Atribuce probíhající klimatické změny: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 11. 1. 2020, 21:47

Atribuce probíhající klimatické změny, tedy připisování probíhající klimatické změny jednotlivým příčinám je úsilí vědecky zjistit mechanismy odpovědné za probíhající globální oteplování a související změny klimatu na Zemi.^[1] Úsilí se zaměřilo na změny pozorované během období instrumentálních teplotních záznamů, zejména za posledních 50 let. Toto je období, kdy se lidská činnost nejvíce zintenzivněla a zároveň jsou k dispozici detailní pozorování troposféry. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) je „extrémně pravděpodobné“,^[2] že lidský vliv byl v letech 1951 až 2010 dominantní příčinou globálního oteplování.^[3] Nejlepší odhad je, že pozorované oteplování od roku 1951 bylo způsobeno výhradně lidmi.^[4]

Některé z hlavních lidských činností, které přispívají ke globálnímu oteplování, jsou:^[5]

zvýšení atmosférických koncentrací skleníkových plynů, způsobujících oteplování,
globální změny zemského povrchu, jako je odlesňování, způsobující oteplování,
zvýšení atmosférických koncentrací aerosolů, způsobujících ochlazování.

Kromě lidských činností mohou změnu klimatu způsobit také některé přírodní mechanismy, jako jsou klimatické oscilace, změny sluneční aktivity a sopečná činnost.

Existuje řada důkazů, které podporují teorii, že probíhající změny klimatu jsou způsobeny lidskou činností:^[6]

Fyzikální porozumění klimatickému systému: koncentrace skleníkových plynů se zvýšila a jejich oteplovací vlastnosti jsou dobře zdokumentovány.
Historické odhady minulých klimatických změn naznačují, že probíhající změny globální povrchové teploty jsou neobvyklé.
Počítačové modely klimatu nejsou schopné replikovat pozorované oteplování, pokud v nich nejsou zahrnuty emise skleníkových plynů.
Samotné přírodní síly (jako je sluneční a sopečná aktivita) nemohou vysvětlit pozorované oteplování.

Názor IPCC, že za probíhající globální oteplování mohou lidské aktivity je názor sdílený vědeckou komunitou^[7]^[8]^[9] a je také podporován 196 dalšími vědeckými organizacemi po celém světě.^[10]

Pozadí

Faktory ovlivňující klima Země lze rozdělit na zpětné vazby a působení.^[8]^:s.7 Působení je něco, co je mimo klimatický systém. Vnější působení zahrnuje přírodní jevy, jako jsou sopečné erupce a změny ve sluneční aktivitě. ^[11] Také lidské aktivity mohou působit na klimatický systém, například prostřednictvím změn složení atmosféry.

Radiační působení je měřítkem toho, jak různé faktory mění energetickou rovnováhu zemské atmosféry.^[12] Pozitivní radiační působení bude mít tendenci zvyšovat energii systému Země-atmosféra, což povede k oteplování systému. Mezi začátkem průmyslové revoluce v roce 1750 a rokem 2005 došlo ke zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, což vedlo k pozitivnímu radiační působení průměrně asi 1,66 Wm⁻².^[13]

Klimatická zpětná vazba může buď zesílit nebo tlumit reakci klimatu na dané působení.^[8]^:s.7 V klimatickém systému existuje mnoho mechanismů zpětné vazby, které mohou buď zesílit (pozitivní zpětná vazba) nebo oslabit (negativní zpětná vazba) důsledky změny v působení na klima.

Klimatický systém se bude lišit v závislosti na změnách působení.^[14] Bude vykazovat vnitřní variabilitu díky přítomnosti či nepřítomnosti působení, které na něj má vliv (viz obrázky na opačné straně). Tato vnitřní variabilita je výsledkem složitých interakcí mezi složkami klimatického systému, jako je propojení mezi atmosférou a oceánem (viz také pozdější část o Vnitřní variabilitě klimatu a globálním oteplování).^[15] Příkladem vnitřní variability je El Niño – jižní oscilace.

Zjištění vs. připisování

Zjišťování a připisování klimatických signálů, jakož i jejich smysl pro zdravý rozum, má v literatuře o změně klimatu přesnější definici, jak ji vyjadřuje IPCC.^[17] Zjištění klimatického signálu neznamená vždy důležité přiřazení. Ve čtvrté hodnotící zprávě IPCC se uvádí, že „je extrémně pravděpodobné, že lidské činnosti od roku 1750 měly na klima značný vliv na čisté oteplování“, kde „extrémně pravděpodobné“ znamená pravděpodobnost větší než 95 %.^[18] Zjištění signálu vyžaduje prokázání, že pozorovaná změna je statisticky významně odlišná od změny, kterou lze vysvětlit přirozenou vnitřní variabilitou.

Připsání vyžaduje prokázání, že pro daný signál platí, že:

je nepravděpodobné, že by to byl způsoben výhradně vnitřní variabilitou;
je v souladu s odhadovanými odpověďmi na danou kombinaci antropogenního a přirozeného působení;
není v souladu s alternativními, fyzikálně věrohodnými vysvětleními probíhajících změn klimatu, které vylučují důležité prvky dané kombinace vnějšího působení.

Klíčová připsání

Skleníkové plyny

Oxid uhličitý je primární skleníkový plyn, který přispívá k probíhajícím změnám klimatu.^[19] Je absorbován a přirozeně emitován jako součást uhlíkového cyklu prostřednictvím dýchání zvířat a rostlin, sopečných erupcí a výměny oceán-atmosféra. Lidské činnosti, jako je spalování fosilních paliv a změny ve využívání půdy (viz níže), uvolňují velká množství uhlíku do atmosféry a způsobují nárůst koncentrací CO₂ v atmosféře.^[20]

Vysoce přesná měření koncentrací atmosférického CO₂, iniciovaná Charlesem Davidem Keelingem v roce 1958, představují hlavní časové řady dokumentující měnící se složení atmosféry.^[21] Tato data mají ve vědě o změně klimatu ikonický status jako důkaz účinku lidské činnosti na chemické složení globální atmosféry.

V květnu 2019 dosáhla koncentrace CO₂ v atmosféře 415 ppm. Naposledy, bylo této koncentrace dosaženo před 2,6–5,3 miliony let. Bez lidské intervence by koncentrace byla 280 ppm.^[22]

Spolu s CO₂ jsou také činiteli přispívajícími ke skleníkovému efektu methan a v menší míře oxid dusný. Kjótský protokol je uvádí společně s fluorovodíky (HFC), perfluorouhlíky (PFC) a fluoridem sírovým (SF₆),^[23] což jsou zcela umělé plyny, které přispívají k radiačnímu působení. Graf napravo přiřazuje antropogenní emise skleníkových plynů osmi hlavním hospodářským odvětvím, z nichž největší přispěvatelé jsou elektrárny (mnohé z nich spalují uhlí nebo jiná fosilní paliva), průmyslové procesy, paliva v dopravě (obvykle fosilní paliva) a zemědělské vedlejší produkty (hlavně methan z enterální fermentace a oxid dusný z používání hnojiv).^[24]

Vodní pára

Vodní pára je nejhojnějším skleníkovým plynem a je největším přispěvatelem k přirozenému skleníkovému efektu, přestože má krátkou životnost v atmosféře^[19] (asi 10 dní).Chybná citace: Chybí ukončovací </ref> k tagu <ref> Některé lidské činnosti mohou ovlivnit koncentrace vodní páry na místní úrovni. V celosvětovém měřítku je však koncentrace vodní páry řízena teplotou, která ovlivňuje celkovou rychlost odpařování a srážek. Proto globální koncentrace vodní páry není podstatně ovlivněna přímými lidskými emisemi.

Využívání půdy

Změna klimatu je přičítána využívání půdy ze dvou hlavních důvodů. V letech 1750 až 2007 byly asi dvě třetiny antropogenních emisí CO₂ vyrobeno ze spalování fosilních paliv a asi jedna třetina emisí ze změn ve využívání půdy primárně odlesňováním. Odlesňování snižuje jak množství oxidu uhličitého absorbovaného odlesněnými regiony, tak uvolňuje skleníkové plyny přímo, spolu s aerosoly, spalováním biomasy, které odlesňování často doprovází.

Některé z příčin klimatických změn média se změnou klimatu nespojují. Například škody způsobené lidmi na slonech a opicích přispívají k odlesňování tím i ke změně klimatu.^[25]

Druhým důvodem, proč bylo změně klimatu připisováno využívání půdy, je to, že často dochází ke změně terestrického albeda, což vede ke zvýšenému radiačnímu působení. Tento efekt je významnější lokálně než celosvětově.

Hospodářská zvířata a využití půdy

Živočišná výroba na celém světě zabírá 70 % veškeré půdy využívané k zemědělství respektive 30 % nezaledněné pevniny.^[26] Více než 18 % antropogenních emisí skleníkových plynů je připisováno hospodářským zvířatům a činnostem souvisejícím s hospodářskými zvířaty, jako je odlesňování a stále intenzivnější zemědělské postupy. Mezi specifické atributy odvětví chovu hospodářských zvířat patří:

9 % celosvětových emisí antropogenního oxidu uhličitého.
35–40 % globálních antropogenních emisí metanu (hlavně kvůli enterální fermentaci a hnoji )
64 % celosvětových antropogenních emisí oxidu dusného, hlavně kvůli používání hnojiv.^[26]

Aerosoly

Prakticky s jistotou, vědecký konsenzus přisuzuje různé formy změny klimatu, zejména chladicí účinky, aerosolům, což jsou malé částice nebo kapičky suspendované v atmosféře. Mezi klíčové zdroje, kterým jsou antropogenní aerosoly přiřazeny patří:

spalování biomasy, jako je odlesňování žďářením. Produkované aerosoly jsou především černý uhlík.
průmyslové znečištění ovzduší, které produkuje saze a vzdušné sírany, dusičnany a amoniak
prach produkovaný efekty využití krajiny, jako je dezertifikace

Připsání klimatických změn 20. století

Během posledních 150 let lidské činnosti uvolňovaly do atmosféry rostoucí množství skleníkových plynů . To vedlo ke zvýšení průměrné globální teploty nebo globálního oteplování . Další lidské účinky jsou relevantní – například se předpokládá, že sulfátové aerosoly mají chladicí účinek. Přispívají také přírodní faktory. Podle historického teplotního záznamu z minulého století se teplota vzduchu u povrchu Země zvýšila kolem 0,74 ± 0,18 °C.^[27]

Historicky důležitá otázka ve výzkumu změny klimatu je relativní význam lidské činnosti a neantropogenních příčin v období instrumentálních záznamů. Ve druhé hodnotící zprávě (SAR) z roku 1995 učinil IPCC široce citované prohlášení, že „Rovnováha důkazů naznačuje znatelný vliv člověka na globální klima“. V roce 2001 to třetí zpráva o hodnocení (TAR) upřesnila a uvedla: „Existují nové a silnější důkazy, že většina oteplování pozorovaná za posledních 50 let je způsobena lidskými činnostmi“. Čtvrtá hodnotící zpráva za rok 2007 (AR4) zesílila toto zjištění:

„Antropogenní oteplování klimatického systému je velmi rozšířené a lze jej zjistit při pozorování teploty na povrchu, ve volné atmosféře a v oceánech. Důkazy o vlivu vnějších vlivů, antropogenních i přírodních, na klimatický systém se od TAR stále posilují. “

Mezi další zjištění čtvrté hodnotící zprávy IPCC patří:

„Je velmi nepravděpodobné (< 5 %)^[28], že globální model oteplování během minulého půlstoletí lze vysvětlit bez vnějšího působení (tj. není v souladu s tím, že je výsledkem vnitřní variability), a velmi nepravděpodobné že by to bylo způsobeno pouze známými přírodními vnějšími příčinami. K oteplování došlo jak v oceánu, tak v atmosféře a nastalo v době, kdy by přirozené vnější faktory působily směrem k ochlazování.“ ^[29]
„Z nových odhadů kombinovaného antropogenního působení zapříčiněného skleníkovými plyny, aerosoly a změnami povrchu půdy je mimořádně pravděpodobné (> 95%) že lidské činnosti od roku 1750 měly na klima značný oteplující vliv.“^[30]
„Je prakticky jisté že antropogenní aerosoly vytvářejí čisté negativní radiační působení (vliv chlazení) s větší intenzitou na severní polokouli než na jižní polokouli .“

Za posledních pět desetiletí došlo k globálnímu oteplování zemského povrchu přibližně o 0,65 °C (viz historický teplotní záznam). Mezi možné faktory, které by mohly způsobit změny globální průměrné teploty, patří vnitřní variabilita klimatického systému, vnější působení, zvýšení koncentrace skleníkových plynů nebo jakákoli kombinace těchto faktorů. Současné studie ukazují, že nárůst skleníkových plynů zejména, že nárůst CO₂, je zodpovědný za většinu pozorovaného oteplování. Důkazy pro tento závěr zahrnují:

Odhady vnitřní variability z klimatických modelů a rekonstrukce minulých teplot naznačují, že oteplování pravděpodobně nebude zcela přirozené.
Klimatické modely ve kterých působí přírodní faktory a zvýšené koncentrace skleníkových plynů a aerosoly reprodukují pozorované globální změny teploty; ty, ve kterých působí pouze přírodní faktory, to neudělají.
Metody „otisků prstů“ (viz níže) ukazují, že struktura změn je blíže tomu, co se očekává od změn vynucených skleníkovými plyny, a ne od přirozených změn.^[31]
Zastavení oteplování od 40. do 60. let lze přičíst převážně ochlazování sulfátovými aerosoly.

Podrobnosti o připisování

Nedávná vědecká hodnocení ukazují, že většina oteplování zemského povrchu za posledních 50 let byla způsobena lidskými činnostmi (viz také část vědecká literatura a názor). Tento závěr spočívá na více různých důkazech. Stejně jako oteplovací „signál“, který se postupně vynořil z „šumu“ přirozené proměnlivosti klimatu, se v posledních několika desetiletích nahromadil vědecký důkaz o vlivu člověka na globální klima z mnoha stovek studií. Žádná jednotlivá studie není průlomová. Rovněž žádná jednotlivá studie nebo kombinace studií nenarušily velké množství důkazů podporujících závěr, že lidská činnost je hlavním hnacím motorem nedávného oteplování.^[33]

První linie důkazů je založena na fyzikálním porozumění toho, jak skleníkové plyny zachycují teplo, jak klimatický systém reaguje na zvyšování skleníkových plynů a jak jiné lidské a přírodní faktory ovlivňují klima.

Druhá linie důkazů je založena na nepřímých odhadech změn klimatu za posledních 1 000 až 2 000 let. Tyto záznamy jsou získány z živých organismů a jejich pozůstatků (jako jsou letokruhy stromů a korály) a z fyzických veličin (jako poměr mezi lehčími a těžšími izotopy kyslíku v ledových jádrech). Poučení z těchto údajů je, že globální povrchové teploty v posledních několika desetiletích jsou zjevně neobvyklé, protože byly vyšší než kdykoli v průběhu posledních 400 let. Pro severní polokouli je nedávné zvýšení teploty zjevně neobvyklé nejméně za posledních 1 000 let (viz graf na druhé straně).^[33]

Třetí linie důkazů je založena na široké, kvalitativní konzistenci mezi pozorovanými změnami klimatu a simulacemi počítačových modelů v tom, jaká se očekává změna klimatu v reakci na lidské činnosti. Například, když jsou klimatické modely provozovány s historickým nárůstem skleníkových plynů, vykazují postupné oteplování Země a povrchu oceánu, zvyšování tepelného obsahu oceánu a teploty nižší atmosféry, zvyšování globální hladiny moře, ústup mořského ledu a sněhové pokrývky, ochlazování stratosféry, zvýšení množství atmosférické vodní páry a změny srážkových a tlakových schémat ve velkém měřítku. Tyto a další aspekty modelované změny klimatu jsou v souladu s pozorováními.^[33]

Studie „otisků prstů“

Konečně, existují rozsáhlé statistické důkazy z tzv. studií „otisků prstů“. Každý faktor, který ovlivňuje klima, vytváří jedinečný vzorec reakce na klima, stejně jako každý člověk má jedinečný otisk prstu. Studie otisků prstů využívají tyto jedinečné podpisy a umožňují podrobné srovnání modelovaných a pozorovaných vzorců změny klimatu. Vědci se spoléhají na takové studie, aby připisovali pozorované změny klimatu konkrétní příčině nebo souboru příčin. Ve skutečném světě jsou změny klimatu, ke kterým došlo od začátku průmyslové revoluce, důsledkem složité směsi lidských a přírodních příčin. Důležitost každého jednotlivého vlivu v této směsi se postupem času mění. Samozřejmě, že neexistuje více planet Země, což by experimentátorovi umožnilo změnit pouze jeden faktor na každé planetě, což by pomohlo izolovat různé otisky prstů. Klimatické modely se proto používají ke studiu vlivu jednotlivých faktorů na klima. Například může být měněn jediný faktor (jako skleníkové plyny) nebo soubor faktorů, a tak lze studovat reakci modelovaného klimatického systému na tyto individuální nebo kombinované změny.^[33]

{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

Například, když simulace klimatických modelů z minulého století zahrnují všechny hlavní vlivy na klima, ať už indukované člověkem nebo přirozeně, mohou reprodukovat mnoho důležitých rysů pozorovaných vzorců změny klimatu. Když jsou z modelových experimentů odstraněny lidské vlivy, výsledky naznačují, že povrch Země by se během posledních 50 let skutečně mírně ochladil (viz graf). Jasným poselstvím studií otisků prstů je, že pozorované oteplování v posledním půlstoletí nemůže být vysvětleno přírodními faktory a je způsobeno především lidskými faktory.^[33]

Další otisk lidského vlivu na klima byl identifikován při pohledu na profil jednotlivých vrstev atmosféry a při studiu struktury teplotních změn od povrchu nahoru přes stratosféru (viz část o sluneční aktivitě ). Nejdříve se otisk prstu zaměřil na změny povrchové a atmosférické teploty. Vědci pak aplikovali metody otisku prstu na celou řadu klimatických proměnných, identifikovali lidské klimatické signály způsobené člověkem v tepelném obsahu oceánů, ve výšce tropopauzy (hranici mezi troposférou a stratosférou, která se posunula nahoru o několik set metrů v posledních desetiletích), geografické vzorce srážek, sucho, povrchový tlak a odtok z hlavních povodí.^[34]

Studie zveřejněné po publikaci Čtvrté hodnotící zprávy IPCC v roce 2007 také zjistily lidské otisky prstů ve zvýšené hladině atmosférické vlhkosti (jak v blízkosti povrchu, tak v celém rozsahu atmosféry), při poklesu rozsahu arktického zalednění, a ve změnách povrchových teplot Arktidy a Antarktidy.^[34]

Poselstvím celého tohoto díla je, že klimatický systém vypráví konzistentní příběh o stále dominantnějším lidském vlivu – změny teploty, rozsahu ledu, vlhkosti a cirkulačních vzorců fyzicky konzistentním způsobem zapadají do sebe jako dílky puzzle.^[35]

Práce s „otisky prstů“ je stále prokazatelnější. Jasné a přesvědčivé vědecké důkazy podporují zjištění o výrazném vlivu člověka na globální klima. Většina nedávné pozornosti je nyní věnována změnám klimatu na kontinentálním a regionálním měřítku a proměnným, které mohou mít velký dopad na společnost. Vědci například prokázali příčinnou souvislost mezi lidskou činností a změnami sněhové přikrývky, maximální a minimální (denní) teplotou a sezónním načasováním odtoku z horských oblastí západních Spojených států. Lidská aktivita pravděpodobně významně přispěla ke změnám teploty povrchu oceánu v oblastech formování hurikánů. Vědci se také dívají za fyzický klimatický systém a začínají spojovat změny v distribuci a sezónním chování rostlinných a živočišných druhů se změnami teploty a srážek způsobenými člověkem.^[35]

Zdá se, že více než deset let jeden aspekt příběhu o změně klimatu vykazoval významný rozdíl mezi modely a pozorováními. V tropech všechny modely předpovídaly, že se vzrůstem skleníkových plynů se očekává, že se troposféra se bude zahřívat rychleji než zemský povrch. Zdálo se, že pozorování z meteorologických balónů, satelitů a povrchových teploměrů ukazují opačné chování (rychlejší zahřívání povrchu než troposféra). Tento problém byl problémem v pochopení příčin změny klimatu. Nyní je tento problém do značné míry vyřešen. Výzkum ukázal, že v datech ze satelitů a meteorologických balónů byly velké nejistoty. Pokud jsou nejistoty v modelech a pozorováních správně zohledněny, novější soubory pozorovacích dat (s lepším řešením známých problémů) jsou v souladu s výsledky klimatického modelu.^[35]

{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

To však neznamená, že všechny zbývající rozdíly mezi modely a pozorování byly vyřešeny. Zdá se, že pozorované změny v některých klimatických proměnných, jako je arktický mořský led, některé aspekty srážek a vzorce povrchového tlaku, probíhají mnohem rychleji, než předpokládaly modely. Důvody těchto rozdílů nejsou dobře známy. Závěrem metody „otisku prstů“ je však to, že většina pozorovaných změn, které byly doposud zkoumány, jsou navzájem konzistentní a jsou také v souladu s naším vědeckým chápáním toho, jak by se mělo očekávat, že klimatický systém bude reagovat na nárůst tepla. zachycování plynů způsobených lidskou činností.^[36]

Extrémní počasí

Jedním z témat diskutovaných v literatuře je to, zda extrémní povětrnostní události lze připsat lidské činnosti. Seneviratne et al. (2012) uvedl, že připisování jednotlivých extrémních povětrnostních podmínek k lidské činnosti by bylo náročné. Přisuzování změn v dlouhodobých trendech extrémního počasí je však dost průkazné. Například Seneviratne et al. (2012) dospěli k závěru, že lidské činnosti pravděpodobně vedly k oteplování extrémních denních minimálních a maximálních teplot v celosvětovém měřítku.

Dalším způsobem, jak si tento problém prohlížet, je zvážit dopady změny klimatu vyvolané člověkem na pravděpodobnost budoucích extrémních povětrnostních jevů. Stott a kol. (2003) například zvažoval, zda lidské činnosti zvýšily riziko závažných vln veder v Evropě, jako tomu bylo v roce 2003. Jejich závěr je, že lidské činnosti velmi pravděpodobně více než zdvojnásobily riziko tepelných vln této velikosti.

Lze ukázat analogii mezi sportovcem používajícím steroidy a změnou klimatu vyvolanou člověkem. Stejně tak, jak se může výkon sportovce zvýšit při používání steroidů, změna klimatu vyvolaná člověkem může zvyšovat riziko některých extrémních povětrnostních jevů.

Hansen a kol. (2012) ^[37] navrhl, že lidské činnosti výrazně zvýšily riziko letních vln veder. Podle jejich analýzy se rozloha Země ovlivněná velmi horkými letními teplotními anomáliemi v průběhu času značně zvýšila (viz grafy vlevo). V základním období 1951–1980 pokryly tyto anomálie několik desetin procenta globální rozlohy Země.^[38] V posledních letech se tento podíl zvýšil na přibližně 10 % globální rozlohy Země. Hansen et al. (2012) přičítali vlny veder v Moskvě a Texasu v roce 2010 lidskému oteplování, způsobenému člověkem.

Dřívější studie Dole et al. (2011) dospěla k závěru, že v roce 2010 byla vlna veder v Moskvě způsobena zejména přirozenou proměnlivostí počasí. I když není přímo citován Dole et al. (2011), studie Hansen a kol. (2012)^[38] tento druh vysvětlení odmítla. Hansen a kol. (2012) uvedli, že za vlny veder v Moskvě a Texasu byla zodpovědná kombinace přirozené proměnlivosti počasí a globálního oteplování vyvolaného člověkem.

Vědecká literatura a názor

Existuje řada příkladů publikované a neformální podpory pro konsensuální názor. Jak již bylo zmíněno dříve, IPCC dospěl k závěru, že většina pozorovaných zvýšení globálně průměrných teplot od poloviny 20. století je „velmi pravděpodobně“ kvůli lidské činnosti. Závěry IPCC jsou v souladu se závěry několika zpráv vypracovaných Národní radou pro výzkum USA.^[7]^[39]^[40] Ve zprávě zveřejněné v roce 2009 Americkým programem pro globální změny výzkumu došlo k závěru, že „[globální] oteplování je jednoznačné a primárně indukované člověkem“. ^[41] Řada vědeckých organizací vydala prohlášení, která podporují konsenzuální názor. Dva příklady zahrnují:

společné prohlášení učiněné v roce 2005 národními vědeckými akademiemi zemí G8 a Brazílií, Čínou a Indií ; ^[42]
společné prohlášení Sítě afrických vědeckých akademií v roce 2008. ^[43]

Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC (2007) dospěla k závěru, že připisování je možné u řady pozorovaných změn klimatu (viz účinky globálního oteplování). Bylo však zjištěno, že při posuzování změn v menších regionech (méně než kontinentální měřítko) a v krátkých časových obdobích (méně než 50 let) je přiřazení obtížnější.^[29] Ve větších oblastech průměrování snižuje přirozenou variabilitu klimatu, což usnadňuje detekci a přiřazování.

V roce 1996 napsali Benjamin D. Santer a kol. v článku v časopisu Nature nazvaném „Hledání lidských vlivů na tepelnou strukturu atmosféry“ následujíc závěr: „Pozorované prostorové vzorce změny teploty ve volné atmosféře v letech 1963 až 1987 jsou podobné těm, které předpovídají nejmodernější klimatické modely zahrnující různé kombinace změn oxidu uhličitého, antropogenního sulfátového aerosolu a stratosférického ozonu. Během tohoto období se zvyšuje míra shody mezi modely a pozorováními. Je pravděpodobné, že tento trend je částečně způsoben lidskou činností, i když zůstává mnoho nejistot, zejména pokud jde o odhady přirozené proměnlivosti.“
Článek z roku 2002 v časopise Journal of Geophysical Research říká: „Naše analýza naznačuje, že oteplování na počátku dvacátého století lze nejlépe vysvětlit kombinací oteplování způsobeného nárůstem skleníkových plynů a přirozeného působení, částečným ochlazením způsobeným jinými antropogenními silami a příspěvkem vnitřní variability. Ve druhé polovině století jsme zjistili, že oteplování je do značné míry způsobeno změnami v koncentracích skleníkových plynů, se změnami koncentrací síranů a možnými sopečnými aerosoly kompenzujícími přibližně jednu třetinu oteplování.“
Recenze studií zjišťování a připisování z roku 2005 provedená Mezinárodní skupinou pro zjišťování a připisování zjistila, že „za velké změny teploty pozorované během minulého století jsou nanejvýš částečně odpovědné přírodní faktory, jako je variabilita slunečního záření a sopečná aktivita, a že velká část oteplování za posledních 50 let může být způsobena nárůstem skleníkových plynů. Nedávný výzkum tedy podporuje a posiluje závěr třetí hodnotící zprávy IPCC, že „většina globálního oteplování za posledních 50 let je pravděpodobně způsobena nárůstem skleníkových plynů.“
Barnett a jeho kolegové (2005) tvrdí, že pozorované oteplování oceánů „nelze vysvětlit přirozenou proměnlivostí vnitřního klimatu nebo sluneční a vulkanickou silou, ale dobře ji simulují dva klimatické modely zahrnující antropogenní působení.“
Dva články v časopisu Science v srpnu 2005 ^[45] ^[46] řeší problém trendů troposférické teploty patrný v době TAR (viz také část „Studie otisku prstu“ ). Verze záznamů v UAH obsahovala chyby a v záznamu radiosondy, zejména v tropech a existují důkazy o rušivých trendech chlazení. Podrobnosti viz satelitní měření teploty; a americká zpráva CCSP z roku 2006.
Více nezávislých rekonstrukcí teplotního záznamu za posledních 1 000 let potvrzuje, že koncem 20. století je pravděpodobně nejteplejší období v té době (viz předchozí část - podrobnosti o přisuzování).

Recenze vědeckých stanovisek

Článek v časopisu Science zkoumal 928 abstraktů článků spojených se změnou klimatu a dospěl k závěru, že většina článků přijala konsens. O tom se dále diskutuje ve vědeckém konsensu o změně klimatu.
Dokument z roku 2010 ve sborníku Národní akademie věd zjistil, že ze skupiny zhruba 1 000 výzkumných pracovníků, kteří pracují přímo na klimatických otázkách a publikují nejčastěji toto téma, 97 % souhlasí s tím, že dochází k antropogenní změně klimatu.
Dokument z roku 2011 z univerzity George Masona publikovaný v Mezinárodním časopise pro výzkum veřejného mínění „Struktura vědeckého názoru na změnu klimatu“ shromáždil názory vědců na Zemi, vesmír, atmosférické, oceánské nebo hydrologické vědy. 489 respondentů průzkumu – představujících téměř polovinu všech způsobilých podle specifických standardů průzkumu – pracujících v akademické sféře, na vládních pozicích a v průmyslu a jsou členy významných profesních organizací. Studie zjistila, že 97 % ze 489 zkoumaných vědců souhlasilo s tím, že globální teploty v posledním století stouply. Navíc 84 % souhlasilo s tím, že „současné oteplování je způsobené skleníkovými plyny emitovanými člověkem“. Pouze 5 % nesouhlasilo s myšlenkou, že lidská činnost je významnou příčinou globálního oteplování.

Jak je popsáno výše, malá menšina vědců nesouhlasí s konsensem. Například Willie Soon a Richard Lindzen tvrdí, že neexistuje dostatečný důkaz antropogenního připisování. Obecně tato pozice vyžaduje nové fyzikální mechanismy vysvětlující pozorované oteplování.

Solární aktivita

Maximální sluneční sluneční skvrna nastává, když se magnetické pole slunce zhroutí a obrátí jako součást průměrného 11letého slunečního cyklu (22 let pro úplné obnovení ze severu na sever).

Klimatologové zkoumali roli Slunce v probíhající změně klimatu. Od roku 1978 je intenzita slunečního záření měřena satelity ^[8]^:s.6 podstatně přesněji, než bylo dříve možné z povrchu. Tato měření ukazují, že sluneční sluneční záření se od roku 1978 nezvýšilo, takže oteplování během posledních 30 let nelze přímo přičíst zvýšení celkové sluneční energie dosahující na Zemi (viz graf výše, vlevo). Ve třech desetiletích od roku 1978 měla kombinace sluneční a sopečné činnosti pravděpodobně mírný chladivý vliv na klima.^[47]

Ke zkoumání role Slunce v nedávné změně klimatu byly použity klimatické modely. ^[48] Modely nejsou schopné reprodukovat rychlé oteplování pozorované v posledních desetiletích, když berou v úvahu pouze změny v celkové sluneční radiaci a sopečné činnosti. Modely jsou však schopny simulovat pozorované změny teploty ve 20. století, když zahrnují všechny nejdůležitější vnější síly, včetně lidských vlivů a přírodních sil. Jak již bylo uvedeno, Hegerl et al. (2007) dospěli k závěru, že působení skleníkových plynů „velmi pravděpodobně“ způsobilo většinu pozorovaného globálního oteplování od poloviny 20. století. Při tomto závěru Hegerl et al. (2007) počítali s možností, že klimatické modely podceňovaly účinky sluneční energie.^[49]

Role sluneční aktivity při změně klimatu byla také vypočtena za delší časové období pomocí „proxy“ datových sad, jako jsou letokruhy stromů.^[50] Modely ukazují, že solární a vulkanické síly mohou vysvětlit období relativního tepla a chladu mezi roky 1000 a 1900, ale k reprodukci oteplování na konci 20. století je zapotřebí lidského působení. ^[51]

Další linie důkazů proti teorii, že Slunce způsobilo nedávnou změnu klimatu, pochází z toho, jak se změnily teploty na různých výškových hladinách zemské atmosféry.^[52] Modely a pozorování (viz obrázek výše, uprostřed) ukazují, že skleníkové plyny mají za následek oteplování nižších vrstev atmosféry (nazývané troposféra), ale ochlazení horní vrstev atmosféry (nazývané stratosféra).^[53] Úbytek ozonové vrstvy díky chemickým chladivům má také za následek chladicí účinek ve stratosféře. Pokud by Slunce bylo zodpovědné za pozorované oteplování, mohlo by se očekávat oteplování troposféry na povrchu a oteplování v horní části stratosféry, protože zvýšení sluneční aktivity by doplnilo ozon a oxidy dusíku.^[54] Stratosféra má ale opačný teplotní gradient než troposféra, takže teplota troposféry se snižuje s nadmořskou výškou a stratosféra stoupá s nadmořskou výškou. Hadleyovy buňky jsou mechanismem, kterým se ozon generovaný v tropech (nejvyšší oblast UV záření ve stratosféře) pohybuje směrem k pólům. Globální klimatické modely naznačují, že změna klimatu může rozšířit Hadleyovy buňky a tlačit proud proudem na sever, čímž se rozšíří tropická oblast a výsledkem budou v těchto oblastech celkově teplejší a sušší podmínky.

Nesouhlasné pohledy

Habibullo Abdussamatov (2004), vedoucí kosmického výzkumu na Petrohradské astronomické observatoři Pulkovo v Rusku, tvrdí, že za nedávno pozorovanou změnu klimatu je zodpovědné Slunce. Novináři zpravodajských serverů canada.com (Solomon, 2007b),^[56] National Geographic News (Ravillious, 2007),^[57] a LiveScience (Than, 2007) ^[58] informovali o případu oteplování na Marsu. V těchto článcích byl citován Abdussamatov. Uvedl, že oteplování na Marsu bylo důkazem toho, že globální oteplování na Zemi bylo způsobeno změnami na Slunci.

Ravillious (2007) ^[57] citoval dva vědce, kteří nesouhlasili s Abdussamatovem: Amato Evan, klimatolog na University of Wisconsin - Madison v USA, a Colin Wilson, planetární fyzik na Oxfordské univerzitě ve Velké Británii. Podle Wilsona jsou „kolísání na oběžné dráze Marsu hlavní příčinou jeho klimatických změn v současné době“ (viz také orbitální působení ). Than (2007) citoval Charlesa Longa, klimatického fyzika v Pacifik Northwest National Laboratories v USA, který nesouhlasil s Abdussamatovem. ^[58]

Than (2007) poukázal na názor Bennyho Peisera, sociálního antropologa na Liverpoolské univerzitě Johna Moorese ve Velké Británii.^[58] Peiser ve svém zpravodaji citoval blog, který komentoval oteplování pozorované na několika planetárních tělech Sluneční soustavy . Tito zahrnovali Neptunův měsíc Triton, ^[59] Jupiter, ^[60] Pluto ^[61] a Mars. V e-mailovém rozhovoru s Thanem (2007) Peiser uvedl, že:

"Myslím, že je zajímavou shodou okolností, že v naší sluneční soustavě byly pozorovány trendy oteplování na mnoha velmi rozmanitých planetárních tělesech,". . . "Možná je to jen náhoda."

Than (2007) poskytl alternativní vysvětlení, proč došlo k oteplování na Triton, Pluto, Jupiter a Mars.

Americká agentura na ochranu životního prostředí (US EPA, 2009) odpověděla na veřejné komentáře týkající se atribuce změny klimatu. ^[55] Řada komentátorů tvrdila, že nedávné změny klimatu lze připsat změnám slunečního záření. Podle US EPA (2009) toto připsání nebylo podporováno velkou část vědecké literatury . US EPA s odkazem na práci IPCC (2007) poukázala na nízký příspěvek slunečního záření k radiačnímu násilí od začátku průmyslové revoluce v roce 1750. Během tohoto časového období (1750 až 2005) ^[62] byl odhadovaný příspěvek slunečního záření k radiačnímu nucení 5 % hodnoty kombinovaného radiačního nucení v důsledku zvýšení atmosférických koncentrací oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného (viz graf) naproti).

Vliv kosmického záření

Henrik Svensmark navrhl, že magnetická aktivita Slunce vychyluje kosmické paprsky a že to může ovlivnit tvorbu kondenzačních jader mraků, a tím ovlivnit klima. Web ScienceDaily informoval o studii z roku 2009, která se zabývala tím, jak byly minulé změny klimatu ovlivněny magnetickým polem Země.^[63] Geofyzik Mads Faurschou Knudsen, který je spoluautorem studie, uvedl, že výsledky studie podporují Svensmarkovu teorii. Autoři studie také uznali, že CO₂ hraje důležitou roli při změně klimatu.

Konsenzuální pohled na kosmické paprsky

Názor, že kosmické paprsky mohou poskytnout mechanismus, kterým změny sluneční aktivity ovlivňují klima, není v literatuře podporován. Solomon a kol. (2007) uvádí:

[..] Časová řada kosmických paprsků neodpovídá globálnímu celkovému oblačnosti po roce 1991 ani globálnímu oblačnosti v nízkých výškách po roce 1994. Spolu s chybějícím prokázaným fyzickým mechanismem a hodnověrností dalších příčinných faktorů ovlivňujících změny v oblačnosti způsobuje, že asociace mezi změnami aerosolu a tvorby mraků vyvolaných galaktickým kosmickým paprskem je kontroverzní.

Studie Lockwood a Fröhlich (2007) a Sloan a Wolfendale (2008) nenalezly žádný vztah mezi oteplováním v posledních desetiletích a kosmickými paprsky. Pierce a Adams (2009) ^[64] použili model k simulaci vlivu kosmického záření na vlastnosti mraků. Došli k závěru, že předpokládaný účinek kosmického záření je příliš malý na to, aby vysvětlil nedávnou změnu klimatu. Pierce a Adams (2009) ^[65] poznamenali, že jejich zjištění nevylučují možné spojení mezi kosmickými paprsky a změnou klimatu, a doporučili další výzkum. Erlykin a kol. (2009) ^[66] zjistili, že důkazy ukázaly, že souvislosti mezi slunečními změnami a podnebím byly spíše zprostředkovány přímou variací slunečního záření než kosmickými paprsky, a dospěly k závěru: „Z toho vyplývá, že v našich předpokladech je účinek měnící se sluneční aktivity, buď přímým slunečním zářením, nebo změnou rychlosti kosmického záření, musí být od roku 1956 nižší než 0,07 ° C, tj. méně než 14 % pozorovaného globálního oteplování“ Carslaw (2009) ^[67] a Pittock (2009) ^[68] hodnotí současnou a historickou literaturu v této oblasti a nadále zjišťují, že vazba mezi kosmickými paprsky a podnebím je slabá, i když podporují pokračující výzkum. US EPA (2009) komentoval výzkum Duplissy et al. (2009): ^[69]

Experimenty CLOUD v CERNu jsou zajímavým výzkumem, ale neposkytují přesvědčivé důkazy o tom, že kosmické paprsky mohou sloužit jako hlavní zdroj působení na mraky. Předběžné výsledky experimentu (Duplissy et al., 2009) naznačují, že ačkoli existovaly určité důkazy iontově zprostředkované nukleace, u většiny pozorovaných nukleačních událostí se zdá, že podíl iontových procesů je menší. Tyto experimenty také ukázaly obtíž při udržování dostatečně čistých podmínek a stabilních teplot, aby se zabránilo falešným aerosolovým nárazům. Neexistuje žádný náznak, že by dřívější experimenty Svensmark mohly dokonce odpovídat kontrolovaným podmínkám experimentu CERN. Zjistili jsme, že Svensmarkovy výsledky v oblasti setí v oblacích nebyly dosud prokázány jako robustní nebo dostatečné k tomu, aby podstatně změnily závěry hodnotící literatury, zejména s ohledem na hojnost nedávné literatury, která je skeptická ke spojení kosmického záření a klimatu

Viz také

Reference

↑ NASA - What's in a Name? Global Warming vs. Climate Change. www.nasa.gov [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ IPCC AR5 WG1 2013, s. 4, Summary for Policymakers - footnote 2 - The IPCC defines "extremely likely" as indicating a probability of 95 to 100%, based on an expert assessment of all the available evidence..
↑ IPCC AR5 WG1 2013, s. 17, Section: Summary for Policymakers, Chapter: D.3 Detection and Attribution of Climate Change.
↑ USGCRP. Climate Science Special Report. Kapitola Chapter 3: Detection and Attribution of Climate Change. science2017.globalchange.gov [online]. U.S. Global Change Research Program [cit. 2020-01-11]. "The likely range of the human contribution to the global mean temperature increase over the period 1951–2010 is 1.1° to 1.4°F (0.6° to 0.8°C), and the central estimate of the observed warming of 1.2°F (0.65°C) lies within this range (high confidence). This translates to a likely human contribution of 93%–123% of the observed 1951–2010 change.". (anglicky)
↑ IPCC AR4 WG1 2007, 9.7 Combining Evidence of Anthropogenic Climate Change.
↑ EPA's Endangerment Finding - Climate Change Facts. nepis.epa.gov [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Climate change science : an analysis of some key questions. Washington, D.C.: National Academy Press 1 online resource (xi, 29 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-52872-0, ISBN 978-0-309-52872-6. OCLC 52816599 S. 3. "The IPCC's conclusion that most of the observed warming of the last 50 years is likely to have been due to the increase in greenhouse gas concentrations accurately reflects the current thinking of the scientific community on this issue".
↑ ^a ^b ^c ^d NATIONAL RESEARCH COUNCIL (U.S.). COMMITTEE ON AMERICA'S CLIMATE CHOICES. America's climate choices. Washington, D.C.: National Academies Press 1 online resource (xv, 118 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-14586-4, ISBN 978-0-309-14586-2. OCLC 723158253
↑ Cook a others 2013.
↑ OPR n.d.
↑ IPCC AR4 WG1 2007, Chapter 1: Historical Overview of Climate Change Science, FAQ 1.1, What Factors Determine Earth's Climate?.
↑ IPCC AR4 WG1 2007, Chapter 2: Changes in Atmospheric Constituents and Radiative Forcing, FAQ 2.1, How do Human Activities Contribute to Climate Change and How do They Compare with Natural Influences?.
↑ ^a ^b IPCC AR4 WG1 2007, Summary for Policymakers, Human and Natural Drivers of Climate Change, Figure SPM.2.
↑ Climate change science : an analysis of some key questions. Washington, D.C.: National Academy Press 1 online resource (xi, 29 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-52872-0, ISBN 978-0-309-52872-6. OCLC 52816599
↑ IPCC TAR WG1 2001, Technical Summary, Box 1: What drives changes in climate?.
↑ Walsh, J. 2013-01-11. Kapitola Appendix II: The Science of Climate Change, Figure 14: Detection and Attribution as Forensics. Dostupné online.
↑ IPCC TAR WG1 2001, Chapter 12: Detection of Climate Change and Attribution of Causes, Section 12.1.1: The Meaning of Detection and Attribution.
↑ IPCC AR4 WG1 2007, TS.6 Robust Findings and Key Uncertainties.
↑ ^a ^b Dostupné online.
↑ See also: 2.1 Greenhouse Gas Emissions and Concentrations. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. , in EPA 2009
↑ IPCC AR4 WG1 2007.
↑ CO2 Levels Top 415 PPM for First Time in Human History. EcoWatch [online]. 2019-05-13 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kyoto Protocol to the UNFCCC. unfccc.int [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.
↑ Stern 2006.
↑ Elephants and Monkeys Are Working to Protect You From Climate Change. EcoWatch [online]. 2019-08-09 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Livestock's long shadow : environmental issues and options. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations xxiv, 390 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-5-105571-7, ISBN 92-5-105571-8. OCLC 77563364
↑ UCAR FAQ: How much has global temp. risen over the past 100 years?
↑ - In the IPCC Fourth Assessment Report, the following scale is used to quantify uncertainty: "virtually certain" >99%; "extremely likely" >95%; "very likely" >90%; "likely" >66%; "more likely than not" >50%; "about as likely as not" 33 to 66%; "unlikely" <33%; "very unlikely" <10%; "extremely unlikely" <5%; "exceptionally unlikely" <1%. [s.l.]: [s.n.] , in IPCC AR4 WG1 2007.
↑ ^a ^b Hegerl et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Executive Summary, in IPCC AR4 WG1 2007.
↑ IPCC AR4 WG1 2007.
↑ Mitchell et al., Chapter 12: Detection of Climate Change and Attribution of Causes Section 12.4.3, Optimal Fingerprint Methods, in IPCC TAR WG1 2001.
↑ Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Karl & others 2009, page 19.
↑ ^a ^b Karl & others 2009, page 20.
↑ ^a ^b ^c Karl & others 2009, page 21.
↑ Karl & others 2009, page 22.
↑ Hansen & others 2012, s. 1
↑ ^a ^b Discussion, in Hansen & others 2012
↑ Surface temperature reconstructions for the last 2,000 years. Washington, D.C.: National Academies Press 1 online resource (xiv, 145 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-66144-7, ISBN 978-0-309-66144-7. OCLC 77246622
↑ Advancing the science of climate change : America's climate choices. Washington, D.C.: National Academies Press 1 online resource (xxi, 503 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-309-14589-3, ISBN 0-309-14589-9. OCLC 703170321
↑ Karl & others 2009, Executive Summary, p. 12.
↑ Dostupné online.
↑ Dostupné online.
↑ NOAA Climate.gov | science & information for a climate-smart nation. www.climate.gov [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.
↑ Dostupné online.
↑ Dostupné online.
↑ Global Climate Change, in Karl & others 2009, pp. 15–16.
↑ Hegerl, et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Frequently Asked Question 9.2: Can the Warming of the 20th century be Explained by Natural Variability?, in IPCC AR4 WG1 2007.
↑ Hegerl, et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Executive Summary, in IPCC AR4 WG1 2007.
↑ Dostupné online.
↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-309-66144-7.
↑ Dostupné online.
↑ Hegerl et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Frequently Asked Question 9.2: Can the Warming of the 20th century be Explained by Natural Variability?, in IPCC AR4 WG1 2007.
↑ Karl & others 2009, p. 20.
↑ ^a ^b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
↑ www.canada.com. Dostupné online.
↑ ^a ^b news.nationalgeographic.com. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c www.livescience.com. Dostupné online.
↑ See also: web.mit.edu. Dostupné online.
↑ See also: www.space.com. Dostupné online.
↑ See also: web.mit.edu. Dostupné online.
↑ IPCC, Summary for Policymakers, Human and Natural Drivers of Climate Change, in IPCC AR4 WG1 2007.
↑ Dostupné online.
↑ Abstract, in Pierce & Adams 2009
↑ paragraph 18, in: 6. Discussion, in Pierce & Adams 2009
↑ Erlykin & others 2009
↑ Carslaw 2009
↑ Pittock 2009
↑ Duplissy & others 2009

Literatura

IPCC SR OCC, 2019. The Ocean and Cryosphere in a Changing Climate A Special Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2019 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC SR CCL, 2019. Climate Change and Land: an IPCC special report on climate change, desertification, land degradation, sustainable land management, food security, and greenhouse gas fluxes in terrestrial ecosystems [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2019 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC SR 15, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC AR5 LL, 2013. IPCC AR5 leaflet [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2013 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC AR5 SYR, 2014. Climate Change 2014: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání R.K. Pachauri a L.A. Meyer. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-92-9169-143-2.
IPCC AR5 WG1, 2013. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2013 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05799-1.
IPCC AR5 WG2A, 2014. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part A: Global and Sectoral Aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05807-1.
IPCC AR5 WG2B, 2014. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part B: Regional Aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05816-3.
IPCC AR5 WG3, 2014. Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change. Contribution of Working Group III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05821-7.
IPCC AR4 SYR, 2007. Climate Change 2007: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Geneva, Switzerland: Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 92-9169-122-4.
IPCC AR4 WG1, 2007. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K.B.; Tignor, M.; and Miller, H.L.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1.
IPCC AR4 WG2, 2007. Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Parry, M.L.; Canziani, O.F.; Palutikof, J.P.; van der Linden, P.J.; and Hanson, C.E.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88010-7.
IPCC AR4 WG3, 2007. Climate Change 2007: Mitigation. Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Metz, B.; Davidson, O.R.; Bosch, P.R.; Dave, R.; and Meyer, L.A.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88011-4.
IPCC TAR SYR, 2001. Climate Change 2001: Synthesis Report. A Contribution of Working Groups I, II, and III to the Third Assessment Report of the Integovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Watson, R. T.; and the Core Writing Team. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80770-0.
IPCC TAR WG1, 2001. Climate Change 2001: The Scientific Basis - Contribution of Working Group I to the IPCC Third Assessment Report [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Ding, Y.; Griggs, D.J.; Noguer, M.; van der Linden, P.J.; Dai, X.; Maskell, K.; and Johnson, C.A.. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80767-0.
IPCC TAR WG2, 2001. Climate Change 2001: Impacts, Adaptation and Vulnerability - Contribution of Working Group II to the IPCC Third Assessment Report [online]. Příprava vydání McCarthy, J. J.; Canziani, O. F.; Leary, N. A.; Dokken, D. J.; and White, K. S.. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80768-9.

IPCC TAR WG3, 2001. Climate Change 2001: Mitigation - Contribution of Working Group III to the IPCC Third Assessment Report [online]. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80769-7.
IPCC SRES, 2000. Special Report on Emissions Scenarios: A special report of Working Group III of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Nakićenović, N., and Swart, R.. Cambridge University Press, 2000 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80081-1.
IPCC SAR SYR, 1996. IPCC Second Assessment Climate Change 1995 A Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC SAR WG1, 1996. Climate Change 1995: The Science of Climate Change - Contribution of Working Group I to the IPCC Second Assessment Report [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Meira Filho, L.G.; Callander, B.A.; Harris, N.; Kattenberg, A., and Maskell, K.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-56433-6.
IPCC SAR WG2, 1996. Climate change 1995 Impacts, Adaptations and Mitigation of Climate Change: Scientific-Technical Analyses ; Contribution of Working Group II to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Meira Filho, L.G.; Callander, B.A.; Harris, N.; Kattenberg, A., and Maskell, K.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-56431-X.
IPCC SAR WG3, 1996. Climate Change 1995 - Economic and Social Dimensions of Climate Change Contribution of Working Group III to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Bruce, J.P.; Lee, H.; and Haites, E.F.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. (Contribution of Working Group III (WG3) to the Second Assessment Report (SAR) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC)). Dostupné online. ISBN 0-521-56051-9.
IPCC FAR SYR, 1990. IPCC First Assessment Report Overview and Policymaker Summaries and 1992 IPCC Supplement [online]. 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC FAR WG1, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group I [online]. Příprava vydání J.T. Houghton, G.J. Jenkins and J.J. Ephraums. Cambridge University Press, 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC FAR WG2, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group II [online]. Příprava vydání W.J. McG. Tegart, G.W. Sheldon and D.C. Griffiths. Australian Government Publishing Service, Camberra, Australia, 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
IPCC FAR WG3, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group III [online]. 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
Carslaw, K. Atmospheric physics: Cosmic rays, clouds, and climate. Nature. 16 July 2009, s. 332–333. DOI 10.1038/460332a. Bibcode 2009Natur.460..332C. , pp. 332–333. Referred to by EPA 2009: EPA's Response to Public Comments. [s.l.]: [s.n.] S. Response 3-36, in Sec 3.2.2 Solar Irradiance.
Cook, J., 2013. Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature. Environmental Research Letters. S. 024024. DOI 10.1088/1748-9326/8/2/024024. Bibcode 2013ERL.....8b4024C. . Open-access article.
Duplissy, J. Results from the CERN pilot CLOUD experiment. Atmos. Chem. Phys. Discuss.. 2 September 2009, s. 18235–18270. Dostupné online. DOI 10.5194/acpd-9-18235-2009. , pp. 18235–18270. Referred to by EPA 2009: EPA's Response to Public Comments. [s.l.]: [s.n.] S. Response 3–36, in Sec 3.2.2 Solar Irradiance.
Erlykin, A.D. The search for cosmic ray effects on clouds. Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics. June 2009, s. 955–958. DOI 10.1016/j.jastp.2009.03.019. Bibcode 2009JASTP..71..955E. , pp. 955–958. Referred to by EPA 2009: EPA's Response to Public Comments. [s.l.]: [s.n.] S. Response 3-36, in Sec 3.2.2 Solar Irradiance.
James Hansen; MAKIKO SATO; RETO RUEDY. Perception of climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. National Academy of Sciences, August 2012, s. E2415–E2423. DOI 10.1073/pnas.1205276109. PMID 22869707. Bibcode 2012PNAS..109E2415H.
HOUGHTON, J. Issues in Environmental Science and Technology. Redakce Hester R.E.. [s.l.]: The Royal Society of Chemistry, 2002. (Global Environmental Change; sv. 17). Dostupné online. ISBN 978-0-85404-280-7. Kapitola An Overview of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) and Its Process of Science Assessment. .
IPCC SAR WG1. Climate Change 1995: The Science of Climate Change. Redakce Houghton, J.T.. [s.l.]: Cambridge University Press, 1996. (Contribution of Working Group I to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 0-521-56433-6. (pb: Šablona:ISBNT).
IPCC TAR WG1. Climate Change 2001: The Scientific Basis. Redakce Houghton, J.T.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. (Contribution of Working Group I to the Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 0-521-80767-0. (pb: Šablona:ISBNT).
IPCC AR4 WG1. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Redakce Solomon, S.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. (Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1. (pb: Šablona:ISBNT).
IPCC SREX. Managing the Risks of Extreme Events and Disasters to Advance Climate Change Adaptation (SREX). Redakce Field, C.B.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 December 2012. . Summary for Policymakers available in Arabic, Chinese, French, Russian, and Spanish.
IPCC AR5 WG1, 2013. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Working Group 1 (WG1) Contribution to the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) 5th Assessment Report (AR5). Redakce Stocker, T.F.. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. . Climate Change 2013 Working Group 1 website.
OPR. Office of Planning and Research (OPR) List of Organizations. [s.l.]: OPR, Office of the Governor, State of California, n.d.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2014. . Archived page: The source appears to incorrectly list the Society of Biology (UK) twice.
Pierce J.R.; YES. Can cosmic rays affect cloud condensation nuclei by altering new particle formation rates?. Geophys. Res. Lett.. May 2009, s. L09820. Dostupné online. DOI 10.1029/2009GL037946. Bibcode 2009GeoRL..36.9820P. . L09820.
Šablona:Citatace elektronické publikace, pp. 483–487. Referred to by EPA 2009: EPA's Response to Public Comments. [s.l.]: [s.n.] S. Response 3-36, in Sec 3.2.2 Solar Irradiance.
STERN, N. Stern Review Report on the Economics of Climate Change (pre-publication edition). London, UK: HM Treasury, 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2010.

[s.l.]: [s.n.] , pp. 332–333. Referred to by EPA 2009: [s.l.]: [s.n.]
[s.l.]: [s.n.] . Open-access article.
[s.l.]: [s.n.] , pp. 18235–18270. Referred to by EPA 2009: [s.l.]: [s.n.]
[s.l.]: [s.n.] , pp. 955–958. Referred to by EPA 2009: [s.l.]: [s.n.]
[s.l.]: [s.n.]
[s.l.]: [s.n.] .
[s.l.]: [s.n.] (pb: Šablona:ISBNT).
[s.l.]: [s.n.] (pb: Šablona:ISBNT).
[s.l.]: [s.n.] (pb: Šablona:ISBNT).
[s.l.]: [s.n.] . Summary for Policymakers available in Arabic, Chinese, French, Russian, and Spanish.
[s.l.]: [s.n.] . Climate Change 2013 Working Group 1 website.
[s.l.]: [s.n.] . Archived page: The source appears to incorrectly list the Society of Biology (UK) twice.
[s.l.]: [s.n.] . L09820.
[s.l.]: [s.n.] , pp. 483–487. Referred to by EPA 2009: [s.l.]: [s.n.]
[s.l.]: [s.n.]

Veřejné zdroje

EPA. Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act. EPA's Response to Public Comments. [s.l.]: US Environmental Protection Agency (EPA), 2009. Dostupné online.
U.S. GLOBAL CHANGE RESEARCH PROGRAM. Global climate change impacts in the United States : a state of knowledge report. Cambridge [England]: Cambridge University Press 188 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-14407-0, ISBN 0-521-14407-8. OCLC 428024323
Short-term Cooling on a Warming Planet | NOAA Climate.gov. www.climate.gov [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Kolik z nedávného zvýšení CO2 je způsobeno lidskou činností? (RealClimate, 2005)
Změna klimatu a globální oteplování (US EPA)

[1] NASA - What's in a Name? Global Warming vs. Climate Change. www.nasa.gov [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)

[FOOTNOTEIPCC_AR5_WG120134Summary_for_Policymakers_-_footnote_2_-_The_IPCC_defines_"extremely_likely"_as_indicating_a_probability_of_95_to_100%,_based_on_an_expert_assessment_of_all_the_available_evidence.-2] IPCC AR5 WG1 2013, s. 4, Summary for Policymakers - footnote 2 - The IPCC defines "extremely likely" as indicating a probability of 95 to 100%, based on an expert assessment of all the available evidence..

[FOOTNOTEIPCC_AR5_WG1201317Section:_Summary_for_Policymakers,_Chapter:_D.3_Detection_and_Attribution_of_Climate_Change-3] IPCC AR5 WG1 2013, s. 17, Section: Summary for Policymakers, Chapter: D.3 Detection and Attribution of Climate Change.

[4] USGCRP. Climate Science Special Report. Kapitola Chapter 3: Detection and Attribution of Climate Change. science2017.globalchange.gov [online]. U.S. Global Change Research Program [cit. 2020-01-11]. "The likely range of the human contribution to the global mean temperature increase over the period 1951–2010 is 1.1° to 1.4°F (0.6° to 0.8°C), and the central estimate of the observed warming of 1.2°F (0.65°C) lies within this range (high confidence). This translates to a likely human contribution of 93%–123% of the observed 1951–2010 change.". (anglicky)

[FOOTNOTEIPCC_AR4_WG120079.7_Combining_Evidence_of_Anthropogenic_Climate_Change-5] IPCC AR4 WG1 2007, 9.7 Combining Evidence of Anthropogenic Climate Change.

[epa_endangerment_fact_sheet-6] EPA's Endangerment Finding - Climate Change Facts. nepis.epa.gov [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.

[nrc2001-7] Climate change science : an analysis of some key questions. Washington, D.C.: National Academy Press 1 online resource (xi, 29 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-52872-0, ISBN 978-0-309-52872-6. OCLC 52816599 S. 3. "The IPCC's conclusion that most of the observed warming of the last 50 years is likely to have been due to the increase in greenhouse gas concentrations accurately reflects the current thinking of the scientific community on this issue".

[nrc2008-8] NATIONAL RESEARCH COUNCIL (U.S.). COMMITTEE ON AMERICA'S CLIMATE CHOICES. America's climate choices. Washington, D.C.: National Academies Press 1 online resource (xv, 118 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-14586-4, ISBN 978-0-309-14586-2. OCLC 723158253

[FOOTNOTECookothers2013-9] Cook a others 2013.

[FOOTNOTEOPRn.d.-10] OPR n.d.

[FOOTNOTEIPCC_AR4_WG12007Chapter_1:_Historical_Overview_of_Climate_Change_Science,_FAQ_1.1,_What_Factors_Determine_Earth's_Climate?-11] IPCC AR4 WG1 2007, Chapter 1: Historical Overview of Climate Change Science, FAQ 1.1, What Factors Determine Earth's Climate?.

[FOOTNOTEIPCC_AR4_WG12007Chapter_2:_Changes_in_Atmospheric_Constituents_and_Radiative_Forcing,_FAQ_2.1,_How_do_Human_Activities_Contribute_to_Climate_Change_and_How_do_They_Compare_with_Natural_Influences?-12] IPCC AR4 WG1 2007, Chapter 2: Changes in Atmospheric Constituents and Radiative Forcing, FAQ 2.1, How do Human Activities Contribute to Climate Change and How do They Compare with Natural Influences?.

[FOOTNOTEIPCC_AR4_WG12007Summary_for_Policymakers,_Human_and_Natural_Drivers_of_Climate_Change,_Figure_SPM.2-13] IPCC AR4 WG1 2007, Summary for Policymakers, Human and Natural Drivers of Climate Change, Figure SPM.2.

[14] Climate change science : an analysis of some key questions. Washington, D.C.: National Academy Press 1 online resource (xi, 29 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-52872-0, ISBN 978-0-309-52872-6. OCLC 52816599

[FOOTNOTEIPCC_TAR_WG12001Technical_Summary,_Box_1:_What_drives_changes_in_climate?-15] IPCC TAR WG1 2001, Technical Summary, Box 1: What drives changes in climate?.

[16] Walsh, J. 2013-01-11. Kapitola Appendix II: The Science of Climate Change, Figure 14: Detection and Attribution as Forensics. Dostupné online.

[FOOTNOTEIPCC_TAR_WG12001Chapter_12:_Detection_of_Climate_Change_and_Attribution_of_Causes,_Section_12.1.1:_The_Meaning_of_Detection_and_Attribution-17] IPCC TAR WG1 2001, Chapter 12: Detection of Climate Change and Attribution of Causes, Section 12.1.1: The Meaning of Detection and Attribution.

[FOOTNOTEIPCC_AR4_WG12007TS.6_Robust_Findings_and_Key_Uncertainties-18] IPCC AR4 WG1 2007, TS.6 Robust Findings and Key Uncertainties.

[epa_role_of_greenhouse_gases-19] Dostupné online.

[20] See also: 2.1 Greenhouse Gas Emissions and Concentrations. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. , in EPA 2009

[FOOTNOTEIPCC_AR4_WG12007-21] IPCC AR4 WG1 2007.

[22] CO2 Levels Top 415 PPM for First Time in Human History. EcoWatch [online]. 2019-05-13 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)

[kyoto-23] Kyoto Protocol to the UNFCCC. unfccc.int [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.

[FOOTNOTEStern2006-24] Stern 2006.

[25] Elephants and Monkeys Are Working to Protect You From Climate Change. EcoWatch [online]. 2019-08-09 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)

[livestock-26] Livestock's long shadow : environmental issues and options. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations xxiv, 390 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-5-105571-7, ISBN 92-5-105571-8. OCLC 77563364

[27] UCAR FAQ: How much has global temp. risen over the past 100 years?

[ar4_uncertainty-28] - In the IPCC Fourth Assessment Report, the following scale is used to quantify uncertainty: "virtually certain" >99%; "extremely likely" >95%; "very likely" >90%; "likely" >66%; "more likely than not" >50%; "about as likely as not" 33 to 66%; "unlikely" <33%; "very unlikely" <10%; "extremely unlikely" <5%; "exceptionally unlikely" <1%. [s.l.]: [s.n.] , in IPCC AR4 WG1 2007.

[hegerl_2007_executive_summary-29] Hegerl et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Executive Summary, in IPCC AR4 WG1 2007.

[solomon_2007_drivers_of_climate_change-30] IPCC AR4 WG1 2007.

[31] Mitchell et al., Chapter 12: Detection of Climate Change and Attribution of Causes Section 12.4.3, Optimal Fingerprint Methods, in IPCC TAR WG1 2001.

[noaa_nh_temp_for_last_1300_years-32] Dostupné online.

[:0-33] Karl & others 2009, page 19.

[:1-34] Karl & others 2009, page 20.

[:2-35] Karl & others 2009, page 21.

[36] Karl & others 2009, page 22.

[37] Hansen & others 2012, s. 1

[hansen_2012_discussion-38] Discussion, in Hansen & others 2012

[39] Surface temperature reconstructions for the last 2,000 years. Washington, D.C.: National Academies Press 1 online resource (xiv, 145 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-309-66144-7, ISBN 978-0-309-66144-7. OCLC 77246622

[40] Advancing the science of climate change : America's climate choices. Washington, D.C.: National Academies Press 1 online resource (xxi, 503 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-309-14589-3, ISBN 0-309-14589-9. OCLC 703170321

[41] Karl & others 2009, Executive Summary, p. 12.

[42] Dostupné online.

[43] Dostupné online.

[44] NOAA Climate.gov | science & information for a climate-smart nation. www.climate.gov [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.

[45] Dostupné online.

[46] Dostupné online.

[47] Global Climate Change, in Karl & others 2009, pp. 15–16.

[48] Hegerl, et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Frequently Asked Question 9.2: Can the Warming of the 20th century be Explained by Natural Variability?, in IPCC AR4 WG1 2007.

[49] Hegerl, et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Executive Summary, in IPCC AR4 WG1 2007.

[50] Dostupné online.

[51] [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-309-66144-7.

[52] Dostupné online.

[53] Hegerl et al., Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, Frequently Asked Question 9.2: Can the Warming of the 20th century be Explained by Natural Variability?, in IPCC AR4 WG1 2007.

[54] Karl & others 2009, p. 20.

[epa_solar_activity-55] [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

[56] www.canada.com. Dostupné online.

[natgeo-57] news.nationalgeographic.com. Dostupné online.

[than-58] www.livescience.com. Dostupné online.

[59] See also: web.mit.edu. Dostupné online.

[60] See also: www.space.com. Dostupné online.

[61] See also: web.mit.edu. Dostupné online.

[62] IPCC, Summary for Policymakers, Human and Natural Drivers of Climate Change, in IPCC AR4 WG1 2007.

[63] Dostupné online.

[pierce_adams_2009_cosmic_rays-64] Abstract, in Pierce & Adams 2009

[65] ragraph 18, in: 6. Discussion, in Pierce & Adams 2009

[66] Erlykin & others 2009

[67] Carslaw 2009

[68] Pittock 2009

[69] Duplissy & others 2009

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

[39]

[40]

[41]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[52]

[53]

[54]

[55]

[56]

[57]

[58]

[59]

[60]

[61]

[62]

[63]

[64]

[65]

[66]

[67]

[68]

[69]