Přeskočit na obsah

Bohumil Modrý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Bohumil Modrý
Osobní informace
Datum narození24. září 1916
Místo narozeníSmíchov, Čechy, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí21. července 1963 (ve věku 46 let)
Místo úmrtíPraha, Československo
StátČeskoslovensko
Lapačkavlevo
PřezdívkaBoža
Manžel(ka)Erika Weiserová
DětiBlanka Modrá
Klubové informace
Současný klubukončil kariéru
Pozicebrankář
Předchozí klubyLTC Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro 1948 Sv. Mořic ČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
bronz MS 1938 ČSR
zlato MS 1947 ČSR
zlato MS 1949 ČSR
Českomoravská liga
zlato 1939/1940 LTC Praha
stříbro 1940/1941 LTC Praha
zlato 1941/1942 LTC Praha
zlato 1942/1943 LTC Praha
zlato 1943/1944 LTC Praha
Československá hokejová liga
zlato 1936/1937 LTC Praha
zlato 1937/1938 LTC Praha
zlato 1945/1946 LTC Praha
zlato 1946/1947 LTC Praha
zlato 1947/1948 LTC Praha
zlato 1948/1949 LTC Praha
Podpis Bohumila Modrého

Bohumil Modrý (24. září 1916 Smíchov[1]21. července 1963 Praha) byl český hokejový brankář a politický vězeň. Je členem Síně slávy českého hokeje a Síně slávy IIHF.

Hráčská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Lední hokej začal hrát jako dvacetiletý v klubu LTC Praha a již rok na to byl díky svým výborným fyzickým dispozicím, talentu i vzornému charakteru vybrán do národního mužstva.

Před 2. světovou válkou hrál za velmi populární klub LTC Praha, společně např. se Stanislavem Konopáskem.

Ve své době byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě. Jako člen národního týmu dvakrát získal titul mistra světa (1947, 1949) a ze Zimních olympijských her 1948 si přivezl stříbrnou medaili.

Na olympijském turnaji ve Švýcarsku zaujal natolik, že mu byla nabídnuta možnost působit v Kanadě. Po návratu mu ministr Kopecký slíbil povolení ke hraní v NHL udělit. Jedinou podmínkou byla jeho účast na MS ve Švédsku v roce 1949. Tuto podmínku splnil a přivezl odtud s týmem zlaté medaile. Přesto bylo později rozhodnuto jinak: údajně by svým působením v zámoří ohrozil bezpečnost republiky. Po tomto rozhodnutí ukončil své působení v reprezentaci a přípravy mužstva na MS 1950 v Londýně se již neúčastnil.

Kromě ledního hokeje hrál i českou házenou za Slavii Praha.

Inženýrská činnost

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války byl národním správcem cihelny v Lanškrouně. Protože byl původní profesí stavební inženýr, v roce 1948 vytvořil pro Lanškroun regulační plán. Navrhl např. přístav Lanškroun na vodním kanálu Labe-Dunaj, letiště nebo propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V září 1940 se oženil s Erikou Weiserovou,[2] Švýcarkou narozenou v Praze. S manželkou a dvěma dcerami, Alenou (* 1943) a Blankou (* 1946), žil po roce 1945 v Lanškrouně v ulici Nádražní čp. 418.

Stal se obětí komunistického režimu. V březnu 1950 byl spolu s dalšími jedenácti spoluhráči zatčen a v tajném, politicky vykonstruovaném soudním procesu s vyloučením veřejnosti obžalován a odsouzen na 15 let vězení za špionáž a velezradu. Jednalo se o neslavně proslulou „Causu Modrý“ nebo „Případ Modrý". Na jaře 1955 byl po krutém věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a při těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez ochrany proti radioaktivnímu záření propuštěn. Na následky věznění poté v roce 1963 předčasně zemřel ve věku 46 let. V roce 1968, pět let po své smrti, byl rehabilitován.

Dodnes není plně jasné, o co v jeho kauze šlo. Vláda se obávala možné emigrace hráčů, o které uvažovali již na olympijských hrách ve Švýcarsku. To by byl obrovský morální políček celému systému – navíc když již předtím emigrovali například mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová a Jaroslav Drobný (mistr světa v hokeji a později i vítěz tenisového Wimbledonu).

Uctění památky

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska československých hokejistů zatčených a odsouzených v roce 1950
  • V roce 1968 byl jmenován zasloužilým mistrem sportu in memoriam.[3]
  • Po Bohumilu Modrém byla v Lanškrouně v roce 1994 pojmenována ulice a byla mu odhalena busta.
  • V říjnu 2008 byla po něm pojmenována jedna z pražských ulic v oblasti Vysočan a Hloubětína.
  • Je čestným občanem města Lanškrouna a je zde po něm pojmenována sportovní hala.[4]
  • Modrého osud zachycuje román rakouského spisovatele Josefa Haslingera Jáchymov, který vyšel i česky.
  • Dne 15. května 2011 byl společně s Ladislavem Trojákem uveden do Síně slávy IIHF.[5]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]