Giuseppe Siri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Eminence
Giuseppe Siri
arcibiskup janovský
Giuseppe Siri, arcivescovo di Genova.jpg
ArcidiecézeJanov
Jmenování14. května 1946
Uveden do úřadu29. května 1946
Emeritura6. července 1987
PředchůdcePietro Boetto, S.J.
NástupceGiovanni Canestri
Titulární kostelSanta Maria della Vittoria
HesloNon nobis Domine
Nikoli nám Pane
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení22. září 1928
světitel Carlo Dalmazio Minoretti
Biskupské svěcení11. 3. 1944
světitel Pietro Boetto, S.J.
1. spolusvětitel Amedeo Casabona
2. spolusvětitel Francesco Canessa
Kardinálská kreace12. ledna 1953
kreoval Pius XII.
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Titulární biskup Liviadský (1944–1946)
  • Pomocný biskup v Janově (1944–1946)
  • Arcibiskup-metropolita Janovský (1946–1986)
  • Předseda italské biskupské konference (1959–1965)
  • Apoštolský administrátor Bobbio (1973–1986)
  • Kardinál protopresbyter (1982–1989)
  • Arcibiskup-metropolita Janov-Bobbio (1986–1987)
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jménoGiuseppe Siri
ZeměItálieItálie Itálie
Datum narození20. května 1906
Místo narozeníJanov
Datum úmrtí2. května 1989 (ve věku 82 let)
Místo úmrtíJanov
Místo pohřbeníJanovská katedrála
Národnostitalská
Alma materPapežská univerzita Gregoriana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Siri (20. května 1906 Janov2. května 1989 tamtéž) byl italský kardinál a katolický arcibiskup Janova. Byl známý obránce věroučné a liturgické tradice Církve[1] a odpůrce totalitních ideologií 20. století, které považoval za neslučitelné s katolickou vírou.[2]

Siri rychle stoupal církevní hierarchií. V 38 letech byl jmenován pomocným biskupem, o dva roky později se stal janovským arcibiskupem a ve 47 letech byl kreován kardinálem.[3] Janovskou diecézi řídil 41 let od roku 1946 do roku 1987. Jeho episkopát byl pravděpodobně nejdelší[pozn. 1] v dějinách této diecéze.[4] Zúčastnil se čtyř konkláve, při kterých byl vždy považován za papabile.[5] Siri zastával také různé úřady, předsedou Italské biskupské konfernece byl od roku 1959 do roku 1965.[6]

Byl znám svým pevným charakterem a neochotou dělat kompromisy[7] a tato houževnatá obhajoba vlastního přesvědčení často rozdělovala veřejné mínění. Měl hodně příznivců, ale na druhou stranu měl i silnou opozici.[8] V Janově, s kterým byl hluboce svázán, založil četné podpůrné, pastorační a kulturní organizace.[9] Byl velmi plodným spisovatelem, jeho obsáhlá tvorba čítá na stovky titulů a obsahuje knihy, pastýřské listy, projevy, homilie, články a zprávy.[10]

Jeho rodné město po něm pojmenovalo hlavní vstup do divadla Carlo Felice.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Chronologie ordinářů Janova uvádí jistého biskupa Viatora, který měl být 55 let janovským biskupem (732–787). Vzhledem k nedostatku dobových dokumentů to ovšem nemůžeme tvrdit s jistotou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Siri na italské Wikipedii.

  1. SPIAZZI, Raimondo. Il cardinale Giuseppe Siri, arcivescovo di Genova dal 1946 al 1987. La vita, l'insegnamento, l'eredità spirituale, le memorie. Bologna: Edizioni Studio Domenicano, 1990. ISBN 978-88-7094-018-3. S. 253. 
  2. Rosso porpora antitotalitario [online]. ilcattolico.it, 4.5.2010 [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-26. (italština) 
  3. Spiazzi, s. 253.
  4. Metropolitan Archdiocese of Genova [online]. gcatholic.org [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. Spiazzi, s. 94.
  6. Spiazzi, s. 82.
  7. Spiazzi, s. 266.
  8. Spiazzi, s. 252.
  9. Spiazzi, s. 52.
  10. Spiazzi, s. 140-141.
  11. carlofelicegenova.it [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (italština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ARCIDIOCESI DI GENOVA, Il Cardinale Giuseppe Siri. Testimonianze a cento anni dalla nascita. Atti del convegno tenutosi a Genova nel 2006, Genova, Arcidiocesi di Genova, 2007, bez ISBN.
  • Fondazione Cassa di risparmio di Genova e Imperia, Fondazione regionale Cristoforo Colombo, Vaticano e Unione Sovietica. L'azione e il ruolo del cardinale Siri. Atti del convegno tenutosi a Genova nel 2001, Genova, De Ferrari & Devega, 2003, ISBN 88-7172-495-X.
  • AGNOLI, Francesco; BERTOCCHI, Lorenzo. Sentinelle nel post-concilio. Dieci testimoni controcorrente Siena, Edizioni Cantagalli, 2011, ISBN 88-8272-735-1.
  • BUONASORTE, Nicla. Siri, Tradizione e Novecento. Bologna, Il Mulino, 2006, ISBN 88-15-11350-9.
  • CAPONE, Aldo. Il Cardinale Giuseppe Siri al „Gaslini“. Genova, Associazione Culturale Cardinal Siri, 2006.
  • CAPPONI, Candido. Magna cum parvis componere. I fioretti del cardinale Siri. Genova, ECIG, 2006, ISBN 88-7544-070-0.
  • DOLDI, Marco. Giuseppe Siri. Il Pastore, 1946–1987. Città del Vaticano, Libreria Editrice Vaticana, 2006, ISBN 88-209-7819-9.
  • GHEDA, Paolo. Siri, la Chiesa, l'Italia. Milano, Editrice Marietti, 2009, ISBN 978-88-211-6531-3.
  • GRONE, Mario. Accanto al „mio“ cardinale Giuseppe Siri. Milano, Editrice Marietti, 1999, ISBN 88-211-7232-5.
  • LAI, Benny. Il Papa non eletto: Giuseppe Siri, cardinale di Santa Romana Chiesa. Roma e Bari, Laterza, 1993, ISBN 88-420-4267-6.
  • LAI, Benny. Annamaria Scavo, Giuseppe Siri, le sue immagini, le sue parole. Genova, De Ferrari Editore, 2008, ISBN 978-88-7172-968-8.
  • SPIAZZI, Raimondo. Il cardinale Giuseppe Siri, arcivescovo di Genova dal 1946 al 1987. La vita, l'insegnamento, l'eredità spirituale, le memorie. Bologna, Edizioni Studio Domenicano, 1990, ISBN 978-88-7094-018-3.
  • ZIZOLA, Giancarlo. Il conclave, storia e segreti. Roma, Newton & Compton, 1997, ISBN 88-8183-425-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]