Karel I. Württemberský
| Karel I. Württemberský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. března 1823 Stuttgart |
| Úmrtí | 6. října 1891 (ve věku 68 let) Stuttgart |
| Místo pohřbení | Altes Schloss (Stuttgart, Německo) |
| Alma mater | Univerzita Tübingen Humboldtova univerzita |
| Povolání | politik |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna Řád Fridrichův Řád Olgy Vojenský záslužný řád Řád sv. Ondřeje … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Choť | Olga Nikolajevna Ruská (1846–1891)[1] |
| Rodiče | Vilém I. Württemberský a Pavlína Württemberská |
| Rod | Württemberkové |
| Příbuzní | Kateřina Württemberská, Augusta Württemberská, Žofie Württemberská a Marie Frederika Württemberská (sourozenci) |
| Funkce | král württemberský |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel I. Fridrich Alexandr (6. března 1823 Stuttgart – 6. října 1891 Stuttgart) byl v pořadí třetí württemberský král vládnoucí v letech 1864 až 1891.
Život[editovat | editovat zdroj]
Korunní princ[editovat | editovat zdroj]
Karel byl jediným synem krále Viléma I. a jeho třetí ženy, princezny Pavlíny. Studoval na univerzitách v Tübingenu a Humboldtově univerzitě v Berlíně. Dne 18. ledna 1846 se v Palermu zasnoubil s 23letou velkokněžnou Olgou Nikolajevnou, dcerou ruského cara Mikuláše I. a jeho manželky Šarloty Pruské (Alexandry Fjodorovny). Velkolepá svatba se odehrála na zámku Petěrgof nedaleko Petrohradu dne 13. července 1846. Novomanželský pár pak za jásotu obyvatelstva 23. září přicestoval do Stuttgartu, hlavního města Württemberského království. Zde se usadil ve vile Berg, jedné z prvních staveb novorenesance v Německu.
Manželství nedošlo naplnění a pár neměl děti, pravděpodobně v důsledku možné Karlovy homosexuality.[2] Roku 1863 proto adoptovali Olžinu neteř Věru Konstantinovnu, dceru jejího bratra velkoknížete Konstantina Nikolajeviče.
Württemberský král[editovat | editovat zdroj]
Po smrti svého otce 25. června 1864 byl Karel 12. července intronizován. Byl liberálnější než svůj otec, a proto k 24. prosinci 1864 obnovil svobodu tisku a sdružování a k 26. březnu 1868 zavedl všeobecné, rovné, bezprostřední a tajné volební právo lidových poslanců do druhé komory parlamentu. Vnitropoliticky nabral takový liberální kurz, že odvolal vedoucí ministry Josepha von Linden a Karla von Varnbüler. V zahraniční politice v úvodních letech svého vládnutí dovedl Württemberg od spojenectví s Rakouským císařstvím ke spolku s Pruskem. Tak Württemberg uznal v roce 1866 rozpuštění Německého spolku a uzavření tajného obranného i útočného svazku s Pruskem, v souladu s ostatními jihoněmeckými státy. Přesto oficiálně dvůr, vláda i lid zastával protipruské postoje.
V říjnu 1870 odjel na soukromý pobyt do svého sídla ve Friedrichshafenu. V listopadu téhož roku přistoupilo Württembersko jako poslední země k Severoněmeckému spolku a zúčastnil se po boku Pruska prusko-francouzské války. Skutečnost, že král v politicky kritických chvílích trávil svůj čas v soukromí, i mimo zemi, a zároveň opomíjel svoje panovnické závazky, byla pro správu země na obtíž, avšak z druhé strany to bylo pro württemberskou vládu velmi výhodné, neboť mohla vládnout bez omezujících zásahů krále.[3]
V roce 1871 se Württembersko stalo jedním ze spolkových států Německého císařství, což mělo za následek významné omezení württemberské suverenity. Království ztratilo své dosavadní mezinárodní postavení, ale na oplátku získalo větší bezpečnost z vnějšku i zevnitř. Poštovní a telegrafní služby, finanční svrchovanost, starost o kulturu, stejně jako správa železniční dopravy zůstala v jeho rukou, stejně jako vlastní vojenská správa.
Dne 3. října 1891 se Karel vrátil ze svého obvyklého letního pobytu v Friedrichshafenu a Bebenhausenu smrtelně nemocen a o tři dny později, 6. října 1891, zemřel. Pohřben byl v hrobce zámeckého kostela ve Starém zámku (Altes Schloss) ve Stuttgartu.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl I. (Württemberg) na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ Heinz Häfner: Ein König wird beseitigt. Ludwig II. von Bayern. C. H. Beck, München 2008. ISBN 978-3-406-56888-6. S. 68ff (Die Akzeptanz eines homosexuellen Königs (Karl von Württemberg) zu Lebzeiten Ludwigs II.)
- ↑ Häfner, a. a. O.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jürgen Honeck: Drei württembergische Könige. Ihre Persönlichkeit im Spiegel von Politik, Macht und Liebe, Stieglitz, Mühlacker und Irdning/Steiermark 2008, ISBN 978-3-7987-0393-3.
- Hubert Krins: Könige und Königinnen von Württemberg. Lindenberg 2007 (3. Auflage). ISBN 978-3-89870-024-5
- Ulrike Landfester, Friderike Loos (Hrsg.): Lieber Kronprinz! Liebe Freundin!: Briefwechsel zwischen Bettine von Arnim und Karl von Württemberg. Mit einem Anhang: Briefwechsel zwischen Bettine von Arnim und Julius von Hardegg. Manutius, Heidelberg 1998, ISBN 3-925678-82-4.
- Sophie Dorothee Podewils (Hrsg.): Traum der Jugend goldner Stern. Aus den Aufzeichnungen der Königin Olga von Württemberg [Aus dem französischen Manuskript übersetzt von Sophie Dorothee Gräfin Podewils]. Neske, Pfullingen 1955.
- Paul Sauer: Regent mit mildem Zepter. König Karl von Württemberg. DVA, Stuttgart 1999. ISBN 3-421-05181-X.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. Württemberský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Vilém I. |
|
Württemberský král 1864–1891 |
|
Nástupce: Vilém II. |
