Wikipedista:OISV/pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Jiří Vondráček
NarozeníŠatov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ÚmrtíBrno
ČeskoČesko Česko
Chybí svobodný obrázek.

iří Vondráček (25. března 1927 Šatov2017 Brno) byl český publicista a novinář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval gymnázium ve Znojmě a poté v Brně. Od roku 1946 studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde v roce 1950 získal titul JUDr. V letech 1945 až 1967 působil jako redaktor Rovnosti. Od roku 1967 se stal v brněnském studiu Československé televize komentátorem zpravodajského vysílání a přímých přenosů publicistických pořadů "Noční služby" (jejich autorem byl Josef Lesovský; pořad přibližoval práci záchranářů, železničářů na hlavním nádraží v Brně atd.). Během politického uvolnění v roce 1968 zval do televizních pořadů představitele tzv. progresivního křídla KSČ a popularizoval myšlenky Akčního programu KSČ. V srpnu 1968 po příchodu okupantů vysílal z utajených pracovišť. V roce 1969 z Československé televize propuštěn a byl odsouzen k nepodmínečnému trestu odnětí svobody na půl roku. Po odpykání trestu pracoval manuálně. Rehabilitován byl v roce 1990. V roce 1996 se stal nositelem Ceny města Brna v kategorii žurnalistika a publicistika. [1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Miroslav Šimorda
Narození29. března 1923
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí25. února 2018 (ve věku 94 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Povolánímalíř a grafik
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Šimorda (29. března 1923 Brno25. února 2018, Brno) byl český malíř, grafik a designér.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1937–1939 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně, další čtyři roky na Škole umění ve Zlíně. V letech 1943 až 1945 pracoval v keramických dílnách této školy. Po skončení druhé světové války studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1950 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců, pracoval na volné noze. Od padesátých let spolupracoval s brněnskými veletrhy, kde se věnoval zejména užité grafice. V roce 1969 patřil ke spoluzakladatelům Sdružení Q v Brně, po roce 1989 pak stál o stál u obnovení činnosti výtvarné sekce tohoto sdružení.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2002 Cena města Brna za celoživotní malířskou tvorbu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Nedávno tu byli. Brno: Šimon Ryšavý, 2018. ISBN 978-80-7354-202-3. S. 147-151. 

Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Šimorda, Miroslav“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Vondráček, Jiří“.


Tomáš Hájek
Narození13. prosince 1978
Brno
Národnostčeská
PovoláníFotoreportér
Chybí svobodný obrázek.

Tomáš Hájek (* 13. prosince 1978 Brno) je český dokumentární fotograf, fotoreportér, blogger a cestovatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval gymnázium v Bučovicích, po maturitě vystudoval obor Mediální studia a žurnalistika na škole FF UP Olomouc. Jako redaktor pracoval na přelomu 20. a 21. století šest let v deníku Rovnost, pak dalších sedm let coby fotograf v Lidových novinách. Nyní spolupracuje s řadou časopisů o cestování (mj. National Geographic, Koktejl či Lidé a země), kde se objevují jeho snímky z různých zemí světa. Přispívá také do příloh deníků s touto tematikou.[1]

Spolu s manželkou Janou založil web www.objevimesvet.cz věnovaný cestování rodičů s dětmi. Od roku 2018 se také věnuje opravám starých hodinek značky Prim.

V roce 2017 začal spolupracovat jako fotograf s Krajským úřadem Jihomoravského kraje, konkrétně s tiskovým oddělením.

Vybrané výstavy[editovat | editovat zdroj]

2013
  • Barvy Mexika (Brno, Masarykův onkologický ústav)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Exkluzivně pro Brňana: Tomáš Hájek [online]. brnan.cz [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:OISV/pískoviště
Právní formaspolek

Moravskoslezský kruh je samostatným spolkemnestátní neziskovou organizací.

Spolek byl založen (zakladatelé Antonín Hošťálek, Ladislav Vencálek a Blanka Švábová) na začátku roku 2003. Věnuje se především problematice kulturní, sociální a zdravotní.[1] V letech 2004 až 2008 vydával celostátní kulturně společenský časopis Konec konců, podporovaný americkým Trustem pro občanskou společnost ve střední a východní Evropě, v roce vytvořil 2006 projekt pro pečující o seniory Pečuj doma [2], [3] [4]. K tématu vydává spolek také kalendář, [5]noviny Pečujeme doma [6] a provozuje on line poradny [7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Audimax: Občanské sdružení Moravskoslezský kruh se představuje [online]. munimedia.cz [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  2. Pečuj doma: kurzy, jak se lépe starat o své blízké [online]. brnensky.denik.cz [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  3. Domácí péče o dlouhodobě nemocné je náročná. Projekt Pečuj doma se ji snaží ulehčit [online]. Český rozhlas [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  4. Křesťanský magazín Pečuj doma [online]. Česká televize [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. 
  5. Počtení pro celý rok 2020 [online]. helpnet.cz [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  6. Vychází druhé číslo novin Pečujeme doma [online]. helpnet.cz [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  7. https://www.helpnet.cz/aktualne/prvni-webova-poradna-pro-opatrovniky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

šablona AUT https://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=AUT

Ing. Lubomír Šmíd
Zastupitel Jihomoravského kraje
(od roku 2000 do roku 2004 také náměstek hejtmana)
Ve funkci:
2000 – 2012
Ve funkci:
12. listopadu 2000 – 12. listopadu 2004
Starosta obce Kobylnice
Ve funkci:
1994 – 2002
NástupceDana Šmídová
Úřadující
Ve funkci od:
2010
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDU-ČSL (1994–2009)
TOP 09 (od 2009)

Narození1959
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Choťženatý
Dětitři synové
Alma materFakulta stavební Vysokého učení technického v Brně
Zaměstnánípolitik
Chybí svobodný obrázek.

Lubomír Šmíd (* 1959 Brno) je český politik, který působil jako zastupitel a náměstek hejtmana Jihomoravského kraje. Je také starostou obce Kobylnice .

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval střední průmyslovou školy stavební a Fakultu stavební Vysokého učení technického v Brně. V letech 1983 až 1993 pracoval ve stavebním závodě Jihomoravských státních lesů. Následující dva roky působil jako vedoucí stavebního úřadu v Sokolnicích. Od roku 1994 do roku 2002 byl starostou obce Kobylnice na Brněnsku. Tuto funkci vykonává opět od roku 2010.

Ve volebním období 2000 – 2004 vykonával funkci náměstka hejtmana Jihomoravského kraje, další čtyřleté období byl členem krajské rady. Členem KDU-ČSL byl od roku 1994, mj. vykonával funkci místopředsedy krajské organizace KDU-ČSL.

V přímo voleném orgánu Jihomoravského kraje začal působit jako zastupitel v v roce 2000. Na ustavujícím zasedání krajského zastupitelstva byl zvolen náměstkem hejtmana. [1] K jeho kompetencí patřily finance a majetek.

V roce 2009 změnil politickou stranu a stal se členem kandidátky TOP 09 v nadcházejících volbách do zastupitelstva kraje v roce 2012 kandidoval, členem zastupitelstva se však nestal.[2]

V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice člena TOP 09 členem kandidátky TOP 09 s podporou starostů a "Žít Brno" v Jihomoravském kraji, mandát však nezískal. [3]

V krajských volbách v roce 2020 je v Jihomoravském kraji z pozice člena TOP 09 členem koalice "SPOLU PRO MORAVU"; tu tvoří TOP 09, Zelení, Moravské zemské hnutí, Idealisté.cz a LES.[4]

Lubomír Šmíd je ženatý, a má tři syny. K jeho koníčkům patří zejména cestování a četba.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.kr-jihomoravsky.cz/archiv/linux/organy/00-04/zjmk/zapisy/zjmk001_001220z.htm
  2. http://www.volby.cz/pls/kz2012/kz111?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=10&xstrana=48&xv=2&xt=2
  3. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Kandidátní listina: TOP 09 s podporou starostů a "Žít Brno", Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-08]. Dostupné online. 
  4. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 2.10. – 3.10.2020, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Kandidátní listina: Spolu pro Moravu. volby.cz [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Šmíd, Lubomír“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Šimorda, Miroslav“.

Karel Cikrle
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození17. února 1935 (86 let)
Místo narozeníBosonohy, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
Známý díkyspoluautor Jednotného kancionálu

Karel Cikrle (* 17. února 1935 v Bosonohách) je moravský římskokatolický duchovní, muzikolog, hudebník a spoluautor Jednotného kancionálu. Jde o staršího bratra 13. sídelního brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na gymnáziu studoval v Brně Janáčkovu akademii múzických umění a hudební vědu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity odkud byl z ideologických – náboženských důvodů před promocí vyloučen. Poté pracoval jako dělník v cihelně, pak v továrně. V roce 1966 byl přijat do semináře v Litoměřicích, 5. července 1970 byl vysvěcen na kněze. Od té doby působil na různých místech v duchovní správě v brněnské diecézi, mj. v Břeclavi a v Rouchovanech. V letech 1990 až 2005 byla farářem v Brně-Komárově, od roku 2005 působí jako výpomocný duchovní ve farnosti Brno-Lesná.[1]

Byl jedním ze skupiny redaktorů první verze Jednotného kancionálu (1973), redaktorem jeho verze současné (1988, 2004) a jeho tří varhanních doprovodů (1980, 1992, 2004). Vedle toho zredigoval pro křesťanskou mládež zpěvník Hlaholík (1968, 1970).

Od roku 1982 organizoval měsíční instruktáže varhaníků v Brně. V roce 1990 začal učit liturgickou hudbu na Konzervatoři Brno, o rok později inicioval založení Varhanické školy (pozdější ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu. V roce 1992 založil sdružení chrámových hudebníků Musica sacra – Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě a Kabinet duchovní hudby na JAMU. V roce 1995 inicioval vznik diecézního střediska pro liturgickou hudbu, které jako hudební referent brněnské diecéze vedl do roku 2012. [2]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Je autorem knihy Varhanická zbožnost (2005), spoluautorem publikací Příručka pro varhaníky (1999) a Direktář pro varhaníky (2005), podílel se na vydání titulů Zpěvy mezi čteními (2003), Škola na varhany (2011) a ediční řady Varhanní preludia (2005 – 2014). Uspořádal rovněž oblíbený zpěvník pro mládeže Hlaholík.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. P. Karel Cikrle jubilantem [online]. biskupstvi.cz [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  2. Jubilant – P. PhDr. Karel Cikrle (17. 2. 1935) [online]. musicasacra.cz [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]



https://aleph.nkp.cz/F/3F9GYRLD345UGUDXE8J65SC483DLDRSGD2AGD1UXVS1UPM6YRV-00593?func=find-b&find_code=WAU&request=Ivan+K%C5%99%C3%AD%C5%BE+1922&filter_code_1=WTP&filter_request_1=&filter_code_2=WLN&adjacent=N&x=24&y=7 sk čr

jk01070142 http://www.ucl.cas.cz/edicee/images/data/dejiny/dcl_1945-1989/IV/rozhlas%20ve%20slu%C5%BEn%C3%A1ch.pdf Vondrovi

Na které setkání s jinou podobně významnou osobností takto vzpomínáte?

Mým duchovním otcem, se kterým dlouhodobě souzním skrze jeho literaturu, je Ivan Kříž. Brněnský spisovatel, autor mnoha znamenitých románů, z nichž nade všechny vyjímám Zprávu o zkáze Sodomy. Nedávno oslavil své dvaadevadesáté narozeniny. Byl to on, kdo mě přivedl k pohledu na svět, v němž je třeba vše nejprve zanalyzovat a teprve poté si utvářet svůj vlastní názor.

ČNR http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/025schuz/s025003.htm , http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=278&id=2334&l=cz Zdroj: https://brnensky.denik.cz/rozhovor/dostavam-nabidky-abych-vstoupil-do-politiky-hlasi-mosa-20140105.html

http://denik-knihy.cz/dnes-oslavi-95-narozeniny-spisovatel-ivan-kriz/

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/ivan-kriz-6350

https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/ivan-kriz-6350

https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/36149-ivan-kriz.html

https://brno.rozhlas.cz/literarni-vyroci-ivan-kriz-6445056 https://www.csfd.cz/tvurce/194751-ivan-kriz/zajimavosti/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185083644-portrety/39345142377-zprava-o-ivanu-krizovi/

https://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/ivan-kriz.html#axzz6Aez274ez


Wikipedista:OISV/pískoviště
Chybí svobodný obrázek.

HOLÝ, Zdeněk. Psací kabinetní skříň zdobená chebskou reliéfní intarzií. Brno, 2006 [cit. 2012-12-16]. 61 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Seminář dějin umění. Vedoucí práce Miloš Stehlík. s. 5. Dostupné online.

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2991

11.7.1923 Brno – † 19.4.2013 Haren (Holandsko)

bývalým profesorem sociologie na univerzitě v Groningenu, nositelem čestných doktorátů na univerzitě v Utrechtu a Masarykově univerzitě v Brně a členem nizozemské Královské akademie věd a nauk. V této knize však nepíše o sociologii, ale po čtyřiceti letech exilu vzpomíná na českou část svého života – bezstarostné mládí na Slovácku, plné sokolování a skautu, dospívání na gymnáziu v době vpádu nacistických hord, nasazení do továrny a přeškolení z maturanta na soustružníka, odbojové akce za války, jazykové a politické školení ke konci války a na osvobození. Ivan Gaďourek byl po válce zvolen předsedou spolku posluchačů filosofie a přírodních věd Masarykovy univerzity a již v roce 1945 organizuje kruh demokraticky smýšlejících tlumočníků pro Mezinárodní kongres studentstva v Praze. Vydává periodické přehledy vývoje světové situace, navazuje styk se spřátelenou cizinou v Belgii, Holandsku a v Dánsku. To vše činí jako součást protikomunistické plánované akce, v jejímž rámci po Vítězném únoru utíká za hranice, aby zpracovával zprávy spolupracovníků v ilegalitě. Spolu s Dr. M. Povolným je spoluzakladatelem Československého zahraničního úřadu v exilu se sídlem v Haagu. Autor popisuje klopotné první roky v západní zemi, studium a podporu krajanům, vydávání exilového tisku a informací Západu o republice ještě před ustavením Rádia svobodná Evropa. Kniha není apoteózou odboje a nevyhýbá se ani popisu nepříjemných událostí, jako bylo například usvědčení agenta StB zprostředkujícího kontakt s holandským velvyslanectvím v Praze, o němž autor podává dosud nezveřejněné informace.

GAĎOUREK, Ivan. Cestou Komenského: vzpomínky z mládí účastníka třetího odboje. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2006, 214 s. ISBN 80-7364-025-2.

Wikipedista:OISV/pískoviště
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Gaďourek (11. července 1923 Brno, Československo19. dubna 2013 Haren, Nizozemsko) byl český sociolog, politolog a politik.

V roce 1947 ukončil studijní obor Právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1948 odešel do exilu, kde se iniciativně účastnil organizování zahraničního odboje. V letech 19741993 zastával pozici předsedy Rady svobodného Československa. Tou dobou však již hlavní prapor protinormalizačního odporu přebírala přímo ve vlasti, kde nebyla činnost exulantů dostatečně známa, Charta 77, potažmo z politické scény odstavení proreformní komunisté.

v roce 1948 emigroval do Holandska; spoluzakládal Czechoslovak Foreign Institute in Exile, byl členem zastupitelstva Rady Svobodného Československa; Ivan Gaďourek patří ke spoluzakladatelům Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity

V Brně roku 1990 spoluzaložil Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity a podporoval finančně i odborně jeho činnost, za což 2. května 1991 získal čestný doktorát Masarykovy univerzity.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Gaďourek, Ivan“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Šmíd, Lubomír“.


Kostel svaté Maří Magdalény
v Ostrově u Maxochy
Kostel svaté Máří Magdalény, Ostrov u Macochy, okres Blansko.jpg
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
OkresBlansko
ObecOstrov u Macochy
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Děkanátblanenský
FarnostOstrov u Macochy
Statusfarní kostel
Užívánípravidelné
Specifikace
Délka19 m
Šířka15 m
Stavební materiálkámen, cihla, omítka

Kostel svaté Maří Magdalény je římskokatolický chrám v Ostrově u Macochy v okrese Blansko. Jde o farní kostel římskokatolické farnosti Ostrov u Macochy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel v Ostrově stál zřejmě již koncem 13. století. V jižní stěně kostela byl nalezen zazděný gotický portálek z hrubého kamene pravděpodobně ze 13. či 14. století.[1] První písemná připomínka fary pochází z roku 1437.[2]

Roku 1650 zachvátil Ostrov velký požár, při kterém kostel vyhořel. Místní poustevník pak začal sbírat almužny, ze kterých byl kostel znovu opraven.[3] Roku 1779 byla přistavěna věž, o šest let později byl kostel rozšířen. Velkou opravou prošel kostel roku 1848. Dne 5. června 1851 však blesk zasáhl věž a zapálil ji. Roztavily se tak tři z pěti zvonů (mimo jiné i zvon z roku 1550 s nápisem "Slovo Páně zůstane na věky: Kdo sedá k stolu, nemodlí se k Bohu, jest přirovnán k volu. Amen. 1550“. Kolem kostela byl do roku 1898 hřbitov.[4]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Kostel je možné kromě bohoslužeb navštívit při akci Noc kostelů.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Farní kostel svaté Máří Magdalény [online]. Farnost Lipovec [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  2. Kostel sv. Maří Magdaleny v Ostrově u Macochy [online]. jizni-morava.cz [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  3. Památky [online]. Ostrov u Macochy [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  4. KNIES, Jan. Blanský okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2008. 364 s. ISBN 978-80-86347-89-9. S. 142. 
  5. Noc kostelů [online]. Obec Vilémovice [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]



Reference[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

{{Infobox atlet}}, {{infobox - spolek}} http://www.cinsky.cz/index.php?page=transkripce&lang=cs Transkipce čínským jmen

Skleněný kostel.net je český křesťanský konzervativní nábožensko-politický webový magazín. Vznikl v dubnu 2004. Jeho hlavním tvůrcem a šéfredaktorem je spisovatel a publicista František Schildberger.

Základním zaměřením serveru je reflexe veřejného dění. K založení vedla jeho tvůrce skutečnost, že by si rádi přečetli náboženské a politické názory, které by jim byly blízké a mohli se s nimi ztotožnit, ale měli pocit, že není kde. Vyhranili se jak proti megagigakonzervativnímu psaní, tak i proti liberálnímu balancování na hranici výprodeje křesťanských hodnot [1]

"Jsme pravicoví, konzervativní a sociálně cítící. (Jakkoli víme, že všechny tyto vcelku významonosné označovací štítky jsou nikoli z kovu, nýbrž z gumy.) Jsme přirozeně protržní a spontánně protikomunističtí. Podporujeme širokou názorovou pluralitu ve společnosti i náboženskou toleranci a toleranci životního stylu, kromě tolerance násilí a vražd, a to včetně vražd nenarozených dětí. Láska je totiž první přikázání."
— úvodní prohlášení webu 4. dubna 2004

K hlavním částem serveru patří sekce občanských témat, glos a komentářů k domácím i zahraničním tématům, [2] [3] dále duchovní témata a postřehy, literární fejetony a recenze. Součástí je rovněž část dokumentů, studií a dopisů a sekce nazvaná Údiv Františka Schildbergera. Obsah serveru doplňují pozvánky, odkazy. Server neobsahuje diskusní část, ale průběžně bývá (se souhlasem autorů) zveřejňována e-mailová reakce čtenářů s redakcí webu k jednotlivým článkům. V roce 2011 například byla na webu zveřejňována rozsáhlá anketa, ve které se vyjadřovaly křesťanské osobnosti různého názorového zaměření k otázce, jak se cítí jako křesťané a občané této republiky [4] [5] [6]

Mezi časté přispěvatele magazínu patří kromě šéfredaktora Františka Schildbergera například Ondřej Krajtl, Zdeněk Vaverka, Jana Fišerová, Jan Smrčina, Karel Komárek, Lenka Kolaříková, Renata Skalošová, Tomáš Valer, Vilém Kmuníček.


Oslovil řadu křesťanských osobností, od známé publicistky až po řádovou sestru, jsou zastoupeny všechny věkové skupiny i profese, konvertité i věřící „od kolébky“, různých názorů i postojů, od horlivého zastánce „katolické tradice“ až po mladou novinářku citující Tomáše Halíka. Základní otázka zněla: Jak se cítíte jako křesťan a občan této republiky? http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=342&zamysleni=true

Na stránkách webu Skleněný kostel probíhala anketa, jejímž cílem bylo zmapovat veřejné mínění – a považuji to nikoli za nějaký náhodný krok stranou, vychází to podle mne z celé koncepce tohoto relativně dlouhodobě působícího katolického internetového časopisu. http://www.revuetrivium.cz/clanek/2012_1/verejne_mineni_a_skleneny_kostel

Co zatím chybí:

Správa majetku Apoštolského stolce

  1. REDIRECT Heidi Klumová

Papežská rada pro výklad legislativních textů

Papežská komise pro Vatikánský stát

Papežská komise pro archeologii


Saverio Ritter

Papežská komise pro archeologiiKonference vyšších řeholních představenýchJožka PejskarOlga ValeskáTábor Radostv

vojenský kaplanAloysius StepinacHans Hermann GroërMaření státního dozoru nad církvemi

Co je třeba rozšířit: Dominik Pecka Gianfranco Ravasi Vojtěch Cikrle Pastor Bonus encykliky JP2

Giuseppe LeanzavvCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkvv

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:NK_%C4%8CR

Acta curiae ep. brunensis http://www.farnostpozorice.cz/index.php?nid=5827&lid=cs&oid=3919517


http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=431

http://www.databazeknih.cz/zivotopis/frantisek-schildberger-3987


Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miruts Yifter na polské Wikipedii. http://pl.wikipedia.org/w/index.php?title=Miruts_Yifter&oldid=30651131

{{Subpahýl/dne|20121208}} subst:Subpahýl

Státní sekretariát http://www.iencyklopedie.cz/statni-sekretariat/ Odbor římské - kurie (kont. Pastor bonus z 28. 6. 1988, čl. 39-47), který je k dispozici papeži při výkonu jeho nejvyššího poslání. Předsedá mu - kardinál státní tajemník. Počátky st. s. sahají až k Tajné komoře (Camera secreta) z doby Martina V. a k Apoštolskému sekretariátu (Secretaria Apostolica) Inocence VIII. (1487), pro úřední korespondenci v latinském jazyku. Sestává ze dvou oddělení. Prvním je Oddělení obecných záležitostí pod přímým vedením zástupce, jemuž pomáhá přísedící. Druhým je Oddělení mezinárodních vztahů vedené státním tajemníkem za pomoci vedlejšího tajemníka. První oddělení se stará o vyřizování každodenní - papežovy agendy. Zkoumá záležitosti, které je třeba řešit mimo řádnou kompetenci dalších odborů římské kurie. Podporuje vztahy se zmíněnými odbory a koordinuje jejich práci. Usměrňuje funkci papežských zástupců a jejich činnost, zvláště pokud jde o jednotlivé církve. Plní všechny povinnosti spojené se zastoupením jednotlivých států u - Apoštolského stolce. Po dohodě s ostatními odpovědnými odbory se zabývá zastoupením a činnosti Apoštolského stolce u mezinárodních katolických i nekatolických organizací. Kromě toho sepisuje a vydává apoštolské konstituce, vyhlášky, apoštolské listy a další dokumenty, které mu papež svěří. Vyřizuje veškeré záležitosti týkající se jmenování do římské kurie a do dalších orgánů Apoštolského stolce, jejichž provedení a schválení přísluží papeži. Střeží olověnou pečeť a - rybářský prsten. Stará se o vydávání bulletinu - Acta Apostolicae Sedis, šíří prostřednictvím Tiskové kanceláře zprávy o činnosti papeže a o aktivitách církve. V souladu s druhým oddělením dohlíží na - L'Osservatore Romano, vatikánský rozhlas a vatikánské televizní studio. Přes statistickou kancelář sbírá a zveřejňuje údaje vztahující se k životu celé církve. Pečuje o vydávání Papežské ročenky. Druhé oddělení má za úkol starat se o vztahy s občanskými vládami. Do činnosti tohoto oddělení spadá: a) podporovat diplomatické vztahy se zeměmi a s dalšími subjekty mezinárodního práva, projednávat společné záležitosti na prosazování prospěchu církve a občanského společenství, a to prostřednictvím - konkordátů a jiných dohod, s přihlédnutím k postojům zainteresovaných - biskupských konferencí, b) zastupovat Apoštolský stolec u mezinárodních organizací a na kongresech v otázkách veřejné povahy, po konzultaci s příslušnými odbory římské kurie, c) projednávat v rámci své činnosti všechno, co se týká papežských - legátů.

Gerhard Hirschfelder (1907 - 1944) byl katolický kněz, narozený v Kladsku, který byl umučen v koncentračním táboře v Dachau http://www.apha.cz/beatifikace-kaplana-prazske-arcidieceze/

Reverty vícenásobného vandalismu[editovat zdroj]

Dobrý den. Pokud chcete revertovat vícenásobný vandalismus a klasicky to nejde pro konflikt mezilehlých editací, najdete v historii poslední nezávadnou verzi, kliknete na její datum, dáte editovat a přes varování uložíte. Ad církevní tajemník

Mimo tento úřad působili tzv. církevní tajemníci, tedy zaměstnanci církevních odborů jednotlivých národních výborů. Ti se starali o kontrolu všech duchovních v okresu či kraji, udělovali státní souhlas nižším duchovním, navrhovali je k mimořádným finančním odměnám, povolovali kázání duchovních z jiných okresů apod. O dění ve svěřené oblasti informovali církevní tajemníci poté zpětně Státní úřad pro věci církevní.

církevní zákony heslo

Tanky rozdrtily svobodu, která přicházela Katolický týdeník 33/2008 Osmašedesátý rok znamenal mnoho i pro kardinála Miloslava Vlka. Po čtyřech letech zakončil studia na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a 23. června byl vysvěcen na kněze. Vzápětí začal pracovat jako sekretář českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, který se právě v této době mohl vrátit do svého úřadu.

Můžete ve stručnosti popsat situaci, v jaké se církev nacházela na začátku roku 1968? V naprosté většině diecézí nebyli biskupové, ale pouze kapitulní vikáři dosazení režimem. Ve všech diecézích byl navíc církevní tajemník. Ten název vypadá zbožně, ale ve skutečnosti to byl proticírkevní tajemník, často člověk spjatý s StB. Tito lidé na úrovni okresů a krajů řídili církev a strategii její pastorační práce. Když chtěl ten, kdo řídil diecézi, někam umístit kněze, musel mít tajemníkův souhlas. Církev byla zatlačená jen do kostelů, chodit do rodin, organizovat mládež, pořádat třeba veřejné průvody (například slavnost Božího Těla) bylo naprosto nemožné. Každý kněz musel mít z milosti státu souhlas, aby mohl vůbec působit. A to jen ve své farnosti. Když chtěl jít třeba vypomoci sousedovi se zpovídáním, potřeboval další speciální povolení. Řády v té době oficiálně neexistovaly. Některé řeholnice sice chodily v hábitech, ale byly drženy v pohraničí, aby nebyly lidem na očích, nebo byly nasazeny v zemědělství či v nějaké fabrice. http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=6137&webSSID=5e02d4a11e8fc6cd40e409df2c7b8c60


JESTŘÁB, Vojtěch. Hmatat až k nahotě. Brno: Doplněk, 2000. ISBN 80-7239-062-7. Kapitola 39. 


Reference[editovat | editovat zdroj]



Citační šablony[editovat | editovat zdroj]

Citační šablona[editovat | editovat zdroj]

Ahoj, do článku vložíš následující za to tvrzení (za tečku či čárku v té větě), které tím chceš citovat:

<ref name="kaplicky">{{Citace knihy
| příjmení = Šimečková
| jméno = Pavla
| odkaz na autora = 
| titul = Od kapličky ke křížku. Průvodce po posvátných místech na Kovářovsku.
| vydání = 1
| vydavatel = Plot
| místo = Praha
| rok = 2009
| strany = 
| isbn = 978-80-86523-94-1
}}</ref>


Když odkazuji na stránku znova
<ref name="kaplicky"/>
Rozdílné stránky
<ref name="kaplickyXXX">Šimečková, str. XXX.</ref>

a tam, kde je v té šabloně strany = tak za to rovná se napíšeš číslo stránky, na které jsi danou informaci vzala a uložíš to.

<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = 
 | url = 
 | datum vydání =
 | datum aktualizace =
 | datum přístupu =
 | vydavatel = 
 | místo = 
 | jazyk =
}}
</ref>

–PRO CITACI WEBU

<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = 
 | vydavatel = 
 | místo = 
 | rok = 
 | isbn = 
 | kapitola = 
 | strany = 
 | jazyk = 
}}
</ref>

{{Citát|Lorem ipsum... etc.|autor nebo zdroj citátu}} - šablona Citát, napíše text do velkých uvozovek

{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | autor = | odkaz na autora = | příjmení2 = | jméno2 = | autor2 = | odkaz na autora2 = | příjmení3 = | jméno3 = | autor3 = | odkaz na autora3 = | spoluautoři = | korporace = | odkaz na korporaci = | titul = | vydavatel = | místo = | rok = | isbn = | kapitola = | strany = | poznámka = | jazyk = }}

===============================================================

Soubor:OBR
název
poznámka
   # ’ † ± ß [[ | ]] ‌ 

Život[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Text.
— Autor, dílo

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • [[ ]]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • [http.www.XX.org Platón, ....]
  • (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku neznámého jména na neurčené Wikipedii (číslo revize nebylo určeno)Šablona {{Překlad}} požaduje zadat hodnotu do parametru „revize“!. Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Novák, Josef“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Gaďourek, Ivan“.