Turecké ústavní referendum (2017)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Turecké ústavní referendum bylo referendum zabývající se otázkou, zda přijmout anebo nepřijmout 18 změn turecké ústavy navržených Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP) a Nacionálně činnou stranou (MHP). Konalo se v Turecku dne 16. dubna 2017. Po jeho schválení má být zrušen úřad premiéra a existující parlamentní systém vlády nahrazen prezidentským systémem. Počet poslanců má být zvýšen z 550 na 600 a turecký prezident získá větší kontrolu nad Nejvyšší radou soudců a státních zástupců.

Referendum proběhlo v době stále platného nouzového stavu, který byl vyhlášen v návaznosti na neúspěšný pokus o vojenský převrat proběhlý v roce 2016. Výsledek referenda byl velmi těsný: pouze 51 % pro hlas „ano“. Nadto Nejvyšší volební komise také stanovila, že i úředně neoznačené hlasy budou považovány za platné. Hlavní opoziční strany považují toto hlasování za ilegální, jelikož 1,5 milionů hlasů bylo neoznačených, a odmítly uznat výsledek. Volební komise prohlásila, že definitivní výsledky mohou budou k dispozici za 11 či 12 dnů.

Prezidentský systém byl dlouhodobým politickým cílem vládnoucí strany AKP a jeho zakladatele, současného tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. V říjnu 2016 ohlásila Nacionálně činná strana (MHP), že hodlá spolupracovat při přípravě návrhů úpravy ústavy s vládou.

Ti, kteří se změnou souhlasili, argumentovali, že změny turecké ústavy jsou potřebné pro silné a stabilní Turecko a že prezidentský systém dominoval Turecku od roku 1960 do roku 2002. Přívrženci kampaně proti ústavním změnám naopak argumentovali, že návrhy budou soustředit velké množství moci v rukou prezidenta, což efektivně obejde separaci moci a odebere legislativní moc pryč z rukou parlamentu. Kritici připravovaných ústavních změn také argumentovali, že navržený systém se vyvine ve volenou diktaturu s nulovou možností hnát exekutivu ke zodpovědnosti za své kroky, což vyústí v demokratickou sebevraždu.

Obě strany kampaně byly obviněny z využívání kontroverzních a extrémních frází. Erdogan také obvinil všechny hlasující proti ústavním změnám z podpory teroristů a neúspěšného pokusu o puč z roku 2016.

Kampaň proti ústavním změnám byla mařena nepodloženými obviněními ze strany státní moci, zatímco kampaň pro ústavní změny mohla používat státní zařízení a finance za účelem organizace manifestací a dalších událostí kampaně. Vedoucí osobnosti kampaně proti ústavním změnám, mezi které patřili například Meral Akşener, Ümit Özdağ, Sinan Oğan and Yusuf Halaçoğlu, byli všichni terčem násilí i restrikcí kampaně.

Kampaň pro ústavní změny byla postavena před omezení několika evropskými zeměmi, a to vládami Německa, Holandska, Dánska a Švýcarska, které rušily anebo žádali rušení událostí podporující kampaň pro ústavní změny zaměřené na Turky žijící v zahraničí. Tyto omezení vyústily v ostré zhoršení diplomatických vztahů a v diplomatickou krizi mezi Tureckem a Nizozemím.

Byly také vzneseny pochybnosti o průběhu referenda samém, přičemž hlasující pro ústavní změny byli přistiženi, když hlasovali více než jednou a také byli nalezeni lidé držící volební lístky ještě předtím, než zahraniční kolo voleb bylo vůbec zahájeno.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Prezidentský systém poprvé přednesl tehdejší ministr spravedlnosti Cemilem Çiçekem a podporovaná tehdejším premiérem Erdoğanem v roce 2005. Od té doby byl prezidentský systém několikrát otevřeně podporován stranou Spravedlnosti a rozvoje (AKP) spolu s novou ústavou. Viceprezident strany AKP Hayati Yazıcı navrhl duben 2007 jako datum pro referendum.

Úpravy ústavy[editovat | editovat zdroj]

Původní návrhy[editovat | editovat zdroj]

10. prosince 2016 AKP a MHP navrhla 21 ústavních dodatků a začala sbírat podpisy od poslanců za účelem zahájit parlamentní diskusi o zahájení referenda. Po této diskusi byly 3 z 21 návrhů staženo, 18 jich zůstalo. České shrnutí změn těchto 18 dodatků je níže.

Popis navržených úprav
Návrh # Článek Popis změny
1 Článek 9 Soud musí být nezávislý.
2 Článek 75 Počet poslanců je zvýšen z 550 na 600.
3 Článek 76 Věk požadovaný ke kandidatuře ve volbách je snížen z 25 na 18. Povinnost míti ukončenou povinnou vojenskou službu je zrušena. Kandidáti se vztahem k armádě budou nevolitelní.
4 Článek 77 Délka trvání poslaneckého mandátu je zvýšena ze čtyř na pět let. Parlamentní a prezidentské volby se budou konat stejný den každých pět let.
5 Článek 87 Funkcemi parlamentu je
  • Vytváření, měnění a rušení zákonů
  • Schvalování mezinárodních smluv
  • Diskuse, zvyšování anebo snižování státního rozpočtu a jeho schválení anebo zamítnutí na všeobecném shromáždění.
  • Zvolení 7 členů Nejvyšší rady soudců a státních zástupců
  • Užití další moci určené ústavou
5 Článek 89 Pro přehlasování prezidentského veta, parlament musí schválit stejný zákon absolutní většinou hlasů (301 hlasy).
6 Článek 98 Parlament může zkoumat činnost kabinetu a viceprezidenta pomocí parlamentního výzkumu, parlamentního vyšetřování, všeobecné diskuse a psaných otázek. Interpelace byly zrušeny a nahrazeny parlamentním vyšetřováním. Viceprezident musí odpovědět na psané otázky do 15 dnů.
7 Článek 101 Za účelem kandidování na pozici prezidenta je potřeba získat podporu jedné nebo více politických stran, kteří v předchozích parlamentních volbách získaly 5 % a více a sto tisíc hlasujících. Zvolený prezident již není nucen ukončit členství v politické straně, jestliže je nějaké členem.
8 Článek 104 Prezident se stává jak hlavou státu, tak hlavou vlády. Má pravomoc jmenovat a odvolat ministry a viceprezidenty. Prezident může vydat exekutivní dekret. Pokud parlament vytvoří zákon o témže tématu, jako prezident vydal exekutivní příkaz, dekret se stane neplatným, parlamentní zákon platným.
9 Článek 105 Parlament může navrhnout parlamentní vyšetřování absolutní většinou (301 hlasy). Následně je tento návrh 1 měsíc diskutován. Podle výsledků této diskuse může být zahájeno parlamentní vyšetřování po souhlasu tří pětin parlamentu (360 hlasy) (hlasování je tajné). Podle výsledků vyšetřování, parlament může obvinit prezidenta, pokud s tím souhlasí alespoň dvě třetiny poslanců (400).
10 Článek 106 Prezident může jmenovat jednoho nebo více viceprezidentů. Pokud se úřad prezidenta uvolní, poté musí být konány nové prezidentské volby, a to do 45 dnů. Pokud by se parlamentní volby měly konat za méně než rok, poté se budou konat ve stejný den, jako předčasné volby prezidenta. V opačném případě se zkracuje funkční období nového prezidenta do konce funkčního období parlamentu, poté se konají jak parlamentní, tak prezidentské volby. Toto zkrácené období se nepočítá do prezidentova limitu dvou funkčních období.

Parlamentní vyšetřování možných trestných činů spáchaných viceprezidenty a ministry může být zahájeno jen se souhlasem tří pětin poslanců. Po tomto vyšetření se může parlament dvoutřetinovou většinou rozhodnout viceprezidenta nebo ministry obvinit. Pokud jsou shledáni vinnými, pak je jediným trestem pozbytí úřadu. Pokud je současně poslancem, pozbývá i této funkce.

11 Článek 116 Prezident nebo tři pětiny parlamentu se mohou rozhodnout vyhlásit předčasné volby. V tomto případě se organizátor do voleb rozpouští.
12 Článek 119 Pravomoc prezidenta deklarovat stav ohrožení státu je nyní předmětem schválení parlamentem, aby tato deklarace vstoupila v platnost. Parlament dobu trvání tohoto stavu může zkrátit i prodloužit, anebo stav ohrožení státu vůbec nevyhlásit.
13 Článek 125 Úkony prezidenta jsou nyní předmětem soudního přezkoumávání.
13 Článek 142 Válečné soudy se ruší, pokud nejsou povolány k vyšetření činů vojáků za doby války.
13 Článek 146 Prezident v minulosti jmenoval jednoho soudce do vysokého vojenského soudu a jednoho do vysokého vojenského administrativního soudu. Jelikož jsou vojenské soudy rušeny, počet ústavních soudců se zredukoval z 15 na 17. Spolu s tím se snižuje počet soudců jmenovaných prezidentem z 12 na 14, přičemž parlament stále jmenuje tři.
14 Článek 159 Nejvyšší rada soudců a státních zástupců se přejmenovává na Radu soudců a státních zástupců. Počet členů této rady se snižuje z 22 na 13, ze kterých jsou 4 jmenováni prezidentem a 7 Velkým shromážděním (dalšími členy je z titulu funkce ministr spravedlnosti a jeho zástupce).
15 Článek 161 Prezident navrhne rozpočet Velkému shromáždění 75 dní před novým fiskálním rokem. Členové komise pro rozpočet v něm mohou činit změny, to se ovšem netýká poslanců. Pokud není rozpočet schválen, poté bude navržen dočasný rozpočet. Pokud ani tento dočasný rozpočet, použije se rozpočet předchozího roku se zvyšovacím poměrem loňského roku. [pozn. 1]
16 Několik článků Úprava několik článků spočívající hlavně v přenosu exekutivní moci kabinetu do rukou prezidenta.
16 Článek 123 Prezident získává moc vytvářet federální státy.
17 Dočasný článek 21 Nové prezidentské a všeobecné volby budou 3. listopadu 2019. Jestliže se Velké shromáždění rozhodne pro dřívější termín voleb, obě dvě se budou konat ten stejný den. Volby rady soudců a státních zástupců se uskuteční do 30 dnů od schválení tohoto zákona. Válečné soudy budou s účinností tohoto zákona zrušeny.
18 Platnost úprav 1 – 17 Úpravy 2, 4 a 7 se stanou účinnými po nových volbách, ostatní úpravy (s výjimkou dočasného článku 21) se stanou účinnými po složení prezidentské přísahy novým prezidentem. Tato úprava také ruší článek, který nutil zvolené prezidenty vzdát se po zvolení členství ve straně.

Také stanovuje, že tyto ústavní dodatky budou odhlasovány v referendu jako celek.

Parlamentní ústavní komise[editovat | editovat zdroj]

Po odsouhlasení 316 poslanci strany AKP, 21 navržených ústavních změn byly předloženy předsedovi Velkého národního shromáždění a následně předány Parlamentní ústavní komisi. Parlamentní ústavní komise v čele s poslancem strany AKP Mustafou Şentopem tyto návrhy začala zkoumat v prosinci roku 2016 (tedy dříve, než bylo původně plánované datum leden 2017). Ústavní komise se skládá z 25 členů, ze kterých 15 je z AKP, 5 z CHP, 3 z HDP a 2 pro MHP (strany si rozdělili křesla v komisi ve stejném poměru, jako jsou rozděleny poslanecké mandáty). Jelikož AKP má velkou majoritu v této komisi, média očekávala minimální množství překvapení v této fázi.

Ústavní komise má pravomoc upravit anebo zamítnout navržené změny ústavy předtím, než o nich hlasují všichni poslanci. Komise udělala několik minoritních změn v navržených změnách, mezi niž patřilo zvýšení počtu členů Nejvyšší rady soudců a státních zástupců z 12 na 13. Komise také zamítla 3 z 21 navržených změn, což zredukovalo jejich počet na 18. Mezi zamítnuté navržené změny patřila pátá změna vytvářející pozici náhradních poslanců, kteří měli zaujmout místa po poslancích, kterým předčasně skončil mandát, patnáctý návrh, který dával prezidentovi republiky pravomoc organizovat civilní služby a státní instituce pomocí exekutivních dekretů a čtrnáctý návrh, který prezidentovi dával pravomoc jmenovat vyšší úředníky.

Ústavní komise ukončila schvalovací proces dne 30. prosince 2016, přičemž 3 z 21 navržených změn zamítla.

Parlamentní hlasování[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení schvalovacího procesu v Ústavní komisi, schválené návrhy byly prezentovány parlamentu k ratifikaci. Změny ústavy vyžadují třípětinovou většinu k tomu, aby byly předány k finálnímu schválení v referendu. Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prohlásila, že i kdyby bylo dosaženo 367 hlasů, vláda změny neschválí bez ústavního referenda.

Parlament hlasoval o každém z 18 návrhů zvlášť ve dvou kolech. První kolo sloužilo jako indikátor, zda mají změny šanci získat dostatečnou podporu, přičemž všechny strany mohou navrhovat úpravy. Ve druhém kole pak již strany nejsou oprávněny podávat návrhy na změny. Počítány jsou pak výsledky jen druhého kola. Je třeba 330 hlasů pro schválení změn za podmínky úspěšného referenda anebo 367 hlasů pro schválení bez nutnosti referenda. Konečné hlasování o schválených změnách se konalo na konci druhého kola. Pokud by v tomto konečném hlasování nezískaly změny potřebných 330 hlasů, celý proces by byl ukončen.

Z celkového počtu 550 poslanců jich bylo 537 oprávněno hlasovat. 11 poslanců z HDP bylo zatčeno kvůli obvinění z terorismu, zbývající poslanci této strany po neúspěšném volání pro jejich propuštění hlasování bojkotovalo. Předseda parlamentu není oprávněn hlasovat kvůli svému předsednictvím, navíc byl v době hlasování hospitalizován, což znamená, že zastupující předseda ze strany AKP musel zasedání předsedat a tedy nemohl hlasovat sám.

Z těchto 537 poslanců oprávněných hlasovat jich bylo 315 členy AKP, 133 členy CHP, 39 členy MHP, 48 členy HDP a 2 byli nezávislí. Z 39 poslanců ze strany MHP jich 6 otevřeně prohlásilo, že budou hlasovat proti těmto úpravám, což snížilo celkový počet poslanců, od kterých se očekávalo, že budou hlasovat pro změny, na 348. 133 poslanců ze strany CHP a dva nezávislí hlasovali proti změnám, HDP hlasování bojkotovala.

Teoretické rozdělení hlasů podle stranických linií
Strana Vůdce Pozice strany Celkové množství poslanců Oprávněno volit Hlasující pro Hlasující proti Grafické zobrazení
AKP Strana spravedlnosti a rozvoje Binali Yıldırım Yes check.svg Ano 317 315 315 0 TBMM at January 2017.png
CHP Republikánská lidová strana Kemal Kılıçdaroğlu X mark.svg Ne 133 133 0 133
MHP Nacionálně činná strana Devlet Bahçeli Yes check.svg Ano 39 39 33 6
HDP Lidově demokratická strana Selahattin Demirtaş / Figen Yüksekdağ X mark.svg Ne 59 48
Bojkotující
Nezávislí X mark.svg Ne (oba) 2 2 0 2 Poslanci podle členství ve stranách. Černá barva označuje poslance neoprávněné hlasovat.
Celkem 550 537 348 141 Yes check.svg Referendum

Parlamentní hlasování o změnách začalo 9. ledna, přičemž první kolo hlasování bylo ukončeno 15. ledna. Opoziční politici kritizovali uspěchané hlasování, přičemž se hlasovalo o čtyřech až pěti návrzích denně bez přerušení.

Výsledky hlasování[editovat | editovat zdroj]

Návrh Téma První kolo Druhé kolo Výsledky
Účastnící se poslanci Pro Proti Jiní Účastnící se poslanci Pro Proti Jiní
Zahájení hlasovacího procesu 480 338 134 3
1 Neutralita soudu 484 347 132 5 486 345 140 1 Yes check.svg
2 Zvýšení počtu poslanců z 550 na 600 480 343 133 3 485 342 139 4 Yes check.svg
3 Způsobilost k parlamentní kandidatuře 485 341 139 5 486 342 137 6 Yes check.svg
4 Prezidentské a parlamentní volby každých pět let 486 343 139 4 486 342 138 6 Yes check.svg
5 Pravomoci parlamentu 354 343 7 4 486 342 140 4 Yes check.svg
6 Auditní orgány parlamentu 483 343 137 3 485 342 138 5 Yes check.svg
7 Volby prezidenta 482 340 136 6 484 340 136 8 Yes check.svg
8 Povinnosti prezidenta 481 340 135 6 483 339 138 6 Yes check.svg
9 Trestní odpovědnost prezidenta 485 343 137 5 483 341 137 5 Yes check.svg
10 Vice-prezidenti a ministři 483 343 135 5 481 340 136 5 Yes check.svg
11 Obnovení voleb 483 341 134 8 481 342 135 4 Yes check.svg
12 Nouzový stav 482 344 133 5 484 342 138 4 Yes check.svg
13 Zrušení válečných soudů 482 343 133 6 484 343 136 5 Yes check.svg
14 Vysoká rada soudců a státních zástupců 483 341 133 9 487 342 139 6 Yes check.svg
15 Regulace rozpočtu 483 341 134 8 486 342 141 3 Yes check.svg
16 Přizpůsobení ostatních článků 482 341 134 7 486 342 141 3 Yes check.svg
17 Dočasný článek o přechodu na nový systém 484 342 135 7 485 341 139 5 Yes check.svg
18 Prezident může být členem strany & účinnost změn 481 344 131 6 488 343 142 3 Yes check.svg
Konečné schválení schválených změn (330 pro referendum, 367 for přímou implementaci) 488 339 142 7 Yes check.svg

Názorové průzkumy[editovat | editovat zdroj]

Celostátní[editovat zdroj]

Datum Dotazující se organizace Velikost vzorku Včetně nerozhodnutých voličů Pouze hlasy pro a proti
Pro Proti Nerozhodnutí Pro Proti
3. února 2015 MetroPoll 34,3 42,2 23,5 44,8 55,2
23. února 2015 Gezici 3 840 23,2 76,8 23,2 76,8
18. května 2015 Gezici 4 860 23,8 76,2 23,8 76,2
1. ledna 2016 GENAR 4 900 55,0 40,8 4,2 57,4 42,6
27. ledna – 3. února 2016 ORC 8 329 56,1 43,9 56,1 43,9
12. února 2016 İVEM 60,0 31,0 9,0 65,9 34,1
2.–6. března 2016 ORC 4 176 57,0 43,0 57,0 43,0
19. dubna 2016 Gezici 55,2 35,5 9,3 60,9 39,1
25. dubna 2016 AKAM 1 214 35,0 45,7 19,3 43,4 56,6
25.–29. dubna 2016 MAK 5 500 57,0 33,0 10,0 63,3 36,7
5.–6. května 2016 ORC 1 265 58,4 41,6 58,4 41,6
30. května 2016 Optibřezna 1 508 49,3 41,6 9,1 54,2 45,8
1. června 2016 MetroPoll 1 200 41,9 47,5 10,5 46,9 53,1
5.–12. června 2016 ORC 2 240 58,9 41,1 58,9 41,1
15.–16. července 2016 Pokus o vojenský převrat v Turecku 2016
11.–12. října 2016 Premiér Binali Yıldırım akceptoval výzvy strany MHP, aby AKP předala své návrhy parlamentu[1]
10.–16. října 2016 ORC 21 980 55,9 36,2 7,9 60,7 39,3
31. října 2016 AKP prezentovala své návrhy ústavních změn MHP, byla zahájena jednání mezi stranami[2]
15.–17. listopadu 2016 Andy-AR 1 516 47,1 41,3 8,5 53,3 46,7
26.–27. listopadu 2016 A&G 3 010 45,7 41,6 12,7 52,4 47,6
30. listopadu 2016 MetroPoll 49,0 51,0 - 43,3 56,7
25. listopadu – 3. prosince 2016 Gezici 42,0 58,0 42,0 58,0
21. listopadu – 6. prosince 2016 İVEM 3 650 50,0 39,0 11,0 56,2 43,8
1.–8. prosince 2016 AKP a MHP se shodly na konceptu ústavních změn a předaly je parlamentu ke konzultaci[3][4]
15. prosince 2016 ORC 2 450 61,0 39,0 61,0 39,0
7.–16. prosince 2016 KHAS 1 000 36,9 42,2 20,9 46,6 53,4
1.–25. prosince 2016 Sonar 5 000 42,3 44,6 13,1 48,7 51,3
3.–10. ledna 2017 Optibřezna 2 043 46,3 40,0 13,7 53,6 46,4
1.–11. ledna 2017 ORC 2 340 62,0 38,0 62,0 38,0
11.–17. ledna 2017 AKAM 2 240 42,4 57,6 42,4 57,6
6.–19. ledna 2017 MetroPoll 2 000 42,4 44,0 13,6 49,1 50,9
21. ledna 2017 Parlament schválil 18 navržených změn
26. ledna 2017 Gezici 41,8 58,2 41,8 58,2
24.–29. ledna 2017 Konsensus 1 499 44,2 41,1 14,7 51,8 48,2
30. ledna 2017 GENAR 55,0 45,0 55,0 45,0
26. ledna – 1. února 2017 MAK 5 400 52,0 35,0 13,0 59,8 40,2
4.–5. února 2017 Gezici 2 860 43,7 45,7 10,6 48,9 51,1
8. února 2017 CHP 41,0 48,0 11,0 46,1 53,9
9. února 2017 Sonar 43,0 40,0 17,0 51,8 48,2
10. února 2017 Prezident schválil referendum
10.–18. února 2017 THEMİS 1 985 36,2 49,3 14,5 42,4 57,6
16.–19. února 2017 NET 3 535 43,8 45,8 10,4 48,9 51,1
16.–21. února 2017 AKAM 4 060 34,9 45,2 19,9 43,6 56,4
1. března 2017 Prezident Recep Tayyip Erdoğan údajně žádal provládní výzkumníky, aby do konce března přestali organizovat výzkumy[5]
25. února – 2. března 2017 MAK 5 400 53,0 37,0 10,0 58,9 41,1
1.–7. března 2017 ORC 3 140 51,6 38,7 9,7 57,2 42,8
3.–9. března 2017 AKAM 8 120 35,6 48,2 16,2 42,4 57,6
12. března 2017 Začala diplomatická krize mezi Tureckem a Nizozemskem
6.–13. března 2017 Politic's 2 753 46,2 36,9 16,9 55,7 44,3
10.–15. března 2017 CHP 5 000 40,2 54,8 5,0 42,3 57,7
8.–15. března 2017 Times 2 000 42,3 51,7 6,0 44,3 55,7
17. března 2017 CHP 42,0 46,0 12,0 47,7 52,3
17. března 2017 Gezici 43,5 45,5 11,0 48,9 51,1
18.–22. března 2017 AKAM 2 032 37,0 46,2 16,8 44,5 55,5
10.–24. března 2017 Sonar [pozn. 2] 5 000 43,34 43,30 13,36 48,8 51,2
27. března 2017 Zahájení voleb pro zahraniční občany Turecka
27. března 2017 Konsensus 1 555 43,1 45,2 11,8 48,8 51,2
24.–27. března 2017 ORC 2 740 55,4 44,6 55,4 44,6
28.–30. března 2017 Qriously 3 418 43,6 27,4 29,0 61,4 38,6
15. března–2. dubna 2017 CHP 4 681 33,2 43,0 22,7 43,6 56,4
1.–2. dubna 2017 Gezici 53,3 46,7 53,3 46,7
1.–4. dubna 2017 NET 2 700 45,9 47,3 6,8 49,2 50,8
4.–6. dubna 2017 Qriously 2 593 43,5 31,1 25,4 58,3 41,7
1.–8. dubna 2017 THEMİS 600 41,7 47,3 11,0 46,9 53,1
2.–8. dubna 2017 Konsensus 2 000 49,0 46,7 4,3 51,2 48,8
9. dubna 2017 Skončilo hlasování pro turecké občany v zahraničí
8.–9. dubna 2017 Gezici 1 399 46,6 43,5 9,9 51,3 48,7
5.–10. dubna 2017 ANAR 4 189 52,0 48,0 52,0 48,0
5.–10. dubna 2017 MAK 5 500 54,6 41,4 4,0 56,5 43,5
5.–10. dubna 2017 AKAM 8 160 39,3 45,7 15,0 46,2 53,8
7.–10. dubna 2017 KONDA 3 462 46,9 44,1 9,0 51,5 48,5
8.–12. dubna 2017 THEMİS 46,1 53,9 46,1 53,9
8.–13. dubna 2017 A&G 6 048 52,9 34,1 13,0 60,8 39,2
11.–13. dubna 2017 Qriously  ? 44,1 30,6 25,3 59,0 41,0
11.–13. dubna 2017 ORC 3 980 59,4 40,6 59,4 40,6
16. dubna Celostátní výsledky 51,2 8,8 51,2 48,8

Zahraniční[editovat zdroj]

Datum Dotazující se organizace Velikost vzorku Včetně nerozhodnutých voličů Pouze hlasy pro a proti
Pro Proti Nerozhodnutí Pro Proti
27. března–9. dubna 2017 Zahájení voleb pro zahraniční občany Turecka
10. dubna 2017 MAK Exit poll 62,0 38,0 62,0 38,8

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Celkové výsledky[editovat zdroj]

Volba Celostátní hlasy % Zahraniční hlasy % Celní hlasy % Celkem %
AnoAno Pro 24 325 817 51,23 831 208 59,46 52 961 54,17 25 157 025 51,41
NeNe Proti 23 201 726 48,77 575 365 40,54 44 816 45,83 23 777 091 48,59
Platné hlasy
47 527 543 98,25 1 308 796 97 777 48 934 116
Neplatné/prázdné hlasy
847 393 1,75 16 892 762 865 047
Účastnící se
48 374 936
87,45
85,10
Registrovaní voliči
55 319 567
58 520 222
Zdroj: NTV Yeni Şafak (neoficiální výsledky)

Výsledky podle provincie[editovat zdroj]

Provincie Registrovaných voličů Hlasujících Platných hlasů Neplatných hlasů Pro Pro (%) Proti Proti (%) Účastnících se (%)
Adana 535 714 41,81 % 745 494 58,19 %
Adıyaman 230 176 69,76 % 99 781 30,24 %
Afyonkarahisar 281 392 64,56 % 154 462 35,44 %
Ağrı 87 257 43,08 % 115 271 56,92 %
Aksaray 162 862 75,49 % 52 884 24,51 %
Amasya 121 360 56,26 % 94 367 43,74 %
Ankara 1 668 565 48,85 % 1 747 132 51,15 %
Antalya 574 421 40,92 % 829 415 59,08 %
Ardahan 23 455 44,27 % 29 529 55,73 %
Artvin 49 974 46,93 % 56 504 53,07 %
Aydın 245 191 35,70 % 441 696 64,30 %
Balıkesir 368 741 45,50 % 441 598 54,50 %
Bartın 67 744 56,03 % 53 160 43,97 %
Batman 96 139 36,35 % 168 376 63,65 %
Bayburt 37 629 81,70 % 8 431 18,30 %
Bilecik 65 867 48,86 % 68 954 51,14 %
Bingöl 95 987 72,57 % 36 273 27,43 %
Bitlis 87 852 59,35 % 60 170 40,65 %
Bolu 120 685 62,26 % 73 162 37,74 %
Burdur 87 451 51,75 % 81 550 48,25 %
Bursa 987 904 53,21 % 868 788 46,79 %
Çanakkale 139 974 39,54 % 213 991 60,46 %
Çankırı 79 760 73,35 % 28 980 26,65 %
Çorum 219 394 64,49 % 120 814 35,51 %
Denizli 289 984 44,53 % 361 198 55,47 %
Diyarbakır 251 733 32,41 % 525 089 67,59 %
Düzce 164 122 70,56 % 68 476 29,44 %
Edirne 78 907 29,51 % 188 513 70,49 %
Elazığ 240 774 71,79 % 94 620 28,81 %
Erzincan 80 903 60,50 % 52 816 39,50 %
Erzurum 300 589 74,48 % 103 007 25,52 %
Eskişehir 236 994 42,43 % 321 623 57,57 %
Gaziantep 603 954 62,45 % 363 136 37,55 %
Giresun 164 567 61,66 % 102 329 38,34 %
Gümüşhane 54 601 75,16 % 18 050 24,84 %
Hakkâri 41 104 32,42 % 85 689 67,58 %
Hatay 401 405 45,65 % 477 978 54,35 %
Iğdır 30 817 34,80 % 57 736 65,20 %
Isparta 148 917 56,04 % 116 809 43,96 %
Istanbul 4 479 272 48,65 % 4 728 318 51,35 %
İzmir 870 658 31,20 % 1 919 745 68,80 %
Kahramanmaraş 458 349 73,96 % 161 395 26,04 %
Karabük 88 969 60,68 % 57 646 39,32 %
Karaman 94 289 63,85 % 53 386 36,15 %
Kars 70 920 50,98 % 68 189 49,02 %
Kastamonu 147 530 64,82 % 80 078 35,18 %
Kayseri 557 397 67,76 % 265 239 32,24 %
Kilis 44 461 64,09 % 24 912 35,91 %
Kırıkkale 103 784 62,42 % 62 478 37,58 %
Kırklareli 68 552 26,87 % 170 574 71,33 %
Kırşehir 72 363 53,25 % 63 520 46,75 %
Kocaeli 650 336 56,69 % 496 925 43,31 %
Konya 928 602 72,88 % 345 610 27,12 %
Kütahya 261 275 70,31 % 110 314 29,69 %
Malatya 323 638 69,57 % 141 539 30,43 %
Manisa 417 386 45,67 % 496 622 54,33 %
Mardin 149 733 40,98 % 215 653 59,02 %
Mersin 387 611 35,98 % 689 748 64,02 %
Muğla 184 507 30,70 % 416 584 69,30 %
Muş 87 314 50,56 % 85 370 49,44 %
Nevşehir 117 548 65,59 % 61 663 34,41 %
Niğde 118 141 59,80 % 79 427 40,20 %
Ordu 275 328 61,89 % 169 544 38,11 %
Osmaniye 169 918 57,84 % 123 860 42,16 %
Rize 155 028 75,55 % 50 158 24,45 %
Sakarya 413 078 68,06 % 193 897 31,94 %
Samsun 507 303 63,55 % 290 932 36,45 %
Şanlıurfa 599 073 70,82 % 246 835 29,18 %
Siirt 69 121 47,81 % 74 365 52,19 %
Sinop 73 324 57,75 % 53 651 42,25 %
Şırnak 58 607 28,30 % 148 482 71,70 %
Sivas 262 404 71,28 % 105 730 28,72 %
Tekirdağ 242 247 38,91 % 380 348 61,09 %
Tokat 226 835 63,18 % 132 188 36,82 %
Trabzon 316 308 66,45 % 159 681 33,55 %
Tunceli 9 859 19,59 % 40 478 80,41 %
Uşak 109 263 47,3 % 123 053 52,97 %
Van 193 584 42,72 % 259 575 57,28 %
Yalova 71 929 49,73 % 72 708 50,27 %
Yozgat 179 911 74,27 % 62 338 25,73 %
Zonguldak 186 197 49,35 % 191 117 50,65 %
Celostátní výsledky 58 366 647 49 799 163 48 934 116 865,047 25,157,025 51.41 % 23 777 091 48,59 % 85,32 %

Výsledky ze zahraničí[editovat zdroj]

Země Pro Pro (%) Proti Proti (%)
Albánie 153 41,80 % 213 58,20 %
Alžírsko 356 43,00 % 472 57,00 %
Austrálie 5 960 41,82 % 8,290 58,18 %
Rakousko 38 215 73,23 % 13 972 26,77 %
Ázerbájdžán 1 024 38,31 % 1 649 61,69 %
Bahrajn 69 13,56 % 440 86,44 %
Belgie 54 083 74,98 % 18 044 25,02 %
Bosna a Hercegovina 750 61,83 % 463 38,17 %
Bulharsko 365 28,65 % 909 71,35 %
Kanada 3 247 27,92 % 8 384 72,08 %
Čína 213 23,77 % 683 76,23 %
Česko 73 12,54 % 509 87,46 %
Dánsko 6 604 60,63 % 4 288 39,37 %
Egypt 259 59,00 % 180 41,00 %
Finsko 558 28,45 % 1 403 71,55 %
Francie 91 266 64,85 % 49 475 35,15 %
Gruzie 285 40,66 % 416 59,34 %
Německo 412 149 63,07 % 241 353 36,93 %
Řecko 176 22,62 % 602 77,38 %
Maďarsko 232 25,75 % 669 74,25 %
Írán 121 45,32 % 146 54,68 %
Irák 119 34,59 % 225 65,41 %
Irsko 173 19,93 % 695 80,07 %
Izrael 284 43,43 % 370 56,57 %
Itálie 2 135 37,94 % 3 492 62,06 %
Japonsko 416 36,11 % 736 63,89 %
Jordán 349 75,87 % 111 24,13 %
Kazachstán 636 41,41 % 900 58,59 %
Kosovo 404 57,14 % 303 42,86 %
Kuvajt 191 23,38 % 626 76,62 %
Kyrgyzstán 499 57,36 % 371 42,64 %
Libanon 1 058 93,88 % 69 6,12 %
Lucembursko 5 987 62,86 % 3 538 37,14 %
Makedonie 618 57,97 % 448 42,03 %
Nizozemsko 82 672 70,94 % 33 871 29,06 %
Nový Zéland 32 17,68 % 149 82,32 %
Severní Kypr 19 225 45,18 % 23 324 54,82 %
Norsko 2 193 57,20 % 1 641 42,80 %
Omán 138 24,04 % 436 75,96 %
Polsko 302 25,61 % 877 74,39 %
Katar 241 18,89 % 1,035 81,11 %
Rumunsko 824 44,64 % 1,022 55,36 %
Rusko 833 26,02 % 2 368 73,98 %
Saudská Arábie 4 475 55,06 % 3 653 44,94 %
Singapur 284 44,31 % 357 55,69 %
Severní Afrika 126 36,84 % 216 63,16 %
Španělsko 172 13,32 % 1 119 86,68 %
Súdán 240 65,93 % 124 34,07 %
Švédsko 4 367 47,09 % 4 902 52,91 %
Švýcarsko 19 181 38,08 % 31 193 61,92 %
Thajsko 27 12,92 % 182 87,02 %
Turkmenistán 510 43,74 % 656 56,26 %
Ukrajina 341 35,74 % 613 64,26 %
Spojené arabské emiráty 395 13,31 % 2,572 86,69 %
Spojené království 7 177 20,26 % 28 247 79,79 %
Spojené státy americké 5 296 16,20 % 27 397 83,80 %
Uzbekistán 169 53,65 % 146 46,35 %
Hraniční přechody 52 961 54,17 % 44 816 45,83 %
Zahraniční výsledky 831 208 59,09 % 575 365 40,91 %

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zvyšovací poměr je definován ministrem financí a určuje změny daní a poplatků určených absolutním číslem.
  2. Průzkumná společnost dospěla k závěru, že ačkoliv v hlasování zvítězila možnost „Pro“, existují někteří voliči Proti, kteří se ze strachu vyjádřili jinak anebo nevyjádřili vůbec, což vedlo k závěru, že vlastně zvítězili voliči Proti 51,2 %.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Turkish constitutional referendum, 2017 na anglické Wikipedii.

  1. Başbakan: Bahçeli'nin referandum teklifini kabul ediyoruz; başkanlık için derhal adım atacağız, kararı millet verecek! - Politika [online]. T24, [cit. 2017-02-28]. [1]. (anglicky) 
  2. AKP'nin MHP'ye götüreceği başkanlık teklifi belli oldu [online]. 2016-10-31, [cit. 2017-02-28]. [2]. (anglicky) 
  3. Başkanlık sistemi haftaya meclise geliyor - TÜRKİYE - DW.COM - 01.12.2016 [online]. 2016-12-02, [cit. 2017-04-16]. [3]. (anglicky) 
  4. AKP ve MHP Anayasa metninde uzlaştı... Uzmanlar uyarıyor: 15 Temmuz anayasası - Cumhuriyet Siyaset Haberleri [online]. 2016-12-08, [cit. 2017-02-28]. [4]. (anglicky) 
  5. Erdoğan'dan şirketlere 'anket' talimatı: 'Durdurun' [online]. . [5]. (anglicky)