Melánie Marie ze Zichy-Ferraris
| Melanie Marie Antonie ze Zichy-Ferraris | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. ledna 1805 Vídeň |
| Úmrtí | 3. března 1854 (ve věku 49 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Hrobka Metternichů v Plasích |
| Povolání | aristokratka a patron |
| Ocenění | Řád hvězdového kříže |
| Choť | Klement Václav z Metternichu (od 1831)[1] |
| Děti | Melanie Marie Metternichová z Winneburgu[2] Klemens princ z Metternichu[2] Pavel Klemens Lotar z Metternichu[2] Marie Emílie z Metternichu[2] Lotar Štěpán August z Metternich-Winneburgu[2] |
| Rodiče | František ze Zichy-Ferraris[2] a Marie Vilemína Ferraris[2] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hraběnka Melánie Marie Antonie ze Zichy-Ferraris (18. ledna 1805, Vídeň – 3. března 1854 tamtéž) byla uhersko-rakouská šlechtična. Byla třetí manželkou knížete Klemense Václava z Metternich-Winneburgu, státního kancléře Rakouského císařství a významného evropského politika.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se ve Vídni jako dcera hraběte Františka Zichy-Ferrarise a jeho manželky Marie Vilemíny z Ferraris.
Manželství[editovat | editovat zdroj]
30. ledna 1831 se provdala za knížete Klemense Václava z Metternichu, státního kancléře rakouského císařství a důvěrníka císaře Františka I. Dvakrát ovdovělý kníže Metternich byl již ženatý:
- nejprve s hraběnkou Marií Eleonorou, rozenou Kounicovou z Rietbergu, od 27. září 1795 do jejího skonu 19. března 1825. Z tohoto manželství měl osm dětí, z nichž čtyři dosáhly dospělosti:
- Viktor (1803–1829),
- Marie Antonie (1806–1829),
- Leontýna Adéla (1811–1861), a
- Hermína Gabriela (1815–1890) jeptiška v Savojském institutu šlechtičen (Savoysche Damenstift) ve Vídni.
- Ve druhém manželství byl ženatý s baronkou Marií Antonií z Leykamu, od 5. listopadu 1827 až do její smrti v roce 1829. Z tohoto manželství se narodil pouze jeden syn, Richard Klemens (1829–1895).
Coby manželka významného knížete z Metternichu byla Melánie jednou z předních dam vídeňské společnosti.
Kromě toho si od svého sňatku vedla deník, jehož úryvky byly publikovány[3] v 80. letech 19. století. Její zápisky jsou zvláště významný zdroj informací o samotném knížeti Metternichovi a způsobu jeho politiky. Deník je také cenným dokumentem pro studium vídeňské společnosti a Rakouského císařství v době známé jako Vormärz.
Malánie byla velmi hrdá, odmítla například přijmout děti francouzského krále Ludvíka Filipa při jejich návštěvě Vídně.[4]
Po revoluci v roce 1848, která sesadila jejího manžela jako kancléře císařství, ho doprovázela v jeho exilu v Anglii a Bruselu až do návratu rodiny zpět do Vídně v roce 1851.
Poslední roky života trpěla podlomeným zdravím, zemřela ve Vídni 3. března 1854 ve věku 49 let. Je pohřbena v rodové hrobce Metternichů v Plasích.
Manželství a potomstvo[editovat | editovat zdroj]
Z manželství s Klemensem Václavem z Metternichu, měla pět dětí:
- Melánie Marie (1832–1919), dáma druhé třídy řádu hvězdného kříže, provdaná za politika hraběte Josefa Zichyho (1814–1897).
- Klemens (1833–1833).
- Pavel Klemens (1834–1906) si vzal svou sestřenici hraběnku Melanii Zichy-Ferraris (1843–1925).
- Marie Emílie (1836–1836).
- Lothar Štěpán (1837–1904)
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- Dáma druhé třídy Řádu hvězdového kříže.
- Palácová dáma císařského a královského dvora.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Melanie Zichy-Ferraris na španělské Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Redlich. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-4474-9653-3.
- ↑ Vehse. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Melanie Marie Antonie ze Zichy-Ferraris na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Melanie Zichy-Ferraris [online]. Dostupné online.
- Zichy-Ferraris, Melanie. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- Imperio austríaco (1848). «Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes». Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes (Wien).
