Asfalt: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Výskyt: obrázek, odkazy
lépe stavitelství, Otto je celý na přepis, ale chtělo by to chemika nebo mineraloga.; automatické kosmetické úpravy
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Upravit|nezkorigovaný historický text z Ottova slovníku naučného}}
{{Upravit|nezkorigovaný historický text z Ottova slovníku naučného}}
[[Soubor:Kabul-Kandahar_Highway_in_2003.jpg|vpravo|náhled|Stavba asfaltové silnice]]
[[Soubor:Refined bitumen.JPG|náhled|vpravo|Rafinovaný asfalt]]
'''Asfalt''' je jedna z [[živice|živic]], které se vyskytují v přírodě buď společně s jinými, nebo samostatně v různém [[geologie|geologickém]] prostředí, hlavně v [[sediment]]ech formací, které jsou známy jako [[nafta|naftonosné]]. Získává se také z ropy jako zbytek po vakuové destilaci. Je to ta nejhustší složka [[ropa|ropy]] s nejvyšším bodem varu. Nejčastěji se využívá pro výrobu [[Asfaltový beton|asfaltového betonu]] pro stavbu [[pozemní komunikace|silnic]], ale jeho využití je rozmanitější, už jen díky tomu, že taje při pouhých 70 až 100 °C.

'''Asfalt''' je jedna z [[živice|živic]], které se vyskytují v přírodě buď společně s jinými, nebo samostatně v různém [[geologie|geologickém]] prostředí, hlavně v [[sediment]]ech formací, které jsou známy jako [[nafta|naftonosné]]. Získává se z ropy jako zbytek po vakuové destilaci. Je to ta nejhustší složka [[ropa|ropy]] s nejvyšším bodem varu. Nejčastěji se využívá při stavbě [[silnice|silnic]], ale jeho využití je rozmanitější, už jen díky tomu, že taje při pouhých 70 až 100 °C.


== Druhy asfaltu ==
== Druhy asfaltu ==
[[Soubor:Refined bitumen.JPG|náhled|vpravo|Rafinovaný asfalt]]
* přírodní
* přírodní
* kamenouhelný
** kamenouhelný
* hnědouhelný
** hnědouhelný
* dehtový
** dehtový
* umělý


== Složení ==
== Složení ==
'''Asfalt''' je látka [[živice|živičnatá]] (bituminosní), složená z [[uhlík]]u, [[vodík]]u a [[kyslík]]u a někdy i [[dusík]]u, jež se rozpouští v [[diethylether]]u, [[sirouhlík]]u, [[terpentýn|terpentinovém oleji]] a dehtových olejích, a dělí se na asfalt přirozený a umělý. ''Asfalt přirozený'' či smůla skalní (Erdpech, Erdharz) se řadí mezi [[Minerál|nerosty]] (pryskyřice zemní), má buď pevné skupenství o tvrdosti soli kamenné (2), anebo kapalné (franc. malthe), černý nebo černohnědý, mastný lesk a hustoty 1,1 až 1,2 g/cm³. Zapáchá po živici (bitumenu), taje asi při 100 °C., snadně se zapálí a hoří svítivým a silně čmoudícím plamenem.
'''Asfalt''' je látka [[živice|živičnatá]] (bituminosní), složená z [[uhlík]]u, [[vodík]]u a [[kyslík]]u a někdy i [[dusík]]u, jež se rozpouští v [[diethylether]]u, [[sirouhlík]]u, [[terpentýn|terpentinovém oleji]] a dehtových olejích, a dělí se na asfalt přirozený a umělý. ''Asfalt přirozený'' či smůla skalní (Erdpech, Erdharz) se řadí mezi [[Minerál|nerosty]] (pryskyřice zemní), má buď pevné skupenství o tvrdosti soli kamenné (2), anebo kapalné (franc. malthe), černý nebo černohnědý, mastný lesk a hustoty 1,1 až 1,2 g/cm³. Zapáchá po živici (bitumenu), taje asi při 100 °C., snadně se zapálí a hoří svítivým a silně čmoudícím plamenem.


== Výskyt ==
== Výskyt přírodního asfaltu ==
[[Soubor:Arganda del Rey, planta asfáltica, 2016 (22).jpg|náhled|vpravo|Obrázek typické [[obalovna|obalovny]] pro výrobu [[asfaltový beton|asfaltového betonu]]]]
[[Soubor:Arganda del Rey, planta asfáltica, 2016 (22).jpg|náhled|vpravo|Obrázek typické [[obalovna|obalovny]] pro výrobu [[asfaltový beton|asfaltového betonu]]]]
Největší ložiska přírodního asfaltu jsou v provicii Alberta v Kanadě.
V kusech vyskytuje se v [[Mrtvé moře|Mrtvém moři]] a v [[Asfaltové jezero|Asfaltovém jezeře]] (Pitch lake) na ostrově [[Trinidad a Tobago|Trinidadu]], kteréž jest pro obchod naleziště nejdůležitější; jako napustivo pronikl [[pískovec|pískovce]] třetihorní (molasse) u [[Clermont-Ferrand]]u, břidlici v [[Tyrolsko|Tyrolsku]] u Seefelda, ve [[Francie|Francii]] u Autuna, u Buxièr a j., vápence jurské ve Francii u Seyssela na Rhôně, ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] u Traversa, v [[Alsasko|Elsasku]] u Lobsanna. v Hannoversku u Limmera, v Tyrolsku u Seefelda; s jemným pískem smíšen jest u Chamalièry, s pískem křemenitým ve [[Španělsko|Španělsku]] u Maesta. V míře nepatrné sklípkovitě v troušen vyskytuje se v [[Česko|Čechách]] u [[Malá Chuchle|Malé Chuchle]], [[Ústí nad Labem]] a [[Semily|Semil]], na [[Morava|Moravě u Chlebovic]], [[Letovice|Letovic]], [[Místek|Místku]] a [[Mikulov]]a, ve [[Slezsko|Slezsku]] u [[Bílsko (Polsko)|Bílska]], [[Skočov]]a a [[Těšín]]a. Jiná naleziště jsou u [[Dubrovník]]a, [[Neapol]]e, [[Chiet]]a, na ostrově [[Brazz]]e, na [[Kuba|Kubě]] a v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]].


Po kusech se vyskytuje v [[Mrtvé moře|Mrtvém moři]] a [[Asfaltové jezero|Asfaltovém jezeře]] (Pitch lake) na ostrově [[Trinidad a Tobago|Trinidadu]].
''Asfalt'' (přirozený) se cenil již ve [[starověk]]u, a samo jeho řecké jméno asfaltos (od ‚sfalťxw = upevňuji) svědčí o výtečných vlastnostech. Sloužil ve stavitelství za maltu, jak dokazují zříceniny [[babylón]]ské a memfidské, a přispěl zachovati [[mumie|mumifikované]] mrtvoly [[starověký Egypt|starých Egypťanů]] až do dnešní doby. S podivením jest, že potom užívání ''asfaltu'' upadlo v zapomenutí, a teprv po několika tisíciletích, v 19. století, upozornili inženýři Darcy, de Coulaine, Fournel na jeho výborné vlastnosti.{{Doplnit zdroj}}


Jako napustivo pronikl třetihorním [[Pískovec|pískovcem]] (molassem) u [[Clermont-Ferrand]]u, břidlicí v [[Tyrolsko|Tyrolsku]] u Seefelda, ve [[Francie|Francii]] u Autuna, u Buxièr, ale i v jiných místech, jurským vápencem například ve [[Francie|Francii]] u Seyssela na Rhôně či v [[Alsasko|Elsasku]] u Lobsanna v Hannoversku.
== Práce s asfaltem ==
{{Upravit část}}
Inženýr Malo se právem pokládá za zakladatele novověkého asfaltové průmyslu, zejména pokud se týče stavebních potřeb. Asfalt se užívá ve stavitelství pozemním i silničním, a jde-li o to, zabrániti přístup vlhku, kde není látky, jež by asfalt nahradila. Při pracích stavebních potřebuje se nejvíce buď drti asfaltového vápence. Drť vyráběla se dříve mírným zahříváním vápence asfaltového, jenž se teplem rozpadá; nyní se vyrábí buď pouhým rozdrcením anebo zároveň roztrháním železnými, bodlinami posázenými válci, které se otáčejí nestejnou rychlostí, čímž se dostanou kusy těžké 300 až 400 g; ty rozdrobí se pak na dobro ve mlýnech odstředivých (Carrových, Vapartových). Drť vápence asfaltového zahřáta a pak stlačována scelí se, čímž se stává způsobilou pokrývati souvislou vrstvou asfaltu plochy rozsáhlé, např. silnice. ''Asfalt'' přirozený destillován poskytuje [[parafín]] a tekuté oleje svítivé. (Vesmír, 1885; Léon Malo, Sur 3/4asphalte, Paříž, 1861 a 1879). Hjn. Plk. asfalt umělý (mastic factice) jest zbytek [[dehet|dehtu]] kamenouhelného po [[destilace|destillaci]] více nebo méně vysoko hnané. Kryje se to pojmem smůla minerálná měkká (zbytek po destillování poloviny těžkých olejů dehtových) a smůla tvrdá (Hartpech), a jest to látka beztvárná, černá, lomu lasturného. Rozpuštěn v olejích dehtových skýtá tekutinu černou, která sluje asfaltem oživeným (brai demigras, revivifié), a užívá se ho na přípravu [[lak]]ův a pokostů. Rn. Asfalt litý (asphalte coulé, Gussasphalt) jest směs asfaltového mastiku s hrubým pískem. Do kotlu dá se čištěná živice, roztaví se, pak přidávají se kusy mastiku z bochníků na 8 až 10 dílů rozlomených, při tom stále se zahřívá, až se mastik rozleje; do toho nasype se potom čistého, suchého, hrubého písku, míchá neustále, a když každé zrnko písku ''asfaltem'' obaleno, může se líti; zahřívati nemá se pod 150 °C. a přes 170 °C. Množství živice čištěné, dané na počátku do kotlu, závisí na množství živice v mastiku: čím tento tučnější, tím méně živice se přidá. Kolik písku se přimíchá, závisí na účelu, a jde-li o asfaltování cest, na teplotě letní. U nás mísívá se mastik s pískem co do váhy v poměru as 2:1, v krajinách teplejších jde se na poměr 1:1, ale nikdy nesmí písku býti více než tolik, aby zůstalo každé zrnko obaleno ''asfaltem''; dle toho třeba u nás na 1 m3 asfaltu litého as: 100 kg živice čištěné, 1500 až 1600 kg mastiku a 700 až 800 kg hrubého písku. Podklad ''asfaltu'' litého musí býti a) úplně nepoddajný, poněvadž vrstva ''asfaltu'' jest tenká a tedy sama obtížení nésti nemůže; b) úplně suchý, protože v případě opačném horký ''asfalt'' vyvodí páry, které brání, aby povlak ''asfaltový'' těsně nepřilnul k podkladu, které činí jej nesouvislým a následkem toho netrvalým. Rozestírá se v pruzích 1 až 1,5 m š., jež posypou se hned [[Písek (materiál)|pískem]] aneb moučkou [[Oxid vápenatý|vápennou]].


S jemným pískem je smíšen u Chamalièry a s pískem křemenitým ve [[Španělsko|Španělsku]] u Maesta.
Pik. asfalt pěchovaný (asphalte comprimé, Stampfasphalt). Drť asfaltového vápence zahřívá se v nádobách, jimiž se točí, aby se drť nepřipekla, a to při teplotě asi 110 °C. (traverský tučný vápenec asfaltový snese až 140 °C.); nádoby ty mají otvor, aby ubíhati mohly páry vodní a lehké oleje, které by jinak překážely dokonalému spečení při pěchování. Horká drť vozí se na místo potřeby v karách uzavřených, a to i na 10 km daleko, aniž vychladne o více než 2 až 3°; tu se rozestírá v pruzích na podklad nepoddajný, suchý a srovnaný, v tloušťce as o 1/2 větší, nežli má býti tloušťka vrstvy upěchované. Jelikož se horká drť asfaltová sbaluje as jako [[sníh]], když taje, jest obtížno rozestříti ji rovnoměrně, a proto se zavádějí pravídka s kolečky na koncích, která odestávajíce od podkladu o tloušťku vrstvy shrnují při pohybu svém přebytek drti. Hned za rozestírači jdou pěchovači, stloukajíce vrstvu pěchovačkami železnými, as 20 kg těžkými, jež napřed se zahřejí, aby se drť na ně nelepila; potom se upěchovaná vrstva hladí žhavými želízky as 25 kg těžkými, a pokud ještě jest měkká, posype se jemným pískem. V [[Berlín]]ě užili na pěchování stroje, při němž pracuje řada pěchovaček, as jako stoupy na [[tříslo]]; také válcův ohřívaných se užívá.


V nepatrné míře se vyskytuje v [[Česko|Čechách]] u [[Malá Chuchle|Malé Chuchle]], [[Ústí nad Labem]] a [[Semily|Semil]], na [[Morava|Moravě u Chlebovic]], [[Letovice|Letovic]], [[Místek|Místku]] a [[Mikulov]]a, ve [[Slezsko|Slezsku]] u [[Bílsko (Polsko)|Bílska]], [[Skočov]]a a [[Těšín]]a. Jiná naleziště jsou u [[Dubrovník]]a, [[Neapol]]e, [[Chiet]]a, na ostrově [[Brazz]]e, na [[Kuba|Kubě]] a v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]].
== Reference ==
{{Ottův slovník naučný| heslo = Asfalt| autor = [[Kristian Petrlík]]}}


== Literatura ==
== Historie ==
''Asfalt'' (přirozený) se cenil již ve [[starověk]]u, a samo jeho řecké jméno ({{Cizojazyčně|grc|ἄσφαλτος}} = asfaltos, od {{Cizojazyčně|grc|ἀσφαλτίζω}} = upevňuji) svědčí o výtečných vlastnostech. Sloužil ve stavitelství za maltu, jak dokazují [[babylón]]ské a memfidské zříceniny, a přispěl k zachování [[mumie|mumifikovaných]] mrtvol [[starověký Egypt|starých Egypťanů]] až do dnešní doby. Podivuhodné je to, že poté užívání asfaltu upadlo v zapomenutí. Teprve po několika tisíciletích, v 19. století, upozornili inženýři na jeho výborné vlastnosti.<ref>{{Ottův slovník naučný| heslo = Asfalt| autor = [[Kristian Petrlík]]}}</ref>

== Asfalt umělý ==
Asfalt se získává hlavně [[frakční destilace|frakční destilací]] z ropy vroucí při 525° C.

== Použití ==
[[File:Asphalteinbau.jpg|vpravo|náhled|Stavba [[Asfaltový beton|asfaltobetonové]] silnice]]
Asfalt se hojně používá ve stavebnictví, nejčastěji v dopravním stavitelství jako pojivo v [[asfaltový beton|asfaltovém betonu]], dále k výrobě [[střešní krytina|střešních krytin]] a izolací.

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{cite book|last=Svoboda|first=Luboš|title=Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha)|year=2013|isbn=978-80-260-4972-2|pages=950|url=http://people.fsv.cvut.cz/~svobodal/sh/}}
* {{cite book|last=Svoboda|first=Luboš|title=Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha)|year=2013|isbn=978-80-260-4972-2|pages=950|url=http://people.fsv.cvut.cz/~svobodal/sh/}}
{{Fosilní paliva}}


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* {{Otto|heslo=Asfalt}}
* {{Ottův slovník naučný|heslo=Asfalt}}
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=asfalt}}
* {{Wikislovník|heslo=asfalt}}

{{Fosilní paliva}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Pozemní komunikace]]
[[Kategorie:Stavební materiály]]
[[Kategorie:Chemický průmysl]]
[[Kategorie:Chemický průmysl]]
[[Kategorie:Frakce ropy]]
[[Kategorie:Frakce ropy]]

Verze z 5. 5. 2020, 09:49

Rafinovaný asfalt

Asfalt je jedna z živic, které se vyskytují v přírodě buď společně s jinými, nebo samostatně v různém geologickém prostředí, hlavně v sedimentech formací, které jsou známy jako naftonosné. Získává se také z ropy jako zbytek po vakuové destilaci. Je to ta nejhustší složka ropy s nejvyšším bodem varu. Nejčastěji se využívá pro výrobu asfaltového betonu pro stavbu silnic, ale jeho využití je rozmanitější, už jen díky tomu, že taje při pouhých 70 až 100 °C.

Druhy asfaltu

  • přírodní
    • kamenouhelný
    • hnědouhelný
    • dehtový
  • umělý

Složení

Asfalt je látka živičnatá (bituminosní), složená z uhlíku, vodíku a kyslíku a někdy i dusíku, jež se rozpouští v diethyletheru, sirouhlíku, terpentinovém oleji a dehtových olejích, a dělí se na asfalt přirozený a umělý. Asfalt přirozený či smůla skalní (Erdpech, Erdharz) se řadí mezi nerosty (pryskyřice zemní), má buď pevné skupenství o tvrdosti soli kamenné (2), anebo kapalné (franc. malthe), černý nebo černohnědý, mastný lesk a hustoty 1,1 až 1,2 g/cm³. Zapáchá po živici (bitumenu), taje asi při 100 °C., snadně se zapálí a hoří svítivým a silně čmoudícím plamenem.

Výskyt přírodního asfaltu

Obrázek typické obalovny pro výrobu asfaltového betonu

Největší ložiska přírodního asfaltu jsou v provicii Alberta v Kanadě.

Po kusech se vyskytuje v Mrtvém moři a Asfaltovém jezeře (Pitch lake) na ostrově Trinidadu.

Jako napustivo pronikl třetihorním pískovcem (molassem) u Clermont-Ferrandu, břidlicí v Tyrolsku u Seefelda, ve Francii u Autuna, u Buxièr, ale i v jiných místech, jurským vápencem například ve Francii u Seyssela na Rhôně či v Elsasku u Lobsanna v Hannoversku.

S jemným pískem je smíšen u Chamalièry a s pískem křemenitým ve Španělsku u Maesta.

V nepatrné míře se vyskytuje v Čechách u Malé Chuchle, Ústí nad Labem a Semil, na Moravě u Chlebovic, Letovic, Místku a Mikulova, ve Slezsku u Bílska, Skočova a Těšína. Jiná naleziště jsou u Dubrovníka, Neapole, Chieta, na ostrově Brazze, na Kubě a v Jižní Americe.

Historie

Asfalt (přirozený) se cenil již ve starověku, a samo jeho řecké jméno (ἄσφαλτος = asfaltos, od ἀσφαλτίζω = upevňuji) svědčí o výtečných vlastnostech. Sloužil ve stavitelství za maltu, jak dokazují babylónské a memfidské zříceniny, a přispěl k zachování mumifikovaných mrtvol starých Egypťanů až do dnešní doby. Podivuhodné je to, že poté užívání asfaltu upadlo v zapomenutí. Teprve po několika tisíciletích, v 19. století, upozornili inženýři na jeho výborné vlastnosti.[1]

Asfalt umělý

Asfalt se získává hlavně frakční destilací z ropy vroucí při 525° C.

Použití

Stavba asfaltobetonové silnice

Asfalt se hojně používá ve stavebnictví, nejčastěji v dopravním stavitelství jako pojivo v asfaltovém betonu, dále k výrobě střešních krytin a izolací.

Odkazy

Reference

  1. Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Asfalt“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je Kristian Petrlík.

Literatura

  • SVOBODA, Luboš. Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha). [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-260-4972-2. S. 950. 

Externí odkazy