Hrobka rodu Metternichů

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrobka Metternichů v Plasích
Hrobka rodu Metternichů
Hrobka rodu Metternichů
Základní informace
Výstavba1826 (hrobka)
Pojmenováno posvatý Václav
Poloha
AdresaPlasy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°56′5,17″ s. š., 13°23′35,99″ v. d.
Map
Další informace
Kód památky40940/4-1507 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter Plasy)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka rodu Metternichů je hrobka kancléře Metternicha a jeho rodiny na hřbitově v západočeských Plasích. Hrobka vznikla úpravou původně kostela svatého Václava. Hrobku vlastní město Plasy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl původně gotický, za opata Ondřeje Trojera byl barokně přestavěn asi Janem Baptistou Matheyem a opatřen v průčelí dvěma věžemi.[1] Po zrušení kláštera (1785) získal panství Metternich, který kostel nechal roku 1826 empírově přestavět na hrobku, při čemž byly i odstraněny věže. Přestavbu prováděl mladý Josef Kranner[2][3] podle návrhu[1] nebo spíše jen po konzultaci s Petrem Nobile.[2]

Architektura a vybavení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní průčelí s pilastry je zakončeno nízkým trojúhelníkovým štítem se znakem Metternichů v tympanonu. Do prostoru bývalého kostela je přístup po dvouramenném schodišti, pod nímž je vchod do vlastní hrobky. Vnitřek bývalého kostela je sklenut valeně, na klenbě presbytáře se zachovaly gotické malby. K původní výbavě patřilo mimo jiné několik obrazů Jana Kryštofa Lišky a tumbovitý relikviář sv. Valentýny z roku 1828,[1] jejíž ostatky dostal Metternich od papeže Lva XII.

Seznam pochovaných[editovat | editovat zdroj]

Pohled na bývalý kostel s gotickým presbytářem

Před vznikem hrobky bývali Metternichové pohřbíváni v kostele sv. Markéty v Kynžvartu (např. František Ferdinand († 1719) a Dietrich Filip Adolf z Metternich-Winneburgu († 1738)).[4]

V hrobce v Plasích je pohřbena celá řada členů rodiny kancléře Metternicha včetně jeho manželek a dětí. Poslední z nich byl do hrobky uložen v roce 1930.[2] Nik pro rakve je celkem třicet, na každé straně patnáct. Některé niky však zůstaly prázdné.

Paul Alfons von Metternich-Winneburg ztratil majetek v Československu na základě Benešových dekretů v roce 1945, proto byla poslední generace pohřbena poblíž kostela sv. Jana Křtitele na zámku Johannisberg v Německu.

Chronologicky podle data úmrtí[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[5][6] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Metternichů, žlutě jsou vyznačeny manželky z jiných rodů, pokud zde byly pohřbeny. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny někde jinde. Červeně jsou zvýrazněna knížata. Přestože je rod zmiňován v Porýní už v roce 1297,[7] zde jsou generace počítány až od Jana z Metternich-Zievelu († 1449). U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. (8.) Lucie Wolff Metternich zur Gracht
Dietrich Adolf Metternich (č. 2)
Ostatky byly převezeny z kostela sv. Voršily v Kynšperku nad Ohří v roce 1879. Bezdětná.
1691
2. 8. Dietrich Adolf Metternich Lothar Metternich
† 1663		 Lucie Wolff Metternich zur Gracht (č. 1) Ostatky byly převezeny z kostela sv. Voršily v Kynšperku nad Ohří v roce 1879. Povýšený na říšského hraběte 20. března 1679 a na českého hraběte 16. března 1682.[5] Nepřímý předek kancléře.
24. 12. 1695 Magdalena Ursula Cordula von der Heyden
1692:
Johanna Alžběta z Leiningen-Westerburgu
27. 1. 1659 – 27. 3. 1708 Kynžvart[pozn. 1]
3. 12. František Jiří z Metternich-Winneburgu 9. 3. 1746 Koblenz Jan Hugo Metternich
28. 9. 1710 – 24. 5. 1750		 7. 1. 1771 Freiburg im Breisgau:
Marie Beatrix z Kagenecku
8. 12. 1755 – 23. 11. 1828 Vídeň		 Původně pohřben v kostele sv. Markéty v Kynžvartu. Ostatky zde byly uloženy v roce 1828. 1. kníže z Metternich-Winneburgu (1803–1818), majitel fideikomisního panství Kynžvart.[pozn. 2]

Narodily se mu následující děti:

  • 1. Pavlína Kunhuta Valburga, provd. Württemberská (1772–1855; č. 14)
  • 2. Klement Václav Nepomuk Lothar (1773–1859; č. 15), 2. kníže
  • 3. Josef Lothar Clemens (1774–1830; č. 9)
  • 4. Bedřich (Fridolin František) Ludvík (1777–1778)
11. 8. 1818 Vídeň Klára Luisa z Kesselstattu
18. 11. 1726 – 26. 5. 1746
4. 14. Marie Klementina z Metternich-Winneburgu 30. 8. 1804 Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15) Původně pohřbena v kostele sv. Markéty v Kynžvartu. Ostatky zde byly uloženy v roce 1828.
6. 5. 1820 Marie Eleonora z Kaunitz-Rietbergu (č. 6)
5. 14. Marie Leopoldina z Metternich-Winneburgu 17. 1. 1797 Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15) 15. 9. 1817 Vídeň:
Josef Esterházy de Galántha
24. 11. 1791 – 12. 5. 1847 Vídeň[pozn. 3]		 Původně pohřbena v Bernolákově. Bezdětná.
24. 7. 1820 Baden u Vídně Marie Eleonora z Kaunitz-Rietbergu (č. 6)
6. (13.) Marie Eleonora z Kaunitz-Rietbergu 1. 10. 1775 Vídeň Arnošt Kryštof z Kaunitz-Rietbergu
6. 6. 1737 Vídeň – 19. 5. 1797 Vídeň		 27. 9. 1795 Slavkov u Brna:
Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15)		 Původně pohřbena v kostele sv. Markéty v Kynžvartu. Ostatky zde byly uloženy v roce 1828. Vnučka domácího, dvorského a státního kancléře rakouska Václava Antonína z Kaunitz-Rietbergu (1711–1774). Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma.[11] Dědička matčina panství Kojetín na jižní Moravě. Zemřela ve věku 49 let na tuberkulózu.[pozn. 4]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Maria Leopoldina, provd. Esterházy de Galántha (1797–1820; č. 5)
  • 2. František Karel (1798–1799; pohřben na Matzleinsdorfském hřbitově ve Vídni[12])
  • 3. Klement Eduard (*/† 1799; pohřben na Matzleinsdorfském hřbitově ve Vídni[12])
  • 4. Viktor (1803–1829; č. 8)
  • 5. Klementina Marie Oktavie (1804–1820; č. 4)
  • 6. Marie Antonie (1806–1829)
  • 7. Leontina Adelheid Marie, provd. Sándor de Szlavnicza (1811–1861; pohřbena v Bajně[12])[pozn. 5]
  • 8. Hermina Gabriela (1815–1890; č. 17)
19. 3. 1825 Paříž[11] Leopoldina z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu
28. 11. 1741 Oettingen – 28. 2. 1795 Vídeň
7. (13.) Marie Antonie z Leykamu, hraběnka z Beylsteinu 15. 8. 1806 Neapol
5. 11. 1827 zámek Hetzendorf u Vídně:
Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15)		 Od 7. října 1827 hraběnka z Beylsteinu.[6]

Narodil se jí syn:

17. 1. 1829 Kynžvart
8. 14. Viktor z Metternich-Winneburgu
12. 1. 1803 Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15) Měl nemanželského syna Rogera z Aldenburgu (č. 21).
30. 11. 1829 Vídeň Marie Eleonora z Kaunitz-Rietbergu (č. 6)
9. 13. Josef z Metternich-Winneburgu 14. 11. 1774 František Jiří z Metternich-Winneburgu (č. 3)
Juliana Františka Sułkowska (č. 12)		 Mladší bratr kancléře.
9. 12. 1830 Marie Beatrix z Kagenecku
8. 12. 1755 – 23. 11. 1828 Vídeň
10. 14. Klement z Metternich-Winneburgu 21. 4. 1833 Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15)
10. 6. 1833 Melanie Zichy-Ferraris de Zich et Vásonykeö (č. 13)
11. 14. Marie Emílie z Metternich-Winneburgu 22. 3. 1836 Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15)
12. 6. 1836 Melanie Zichy-Ferraris de Zich et Vásonykeö (č. 13)
12. (13.) Juliana Františka Sułkowska 5. 3. 1776 František Sułkowski, 4. kníže Sułkowski, 4. vévoda z Bielitz

Josef z Metternich-Winneburgu (č. 9)		 Bezdětná.
18. 4. 1839 Judith Maria von Bazzardi-Montbelli
13. (13.) Melanie Zichy-Ferraris de Zich et Vásonykeö 28. 1. 1805 Vídeň František Zichy-Ferraris de Zich et Vásonkeö
25. 6. 1777 – 6. 10. 1839		 30. 1. 1831 Vídeň:
Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15)		 Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma.[13]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Melanie Marie Pauline, provd. Zichy de Zich et Vásonkeö (1832–1919; pohřbena na hřbitově ve Vídni-Hietzingu[12])
  • 2. Klement (*/† 1833; č. 10)
  • 3. Pavel Klement Lothar (1834–1906; č. 20), 4. kníže
  • 4. Marie Emílie Stephanie (*/† 1836; č. 11)
  • 5. Lothar Štěpán August (1837–1904; č. 19)
3. 3. 1854 Vídeň[13] Marie Vilemína z Ferraris
3. 9. 1780 Brusel – 25. 1. 1866 Vídeň
14. 13. Paulina (Pavlína) Kuhnuta z Metternich-Winneburgu 29. 11. 1772 Koblenz František Jiří z Metternich-Winneburgu (č. 3) 23. 2. 1817 Marseille:
Ferdinand August Württemberský
22. 10. 1763 – 20. 1. 1834		 Starší sestra kancléře. Bezdětná.

Manžel byl pohřben v kolegiátním kostele ve Stuttgartu.[14]

23. 6. 1855 Vídeň-Hietzing Marie Beatrix z Kagenecku
8. 12. 1755 – 23. 11. 1828 Vídeň
15. 13. Klement Václav (Clemens Wenzel) z Metternich-Winneburgu
15. 5. 1773 Koblenz František Jiří z Metternich-Winneburgu (č. 3) 27. 9. 1795 Slavkov u Brna:
Marie Eleonora z Kaunitz-Rietbergu (č. 6)		 2. kníže z Metternich-Winneburgu (1818–1859), 1. vévoda Portelly (1. 8. 1818), hrabě z Kynžvartu, dědičný španělský grand I. třídy (1. 10. 1818), rakouský domácí, dvorský a státní kancléř, státní a konferenční ministr. C. k. komoří a tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkokříže Královského řádu sv. Štěpána.[pozn. 6] Kancléř Vojenského řádu Marie Terezie a kurátor Císařské akademie výtvarných umění.[15] Majitel fideikomisního panství a od roku 1848 velkostatku Kynžvart (1818–1859) a dále panství Plasy, Kaceřov, Krašov, Johannisberg, Vřesovice, Kovalovice.[15]

S Jekatěrinou Pavlovnou Bagrationovu, rozenou Skavronskou měl dceru:

  • Marie-Clementine Bagration, provd. Blome (1810–1829)[pozn. 7]
11. 6. 1859 Vídeň Marie Beatrix z Kagenecku
8. 12. 1755 – 23. 11. 1828 Vídeň		 5. 11. 1827 zámek Hetzendorf u Vídně:
Marie Antonie z Leykamu, hraběnka z Beylsteinu (č. 7)
30. 1. 1831 Vídeň:
Melanie Zichy-Ferraris de Zich et Vásonykeö (č. 13)
16. 15. Emílie Marie Felicitas z Metternich-Winneburgu 24. 2. 1873 Pavel Klement Lothar z Metternich-Winneburgu (č. 20)
20. 1. 1884 Melania Zichy-Ferraris de Zich und Vásonykeö
16. 8. 1843 Oroszvár (zámek Carlburg) – 3. 8. 1925 zámek Johannisberg
17. 14. Hermina Gabriela z Metternich-Winneburgu 1. 9. 1815 Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15) Dáma ústavu šlechtičen ve Vídni. Zemřela ve věku 75 let na zánět pobřišnice (peritonitis).[16]
?. 12. 1890 Vídeň[pozn. 8] Marie Eleonora z Kaunitz-Rietbergu (č. 6)
18. 14. Richard z Metternich-Winneburgu
7. 1. 1829 Vídeň Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15) 13. 6. 1856 Vídeň:
Pauline Clementine Sándor de Szlavnicza
26. 2. 1836 – 28. 9. 1921		 3. kníže z Metternich-Winneburgu (1859–1895), rytíř Řádu zlatého rouna, c. k. komoří a tajný rada, diplomat (rakouský velvyslanec ve Francii (1859–1870)). Majitel fideikomisního velkostatku Kynžvart.

Narodily se mu následující děti s příjmením Metternich-Sándor von Winneburg:

  • 1. Sophie Marie Antoinette, provd. zu Oettingen-Oettingen und Oettingen-Spielberg (1857–1941; pohřbena v hrobní kapli v Oettingenu[17])
  • 2. Antoinette Pascalina, provd. z Waldstein-Wartenbergu (1862–1890; pohřbena v Duchcově[12])
  • 3. Clementine Marie Melanie (1870–1963; pohřbena na Friedgartenu při zámku Corvey v Höxteru[18])[pozn. 9]
1. 3. 1895 Vídeň Marie Antonie z Leykamu, hraběnka z Beylsteinu (č. 7)
19. 14. Lothar Štěpán z Metternich-Winneburgu 13. 9. 1837 Vídeň Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15) 21. 4. 1868 Vídeň:
Karoline Anna Rosalie Reittner
21. 4. 1868 Vídeň – 21. 9. 1899		 Bezdětný.

První manželka byla pohřbena na hřbitově ve Vídni-Döblingu.[12]

2. 10. 1904 Vídeň Melanie Zichy-Ferraris de Zich et Vásonykeö (č. 13) 5. 6. 1900 Vídeň:
Františka Mittrowská z Mittrowitz
8/10. 11. 1846 – 19. 3. 1918
20. 14. Pavel Klement (Paul Klemens) Lothar z Metternich-Winneburgu 14. 10. 1834 Vídeň Klement Václav z Metternich-Winneburgu (č. 15) 9. 5. 1868 Carlburg:
Melania Zichy-Ferraris de Zich und Vásonykeö
16. 8. 1843 Oroszvár (zámek Carlburg) – 3. 8. 1925 zámek Johannisberg		 4. kníže z Metternich-Winneburgu (1895–1906), majitel fideikomisního panství a od roku 1848 velkostatku Kynžvart.

Narodily se mu následující děti:

  • 1. Klemens Wenzel Lothar (1869–1930; č. 22), 5. kníže
  • 2. Emilie Marie Felicitas (1873–1884; č. 16)
  • 3. Pauline Felix Maria, provd. von Thurn und Taxis (1880–1960; pohřbena v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Obermarchtalu[19])
6. 2. 1906 Vídeň Melanie Zichy-Ferraris de Zich et Vásonykeö (č. 13)
21. 15. Roger z Aldenburgu 21. 10. 1827 Viktor z Metternich-Winneburgu (č. 8) Nemanželské dítě, vnuk kancléře. Ve stavu svobodných pánů.
14. 10. 1906 Vídeň Claire Clemence Henriette de Maillé de La Tour-Landry
9. 12. 1796 – 16. 7. 1861[pozn. 10]
22. 15. Klemens Wenzel Lothar z Metternich-Winneburgu 9. 2. 1869 Vídeň Pavel Klement Lothar z Metternich-Winneburgu (č. 20) 4. 10. 1905 Madrid:
Dona Isabel de Silva y Carvajal
3. 5. 1880 Madrid – 8. 2. 1980 Madrid[pozn. 11]		 5. kníže z Metternich-Winneburgu, 4. vévoda z Portelly (1906–1930). Vnuk kancléře. Majitel velkostatku Kynžvart.

Černá ovce rodiny, které nebyly cizí hazardní hry, zadlužování a nezřízené pijatiky. Kvůli dluhům byl nucen prodat vídeňskou rodovou knihovnu (1907) a Metternichovský palác ve Vídni (1911).[8]

Narodil se mu následující syn:

Manželka byla pohřbena na hřbitově San Juste v Madridu.[12]

13. 5. 1930 Mnichov Melania Zichy-Ferraris de Zich und Vásonykeö
16. 8. 1843 – 3. 8. 1925

Chronologicky podle roku narození[editovat | editovat zdroj]

  • 1. Ditrich Adolf († 1695), nepřímý předek kancléře
  • 2. Lucie († konec 17. století), nepřímý předek kancléře
  • 3. František Jiří (1746–1818), otec kancléře
  • 4. Paulina Kunhuta (1772–1855), starší sestra kancléře
Rakev kancléře Metternicha
  • 5. Klement Václav Nepomuk Lothar Metternich (1773–1859), kancléř Rakouského císařství
  • 6. Josef (1774–1830), mladší bratr kancléře, manžel Julie Františky (č. 8)
  • 7. Marie Eleonora Kounic-Rietbergová (1775–1825), první manželka kancléře (sňatek 27. září 1795 ve Slavkově), ostatky zde byly uloženy v roce 1828, původně pohřbena v Kynžvartu
  • 8. Julie (Juliána) Františka, rozená Sułkowska (1776–1839), manželka Josefa (č. 6), švagrová kancléře
  • 9. Marie Leopoldina (1797–1820), dcera kancléře z prvního manželství, manželka Josefa Esterházyho z Galanty
  • 10. Viktor (1803–1829), syn kancléře z prvního manželství
  • 11. Marie Klementina (1804–1820), dcera kancléře z prvního manželství
  • 12. Melanie Zichy-Ferraris (1805–1854), třetí manželka kancléře
  • 13. Marie Antonie Leykamová (1806–1829), druhá manželka kancléře
  • 14. Hermina Gabriela (1815–1890), dcera kancléře z prvního manželství
  • 15. Roger von Aldenburg (1827–1906), syn Viktora (č. 10), vnuk kancléře
  • 16. Richard (1829–1895), syn kancléře z druhého manželství
  • 17. Klement (*/† 1833), syn kancléře z třetího manželství
  • 18. Pavel Klement Lothar (1834–1906), syn kancléře z třetího manželství
  • 19. Marie (*/† 1836), dcera kancléře z třetího manželství
  • 20. Lothar Štěpán (1837–1904), syn kancléře z třetího manželství
  • 21. Klement Václav Lothar (1869–1930), syn Pavla Klementa Lothara (č. 18), vnuk kancléře
  • 22. Emílie Marie Felicitas (1873–1884), jedenáctiletá dcera Pavla Klementa Lothara (č. 18), vnučka kancléře

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jejím prvním manželem byl od roku 1676 Jiří Heřman Reinhard hrabě z Wied-Runkelu (9. 7. 1640 – 7. 6. 1690).
  2. ↑ Západočeské panství Kynžvart získali pro rod Metternichů Jan Reinhard, Vilém II., Karel, Emmerich a Lothar II., vojáci armády Albrechta z Waldsteinu (Valdštejna), synovci arcibiskupa a kurfiřta mohučského Lothara z Metternich-Winneburg-Beilsteinu (1551–1623). Nejdříve získali od pánů ze Zedwitz v roce 1623 zástavní právo, v roce 1630 ho koupili.[8] Fideikomis Kynžvart byl ustaven v roce 1696 Filipem Emerichem z Metternichu (1628–1698),[9] který byl v roce 1679 povýšen do říšského hraběcího stavu a v roce 1682 do českého hraběcího stavu.[10]
  3. ↑ Podruhé se oženil v roce 1841 s Jelenou Bezobrazovou (1800 Petrohrad – 1891).
  4. ↑ V matrice zemřelých je německy uvedeno Lungensucht.[11]
  5. ↑ Leontina se 8. února 1835 provdala za Mořice hraběte Sándor de Szlavnicza (23. 5. 1805 – 23. 2. 1878 Budapešť), který získal český inkolát 19. května 1843 a který byl ultimus familiae. Jejich dcera Pauline Clementine Sándor de Szlavnicza (26. 2. 1836 Vídeň – 28. 9. 1921 Vídeň) se 13. června 1856 ve Vídni provdala za Richarda Clemense knížete z Metternich-Winneburgu (1829–1895; v tabulce č. 18).[6]
  6. ↑ Dále byl držitel zlaté medaile za civilní zásluhy, rytíř Řádu sv. Jana Jeruzalémského, rytíř ruského carského Řádu sv. Ondřeje, Řádu sv. Alexandra Něvského a Řádu sv. Anny I. třídy, francouzského královského Řádu sv. Ducha, sardinského královského Řádu Annunziata, nositel velkokříže papežského Řádu sv. Řehoře Velikého, rytíř švédského královského Řádu Serafínů a dánského královského Řádu slona, nositel velkokříže španělského královského Řádu Karla III., rytíř pruských královských řádů Černé a Červené orlice, brazilského císařského Řádu Jižního kříže, královského portugalského Řádu Kristova, nositel velkokříže královského sicilského Řádu sv. Ferdinanda a velkovévodského toskánského Řádu sv. Josefa, rytíř hannoverského královského Řádu Guelfů, württemberského královského Řádu koruny, bavorského královského Řádu sv. Huberta, řeckého královského Řádu Spasitele, belgického královského Řádu Leopoldova, nizozemského královského Řádu lva, bádenského velkovévodského Řádu domácí věrnosti, hesenského velkovévodského Řádu Ludvíka a Řádu zlatého lva, vévodského anhaltského Domácího řádu Albrechta Medvěda, Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu.[15]
  7. ↑ Marie-Clementine Bagrationová (29. 9. 1810 Vídeň – 29. 5. 1829 Paříž) se 1. května 1828 provdala za Ottu von Blome (1. 10. 1795 Salzau – 1. 6. 1884 Salzau).[6]
  8. ↑ Matrika zemřelých zmateně uvádí, že zemřela 18. prosince (přepsáno ze 14. prosince) a byla pohřbena 12. prosince 1890.[16]
  9. ↑ Adoptovala v roce 1926 svého šestiletého prasynovce, prince Franze Albrechta von Ratibor (z rodu Hohenlohe-Schillingsfürst-Breunner-Enkevoirth; vévodu ratibořského, knížete z Corvey; 1920–2009), syna Viktora III. von Ratibor (1879–1945) a Elisabeth zu Oettingen-Oettingen und Oettingen-Spielberg (1886–1976).[6] Franz Albrecht se v roce 1962 oženil s Isabellou starohraběnkou zu Salm-Reifferscheidt-Krautheim und Dyck (* 1939). Potomci nosili příjmení Metternich-Sándor.
  10. ↑ Dcera Charlese Francoise Armanda de Maillé de La Tour-Landry, 2. vévody z Maillé a Henrietty Victoire de Fitzjames.[6]
  11. ↑ Dcera Alvara de Silva, 12. markýze ze Santa Cruz a Marie Louise Carvajal, vévodkyně ze San Carlos, komtesy z Castilleja.[6] Sestřenice španělského krále.[8] Podruhé se provdala za polského diplomata Władysława Skrzyńského (21. 4. 1873 Lvov – 27. 12. 1937 Řím), ovdověla však znovu v roce 1937.[2]
  12. ↑ Paul Alfons von Metternich-Winneburg (26. 5. 1917 Vídeň – 21. 9. 1992 Ženeva), 6. kníže, poslední soukromý majitel velkostatku Kynžvart a poslední mužský člen rodu, se 6. září 1941 v Grunewaldu u Berlína oženil s ruskou princeznou (kněžnou) Tatianou Vasilčikovou (Wassiltchikovou; 1. 1. 1915 Petrohrad – 26. 7. 2006 Johannisberg), dcerou Hilariona Sergejeviče Vasilčikova a Lidie Leonidovny Vjazemské.[6] Zádušní mše se za Tatianu sloužila 7. října 2006 v zámecké bazilice sv. Jana Křtitele v Johannisbergu,[2] následně byla pohřbena po boku svého manžela v zámeckém areálu poblíž baziliky.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Umělecké Památky Čech P/Š. Academia, Praha 1980. S. 77
  2. ↑ a b c d e Hrobka Metternichů v Plasích [online]. Město Plasy [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1995. Heslo Kranner
  4. ↑ Historie farního kostela sv. Markéty [online]. Lázně Kynžvart [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Metternichů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2004-02-27 [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h MAREK, Miroslav. Rodokmen Metternichů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2004-10-12 [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 206. Dále jen Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 
  8. ↑ a b c ŘÍHA, Miloš. Černá ovce Metternichů [online]. Státní zámek Kynžvart, 2004 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ KUBEŠ, Jiří. Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740). České Budějovice, 2005 [cit. 2024-01-05]. 381 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Historický ústav. . s. 155. Dostupné online.
  10. ↑ Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 207
  11. ↑ a b c Matrika zemřelých 1822–1879, rok 1825, Lázně Kynžvart 47, pag. 2 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. (německy) 
  12. ↑ a b c d e f g Metternich-Winneburg [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b Matrika zemřelých 1822–1879, rok 1854, Lázně Kynžvart 47, pag. 11 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Stuttgart. Stiftskirche [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b c Kdo byl obdivovaný i nenáviděný kníže Metternich a jakou úlohu sehrál v historii Evropy [online]. Český královský institut [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Matrika zemřelých 1873–1892, rok 1890, Plasy 13, fol. 82 [online]. Státní oblastní archiv v Plzni [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  17. ↑ Oettingen. Gruftkirche [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Höxter. Schloss Corvey [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Obermarchtal. Klášterní kostel sv. Petra a Pavla [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b Johannisberg im Rheingau. Schloss [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_rodu_Metternichů&oldid=23739223“