Imunitní dysregulace: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
nová stránka: „Imunitní dysregulace je označení stavu, kdy jsou narušeny procesy imunitního systému.“
značky: příliš krátký článek editace z Vizuálního editoru
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
Imunitní dysregulace je označení stavu, kdy jsou narušeny procesy imunitního systému.
Imunitní dysregulace je označení stavu, kdy jsou narušeny procesy [[Imunitní systém|imunitního systému]]. Dysregulace má za následek [[Autoimunita|autoimunitní onemocnění]] nebo některé druhy [[Rakovina|rakoviny]]. Dysfunkce imunitního systému je způsobena například [[IPEX]] syndromem.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Wildin
| jméno = R S
| titul = Clinical and molecular features of the immunodysregulation, polyendocrinopathy, enteropathy, X linked (IPEX) syndrome
| periodikum = Journal of Medical Genetics
| datum vydání = 2002-08-01
| ročník = 39
| číslo = 8
| strany = 537–545
| pmid = 12161590
| doi = 10.1136/jmg.39.8.537
| url = https://jmg.bmj.com/lookup/doi/10.1136/jmg.39.8.537
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref>

== IPEX syndrom ==
[[IPEX|IPEX syndrom]] (Imunitní dysregulace, polyendokrinopatie, enteropatie, X-vázaný syndrom) je syndrom způsobený genetickou mutací v genu FOXP3,<ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Bacchetta
| jméno = Rosa
| příjmení2 = Barzaghi
| jméno2 = Federica
| příjmení3 = Roncarolo
| jméno3 = Maria-Grazia
| titul = From IPEX syndrome to FOXP3 mutation: a lesson on immune dysregulation: IPEX syndrome and FOXP3
| periodikum = Annals of the New York Academy of Sciences
| datum vydání = 2018-04
| ročník = 1417
| číslo = 1
| strany = 5–22
| doi = 10.1111/nyas.13011
| jazyk = en
| url = http://doi.wiley.com/10.1111/nyas.13011
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bennett
| jméno = Craig L.
| příjmení2 = Christie
| jméno2 = Jacinda
| příjmení3 = Ramsdell
| jméno3 = Fred
| titul = The immune dysregulation, polyendocrinopathy, enteropathy, X-linked syndrome (IPEX) is caused by mutations of FOXP3
| periodikum = Nature Genetics
| datum vydání = 2001-01
| ročník = 27
| číslo = 1
| strany = 20–21
| issn = 1061-4036
| doi = 10.1038/83713
| jazyk = en
| url = http://www.nature.com/articles/ng0101_20
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref><ref name=":1">{{Citace periodika
| příjmení = McGinness
| jméno = Jamie L.
| příjmení2 = Bivens
| jméno2 = Mary-Margaret C.
| příjmení3 = Greer
| jméno3 = Kenneth E.
| titul = Immune dysregulation, polyendocrinopathy, enteropathy, X-linked syndrome (IPEX) associated with pemphigoid nodularis: A case report and review of the literature
| periodikum = Journal of the American Academy of Dermatology
| datum vydání = 2006-07
| ročník = 55
| číslo = 1
| strany = 143–148
| doi = 10.1016/j.jaad.2005.08.047
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0190962205027003
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> který kóduje hlavní transkripční faktor [[Regulační T-lymfocyt|T regulačních buněk]] (Tregs). Mutace vede k dysfunkčním [[Regulační T-lymfocyt|regulačním T lymfocytům]] a [[Autoimunita|autoimunitním]] onemocněním. Klinicky se projevuje enteropatií, [[Ekzém|ekzémy]] a onemocněním [[Diabetes mellitus|diabetes mellitus I. typu]]. Běžné jsou také další autoimunitní projevy a hypersenzitivita.<ref name=":0" /> Jedinci s IPEX syndromem mají také zvýšenou reaktivitu imunitního systému a náchylnost k [[Infekční onemocnění|infekcím]]. Autoimunitní onemocnění se projevují u jedinců se syndromem IPEX v mladém věku.<ref name=":1" />

== Další genetické syndromy spojené s imunitní dysregulací ==

=== APECED ===
Autoimunitní polyendokrinopatie, kandidóza, endodermální dystrofie (APECED) je syndrom způsobený mutací v AIRE ([[autoimunitní regulátor]]). Typickými projevy jsou mukokutánní [[kandidóza]] a mnohočetná endokrinní autoimunitní onemocnění. APECED způsobuje ztrátu [[centrální tolerance]]. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Villasenor
| jméno = Jennifer
| příjmení2 = Benoist
| jméno2 = Christophe
| příjmení3 = Mathis
| jméno3 = Diane
| titul = AIRE and APECED: molecular insights into an autoimmune disease
| periodikum = Immunological Reviews
| datum vydání = 2005-04
| ročník = 204
| číslo = 1
| strany = 156–164
| issn = 0105-2896
| doi = 10.1111/j.0105-2896.2005.00246.x
| jazyk = en
| url = http://doi.wiley.com/10.1111/j.0105-2896.2005.00246.x
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref>

=== Omennův syndrom ===
Ommenův syndrom se projevuje jako autoimunitní onemocnění podobné [[Reakce štěpu proti hostiteli|reakci štěpu proti hostitele]] (GVHD). Projevy syndromu jsou způsobeny zvýšenou produkcí [[Imunoglobulin E|IgE]]. Omennův syndrom je způsoben mutacemi v genech RAG1, RAG2, IL2RG, IL7RA nebo RMRP. Počet [[Buňka|buněk]] imunitního systému bývá u tohoto syndromu normální, ale jejich funkce je snížená. <ref name=":2">{{Citace periodika
| příjmení = Liston
| jméno = Adrian
| příjmení2 = Enders
| jméno2 = Anselm
| příjmení3 = Siggs
| jméno3 = Owen M.
| titul = Unravelling the association of partial T-cell immunodeficiency and immune dysregulation
| periodikum = Nature Reviews Immunology
| datum vydání = 2008-07
| ročník = 8
| číslo = 7
| strany = 545–558
| issn = 1474-1733
| doi = 10.1038/nri2336
| jazyk = en
| url = http://www.nature.com/articles/nri2336
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref>

=== Wiskott-Aldrichův syndrom ===
Wiskott-Aldrichův syndrom je způsoben mutací v genu WAS. Projevuje se vyšší náchylností k infekcím, ekzémům, častějším vývojem autoimunitní hemolytické anémie, neutropeníií a artritidou. <ref name=":2" />

== T buněčná imunodeficience ==
Časná imunodeficience [[T-lymfocyt|T lymfocytů]] se projevuje jako neúplné snížení počtu nebo aktivity T lymfocytů. Na rozdíl od těžké T buněčné deficience se částečně zachovává schopnost T lymfocytů v reakci proti [[Infekční onemocnění|infekcím]]. Mezi klinické projevy patří výskyt [[Autoimunita|autoimunitních onemocnění]], hyperaktivita imunitního systému a zvýšená produkce [[IgE]]. Mutace způsobující T buněčnou imunodeficienci jsou často v genech pro [[Cytokin|cytokiny]] (například [[Interleukin 7|IL-7]]) nebo pro [[Somatická hypermutace|somatickou hypermutaci]] a prezentaci antigenu.<ref name=":2" />

Dalším důvodem může být mutace v [[CTLA-4]], který je nezbytný pro negativní regulaci imunitní odpovědi a jeho ztráta vede k dysregulaci a autoimunitním onemocněním. Mezi další projevy patří hypogammaglobulinémie časté infekce a výskyt autoimunitních onemocnění. U různých jedinců se projevy mohou lišit, v některých případech je počet regulačních T lymfocytů snížený jen částečně, u jiných je snížena schopnost vázat ligand CTLA-4 a kvůli tomu je narušena homeostáza efektorových T a [[B-lymfocyt|B lymfocytů]]. [[Dědičnost]] syndromu je autosomálně dominantní s neúplnou penetrancí.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Schubert
| jméno = Desirée
| příjmení2 = Bode
| jméno2 = Claudia
| příjmení3 = Kenefeck
| jméno3 = Rupert
| titul = Autosomal dominant immune dysregulation syndrome in humans with CTLA4 mutations
| periodikum = Nature Medicine
| datum vydání = 2014-12
| ročník = 20
| číslo = 12
| strany = 1410–1416
| issn = 1078-8956
| pmid = 25329329
| doi = 10.1038/nm.3746
| jazyk = en
| url = http://www.nature.com/articles/nm.3746
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref>

== Imunitní dysregulace spojená se stresem ==
Chronický stres může vést v různých fázích života k chronickému zánětu a imunitní dysregulaci. Jedinci s vysokým [[Stres|stresem]] v dětství (týraní, zanedbávaní apod.) jsou v dospělosti vystaveni vyššímu riziku [[Kardiovaskulární onemocnění|kardiovaskulárních]] onemocnění, [[Diabetes mellitus 2. typu|cukrovky II. typu]], [[Osteoporóza|osteoporózy]], [[Revmatoidní artritida|revmatoidní artritidy]] a dalších problémů spojených s poruchou imunitní regulace.<ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení = Fagundes
| jméno = Christopher P.
| příjmení2 = Glaser
| jméno2 = Ronald
| příjmení3 = Kiecolt-Glaser
| jméno3 = Janice K.
| titul = Stressful early life experiences and immune dysregulation across the lifespan
| periodikum = Brain, Behavior, and Immunity
| datum vydání = 2013-01
| ročník = 27
| strany = 8–12
| pmid = 22771426
| doi = 10.1016/j.bbi.2012.06.014
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0889159112001821
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Godbout
| jméno = Jonathan P.
| příjmení2 = Glaser
| jméno2 = Ronald
| titul = Stress-Induced Immune Dysregulation: Implications for Wound Healing, Infectious Disease and Cancer
| periodikum = Journal of Neuroimmune Pharmacology
| datum vydání = 2006-11-16
| ročník = 1
| číslo = 4
| strany = 421–427
| issn = 1557-1890
| doi = 10.1007/s11481-006-9036-0
| jazyk = en
| url = http://link.springer.com/10.1007/s11481-006-9036-0
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> U jedinců s vysokým stresem v dětství je v dospělosti celkově zvýšné riziko [[Zánět|chronického zánětu]]. Stresovaní jedinci mají vyšší hladiny [[Interleukin-6|IL-6]] a [[TNF-α]]. Chronický stres v dětství také podporuje vývoj prozánětlivých typů [[Monocyt|monocytů]] a [[Makrofág|makrofágů]] a vzniká rezistence k protizánětlivým látkám (např. [[kortizol]]). Traumatizovaní jedinci mají také vyšší výskyt [[Protilátka|protilátek]] proti [[Virus|virům]] jako [[Herpes simplex]], EBV ([[Virus Epsteina–Barrové|Virus Ebsreina-Barrové]]) nebo [[Cytomegalovirus]], než jedinci bez chronického stresu.<ref name=":3" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kronfol
| jméno = Ziad
| titul = Immune dysregulation in major depression: a critical review of existing evidence
| periodikum = The International Journal of Neuropsychopharmacology
| datum vydání = 2002-12
| ročník = 5
| číslo = 4
| strany = 333–343
| doi = 10.1017/S1461145702003024
| url = https://academic.oup.com/ijnp/article-lookup/doi/10.1017/S1461145702003024
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref>

== Stárnutí imunitního systému ==
Dysregulace imunitního systému je spojena i s imunosenescencí, která vzniká v důsledku [[stárnutí]]. Projevuje se snížením reaktivity na [[očkování]] nebo [[Infekční onemocnění|infekce]], zhoršenou schopností aktivace a [[proliferace]] T i B [[Lymfocyt|lymfocytů]] nebo nižší schopností antigenní prezentace [[Dendritická buňka|dendritickými buňkami]]. Při imunosenescenci dochází k akumulaci [[Paměťová buňka|paměťových]] a efektorových [[T-lymfocyt|T lymfocytů]] na úkor naivních T buněk. Nedostatek naivních T lymfocytů je pak příčinou nízké plasticity [[Imunitní systém|imunitního systému]] u starších osob.<ref name=":4">{{Citace periodika
| příjmení = Ventura
| jméno = Maria Teresa
| příjmení2 = Casciaro
| jméno2 = Marco
| příjmení3 = Gangemi
| jméno3 = Sebastiano
| titul = Immunosenescence in aging: between immune cells depletion and cytokines up-regulation
| periodikum = Clinical and Molecular Allergy
| datum vydání = 2017-12
| ročník = 15
| číslo = 1
| strany = 21
| issn = 1476-7961
| pmid = 29259496
| doi = 10.1186/s12948-017-0077-0
| jazyk = en
| url = https://clinicalmolecularallergy.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12948-017-0077-0
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> Dochází i ke snížení [[centrální tolerance]] a narůstá počet autoreaktivních T buněk.<ref name=":5">{{Citace periodika
| příjmení = Fulop
| jméno = Tamas
| příjmení2 = Witkowski
| jméno2 = Jacek M.
| příjmení3 = Olivieri
| jméno3 = Fabiola
| titul = The integration of inflammaging in age-related diseases
| periodikum = Seminars in Immunology
| datum vydání = 2018-12
| ročník = 40
| strany = 17–35
| doi = 10.1016/j.smim.2018.09.003
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1044532318300228
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> [[B-lymfocyt|B lymfocyty]] mají také snížený repertoár naivních buněk a nárůst paměťových B buněk.<ref name=":6">{{Citace periodika
| příjmení = Bonafè
| jméno = Massimiliano
| příjmení2 = Prattichizzo
| jméno2 = Francesco
| příjmení3 = Giuliani
| jméno3 = Angelica
| titul = Inflamm-aging: Why older men are the most susceptible to SARS-CoV-2 complicated outcomes
| periodikum = Cytokine & Growth Factor Reviews
| datum vydání = 2020-06
| ročník = 53
| strany = 33–37
| pmid = 32389499
| doi = 10.1016/j.cytogfr.2020.04.005
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1359610120300848
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> Mají i sníženou produkci [[Protilátka|protilátek]] proti [[Antigen|antigenům]]. Dochází ke změně jednotlivých subtypů [[Protilátka|imunoglobulinů]]. Snižují se hladiny [[Imunoglobulin M|IgM]] a [[Imunoglobulin D|IgD]], dochází k nárůstu hladin [[Imunoglobulin G|IgG1]], IgG2 a IgG3. [[Imunoglobulin A|IgA]] má vyšší zastoupení ve formě [[Monomer|monomerů]] v [[Krevní sérum|séru]], ale nižší jako [[dimer]] na povrchu [[Sliznice|sliznic]].<ref name=":4" /> K celkové akumulaci efektorových T i B buněk dochází díky přítomnosti chronického [[Zánět|zánětu]] v důsledku dlouhodobého vystavování [[Antigen|antigenů]]. Dochází i ke snížené schopnosti [[Apoptóza|apoptózy]], což podporuje přežití [[Paměťová buňka|paměťových buněk]].<ref name=":4" /> Ve stáří jsou ovlivněny i buňky přirozené imunity, kdy mají aktivované buňky nižší schopnost návratu do klidového stavu, jen se u nich snižují efektorové funkce.<ref name=":5" /> Starší lidé vykazují špatnou reaktivitu [[NK buňka|NK buněk]] a zhoršenou schopnost prezentace antigenu [[Dendritická buňka|dendritických buněk]].<ref name=":7">{{Citace periodika
| příjmení = Gouin
| jméno = Jean-Philippe
| příjmení2 = Hantsoo
| jméno2 = Liisa
| příjmení3 = Kiecolt-Glaser
| jméno3 = Janice K.
| titul = Immune Dysregulation and Chronic Stress among Older Adults: A Review
| periodikum = Neuroimmunomodulation
| datum vydání = 2008
| ročník = 15
| číslo = 4-6
| strany = 251–259
| issn = 1423-0216
| pmid = 19047802
| doi = 10.1159/000156468
| jazyk = en
| url = https://www.karger.com/Article/FullText/156468
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> U [[Makrofág|makrofágů]] se snižuje schopnost [[Fagocytóza|fagocytózy]] a je podpořen M2 fenotyp makrofágů (alternativně aktivované).<ref name=":6" /> Při imunosenescenci dochází také ke zvýšené produkci některých imunitních mediátoru, jako jsou prozánětlivé [[Interleukin-6|IL-6]]<ref name=":7" /> nebo [[Interleukin 1|IL-1]] . Může docházet i k vyšší produkci protizánětlivých [[Interleukin 10|IL-10]]  nebo [[Interleukin 4|IL-4]].<ref name=":5" /> Ve stáří se rovněž snižuje schopnost hojení ran, což vede v místě poranění k náchylnosti k dalším [[Infekční onemocnění|infekcím]].<ref name=":7" /> Stárnutí imunitního systému je podpořeno i chronickými infekcemi, [[Oxidační stres|oxidačním stresem]] nebo produkcí a akumulací reaktivních forem kyslíku. Zvýšení poměru paměťových buněk je ovlivněna i infekcí [[Cytomegalovirus|cytomegalovirem]].<ref name=":4" /> Chronický prozánětlivý stav ve stárnoucím organismu se také označuje jako inflammaging. Jde o dlouhodobí, systémový zánět nízkého stupně přítomný bez přítomnosti infekce.<ref name=":6" />

== Dysregulace imunitního systému v reakci na toxiny ==
Imunitní dysregulace může být také způsobena [[Toxin|toxiny]]. Reakce imunitního systému mohou být u pracovníků v zemědělství zvýšenou expozicí [[Pesticid|pesticidů]] (jako jsou [[DDT]], [[organofosfáty]], [[amidy]], [[ftaláty]] atd.). Výsledné poškození závisí na věku jedince, dávce a době expozice [[Toxin|toxinu]]. V mladém věku a u dospívajících existují výrazné negativní účinky i při nižší dávce toxinů. Výsledný dopad na organismus a schopnost rozkladu toxinů také souvisí s [[Metabolismus|metabolismem]] a genetickým vybavením jedince. Toxiny mohou působit na buněčnou složku imunity přímo nebo prostřednictvím jejich [[Metabolit|metabolitů]]. Také mohou podporovat vznik reaktivních forem kyslíku (ROS) v těle, napomáhat vyčerpání [[Antioxidant|antioxidantů]] nebo vznik oxidačního stresu. Nejběžnějšími klinickými projevy jsou [[imunosuprese]], přecitlivělost, autoimunitní onemocnění, ale také podpora reakce [[Th-2 odpověď|Th2]] nebo chronického zánětu.<ref name=":8">{{Citace periodika
| příjmení = Mokarizadeh
| jméno = Aram
| příjmení2 = Faryabi
| jméno2 = Mohammad Reza
| příjmení3 = Rezvanfar
| jméno3 = Mohammad Amin
| titul = A comprehensive review of pesticides and the immune dysregulation: mechanisms, evidence and consequences
| periodikum = Toxicology Mechanisms and Methods
| datum vydání = 2015-05-04
| ročník = 25
| číslo = 4
| strany = 258–278
| issn = 1537-6516
| doi = 10.3109/15376516.2015.1020182
| jazyk = en
| url = http://www.tandfonline.com/doi/full/10.3109/15376516.2015.1020182
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> Běžné toxiny a dráždivé látky v prostředí, jako jsou například [[Enzym|enzymy]] ze slin krevsajících [[Parazitismus|parazitů]], hmyzí [[Jed|jedy]] nebo dráždivé látky v rostlinách, mohou být také důvodem vzniku alergických reakcí. Tyto látky mohou narušovat [[Buněčná membrána|membrány buněk]], aktivovat buněčné [[Receptor|receptory]], agregovat nebo degradovat některé [[Bílkovina|bílkoviny]] či narušovat povrchovou vrstvu [[Sliznice|sliznic]]. Imunitní systém na tyto látky reaguje často reakcemi, které vedou k odstranění dráždivé látky z organismu, jako [[svědění]], [[kašel]], [[kýchání]] nebo [[zvracení]].<ref name=":9">{{Citace periodika
| příjmení = Palm
| jméno = Noah W.
| příjmení2 = Rosenstein
| jméno2 = Rachel K.
| příjmení3 = Medzhitov
| jméno3 = Ruslan
| titul = Allergic host defences
| periodikum = Nature
| datum vydání = 2012-04
| ročník = 484
| číslo = 7395
| strany = 465–472
| issn = 0028-0836
| pmid = 22538607
| doi = 10.1038/nature11047
| jazyk = en
| url = http://www.nature.com/articles/nature11047
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> Kombinace působení několika toxinů současně může zvýšit negativní účinky, v některých případech se účinky toxinů mohou naopak navzájem rušit.<ref name=":8" />

== Alergie ==
[[Alergie|Alergické reakce]] jsou nesprávně namířené reakce [[Imunitní systém|imunitního systému]] na látky běžně se vyskytující v prostředí. [[Alergen|Alergeny]] vyvolávají Th2 imunitní odpověď, reakce zahrnuje zapojení [[Imunoglobulin E|IgE]], [[Žírná buňka|žírných buněk]], [[Přirozené lymfoidní buňky typu 2|přirozených lymfoidních buněk]] 2 (ILC2), [[Eosinofilní granulocyt|eozinofilů]] a [[Bazofilní granulocyt|basofilů]]. [[Symptom|Symptomy]] alergií souvisí často se snahou vypuzení [[Alergen|alergenu]] z organismu a ochranou před dalším vystavením alergenu.<ref name=":10">{{Citace periodika
| příjmení = Yazdanbakhsh
| jméno = M.
| titul = Allergy, Parasites, and the Hygiene Hypothesis
| periodikum = Science
| datum vydání = 2002-04-19
| ročník = 296
| číslo = 5567
| strany = 490–494
| doi = 10.1126/science.296.5567.490
| url = https://www.sciencemag.org/lookup/doi/10.1126/science.296.5567.490
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref> Při alergických reakcích dochází ke zvýšení produkce [[Hlen|hlenu]] [[Pohárková buňka|pohárkovými buňkami]] na sliznici. Produkce hlenu je podporována [[Interleukin 13|IL-13]] z ILC2 a Th2 buněk. Vyšší produkce hlenu pak vytváří silnější bariérovou ochranu a podporuje [[Rýma|rýmu]], [[kašel]] nebo [[kýchání]]. Odstranění alergenu z organismu kýcháním, kašláním, zvracením nebo [[Průjem|průjmy]] je umožněno aktivací [[Peristaltika|peristaltiky]] a stahů [[Hladká svalovina|hladkých svalů]] trávicí i dýchací soustavy. Aktivace hladkých svalů nastává působením [[Histamin|histaminu]], který je vyplavován z [[Žírná buňka|žírných buněk]]. Projevy alergií obecně mají za cíl odstranění alergenu z organismu. S tím souvisí i slzením vyplavování antigenu z očí nebo svěděním snaha dosáhnutí mechanického odstranění z povrchu organismu.<ref name=":9" />

[[Alergie]] mohou být podmíněné geneticky i faktory z prostředí. Některé teorie podporují názor, že alergie vnikají jako ochrana před látkami z prostředí, které mohou narušit organismus, jako např. hmyzí jed. Další možnost aktivace alergické reakce je podobnost některých alergenů s molekulárními vzory [[Parazitismus|parazitů]], proti kterým imunitní systém rovněž používá imunitní odpověď typu 2.<ref name=":9" /> [[Hygienická hypotéza]] pak souvisí se změnou vystavení patogenů v průběhu života ve vyspělých zemích. V případě nedostatečného vystavení patogenů a nedostatečné stimulace Th1 odpovědi v průběhu vývoje jedince, může rovnováha mezi Th1 a Th2 typem odpovědí převážit k proalergické Th2. Teorii podporuje častější výskyt alergií ve vyspělých zemích oproti rozvojovým, ale i větší výskyt alergií ve [[Město|městech]] oproti výskytu na[[Vesnice|vesnicích]], kde je možnost setkání jedince i s patogeny [[Hospodářské zvíře|hospodářských zvířat]]. Pravděpodobnější výskyt alergií mají i jedináčci oproti dětem z velkých rodin, kde dochází k častějšímu kontaktu s [[Patogen|patogeny]] od sourozenců.<ref name=":10" /> Další faktor prostředí, který může podporovat predispozici k alergiím je snížení rozmanitosti mikrobiomu – to ovlivňuje strava jedinců, ale i strava matky v době [[těhotenství]], způsob [[Porod|porodu]], doba [[kojení]], užívání [[Antibiotikum|antibiotik]], i přítomnost domácích nebo hospodářských zvířat v běžném životě jedinců.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Lambrecht
| jméno = Bart N
| příjmení2 = Hammad
| jméno2 = Hamida
| titul = The immunology of the allergy epidemic and the hygiene hypothesis
| periodikum = Nature Immunology
| datum vydání = 2017-10
| ročník = 18
| číslo = 10
| strany = 1076–1083
| issn = 1529-2908
| doi = 10.1038/ni.3829
| jazyk = en
| url = http://www.nature.com/articles/ni.3829
| datum přístupu = 2021-01-31
}}</ref>

Verze z 31. 1. 2021, 22:57

Imunitní dysregulace je označení stavu, kdy jsou narušeny procesy imunitního systému. Dysregulace má za následek autoimunitní onemocnění nebo některé druhy rakoviny. Dysfunkce imunitního systému je způsobena například IPEX syndromem.[1]

IPEX syndrom

IPEX syndrom (Imunitní dysregulace, polyendokrinopatie, enteropatie, X-vázaný syndrom) je syndrom způsobený genetickou mutací v genu FOXP3,[2][3][4] který kóduje hlavní transkripční faktor T regulačních buněk (Tregs). Mutace vede k dysfunkčním regulačním T lymfocytům a autoimunitním onemocněním. Klinicky se projevuje enteropatií, ekzémy a onemocněním diabetes mellitus I. typu. Běžné jsou také další autoimunitní projevy a hypersenzitivita.[2] Jedinci s IPEX syndromem mají také zvýšenou reaktivitu imunitního systému a náchylnost k infekcím. Autoimunitní onemocnění se projevují u jedinců se syndromem IPEX v mladém věku.[4]

Další genetické syndromy spojené s imunitní dysregulací

APECED

Autoimunitní polyendokrinopatie, kandidóza, endodermální dystrofie (APECED) je syndrom způsobený mutací v AIRE (autoimunitní regulátor). Typickými projevy jsou mukokutánní kandidóza a mnohočetná endokrinní autoimunitní onemocnění. APECED způsobuje ztrátu centrální tolerance. [5]

Omennův syndrom

Ommenův syndrom se projevuje jako autoimunitní onemocnění podobné reakci štěpu proti hostitele (GVHD). Projevy syndromu jsou způsobeny zvýšenou produkcí IgE. Omennův syndrom je způsoben mutacemi v genech RAG1, RAG2, IL2RG, IL7RA nebo RMRP. Počet buněk imunitního systému bývá u tohoto syndromu normální, ale jejich funkce je snížená. [6]

Wiskott-Aldrichův syndrom

Wiskott-Aldrichův syndrom je způsoben mutací v genu WAS. Projevuje se vyšší náchylností k infekcím, ekzémům, častějším vývojem autoimunitní hemolytické anémie, neutropeníií a artritidou. [6]

T buněčná imunodeficience

Časná imunodeficience T lymfocytů se projevuje jako neúplné snížení počtu nebo aktivity T lymfocytů. Na rozdíl od těžké T buněčné deficience se částečně zachovává schopnost T lymfocytů v reakci proti infekcím. Mezi klinické projevy patří výskyt autoimunitních onemocnění, hyperaktivita imunitního systému a zvýšená produkce IgE. Mutace způsobující T buněčnou imunodeficienci jsou často v genech pro cytokiny (například IL-7) nebo pro somatickou hypermutaci a prezentaci antigenu.[6]

Dalším důvodem může být mutace v CTLA-4, který je nezbytný pro negativní regulaci imunitní odpovědi a jeho ztráta vede k dysregulaci a autoimunitním onemocněním. Mezi další projevy patří hypogammaglobulinémie časté infekce a výskyt autoimunitních onemocnění. U různých jedinců se projevy mohou lišit, v některých případech je počet regulačních T lymfocytů snížený jen částečně, u jiných je snížena schopnost vázat ligand CTLA-4 a kvůli tomu je narušena homeostáza efektorových T a B lymfocytů. Dědičnost syndromu je autosomálně dominantní s neúplnou penetrancí.[7]

Imunitní dysregulace spojená se stresem

Chronický stres může vést v různých fázích života k chronickému zánětu a imunitní dysregulaci. Jedinci s vysokým stresem v dětství (týraní, zanedbávaní apod.) jsou v dospělosti vystaveni vyššímu riziku kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky II. typu, osteoporózy, revmatoidní artritidy a dalších problémů spojených s poruchou imunitní regulace.[8][9] U jedinců s vysokým stresem v dětství je v dospělosti celkově zvýšné riziko chronického zánětu. Stresovaní jedinci mají vyšší hladiny IL-6 a TNF-α. Chronický stres v dětství také podporuje vývoj prozánětlivých typů monocytů a makrofágů a vzniká rezistence k protizánětlivým látkám (např. kortizol). Traumatizovaní jedinci mají také vyšší výskyt protilátek proti virům jako Herpes simplex, EBV (Virus Ebsreina-Barrové) nebo Cytomegalovirus, než jedinci bez chronického stresu.[8][10]

Stárnutí imunitního systému

Dysregulace imunitního systému je spojena i s imunosenescencí, která vzniká v důsledku stárnutí. Projevuje se snížením reaktivity na očkování nebo infekce, zhoršenou schopností aktivace a proliferace T i B lymfocytů nebo nižší schopností antigenní prezentace dendritickými buňkami. Při imunosenescenci dochází k akumulaci paměťových a efektorových T lymfocytů na úkor naivních T buněk. Nedostatek naivních T lymfocytů je pak příčinou nízké plasticity imunitního systému u starších osob.[11] Dochází i ke snížení centrální tolerance a narůstá počet autoreaktivních T buněk.[12] B lymfocyty mají také snížený repertoár naivních buněk a nárůst paměťových B buněk.[13] Mají i sníženou produkci protilátek proti antigenům. Dochází ke změně jednotlivých subtypů imunoglobulinů. Snižují se hladiny IgM a IgD, dochází k nárůstu hladin IgG1, IgG2 a IgG3. IgA má vyšší zastoupení ve formě monomerů v séru, ale nižší jako dimer na povrchu sliznic.[11] K celkové akumulaci efektorových T i B buněk dochází díky přítomnosti chronického zánětu v důsledku dlouhodobého vystavování antigenů. Dochází i ke snížené schopnosti apoptózy, což podporuje přežití paměťových buněk.[11] Ve stáří jsou ovlivněny i buňky přirozené imunity, kdy mají aktivované buňky nižší schopnost návratu do klidového stavu, jen se u nich snižují efektorové funkce.[12] Starší lidé vykazují špatnou reaktivitu NK buněk a zhoršenou schopnost prezentace antigenu dendritických buněk.[14] U makrofágů se snižuje schopnost fagocytózy a je podpořen M2 fenotyp makrofágů (alternativně aktivované).[13] Při imunosenescenci dochází také ke zvýšené produkci některých imunitních mediátoru, jako jsou prozánětlivé IL-6[14] nebo IL-1 . Může docházet i k vyšší produkci protizánětlivých IL-10  nebo IL-4.[12] Ve stáří se rovněž snižuje schopnost hojení ran, což vede v místě poranění k náchylnosti k dalším infekcím.[14] Stárnutí imunitního systému je podpořeno i chronickými infekcemi, oxidačním stresem nebo produkcí a akumulací reaktivních forem kyslíku. Zvýšení poměru paměťových buněk je ovlivněna i infekcí cytomegalovirem.[11] Chronický prozánětlivý stav ve stárnoucím organismu se také označuje jako inflammaging. Jde o dlouhodobí, systémový zánět nízkého stupně přítomný bez přítomnosti infekce.[13]

Dysregulace imunitního systému v reakci na toxiny

Imunitní dysregulace může být také způsobena toxiny. Reakce imunitního systému mohou být u pracovníků v zemědělství zvýšenou expozicí pesticidů (jako jsou DDT, organofosfáty, amidy, ftaláty atd.). Výsledné poškození závisí na věku jedince, dávce a době expozice toxinu. V mladém věku a u dospívajících existují výrazné negativní účinky i při nižší dávce toxinů. Výsledný dopad na organismus a schopnost rozkladu toxinů také souvisí s metabolismem a genetickým vybavením jedince. Toxiny mohou působit na buněčnou složku imunity přímo nebo prostřednictvím jejich metabolitů. Také mohou podporovat vznik reaktivních forem kyslíku (ROS) v těle, napomáhat vyčerpání antioxidantů nebo vznik oxidačního stresu. Nejběžnějšími klinickými projevy jsou imunosuprese, přecitlivělost, autoimunitní onemocnění, ale také podpora reakce Th2 nebo chronického zánětu.[15] Běžné toxiny a dráždivé látky v prostředí, jako jsou například enzymy ze slin krevsajících parazitů, hmyzí jedy nebo dráždivé látky v rostlinách, mohou být také důvodem vzniku alergických reakcí. Tyto látky mohou narušovat membrány buněk, aktivovat buněčné receptory, agregovat nebo degradovat některé bílkoviny či narušovat povrchovou vrstvu sliznic. Imunitní systém na tyto látky reaguje často reakcemi, které vedou k odstranění dráždivé látky z organismu, jako svědění, kašel, kýchání nebo zvracení.[16] Kombinace působení několika toxinů současně může zvýšit negativní účinky, v některých případech se účinky toxinů mohou naopak navzájem rušit.[15]

Alergie

Alergické reakce jsou nesprávně namířené reakce imunitního systému na látky běžně se vyskytující v prostředí. Alergeny vyvolávají Th2 imunitní odpověď, reakce zahrnuje zapojení IgE, žírných buněk, přirozených lymfoidních buněk 2 (ILC2), eozinofilů a basofilů. Symptomy alergií souvisí často se snahou vypuzení alergenu z organismu a ochranou před dalším vystavením alergenu.[17] Při alergických reakcích dochází ke zvýšení produkce hlenu pohárkovými buňkami na sliznici. Produkce hlenu je podporována IL-13 z ILC2 a Th2 buněk. Vyšší produkce hlenu pak vytváří silnější bariérovou ochranu a podporuje rýmu, kašel nebo kýchání. Odstranění alergenu z organismu kýcháním, kašláním, zvracením nebo průjmy je umožněno aktivací peristaltiky a stahů hladkých svalů trávicí i dýchací soustavy. Aktivace hladkých svalů nastává působením histaminu, který je vyplavován z žírných buněk. Projevy alergií obecně mají za cíl odstranění alergenu z organismu. S tím souvisí i slzením vyplavování antigenu z očí nebo svěděním snaha dosáhnutí mechanického odstranění z povrchu organismu.[16]

Alergie mohou být podmíněné geneticky i faktory z prostředí. Některé teorie podporují názor, že alergie vnikají jako ochrana před látkami z prostředí, které mohou narušit organismus, jako např. hmyzí jed. Další možnost aktivace alergické reakce je podobnost některých alergenů s molekulárními vzory parazitů, proti kterým imunitní systém rovněž používá imunitní odpověď typu 2.[16] Hygienická hypotéza pak souvisí se změnou vystavení patogenů v průběhu života ve vyspělých zemích. V případě nedostatečného vystavení patogenů a nedostatečné stimulace Th1 odpovědi v průběhu vývoje jedince, může rovnováha mezi Th1 a Th2 typem odpovědí převážit k proalergické Th2. Teorii podporuje častější výskyt alergií ve vyspělých zemích oproti rozvojovým, ale i větší výskyt alergií ve městech oproti výskytu navesnicích, kde je možnost setkání jedince i s patogeny hospodářských zvířat. Pravděpodobnější výskyt alergií mají i jedináčci oproti dětem z velkých rodin, kde dochází k častějšímu kontaktu s patogeny od sourozenců.[17] Další faktor prostředí, který může podporovat predispozici k alergiím je snížení rozmanitosti mikrobiomu – to ovlivňuje strava jedinců, ale i strava matky v době těhotenství, způsob porodu, doba kojení, užívání antibiotik, i přítomnost domácích nebo hospodářských zvířat v běžném životě jedinců.[18]

  1. ↑ WILDIN, R S. Clinical and molecular features of the immunodysregulation, polyendocrinopathy, enteropathy, X linked (IPEX) syndrome. Journal of Medical Genetics. 2002-08-01, roč. 39, čís. 8, s. 537–545. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1136/jmg.39.8.537. PMID 12161590. 
  2. ↑ a b BACCHETTA, Rosa; BARZAGHI, Federica; RONCAROLO, Maria-Grazia. From IPEX syndrome to FOXP3 mutation: a lesson on immune dysregulation: IPEX syndrome and FOXP3. Annals of the New York Academy of Sciences. 2018-04, roč. 1417, čís. 1, s. 5–22. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1111/nyas.13011. (anglicky) 
  3. ↑ BENNETT, Craig L.; CHRISTIE, Jacinda; RAMSDELL, Fred. The immune dysregulation, polyendocrinopathy, enteropathy, X-linked syndrome (IPEX) is caused by mutations of FOXP3. Nature Genetics. 2001-01, roč. 27, čís. 1, s. 20–21. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1061-4036. DOI 10.1038/83713. (anglicky) 
  4. ↑ a b MCGINNESS, Jamie L.; BIVENS, Mary-Margaret C.; GREER, Kenneth E. Immune dysregulation, polyendocrinopathy, enteropathy, X-linked syndrome (IPEX) associated with pemphigoid nodularis: A case report and review of the literature. Journal of the American Academy of Dermatology. 2006-07, roč. 55, čís. 1, s. 143–148. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1016/j.jaad.2005.08.047. (anglicky) 
  5. ↑ VILLASENOR, Jennifer; BENOIST, Christophe; MATHIS, Diane. AIRE and APECED: molecular insights into an autoimmune disease. Immunological Reviews. 2005-04, roč. 204, čís. 1, s. 156–164. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 0105-2896. DOI 10.1111/j.0105-2896.2005.00246.x. (anglicky) 
  6. ↑ a b c LISTON, Adrian; ENDERS, Anselm; SIGGS, Owen M. Unravelling the association of partial T-cell immunodeficiency and immune dysregulation. Nature Reviews Immunology. 2008-07, roč. 8, čís. 7, s. 545–558. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1474-1733. DOI 10.1038/nri2336. (anglicky) 
  7. ↑ SCHUBERT, Desirée; BODE, Claudia; KENEFECK, Rupert. Autosomal dominant immune dysregulation syndrome in humans with CTLA4 mutations. Nature Medicine. 2014-12, roč. 20, čís. 12, s. 1410–1416. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1078-8956. DOI 10.1038/nm.3746. PMID 25329329. (anglicky) 
  8. ↑ a b FAGUNDES, Christopher P.; GLASER, Ronald; KIECOLT-GLASER, Janice K. Stressful early life experiences and immune dysregulation across the lifespan. Brain, Behavior, and Immunity. 2013-01, roč. 27, s. 8–12. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1016/j.bbi.2012.06.014. PMID 22771426. (anglicky) 
  9. ↑ GODBOUT, Jonathan P.; GLASER, Ronald. Stress-Induced Immune Dysregulation: Implications for Wound Healing, Infectious Disease and Cancer. Journal of Neuroimmune Pharmacology. 2006-11-16, roč. 1, čís. 4, s. 421–427. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1557-1890. DOI 10.1007/s11481-006-9036-0. (anglicky) 
  10. ↑ KRONFOL, Ziad. Immune dysregulation in major depression: a critical review of existing evidence. The International Journal of Neuropsychopharmacology. 2002-12, roč. 5, čís. 4, s. 333–343. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1017/S1461145702003024. 
  11. ↑ a b c d VENTURA, Maria Teresa; CASCIARO, Marco; GANGEMI, Sebastiano. Immunosenescence in aging: between immune cells depletion and cytokines up-regulation. Clinical and Molecular Allergy. 2017-12, roč. 15, čís. 1, s. 21. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1476-7961. DOI 10.1186/s12948-017-0077-0. PMID 29259496. (anglicky) 
  12. ↑ a b c FULOP, Tamas; WITKOWSKI, Jacek M.; OLIVIERI, Fabiola. The integration of inflammaging in age-related diseases. Seminars in Immunology. 2018-12, roč. 40, s. 17–35. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1016/j.smim.2018.09.003. (anglicky) 
  13. ↑ a b c BONAFÈ, Massimiliano; PRATTICHIZZO, Francesco; GIULIANI, Angelica. Inflamm-aging: Why older men are the most susceptible to SARS-CoV-2 complicated outcomes. Cytokine & Growth Factor Reviews. 2020-06, roč. 53, s. 33–37. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1016/j.cytogfr.2020.04.005. PMID 32389499. (anglicky) 
  14. ↑ a b c GOUIN, Jean-Philippe; HANTSOO, Liisa; KIECOLT-GLASER, Janice K. Immune Dysregulation and Chronic Stress among Older Adults: A Review. Neuroimmunomodulation. 2008, roč. 15, čís. 4-6, s. 251–259. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1423-0216. DOI 10.1159/000156468. PMID 19047802. (anglicky) 
  15. ↑ a b MOKARIZADEH, Aram; FARYABI, Mohammad Reza; REZVANFAR, Mohammad Amin. A comprehensive review of pesticides and the immune dysregulation: mechanisms, evidence and consequences. Toxicology Mechanisms and Methods. 2015-05-04, roč. 25, čís. 4, s. 258–278. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1537-6516. DOI 10.3109/15376516.2015.1020182. (anglicky) 
  16. ↑ a b c PALM, Noah W.; ROSENSTEIN, Rachel K.; MEDZHITOV, Ruslan. Allergic host defences. Nature. 2012-04, roč. 484, čís. 7395, s. 465–472. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature11047. PMID 22538607. (anglicky) 
  17. ↑ a b YAZDANBAKHSH, M. Allergy, Parasites, and the Hygiene Hypothesis. Science. 2002-04-19, roč. 296, čís. 5567, s. 490–494. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. DOI 10.1126/science.296.5567.490. 
  18. ↑ LAMBRECHT, Bart N; HAMMAD, Hamida. The immunology of the allergy epidemic and the hygiene hypothesis. Nature Immunology. 2017-10, roč. 18, čís. 10, s. 1076–1083. Dostupné online [cit. 2021-01-31]. ISSN 1529-2908. DOI 10.1038/ni.3829. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Imunitní_dysregulace&oldid=19427207“