Giuseppe Siri
Jeho Eminence Giuseppe Siri | |
---|---|
arcibiskup janovský | |
Arcidiecéze | Janov |
Jmenování | 14. května 1946 |
Uveden do úřadu | 29. května 1946 |
Emeritura | 6. července 1987 |
Předchůdce | Pietro Boetto, S.J. |
Nástupce | Giovanni Canestri |
Titulární kostel | Santa Maria della Vittoria |
Heslo | „Non nobis Domine“ „Nikoli nám Pane“ |
Znak | |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 22. září 1928 světitel Carlo Dalmazio Minoretti |
Biskupské svěcení | 11. 3. 1944 světitel Pietro Boetto, S.J. 1. spolusvětitel Amedeo Casabona 2. spolusvětitel Francesco Canessa |
Kardinálská kreace | 12. ledna 1953 kreoval Pius XII. |
Titul | kardinál-kněz |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Zúčastnil se | |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Giuseppe Siri |
Země | Itálie |
Datum narození | 20. května 1906 |
Místo narození | Janov |
Datum úmrtí | 2. května 1989 (ve věku 82 let) |
Místo úmrtí | Janov |
Místo pohřbení | Janovská katedrála |
Národnost | italská |
Alma mater | Papežská univerzita Gregoriana |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giuseppe Siri (20. května 1906 Janov – 2. května 1989 tamtéž) byl italský kardinál a katolický arcibiskup Janova. Byl známý obránce věroučné a liturgické tradice Církve[1] a odpůrce totalitních ideologií 20. století, které považoval za neslučitelné s katolickou vírou.[2]
Siri rychle stoupal církevní hierarchií. V 38 letech byl jmenován pomocným biskupem, o dva roky později se stal janovským arcibiskupem a ve 47 letech byl kreován kardinálem.[3] Janovskou diecézi řídil 41 let od roku 1946 do roku 1987. Jeho episkopát byl pravděpodobně nejdelší[pozn. 1] v dějinách této diecéze.[4] Zúčastnil se čtyř konkláve, při kterých byl vždy považován za papabile.[5] Siri zastával také různé úřady, předsedou Italské biskupské konference byl od roku 1959 do roku 1965.[6]
Byl znám svým pevným charakterem a neochotou dělat kompromisy[7] a tato houževnatá obhajoba vlastního přesvědčení často rozdělovala veřejné mínění. Měl hodně příznivců, ale na druhou stranu měl i silnou opozici.[8] V Janově, s kterým byl hluboce svázán, založil četné podpůrné, pastorační a kulturní organizace.[9] Byl velmi plodným spisovatelem, jeho obsáhlá tvorba čítá na stovky titulů a obsahuje knihy, pastýřské listy, projevy, homilie, články a zprávy.[10]
Jeho rodné město po něm pojmenovalo hlavní vstup do divadla Carlo Felice.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Chronologie ordinářů Janova uvádí jistého biskupa Viatora, který měl být 55 let janovským biskupem (732–787). Vzhledem k nedostatku dobových dokumentů to ovšem nemůžeme tvrdit s jistotou.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Siri na italské Wikipedii.
- ↑ SPIAZZI, Raimondo. Il cardinale Giuseppe Siri, arcivescovo di Genova dal 1946 al 1987. La vita, l'insegnamento, l'eredità spirituale, le memorie. Bologna: Edizioni Studio Domenicano, 1990. ISBN 978-88-7094-018-3. S. 253.
- ↑ Rosso porpora antitotalitario [online]. ilcattolico.it, 4.5.2010 [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-26. (italština)
- ↑ Spiazzi, s. 253.
- ↑ Metropolitan Archdiocese of Genova [online]. gcatholic.org [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Spiazzi, s. 94.
- ↑ Spiazzi, s. 82.
- ↑ Spiazzi, s. 266.
- ↑ Spiazzi, s. 252.
- ↑ Spiazzi, s. 52.
- ↑ Spiazzi, s. 140-141.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. carlofelicegenova.it [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-29. (italština)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ARCIDIOCESI DI GENOVA, Il Cardinale Giuseppe Siri. Testimonianze a cento anni dalla nascita. Atti del convegno tenutosi a Genova nel 2006, Genova, Arcidiocesi di Genova, 2007, bez ISBN.
- Fondazione Cassa di risparmio di Genova e Imperia, Fondazione regionale Cristoforo Colombo, Vaticano e Unione Sovietica. L'azione e il ruolo del cardinale Siri. Atti del convegno tenutosi a Genova nel 2001, Genova, De Ferrari & Devega, 2003, ISBN 88-7172-495-X.
- AGNOLI, Francesco; BERTOCCHI, Lorenzo. Sentinelle nel post-concilio. Dieci testimoni controcorrente Siena, Edizioni Cantagalli, 2011, ISBN 88-8272-735-1.
- BUONASORTE, Nicla. Siri, Tradizione e Novecento. Bologna, Il Mulino, 2006, ISBN 88-15-11350-9.
- CAPONE, Aldo. Il Cardinale Giuseppe Siri al „Gaslini“. Genova, Associazione Culturale Cardinal Siri, 2006.
- CAPPONI, Candido. Magna cum parvis componere. I fioretti del cardinale Siri. Genova, ECIG, 2006, ISBN 88-7544-070-0.
- DOLDI, Marco. Giuseppe Siri. Il Pastore, 1946–1987. Città del Vaticano, Libreria Editrice Vaticana, 2006, ISBN 88-209-7819-9.
- GHEDA, Paolo. Siri, la Chiesa, l'Italia. Milano, Editrice Marietti, 2009, ISBN 978-88-211-6531-3.
- GRONE, Mario. Accanto al „mio“ cardinale Giuseppe Siri. Milano, Editrice Marietti, 1999, ISBN 88-211-7232-5.
- LAI, Benny. Il Papa non eletto: Giuseppe Siri, cardinale di Santa Romana Chiesa. Roma e Bari, Laterza, 1993, ISBN 88-420-4267-6.
- LAI, Benny. Annamaria Scavo, Giuseppe Siri, le sue immagini, le sue parole. Genova, De Ferrari Editore, 2008, ISBN 978-88-7172-968-8.
- SPIAZZI, Raimondo. Il cardinale Giuseppe Siri, arcivescovo di Genova dal 1946 al 1987. La vita, l'insegnamento, l'eredità spirituale, le memorie. Bologna, Edizioni Studio Domenicano, 1990, ISBN 978-88-7094-018-3.
- ZIZOLA, Giancarlo. Il conclave, storia e segreti. Roma, Newton & Compton, 1997, ISBN 88-8183-425-1.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Giuseppe Siri na webu catholic-hierarchy.org
- Giuseppe Siri na webu gcatholic.org
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Giuseppe Siri na Wikimedia Commons
- Osoba Giuseppe Siri ve Wikicitátech