Gruzínská sovětská socialistická republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Gruzínská SSR)
Skočit na: Navigace, Hledání
Gruzínská sovětská socialistická republika
საქართველოს საბჭოთა სოციალისტური რესპუბლიკა
 Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika 1921, 1936–1990 Gruzie 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
hlavní město:
obyvatelstvo
počet obyvatel:
4 337 600 (1989)
státní útvar
socialistická republika jedna ze zemí SSSR
vznik:
zánik:
září 1990 vyhlášením nezávislosti na SSSR
Státní útvary a území
Předcházející:
Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika
Nástupnické:
Gruzie Gruzie
Dějiny Gruzie
Historie Gruzie
PRAVĚK
Kultura Šulaveri-Šomu
DOBA BRONZOVÁ
Kultura Kura-Araxes
Trialetská kultura
Kolchidská kultura
Diaochie
STAROVĚK A ANTIKA
Kolchida
Kavkazská Ibérie
Lazika
Římská nadvláda nad Gruzií
RANÝ STŘEDOVĚK
Iberské knížectví
Argvetie
Heretie
Tbiliský emirát
Arabská vláda v Gruzii
VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK
Abcházské království
Tao-Klardžetie
Gruzínské království
NOVOVĚK
Kartlijské království
Kachetské království
Imeretské království
Kartlijsko-kachetské království
RUSKÁ NADVLÁDA
Kutaiská gubernie
Tbiliská gubernie
Gruzínské národní obrození
MODERNÍ DĚJINY
Gruzínská demokratická republika
Invaze Rudé armády do Gruzie
Srpnové povstání
Gruzínská SSR
Gruzie

Gruzínská SSR (gruzínsky: საქართველოს საბჭოთა სოციალისტური რესპუბლიკა, rusky: Грузинская Советская Социалистическая Республика) byla jedna z 15 republik Sovětského svazu.

Vznikla 25. února 1921 a do roku 1936 byla společně s Ázerbájdžánskou a Arménskou SSR součástí Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky. Oddělila se po zániku Zakavkazké SFSR v roce 1936. Samostatnost Gruzie na SSSR byla schválena již v listopadu roku 1990, kdy byla rozhodnutím demokratického parlamentu přejmenována na Gruzínskou republiku. Skutečné samostatnosti se Gruzie dočkala až po rozpadu SSSR roku 1991.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Gruzínská SSR byla vyhlášena 25. února 1921 v den, když do hlavního města Tbilisi vpochodovala vojska Rudé armády, a 2. března téhož roku byla přijata tehdejším vedením Revkomu gruzínská sovětská ústava.[1] Od 12. března 1922 do 5. prosince 1936 byla Gruzínská SSR včleněna do Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky společně s Arménií a Ázerbájdžánem. V roce 1936 se Zakavkazská SFSR rozpadla.

Na Gruzii čtrnáctiletá nadvláda Zakavkazské federace zanechala nemálo následků. Sovětské vedení nařídilo odevzdat část území Turecku (celou historickou gruzínskou provincii Tao-Klardžetii), Ázerbájdžánu (celé historické provincie Heretie a Saingilo), Arménii (provincii Lori) a Rusku (část historického regionu Chevi).

Lavrentij Berija

Sovětská vláda začala v Gruzii terorem. Během prvních tří let po invazi Rudé armády bylo zabito nebo popraveno na 50 000 obyvatel země. Dalších více než 150 000 padlo za oběť Stalinským čistkám nebo na rozkaz tvrdou rukou vládnoucího prvního tajemníka gruzínské komunistické strany Lavrentije Beriji.[2]

Během druhé světové války se o Kavkaz a zejména jeho ropná pole začalo zajímat nacistické Německo, avšak do Gruzie se neprobojovalo. Přesto zaznamenala ohromné ztráty. Do Velké vlastenecké války se zapojilo na 700 tisíc Gruzínců a vrátila se pouze polovina. Během bojů sloužila Gruzie jako zásobitel potravin, textilií a munice. Nicméně část Gruzínců se přidala na Hitlarovu stranu a v rámci Wehrmachtu utvořili tzv. Gruzínskou legii. Během perzekuce celých národů, které Stalin podezříval z podpory nacistů, Gruzie získala část území na severním Kavkazu, ale jen do roku 1957.[3]

Druhá světová válka však kromě porážky nacismu přinesla do země i vlnu gruzínského nacionalismu, který se držel až do Stalinovy smrti. 9. března 1956 se v Tbilisi uskutečnila rozsáhlá demonstrace proti Chruščovově politice destalinizace a proti jeho kritice gruzínského národa a tradic. Střet s pořádkovými jednotkami přinesl až sto mrtvých. Stalinova centralistická vláda byla totiž po celou dobu v Gruzii dost ctěna. Nicméně Chruščovovy reformy a decentralizaci moci v 50. letech přijalo sovětské vedení Gruzie kladně a vybudovalo si silnou mocenskou základnu.

Kromě státem kontrolovaného hospodářství se v Gruzii mnohem více než jinde v SSSR rozmohlo nelegální soukromé podnikání, jež fungovalo v rámci šedé ekonomiky, a kapitalismus. Oficiální údaje o výsledcích hospodaření a ekonomickém růstu Gruzínské SSSR byly pravidelně nejhorší v celém SSSR, ale jeho obyvatelé byli z celého SSSR, co do vlastnictví pozemků, automobilů a elektroniky, nejbohatší a měli na svých kontech největší finanční rezervy na počet obyvatel.[4] Tím pádem byla z Gruzie tenkrát nejvýkonnější ekonomika v rámci SSSR. S dobrým ekonomickým postavením úzce korespondovala i míra vzdělání obyvatelstva. Gruzie měla také ze všech svazových republik nejvíce absolventů odborného vyššího vzdělání a vysokoškoláků.[5]

Bylo to všechno však za cenu velmi rozsáhlé korupce. Míra korupce se ve zbytku SSSR pohybovala okolo nuly, ale v Gruzii byla natolik rozmohlá a všeobecná, že si toho brzy všimly i autority v Moskvě. Tehdejší první tajemník komunistické strany v Gruzii Vasil Mžavanadze byl kvůli korupčnímu skandálu odstraněn z funkce za přispění jeho ambiciózního ministra vnitra Ševardnadzeho, který byl znám svým odhodláním proti rozbujelé korupci bojovat. Ševardnadze poté nastoupil na Mžavanadzeho místo a vládnul od roku 1972 do 1985. Během svého funkčního období pozvedl oficiální gruzínskou ekonomiku na vysokou úroveň a nechal uvěznit za korupci stovky svých podřízených.

V roce 1978 se do Gruzie vrátilo silné nacionální cítění, které během 60. let dost uvadlo, a v Tbilisi se demonstrovalo proti sovětskému vedení. Obyvatelé požadovali revizi ústavy a zejména pasáží o úředním jazyku. Ševardnadze tlaku nakonec ustoupil a 14. dubna 1978 prosadil ústavní změny, které garantovaly existenci a rozvoj gruzínského jazyka. Tento den se také stal svátkem gruzínského jazyka. V té samé době také probíhalo rozsáhlé zatýkání disidentů, kteří volali po dodržování lidských práv.

Ševardnadze ve funkci ministra zahraničí SSSR

Když byl Ševardnadze povýšen na pozici sovětského ministra zahraničí, byl za něj v roce 1985 dosazen do křesla prvního tajemníka konzervativec Džumber Patiašvili, který se jen těžko vyrovnával se změnami a s perestrojkou a sílícím národním hnutím Gruzínců i národnostních menšin. Velmi časté byly spory mezi jednotlivými komunisty různých národností a na ulicích docházelo ke krvavým nepokojům, zejména v Jižní Osetii, které přerostly v krátkou občanskou válku. 9. dubna 1989 se v Tbilisi odehrála pokojná demonstrace před úřadem vlády, kterou vedení země nechalo rozprášit armádou. Dvacet lidí přišlo o život a stovky jich bylo zraněno nebo přiotráveno slzným plynem. Tento incident nastartoval změny, které nakonec vedly ke konci sovětské vlády. Politika se velice radikalizovala a dokonce i mnozí dříve poslušní komunisti začali hlasitě volat po nezávislosti na SSSR.

Došlo k několika ústavním změnám a dne 28. října 1990 se v Gruzínské SSR uskutečnily první demokratické parlamentní volby, které vyhrála koalice disidentů a prodemokratických nových politických stran, tzv. Kulatý stůl-Svobodná Gruzie. 15. listopadu pak byla Gruzínská SSR přejmenována na Gruzínskou republiku, byla odstraněna vedoucí úloha jediné strany, a byla vyhlášena autonomie na moskevské moci. 31. března 1991 se uskutečnilo referendum o obnovení nezávislosti, pro kterou hlasovalo přes 90 % obyvatel Gruzie, takže gruzínský parlament pak dne 9. dubna 1991 vyhlásil úplnou nezávislost Gruzie. Ústava Gruzínské SSR však zůstala v platnosti až do 24. srpna 1995, když byla konečně přijata nová.

Přehled představitelů[editovat | editovat zdroj]

Gruzínská sovětská socialistická republika

Federativní svaz sovětských socialistických republika Zakavkazska

  • Polikarp Mdivani: 12.3.1922 - 13.12.1922, člen svazové rady (další dva kolegové z Arménské SSR a Ázerbájdžánské SSR); SKP

Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika

Gruzínská sovětská socialistická republika

(pozn. CPTSSF = Komunistická strana zakavkazské sovětské socialistické federace, SKP = Gruzínská komunistická strana, FG = Svobodná Gruzie)

Gruzínská sovětská socialistická republika v obrazech[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Europa World Year Book 2004, Europa Publications, 1. vydání, 45. edice, Londýn 2004, 1806 s., ISBN 1-85743-254-1
  2. Geronti Kikodze, Notes of a Contemporary, Mnatobi, Tbilisi 1989. Bez ISBN
  3. Parrish, M. , The Lesser Terror: Soviet State Security, 1939-1953, Greenwood Publishing Group, 1996, 102 s., ISBN 0-275-95113-8. Dostupné onlajn.
  4. Gregory Grossman, The "Second Economy" of the USSR, Problems of Communism, vydání 26, č. 5, 1977, (cit. Cornell, Svante E., Autonomy and Conflict: Ethnoterritoriality and Separatism in the South Caucasus – Case in Georgia). Oddělení výzkumu míru a konfliktů, Reportáž č. 61, s. 149. Universita v Uppsale, ISBN 91-506-1600-5.
  5. Ronald G., Nichol J., Slider L. D., Armenia, Azerbaijan, and Georgia, DIANE Publishing, 1996, 186 s., ISBN 0-7881-2813-2, Dostupné online