Přeskočit na obsah

Zdeněk Dítě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Dítě
Narození19. listopadu 1920
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. prosince 2001 (ve věku 81 let)
Kralupy nad Vltavou
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
„Pomník českým hercům“ – náhrobek

Zdeněk Dítě (19. listopadu 1920 Praha11. prosince 2001 Kralupy nad Vltavou) byl český herec.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Po gymnáziu vystudoval obchodní akademii a stal se účetním v mezinárodním zasilatelství. Nicméně měl rád divadlo, chodil fotografovat herce. Herectví začal studovat soukromě za okupace u Loly Skrbkové a líčení u Miloše Lišky. Od roku 1941 působil v umělecké skupině Ruch. Skrbková jej doporučila Zdeňku Řehořovi a ten jej přivedl k Josefu Šmídovi do výstavního salónu U Topičů, kde v bývalém Divadélku pro 99 působilo od roku 1941 divadlo Větrník. Zde poprvé vystoupil v roli Kašpárka (vodil marionetu kašpárka) v silvestrovské premiéře roku 1943 v kratochvilné veselohře dle textů Matěje Kopeckého Pan Franc ze zámku aneb Vyhraná nevěsta [1]. Zde si zahrál i Pana Ponrepa, který se proměnil v pistolníka Grimpa ve hře Limonádový Joe v premiéře hry v březnu roku 1944 [2]. V pražském Větrníku hrál až do konce roku 1944, teprve pak začal působit plně profesionálně:

Jednu z výrazných divadelních rolí získal v divadelní hře Dva na koni, jeden na oslu, kde vystupoval v Realistickém divadle společně s Josefem Vinklářem a Jiřím Adamírou.[6][7]

Byl znám svojí elegancí, uhlazeností, noblesním stylem, velmi dobrou mimikou a vytříbenou výslovností, často hrál muže noblesně nonšalantní. Jeho gentlemanství ilustrovala jeho kolegyně Ivanka Devátá na situaci, kdy kolem ní Dítě procházel a poznamenal: "Ty jsi pro muže bonboniéra, ty bys měla být převázaná sametkou."[7] Uměl i hezky zpívat, což předvedl v několika českých filmech. Za svůj život vytvořil v televizi a filmu desítky různých rolí, ke konci života se ale často jednalo o role menší až epizodní. Na počátku své herecké dráhy hrál často vojáky, kriminalisty nebo mladé muže-budovatele. Ve stáří zapomínal divadelní texty a na divadle se dostával do určité křeče. Podle jeho přítele Dalimila Klapky se mu tehdy ale naopak poměrně dařilo v tvorbě pro televizi, rozhlas i film.[7]

Své hlavní filmové role si paradoxně zahrál na počátku své herecké kariéry. Jednalo se především o film Prstýnek Martina Friče z roku 1944, dále o nedokončený film Předtucha z roku 1944 a o film Polibek ze stadionu z roku 1947. V posledně jmenovaném hrál s herečkou Janou Dítětovou, což zavdalo příčinu k mylné domněnce, že se v jejich případě jedná buď o sourozence, nebo o manžele. Jednalo se však pouze o shodu jmen. Společně si zahráli ve vedlejší roli manžele i ve filmu Májové hvězdy z roku 1959. Poté se Zdeněk Dítě objevil v celé řadě dalších filmů.

Za svoji životní roli označil houslistu Pavla Sedloně v parodii Pytlákova schovanka. Vzpomínal, jak bylo jeho unyle pitomého výrazu docíleno vložením zubolékařských válečků do úst a po delším přemýšlení mu nechal režisér oholit obočí.

Oženil se až po smrti své matky. Manželství se Zdenou Grossovou Dítětovou bylo bezdětné, žena zemřela v prosinci 1989.[8][7] Herec po ovdovění žil osamoceně, v ústraní a v chudobě. Trpěl Alzheimerovou chrobou.[9] Zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Kralupech nad Vltavou.[8] Jeho tělo bylo zpopelněno v mělnickém krematoriu bez obřadu a bez možnosti účasti příbuzných a přátel.[7] Jeho popel byl nakonec pietně uložen 6. dubna 2002 i za účasti kamarádů.[7] Je pochován na Vyšehradském hřbitově s dalšími známými umělci (Vlasta Fabianová, Ljuba Hermanová či Zita Kabátová) ve společném hrobu označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.[10]

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  1. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 113–4
  2. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 122
  3. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 182
  6. Dva na koni, jeden na oslu (1977). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. a b c d e f Solidní kluk - Příběhy slavných | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. a b Se svou láskou chodil sedmnáct let, dokud ale žila maminka, oženit se nesměl. Tajnosti slavných | Krajské listy.cz. www.krajskelisty.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  9. Smutný osud zahradníka z Byl jednou jeden král: Zdeněk Dítě (†81) zemřel v zapomnění!. Blesk.cz [online]. 2019-11-19 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  10. Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 94
  11. O chudém královstvíčku 1979 České filmy. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]