Říšský komisariát Kavkaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Říšský komisariát Kavkaz (rusky Рейхскомиссариат Кавказ ) bylo teoretické politické rozdělení a plánovaný civilní okupační režim Německa v dobytých územích na Kavkazu během 2. světové války. Na rozdíl od ostatních čtyř plánovaných říšských komisariátů měly být experimenty na Kavkazu provedeny pro různé formy autonomie „domorodých skupin“.[1]

Teoretické plánování německé kavkazské provincie[editovat | editovat zdroj]

Říšský komisariát Kavkaz teoreticky zahrnoval Zakavkazsko a Předkavkazí, stejně tak jižní části Ruska až k řece Volze. Hlavními městy byly mimo jiné Rostov, Krasnodar a Majkop na západě, Stavropol, Astrachaň, Elista, Machačkala na východě, Groznyj, Nalčik, Vladikavkaz, Jerevan a Baku na jihu. Civilní správa tohoto území byla v Tbilisi v Gruzii.

Alfred Rosenberg tvrdil, že by se měl Říšský komisariát Kavkaz jmenovat „říšská rezidence“ a že by každá část komisariátu jako Gruzie a Arménie měla být pojmenována jako „Země“ a měla by dostat status „státního subjektu“ pod německou ochranou.[2] Po invazi do Sovětského svazu byly také vytvářeny plány pro vytvoření proněmeckých klientských států na Kavkazu a byly zřízeny „osvobozenecké výbory“ Ázerbájdžánu, Gruzie a Arménie.[3] 15. dubna 1942 jim byl udělen status „plnoprávných spojenců“ Německa. Těmto třem proto-vládám a těm v Předkavkazí bylo Adolfem Hitlerem během německého postupu do Kavkazu přikázáno, aby urovnaly své územní spory. Dále v případě, že by šlo Turecko do války proti Německu, Alfred Rosenberg těmto vládám slíbil územní rozšíření na úkor Turecka.[3]

Rosenberg uvedl, že primárním německým cílem na tomto území bylo získat neomezený přístup k dodávkám ropy z Majkopu a Grozného. Přestože Hitler s tímto stanovením souhlasil, odmítl návrhy na zřízení volně řízené konfederace na Kavkaze.[4] Místo toho věřil, že by území s historií vzájemně válčících států a národů muselo být podrobeno velmi přísné kontrole. Při určování, že by musel být Kavkaz v každém případě oddělen od Ruska, však nerozhodl, jestli by musel být připojen k Německu, ani jakou formu německé správy by musel mít.[4] Návrhy týkající se autonomie národností Kavkazu byly radši přijaty od armády než od Rosenberga, po kterém Hitler požadoval, aby zrušil všechny konkrétní sliby národní nezávislosti z oficiálních vojenských prohlášení, aby nedošlo k žádným závazným slibům.[4][5] Jednotkám bylo nařízeno, aby s domorodci zacházeli jako s přáteli a na nucené práce byli najímáni jen Rusové a Ukrajinci.[5]

Rosenberg nakonec tvrdil, že by měl post komisaře dostat někdo ze strany novinářů a jeho dlouholetý přítel a kolega baltský Němec Stabsleiter Arno Schickedanz doporučil Hermanna Göringa.[6] Dr Hermann Neubacher, bývalý starosta Vídně a zvláštní vyslanec loutkového Řeckého státu, měl pracovat po boku s Schickedanzem na regionálních ekonomických záležitostech.[7] Schickedanz údajně trávil mnoho času zkoumáním nákresů svého budoucího paláce v Tbilisi.[8]

Plánovači teoretizovali o možném postupu do západního Kazachstánu, aby zajistili východní hranice.[9] Německé plány o dobytí západního Kazachstánu jistě existovaly s cílem pomoci Afrikakorps při africkém tažení a s dodatečným záměrem získání Persie.[9]

V souvislosti s těmito plány němečtí armádní plánovači vymysleli nějaké operace k představení operace Barbarossa ve větším měřítku, a to rozšířením na území Kavkazu, do Turecka, Iráku a Persie. Také během invaze generála Kleista do Kavkazu (operace Blau) byly přítomné německé jednotky (včetně arabských, kavkazských a středo-asijských dobrovolnických skupin SS), jejichž cílem bylo obsadit Kavkaz a Střední Asii rozšiřováním sil Erwina Rommela v Alexandrii přes Blízký východ. Ve vztahu k německo-perské invazi byl 18. ledna 1942 podepsán třístranný vojenský pakt, kde se tři země Osy dohodly na vypracování operační demarkační linie na 70° východní délky (západně od Bombaje).

Došlo k boji o moc mezi jeruzalémským muftím Mohammadem Aminem al-Husaynim a bývalým ministerským předsedou Iráku Rashidem Ali al-Gaylanim .[10][11]

Plánování se neposunulo o moc dále než k předběžným diskuzím a návrhům zaznamenaných v písemné podobě kvůli postupu sil Rudé armády během války. Historik Norman Rich tvrdí, že krátké trvání německé okupace na Kavkaze znamená, že strategie, které Němci zrealizovali, neposkytují mnoho údajů o dlouhodobé budoucnosti regionu, pokud by byl pod kontrolou států fašistické osy.[4]

Účast Turecka[editovat | editovat zdroj]

Hitler svým strategickým myšlením pověřil Turecko rolí spojence chránícího německé jižní křídlo proti zbytkům poraženého SSSR.[12] 17. března 1941 prohlásil Hitler v diskuzi s Franzem Halderem a Adolfem Heusingerem, že by Turecko mělo získat území na Kavkazu (možná celý Kavkaz) jako odměnu za pomoc Ose, i přestože mělo být území využíváno Němci.[13][14] V srpnu roku 1941 navrhl Hitler tureckému velvyslanci v Berlíně Hüsrevu Geredovi, že by Turecko mohlo zabrat turkická území Sovětského svazu [13] V polovině roku 1942 byl Franz von Papen, německý velvyslanec v Ankaře, napaden tureckým premiérem Şükrü Saracoğlem a ministrem zahraničních věcí Numanem Menemencioğlu kvůli budoucnosti tureckých menšin v SSSR.[15] Turecké plány představovaly zřízení řady nárazníkových států podél budoucí turecko-německé hranice a rozšíření vlivu nad těmito státy.[15] Hitler však nebyl připraven na územní ústupky před tím, než se země přidala k Ose.[15]

Předpokládané územní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Říšský komisariát Kavkaz měl být rozdělen mezi sedm Generalkommissariate, které by byly dále rozděleny na několik Sonderkommissariaten a Kreiskommissariate, a ty zase dále na Raions. Administrativní sídlo mělo být v Tbilisích.

Generalkommissariat Gruzie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město: Tbilisi

Generalkommissariat Ázerbájdžán[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město: Baku

Generalkommissariat Kubáň[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město: Krasnodar

Generalkommissariat Terek[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město: Woroschilowgrad (Stavropol)

Generalkommissariat für die Gebiete der Bergvölker (Předkavkazsko)[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město: Ordschonikidse (Vladikavkaz)

Generalkommissariat Arménie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město: Jerevan

Generalkommissariat Kalmycko[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město: Astrachaň

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichskommissariat Kaukasus na anglické Wikipedii.

  1. De Cordier (2010), The Fedayeen of the Reich: Muslims, Islam and Collaborationism During World War II, p. 34 China and Eurasia Forum Quarterly, 2010
  2. (German) Dallin, Alexander (1981). German rule in Russia, 1941-1945: a study of occupation policies, p. 231. Westview Press.
  3. a b Andrew Andersen and Georg Egge. World War II: Axis Plans for Azerbaijan and the rest of the Caucasus. Retrieved 27 April 2012.
  4. a b c d Rich (1974), pp. 389-390.
  5. a b Kroener, Müller & Umbreit (2003) Germany and the Second World War V/II, p. 50
  6. Kay, Alex J. (2006) Exploitation, Resettlement, Mass Murder: Political and Economic Planning for German Occupation Policy in the Soviet Union, 1940-1941, pages 79, 181. Berghahn Books.
  7. Kay 2006, p. 181
  8. Dallin (1981), p. 230
  9. a b Raymond Arthur Davies and Andrew J. Steiger. Soviet Asia, chapter 5: "Kazakstan: Country with Brilliant Future", pp. 94-119.
  10. Alexander Werth. The Stalingrad Battle and From Stalingrad to Berlin, chapter 7: "The Caucasus, there and back", pp. 648-668.
  11. Ivan Tyulenev (1960). Cherez Tri Voyny (Through Three Wars). Moscow, 1960.
  12. Rich, Norman (1974). Hitler's War Aims vol. II, p. 421
  13. a b (1995) Germany and the Second World War: The Mediterranean, South-East Europe, and North Africa, 1939-1941Oxford University Press, 620. ISBN 0-19-822884-8. 
  14. Alex J. Kay: Exploitation, Resettlement, Mass Murder: Political and Economic Planning for German Occupation Policy in the Soviet Union, 1940-1941. (Studies on War and Genocide, vol. 10) Berghahn Books, New York, Oxford 2006, p. 72
  15. a b c Leitz, Christian(2000). Nazi Germany and Neutral Europe During the Second World WarManchester University Press, 98. ISBN 0-7190-5069-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]