  • EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 671–676.]
  • TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barbora sv." na str. 918–919 a heslo „Barborky" na str. 919.]
  • ZÍBRT, Čeněk. Den se krátí, noc se dlouží ... Praha: Šimáček, 1910. 75 s. [O „chození se sv. Barborou" viz str. 22–32; zde i obrázky Barborek a hra o sv. Barboře.]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Barbora_z_Nikomédie&oldid=24371222“