Přeskočit na obsah

Dobrohošť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Dobrohošť (rozcestník).
Dobrohošť
Hlavní silnice se zastávkou
Hlavní silnice se zastávkou
Znak obce DobrohošťVlajka obce Dobrohošť
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecDačice
Obec s rozšířenou působnostíDačice
(správní obvod)
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel47 (2024)[1]
Rozloha3,38 km²[2]
Katastrální územíDobrohošť
Nadmořská výška515 m n. m.
PSČ380 01
Počet domů17 (2021)[3][4]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduDobrohošť 18
380 01 Dobrohošť
obec.dobrohost@tiscali.cz
StarostkaPetra Javůrková
Oficiální web: www.radnice-dobrohost.cz
Dobrohošť
Dobrohošť
Další údaje
Kód obce562416
Kód části obce4383
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Dobrohošť (německy Dobrohost, Doberholtz) se nachází v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží 4 km východně od Dačic. Žije zde 47[1] obyvatel.

Sousedními obcemi sídla jsou Budíškovice a Dačice.

Ves je schovaná v údolí Dobrohošťského potoka, který se v sousedním Bílkově vlévá do Vápovky. Ve 14. století ležela ves v těsné blízkosti mezi hrady Bílkov a Krumvald. Západně od vsi je z kopce Stařeček, 542 m n. m., rozsáhlý výhled na Dačickou kotlinu s městem Dačice. Na severu Na Čihadle je nejvyšší místo katastrálního území Dobrohošť, 587 m n. m. a na jihovýchod největší rybník zvaný Zádušák. Z celkové výměry 338 ha tvoří polovinu les. Obec má 16 čísel popisných (1-18, mimo 2 a 6).[5]

Ves Dobrohošť je poprvé zmiňována v pramenech k roku 1399, kdy ji Heřman z Hradce prodal s bílkovským zbožím Janovi z Kravař. Od počátků své historické existence tak Dobrohošť těsné souvisela s vedlejším Bílkovem, jako součást bílkovského statku. S tím se také měnili majitelé, kterými byli od roku 1404 páni z Hradce až do zničení bílkovského hradu v roce 1444, v roce 1459 se ves dostala spolu s celým bílkovským zbožím do vlastnictví Krajířů z Krajku, kde setrvala celé 16. století. Od roku 1610 pak již sdílela osudy dačického panství až do zrušení patrimoniální správy v roce 1849. Východně 2 km od Dobrohoště stával v lese hrad Krumvald.

Podle vceňovacího operátu žilo v roce 1843 v Dobrohošti 82 obyvatel, z toho 39 mužů a 43 žen ve 14 domech a 15 domácnostech. Z nich se živilo 7 obyvatel zemědělstvím a 8 bylo nádeníků. Desátky byly od­váděny panství Dačice. Z Dobrohošté se jezdilo na týdenní sobotní trhy do Dačic.[5]

Správní začlenění obce od roku 1850

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1849 byla Dobrohošť součástí panství Dačice v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byla podřízena pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byla v letech 1855 až 1868 podřízena Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátila se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu tamtéž až do roku 1945.

Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy byla Dobrohošť po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V roce 1960 byla Dobrohošť v rámci integrace obcí sloučena s obcí Bíl­kovem a v roce 1980 byla s Bílkovem sloučena s Dačicemi. V roce 1990 se opět osamostatnila. Od roku 2003 spadá pod pověřený městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[5]

Statistika počtu domů a obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1850 měla 67 obyvatel. V roce 1880 měla obec 14 domů a 79 obyvatel, roku 1900 14 domů a 81 obyvatel, roku 1921 14 domů a 83 obyvatel, v roce. 1930 14 domů a 88 obyvatel, roku 1947 15 domů a 50 obyvatel, roku 1950 15 domů a 44 obyvatel, roku 1970 12 domů a 53 obyvatel, v roce 1982 13 domů a 40 obyvatel.[5] Katastr obce měl v roce 1900 výměru 336 ha.

Kaplička sv. Prokopa

Vývoj obce do konce 20. století

[editovat | editovat zdroj]

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roce 1900 byla výměra hospodářské půdy 327 ha. Dobrohošť byla od roku 1911 osadou obce Bílkov. K roku 1924 se uvádí 8 hospodařících rolníků, správa revíru velkostatku Dalbergů. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno roku 1932.

JZD vzniklo roku 1956, v roce 1960 bylo sloučeno s JZD Bílkov a v roce 1974 do JZD Československo sovětského přátelství Hříšice. Po roce 1945 postavena budova radnice (2004).[5]

Nejbližší železniční stanice je v Dačicích.

Spádovost

[editovat | editovat zdroj]

Spádovou obcí jsou Dačice, kde se nachází pošta, zdravotní a matriční obvod, a římskokatolická farnost.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1767 si obec nechala vybudovat kapli sv. Anny, dříve zasvěcenou sv. Prokopu, jehož malá kaplička stojí na silnici za obcí směrem k Budíškovicím. V roce 2004 byla při rekonstrukci vnitřní části kaple objevena pod omítkou nástěnná malba. U kaple se nachází kamenný kříž z roku 1861.

Na vrchu Stařeček se nachází Boží muka.

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
  5. a b c d e NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 2005. vyd. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 611–613. 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1.. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 191, 257, 232. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]