Šarlota Pruská (1798-1860)

Alexandra Fjodorovna
ruská carevna
Carevnin portrét v ruském kroji
Úplné jméno	německy: Friederike Luise Charlotte Wilhelmine von Preußen
Narození	13. července 1798
	Charlottenburg, Prusko
Úmrtí	1. listopadu 1860 (62 let)
	Carské Selo, carské Rusko
Panovník	Mikuláš I. Pavlovič
Potomci	Alexandr II., Marie, Olga, Alexandra, Konstantin, Nikolaj, Michail
Dynastie	Hohenzollernové
Otec	Fridrich Vilém III.
Matka	Luisa Meklenbursko-Střelická

Šarlota Pruská (13. července 1798 zámku Charlottenburg u Berlína – 1. listopadu 1860 v Carském Selu) - pruská princezna, od roku 1825 ruská carevna jako manželka cara Mikuláše I., známá pod jménem Alexandra Fjodorovna, které přijala po sňatku.

Šarlota byla dcerou Fridricha Viléma III., pruského krále a jeho ženy Luisy. Dětství a mládí prožila se svou rodinou. V 19 letech poznala mladšího bratra cara Alexandra I. Mikuláše, pozdějšího následníka trůnu a od roku 1825 cara. Ten při své cestě po Evropě navštívil na podzim roku 1814 i dvůr Fridricha Viléma III., kde si vybral svou nevěstu – princeznu Šarlotu.

Do Ruska přijela Šarlota v doprovodu svého bratra prince Viléma 9. června roku 1817. Svatební ceremonie se započaly přesně na její narozeniny, 13. července (1. července podle Juliánského kalendáře, v té době v Rusku užívaného) a trvaly 13 dní. Aby se Šarlota mohla za Mikuláše provdat, musela přijmout pravoslaví a při křtu dostala jméno Alexandra Fjodorovna. Zpočátku měla Alexandra problémy s adaptací na ruském dvoře, její konverze byla vynucená. Byla v dobrých vztazích se svou tchyní Marií Fjodorovnou, vztahy se švagrovou, ženou Mikulášova staršího bratra cara Alexandra I. carevnou Jelizavetou Alexejevnou, však již tak dobré nebyly.

Bylo to jedno z nemnoha manželství v historii politicko-dynastických spojení, v němž panovala láska a vzájemná úcta. Z tohoto svazku vzešlo sedm dětí:

Alexandra Fjodorovna se svými dětmi

• Alexandr II. (17. dubna 1818 – 1. března 1881), ruský car

1. ∞ 1841 hesenská princezna Marie Alexandrovna
2. ∞ 1880 kněžna Kateřina Dolgorukovová

• Marie (6. srpna 1819 – 9. února 1876)

1. ∞ 1839 vévoda Maxmilián Leuchtenberský
2. ∞ 1856 hrabě Grigorij Stroganov

• Olga (30. srpna 1822 – 20. října 1892) ∞ 1846 württemberský král Karel I.
• Alexandra (12. června 1825 – 29. července 1844) ∞ 1844 landkrabě Bedřich Vilém Hesensko-Kasselský (zemřela při předčasném porodu prvního dítěte necelý rok po svatbě)
• Konstantin (9. září 1827 – 13. ledna 1892), ruský velkokníže ∞ 1848 princezna Alexandra Sasko-Altenburská
• Nikolaj (27. července 1831 – 13. srpna 1891), ruský velkokníže ∞ 1856 Alexandra Oldenburská
• Michail (13. října 1832 – 5. prosince 1909), ruský velkokníže ∞ 1857 Cecílie Bádenská

V roce 1820 po narození mrtvého dítěte (bylo to její třetí těhotenství v průběhu tří let) upadla do depresí. Na podzim tohoto roku ji vzal Alexandr do Berlína, aby se mohla setkat se svou rodinou a zůstali zde do léta roku 1821. Do Šarlotiny vlasti přijeli znovu v roce 1824, do Sankt Petěrburgu se na příkaz Alexandra I. vrátili v březnu roku 1825.

První léta v Rusku se Alexandra věnovala studiu ruského jazyka a zvykům země pod vedením básníka Vasilije Žukovského. Carská rodina mluvila německy a své dopisy psala francouzsky, v důsledku toho se Alexandra nikdy dobře rusky nenaučila.

Přes osm let, po dobu panování Alexandra I., žili Šarlota i její muž spokojeně a nikdy neuvažovali o tom, že by jim mohl připadnout carský trůn. Car Alexandr však neměl děti a jeho následník, mladší bratr velkokníže Konstantin Pavlovič se zřekl nástupnictví v roce 1822, takže novým následníkem – carevičem – se stal další bratr Mikuláš. V roce 1825 dostala Alexandra od svého švagra darem palác v Peterhofu, kde ona i její muž žili šťastně již dříve, od počátku jejího pobytu v Rusku.

Šarlota Pruská na portrétu od Franze Winterhaltera z roku 1856

Alexandra nastoupila na trůn společně s manželem v prosinci roku 1825. V průběhu let Mikuláš nepřestal svou ženu milovat. Při požáru Zimního paláce v roce 1837 měl říci: „Ať shoří všechno, jen ne listy mé ženy, které mi psala během námluv!“ Teprve po 25 letech manželství si začal románek s jinou ženou. Jeho milenkou se stala Barbara Nelidovová, dvorní dáma carevny. Carevna nemohla již intimně s manželem žít, lékaři konstatovali její slabé zdraví a varovali před hrozbou infarktu. V roce 1845 Mikuláš plakal, když mu lékaři oznámili, že jeho žena musí jet do Palerma, aby tam své zdraví upevnila, a řekl: „Nechte mi moji ženu!“ Carevna byla slabého zdraví, často trpěla křečemi a vypadala značně starší než na svých čtyřicet let.

Po Alexandrově smrti splácela dluh za Alexandrův palác v Carském Selu. Udržovala dobré vztahy s bývalou manželovou milenkou. Zemřela v Carském Selu 1. listopadu 1860.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleksandra Fiodorowna (Charlotta Pruska) na polské Wikipedii.

Ruská carevna
Předchůdce: Jelizaveta Alexejevna	1825–1860 Šarlota Pruská (1798-1860)	Nástupce: Marie Alexandrovna