Systém sdílení kol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bixi v kanadském Montrealu
Budapešt
Mexico

Systém sdílení kol (v češtině také bikesharing) je systém půjčování jízdních kol, které si lze na jednom místě půjčit a na jiném vrátit. Nejčastěji se počítá s půjčováním kol ve městě pro dopravu na krátkou vzdálenost, respektive na krátký čas, existují ale i systémy regionální pro turistiku.

Mnoho systémů pro sdílení kol umožňuje lidem půjčit si kolo ze stojanů („doku“) a vrátit jej v jiném stojanu, který patří do stejného systému. Stojany jsou speciální v tom, že kolo uzamknou a elektronicky/počítačem uvolní. Uživatel zadá platební či přihlašovací údaje a počítač odemkne kolo. Uživatel vrací kolo tak, že jej umístí do stojanu, který je uzamkne na místě. Další a novější systémy jsou bez pevných stojanů.

Systém může využívat volně stojící a místem neomezovaná jízdní kola, která je možné půjčovat si a odkládat bez omezení (tzv. free-floatingový systém), dále systém virtuálních stojanů omezující prostor pro kola například do přesně vymezeného úseku ulice, systém automatických fyzických stanovišť – např. stojanů pro kola nebo síť půjčoven s obsluhou.

Provozovatelem může být samo město či region prostřednictvím své sítě veřejné dopravy či odděleně od ní, soukromá společnost provozující veřejnosti otevřený systém nebo může být systém provozován soukromou společností pro interní účely.

Přestože původně byla v rámci systémů zahrnuta pouze obyčejná jízdní kola, postupně došlo k rozšíření i o další typy mikromobilityelektrokola, elektrické koloběžky nebo autům podobná čtyřkolá vozítka. V některých případech pak dochází i k integraci se systémem sdílení automobilů a (elektrických) motocyklů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Systémy veřejných kol mají své kořeny v polovině 20. století v Evropě a jsou na vzestupu ve 21. století už v celém světě. Lze vymezit několik vývojových generací, které se všechny objevily v Evropě, Americe i Asii (uvedeny pouze evropské příklady):[1]

1. generace – veřejná kola[editovat | editovat zdroj]

Byla pořízena běžná kola městského typu jednotné barvy a dána k dispozici ve veřejném prostoru. Systém se potýkal s krádežemi a vandalismem.

  • 1965 v Amsterodamu, Bílá kola (Witte fiets) – spojeno s hnutím Provo
  • 1974 ve francouzském La Rochelle, Žlutá kola (Vélos Jaunes)
  • 1993 v anglické Cambridge, Zelená kola (Green Bikes)

2. generace – kola na mince[editovat | editovat zdroj]

Kola byla speciálně navržena do městského prostředí se zvýšenou odolností, měla reklamní plochy. Půjčovala se ze stanic podobně jako nákupní vozíky na mince z půjčovní stanice a provoz byl možný pouze ve vyhrazené části města pod hrozbou pokuty policie. Systém však přesto vykazoval krádeže a vandalismus.[2][3]

3. generace – automatizované systémy[editovat | editovat zdroj]

Kolo je k dispozici po identifikaci elektronickou kartou ve stanici, kolo má čip.

  • 1996 v anglickém Portmouthu (Bikeabout), pilotní projekt univerzitní půjčovny kol na magnetické karty, ukončen 1998[4]
  • 1998 ve francouzském Rennes (Vélo à la carte), provozovaný reklamní společností Clear Channel France
  • 2005 ve francouzském Lyonu (Vélo'v), provozovaný reklamní společností JCDecaux

4. generace – satelitní navigace, internet a mobilní telefon[editovat | editovat zdroj]

On-line diagnostika kol i stanic. Kolo má palubní počítač a satelitní navigaci a mobilní komunikátor, dobíjí z dynama. Stanice má také mobilní komunikátor a solární zdroj elektřiny, nevyžaduje složité napojení na elektrickou síť. V některých systémech je možno je zanechat zamčené mimo stanici a jako volné ho lze najít přes mapu v mobilním zařízení či počítači.

Bezstanicové systémy[editovat | editovat zdroj]

Lze také systém chytrých stanic zcela opustit a technologii umístit výhradně na kolo. Touto cestou se vydává stále větší počet nově vznikajících bieksharingových systémů. Zásadní výhodou je radikální snížení nákladů na část provozu díky eliminaci nutnosti budování a údržby pevných stanic a současně možnost lépe vykrývat reálnou poptávku. Absence místa určeného k odkládání může být především v městech s málo rozvinutou infrastrukturou pro cyklisty problémem díky problematickému parkování kol na nevhodných místech, případně odpor obyvatel k "nekontrolované privatizaci" veřejného prostoru. Vedle úplné absence stanic je možné i kompromisní řešení "virtuálních stojanů" bez fyzické podoby vyznačujících pouze v mapové aplikaci místa určená k odkládání kol. Variantně může být ve vymezeném prostoru umístěn i levný stojan systému nevybavený vlastní technologií.

Koncepce a ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Provozovatel systému[editovat | editovat zdroj]

Provozovateli městských systémů jsou v některých případech organizace přímo kontrolované velkými městy, které je zahrnují do systému městské hromadné dopravy coby doplňkové řešení zejména pro dopravní obslužnost v centrech měst. Sdílení kol má přispět k jejich atraktivnosti městotvornými vlastnosti: pohyb blízký chůzi, snížení záboru prostoru oproti motorové dopravě a pozitivní ekologické faktory jako nulové znečištění hlukem i zplodinami, zlepšení fyzické kondice uživatelů a také zvýšení bezpečnosti provozu a snížení nehodovosti. Zhruba od roku 2015 se začaly ve větší míře rozvíjet systémy provozované soukromými subjekty. Tento typ bikesharingu se v první fázi uchytil především v Číně, odkud následně někteří z mnoha provozovatelů začali expandovat do dalších částí světa. To se týká například společnosti Ofo. Lokální systémy bikesharingu se pak začaly rozvíjet v Evropě, Spojených státech či Jižní Americe. V některých případech pak došlo i k expanzi mimo původní kontinent - jako v případě společnosti Lime a její expanze do některých evropských měst.

Principy fungování[editovat | editovat zdroj]

Princip veřejného kola je založen na myšlence, že pro část uživatelů je výhodné jízdní kolo nevlastnit, ale používat. Modelovým uživatelem je pak:

  • obyvatel vnitřního města, který kolo nemá, protože v bytě se obtížně skladuje a udržuje
  • obyvatel z okolí, který přijel do centra bez kola
  • turista, který přijel bez kola a chce si prohlédnout město

Optimalizace stanicových systémů[editovat | editovat zdroj]

Z toho se také odvíjí způsob optimalizace pokrytí daného území, tedy počtu a rozmístění stanic s patřičným počtem volných zámků a kol. Vzdálenosti jednotlivých stanic jsou většinou v rozmezí od 200 do 400 m v centru až po 700 – 1000 m na okrajích měst. Každý model je individuální v rozmístění a počtu půjčoven i designu díky místním podmínkám i rozdílné infrastruktuře, pokrytí MHD. Společná pro všechny typy systémů je však potřeba zabezpečení všech součástí systému proti krádežím a vandalismu.

Cena investice je podle OBIS 2011 na jedno kolo asi 2500-3000 EUR[5]. V roce 2013 společnosti SocialBikes (Spojené státy americké) a Homeport (Česká republika) deklarovaly cenu investice okolo 1000 EUR/kolo. Samotný provoz v hodnotě cca 10 % ceny investice ročně je ztrátový a proto dotovaný.[6]

Roční poplatek za použití ve srovnání s MHD[editovat | editovat zdroj]

Srovnání poplatků z několika systémů v Evropě a jednoho z USA (z roku 2017) ukazuje, že poplatek pro uživatele za roční přístup do bikesharingového systému dosahuje přibližně 10% ceny ročního kupónu na MHD.

Stát Město MHD Sdílení kol Sdíl. kol vs. MHD
Velká Británie Liverpool 637 £[7] 55 £[8] 8,63%
Velká Británie Londýn 1320 £[9] 90 £[10] 6,82%
Velká Británie Oxford 440 £[11] 26 £[12] 5,91%
Francie Paříž 840 €[13] 29 €[14] 3,45%
Francie Lyon 288 €[15] 25 €[16] 8,68%
Polsko Wroclaw 86 zł[17] 10 zł[18] 11,63%
USA New York 1392 $[19] 155 $[20] 11,14%

Možnosti financování[editovat | editovat zdroj]

  • veřejné – z městského rozpočtu nebo dotace (např. EU CIVITAS)[21]
  • soukromé (placeno formou partnerství veřejného a soukromého sektoru)
    • protislužba – reklamní společnosti zřídí a provozují službu za poskytnutí městského prostoru pro reklamy (JCDecaux, Clear Channel France)
    • sponzor – jako dar pro investici (např. Moskevská banka sponzorovala 2013 "СитиБайк")[22]

Typy vozidel[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé systémy pracují s rozdílným přístupem k výběru vozidel, který vychází ze zvoleného základního typu fungování (stanicový/bezstanicový/...), z místních podmínek v daném městě (vliv počasí, kopcovitost, typy dlažby, kvalita infrastruktury), z cílové skupiny (příjem, sociální status), z očekávané konkurence (jiné systémy, automobilová doprava, MHD) az dalších faktorů. Příkladem značné různorodosti přístupů je odlišnost mezi luxusními (nicméně dražšími a těžšími) elektrokoly využívanými švýcarskou společností Smide a původním principem recyklace starých darovaných jízdních kol, s nímž pracovaly zpočátku pražská Rekola.

Bikesharingové systémy ve světě[editovat | editovat zdroj]

V současnosti na světě existují tisíce měst, v nichž operují přinejmenším stovky různých provozovatelů bikesharingových systémů. Existují jak místní provozovatelé omezení na určité město (často zřizovaní či propojení s místní správou), region či stát, tak také provozovatelé působící ve více státech či na více kontinentech. Jeden provozovatel může přitom v různých městech pracovat s odlišným portfoliem typů dopravních prostředků - zatímco v určitém měste nabízí mechanická jízdní kola a elektrokola, v dalším městě má pouze mechanická kola, či naopak provozuje elektrické koloběžky.

Systémy jsou zařazeny primárně dle země původu, dodatečně u některých mohlo dojít k dalšímu rozšíření.

Sdílení kol v Česku[editovat | editovat zdroj]

Provozovatelé bikesharingu[editovat | editovat zdroj]

V České republice funguje mnoho provozovatelů bikesharingových systémů, každý provozovatel má jiný systém fungování a je zaměřený na jinou cílovou skupinu. Největší dva bikesharingy jsou k roku 2021 česká Rekola a pobočka německého Nextbike. Rekola provozují téměř 2000 kol v 5 českých městech, Nextbike provozuje téměř 5000 kol v 21 českých městech. Dále zde České dráhy provozují svůj systém ČD Bike určený pro turisty.

Nextbike[editovat | editovat zdroj]

Nextbike je německá firma, která vyvíjí a provozuje veřejné systémy sdílení jízdních kol, tzv. bikesharing. K roku 2020 provozuje desetitisíce jízdních kol ve více než 200 městech, nacházejících se ve 26 zemích. Od roku 2019 funguje nextbike i v Česku, bikesharing zde provozuje licenční partner Nextbike Czech Republic. Ke květnu 2021 nextbike působí ve 21 českých městech (Beroun, Brno, Frýdek-Místek, Havířov, Hlučín, Hradec Králové, Kladno, Krnov, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Olomouc, Opava, Ostrava, Pardubice, Písek, Praha, Prostějov, Rychnovsko, Říčany, Uherské Hradiště, Zlín). V České republice firma provozuje jak mechanická kola, tak elektrokola (Beroun, Zlín, Mladá Boleslav). Půjčení kol probíhá skrz mobilní aplikaci či zavoláním na zákaznickou linku.

ČD Bike (České dráhy)[editovat | editovat zdroj]

Poutač půjčovny jízdních kol ČD ve Veselí nad Lužnicí

České dráhy a.s. provozují turistické půjčovny ČD Bike od 1. dubna do 31. října na území ČR. První stanice fungují od roku 2003.[24] Jízdní kola si je možno vypůjčit ve vybraných železničních stanicích, který bylo k březnu 2020 celkem 75.[25]

Kola nemají zvláštní design půjčovny, jde o běžná levnější kola dostupná na trhu. Vypůjčená kola je možno vlaky Českých drah na vybraných tratích přepravovat zdarma včetně bezplatné služby úschovy jízdních kol ve vybraných stanicích. Cena denního půjčovného v roce 2020, bez slevy na normální kolo pro dospělého, byla 220 Kč.[25]

V dubnu 2003 otevřely první dvě půjčovny v Jičíně a v Turnově.[24] V roce 2006 byly půjčovny ve 24 stanicích v různých oblastech a služba byla zahrnuta pod značku ČD Bike komplexních služeb pro cykloturisty.[26][27] V osvědčených oblastech se služba ještě výrazně rozšířila,[28] z některých oblastí (Plzeň, Podkrušnohoří) se však naopak projekt stáhl.[29] V roce 2009 se síť rozšiřovala zejména v Jižních Čechách, přičemž v Českém Krumlově a Lipně nad Vltavou jsou do systému ČD zapojeny soukromé subjekty.[30] V roce 2013 je zapojeno 80 železničních stanic v 9 krajích ČR, největší podíl má Jihočeský, Vysočina a Pardubický kraj.[31] V roce 2014 projekt ČD fungoval se 75 stanicemi.[32] V roce 2016 bylo zapojeno 100 železničních stanic v 13 krajích ČR, největší podíl měl Jihočeský, Vysočina a Pardubický kraj,[31] v roce 2020 75 stanic.

Homeport[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Homeport.

Česká firma Homeport s.r.o. je dodavatelem bikesharingových systémů. K roku 2019 měl své systémy v mnoha zemích světa, například ve Spojeném království, Francii, Polsku, Saúdské Arábii, Gibraltaru a v roce 2019 provozovala také systém elektrokol Freebike v Praze.[33] Na území České republiky se firma stala prvním provozovatelem bikesharingového systému (původně systém Yello).

Rekola[editovat | editovat zdroj]


Podrobnější informace naleznete v článku Rekola.

Rekola je projekt bezstanicového sdílení kol, který začal fungovat v roce 2014. Spolek byl prvním subjektem, který provozoval bikesharing v České republice ve více než jednom městě. K roku 2018 fungoval v osmi českých městech (Brno, České Budějovice, Ostrava, Olomouc, Frýdek-Místek, Teplice[34] a Praha).[34] Předtím byl provoz v několika městech ukončen, například v Pardubicích, Hradci Králové[35], Liberci a na Kladně. V Liberci dříve město plánovalo i provoz elektrokol, které společnost nabízí. Kvůli ceně ale město od projektu odstoupilo.[36] Půjčování funguje pomocí mobilní aplikace, SMS či pomocí webových stránek.

Ofo[editovat | editovat zdroj]

Ofo je projekt bezstanicového sdílení kol z Číny, byl ve zkušebním provozu v Praze od října 2017, [37] po několika měsících ale skončil a firma Ofo se už do Prahy nevrátila. Firma nakonec zbankrotovala i celosvětově a dosud je tak dlužníkem i výrobcům samotných kol[38].

Lime[editovat | editovat zdroj]

Kolo společnosti Lime/Jump v Praze

V roce 2019 fungovala společnost Lime v Praze pouze jako provozovatel elektrických koloběžek. K ukončení provozu došlo na jaře 2020 kvůli propadu poptávky dané pandemií covidu-19 (stejně jako v dalších státech). Na konci léta se pak Lime do Prahy vrátilo opět jako provozovatel elektrických koloběžek (ve spojení s firmou Jump), v říjnu 2020 došlo i k nasazení elektrokol (upravená typická kola typu Jump).[39] Systém v Praze k říjnu 2020 umožňoval odkládání kol a koloběžek v celé vymezené městské zóně, v rámci níž byla ale doporučena odkládací místa. Na vytížených místech především v historickém centru pak Lime ustanovilo zóny, kde je nemožné koloběžky vrátit a v některých současně funguje omezovač rychlosti na 14 km/h (Královská cesta).[zdroj?]

Bolt[editovat | editovat zdroj]

12. října 2020 začala v Praze provozovat systém sdílených elektrokol společnost Bolt. Oznámila, že do ulic vypustí v první fázi postupně 600 elektrokol. Firma Bolt přidala svůj bikesharing k již provozované taxislužbě.[39] V Pardubicích, Olomouci a Boskovicích také společnost od roku 2020 provozuje systém sdílených elektrokoloběžek.[40]

Praha[editovat | editovat zdroj]

K roku 2020 v Praze působily společnosti Rekola, Nextbike (a v lokálním experimentálním režimu také systém firmy Homeport). Vedle toho zde působily také společnosti zajišťující jiné prostředky mikromobility než jizdní kola – především elektrické skútry a elektrické koloběžky (Lime, Re.volt). Na podzim 2020 společnost Lime do Prahy nasadila také elektrokola a začala zde fungovat také elektrokola společnosti Bolt.

První pokus v Praze 4[editovat | editovat zdroj]

O zavedení systému automatických půjčoven a jeho případném pozdějším zapojení do celoměstského systému rozhodla pražská městská část Praha 4 těsně před komunálními volbami v roce 2006, přičemž roli sehrála i dobrá zkušenost z dvouletého fungování karlínského systému.[41] Podporu projektu „Kola pro čtyřku“ vyslovila Rada městské části Prahy 4 ve svých usneseních ze 14. února 2006 a z 18. října 2007 a odvolávala se na tato usnesení i v usnesení o koncepci volnočasových aktivit z 14. 12. 2007.[42]

Brzy po prvním rozhodnutí v roce 2006 městská část zakoupila asi 100 speciálních jízdních kol s bezdušovými pneumatikami a odolnými přehazovačkami a 80 automatických stojanů za 2,8 milionu Kč, které od té doby leží ve skladu civilní obrany jedné základní školy. Poté se však příprava zadrhla. V listopadu 2007 bylo slibováno, že zahájení 1. dubna 2008 je téměř jisté. V první fázi mělo být ve dvou oblastech Prahy 4 rozmístěno 30 stanovišť. Jednou oblastí měla být pankrácko-budějovická pláň, druhou oblastí vltavské nábřeží v oblasti Podolí a Braníka. Kola a stojany jsou majetkem městské části, provozovatel měl vzejít z veřejné soutěže, roční náklady byly odhadovány na 1 až 2 miliony Kč. Provoz měl být hrazen z půjčovného, dotací městské části a z reklamy na stojanech. Půjčovné mělo být obdobné jako v Karlíně, tedy například 2 Kč za 15 minut.[41][43]

Výběrové řízení na provozovatele bylo zrušeno, protože se do něj přihlásil jen jediný zájemce a ten nesplnil zadávací podmínky. Rada městské části se rozhodla připravit nové výběrové řízení.[44][45] Přitom se uvažovalo o expanzi systému do Troje, Prahy 2, Prahy 3 (Žižkov, Vinohrady) či Prahy 11 (Jižní Město).

Projekt byl zastaven a myšlenka na větší pražský systém byla odložena.

2014 – První pokus o celoměstský systém[editovat | editovat zdroj]

První vlaštovkou pro systém, který by fungoval ve více městských částech, byla snaha primátora Tomáše Hudečka na začátku roku 2014. Systém měl obsahovat 1000 kol a 150 výpůjčních stojanů. Plánovaný poplatek měl být 500 Kč.[46]Projekt nikdy nepřešel do stádia vytvoření výběrového řízení, vytvořil však podklad pro další tendr.

2016 – Druhý pokus o celoměstský systém - soutěžní dialog[editovat | editovat zdroj]

Na konci března 2016 bylo spuštěna výběrové řízení s názvem Zavedení systému veřejného půjčování kol v Praze, který by měl vést k výběru dodavatele a provozovatele pražského bikesharingu. Celá soutěž byla svěřena Dopravnímu podniku hl. m. Prahy (DPP). Zájemci se mohli hlásit do 13. září 2016. Předpokládaná hodnota tendru je 100 milionů korun. Tato hodnota zahrnuje 100 – 120 stanic, minimálně 1 000 jízdních kol a 5 let provozu celého systému. Zadavatel zvolil formu soutěžního dialogu, což je vícefázový formát tendru, během kterého se zadávací dokumentace tvoří na základě rozhovoru s jednotlivými účastníky. Zadavatel tento postup zdůvodňuje specificitou bikesharingu, který se v České republice soutěží poprvé a není s ním velká zkušenost.[47]

Do městského systému veřejného půjčování kol se přihlásily čtyři firmy. Společnost BigBoard se svým projektem Velonet, dále Homeport ve sdružení se společností Eltodo, společnost JCDecaux, která provozala v té době pražský městský mobiliář a Rekola.[48]

Rekola byla vyřazena z tendru, jelikož nesplňovala kvalifikační podmínky. Tato společnost podala v listopadu 2016 stížnost na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pro diskriminační kritéria.[49] ÚOHS jejich žádosti na konci prosince 2016 vyhověl. DPP se proti rozhodnutí odvolal podáním rozkladu. V lednu 2017 probíhalo rozkladové řízení.

K roku 2020 k realizaci systému nedošlo.

Zaniklé projekty[editovat | editovat zdroj]

  • Praha-Suchdol – svépomocná půjčovna (11 stanic, růžová kola, číselné zámky)[50]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Steve Hoyt McBeth: Transportation Seminar Series Archivováno 1. 1. 2016 na Wayback Machine October 12, 2012, strana 4
  2. Jan Valeška Fenomén sdílení kol, Prahounakole.cz, 16.11.2008
  3. John R. Pucher, Ralph Buehler City Cycling strana 185-188, 2012 MIT USA
  4. http://veloalacarte.free.fr/index2.html
  5. Optimising Bike Sharing in European Cities Handbook Archivováno 10. 8. 2012 na Wayback Machine, IEE EU 2011, str. 26
  6. BikeSharing Archivováno 28. 9. 2015 na Wayback Machine EPOMM EU, 10/2012, str.2
  7. Merseytravel Ticket Prices [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  8. Liverpool - Price List [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  9. Traffic for London - Adult Fares 2017 [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-12. 
  10. Traffic for London - Register for your own key [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  11. cityzone - better value travel [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  12. Oxonbikes - Price List [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-11. 
  13. Paris Metro maps, schedules, tickets, passes, helpful travel tips. [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  14. Velib - Acceder au service [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-08. 
  15. Public transport in Lyon [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  16. Vélo - Offers and Rates [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  17. Ticket types and prices [online]. 2014-02-01 [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-11. 
  18. Wrocławski Rower Miejski - Prices [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-11. 
  19. Fare Information [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-22. 
  20. Citibike - Choose your plan [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  21. Archivovaná kopie. www.civitas.eu [online]. [cit. 2013-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-18. 
  22. http://www.cyclelicio.us/2013/moscow-russia-bike-share/
  23. TechCrunch [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b České dráhy, a. s., otevřely první půjčovny jízdních kol, 3. dubna 2003, tisková zpráva Českých drah, Ekolist.cz
  25. a b Půjčovny kol ČD Bike | České dráhy. www.cd.cz [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 
  26. České dráhy myslí na cyklisty – Nová koncepce ČD Bike podporuje rozvoj cykloturistiky[nedostupný zdroj], Petr Manuel Ulrych, 30. 6. 2006
  27. Půjčovny kol v železničních stanicích, web Cyklistika Krnov, 27. 6. 2006, tisková zpráva ČD
  28. Půjčovny kol Českých drah od 1. dubna v provozu, tisková zpráva Českých drah, 5. dubna 2007, Ekolist.cz
  29. Půjčovny jízdních kol, České dráhy
  30. České dráhy zítra otevřou půjčovny kol, tisková zpráva ČD, 31. 3. 2009
  31. a b Půjčovny kol ČD, přístup 14.7.2013
  32. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/268297-od-vlaku-vypujcenym-kolem-cd-oteviraji-cyklopujcovny/
  33. HOMEPORT s.r.o. [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  34. a b STROUHAL, Jan. Vítek Ježek (Rekola): Zájem o bikesharing roste. Teď chceme rozpohybovat firmy. Lupa.cz [online]. 2016-06-16 [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  35. S politováním oznamuje ukončení provozu rekol v Hradci Králové [online]. 6.9.2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  36. ENERGOŽROUTI.CZ. V Ostravě hledají provozovatele sdílených kol na další dva roky. EnergoŽrouti.cz [online]. [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  37. SEDLÁK, Jan. Foto: V Praze startují čínská kola ofo, zámek s čipem se odemyká aplikací - Lupa.cz. Lupa.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-21]. (česky) 
  38. Pád čínského bikesharingu Ofo zanechal dluhy i v Česku. E15.cz [online]. [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. 
  39. a b Sdílená elektrokola opět v Praze. Přiváží je dvě firmy najednou.. Prahou na kole [online]. 2020-10-12 [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. (česky) 
  40. WOLF, Karel. Bolt spustí provoz svých elektrokoloběžek v Pardubicích. Lupa.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (česky) 
  41. a b Půjčovna kol má zpoždění, idnes.cz, rubrika Praha, 20. 9. 2007, Robert Oppelt
  42. Koncepce volnočasových aktivit, městská část Praha 4, příloha k usnesení Zastupitelstva městské části Praha 4 č. 7Z-27/2007, ze dne 14. 12. 2007
  43. Půjčovna kol na Praze 4[nedostupný zdroj], NaKole.cz, 3. 11. 2007, článek převzat z MF Dnes
  44. Kola pro čtyřku nově, Tučňák, zpravodaj městské části Praha 4, č. 4/2008, str. 6[nedostupný zdroj]
  45. Z webu městské části Praha 4 je zřejmé, že k tématu vydala usnesení Rada městské části 11. března a 23. dubna 2008, dokumenty však nejsou dostupné
  46. Fenomén bikesharingu: Již brzy i v Praze? [online]. 8. 3. 2014 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  47. Jak by mohl vypadat pražský bikesharing? [online]. 27.6.2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  48. Praha si vybírá půjčovnu kol, má čtyři nabídky. Hlasí se i JCDecaux [online]. 19.9.2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  49. Praha chce profesinální bikesharing [online]. Praha TV, 23.12.2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  50. Články - Kola narůžovo [online]. 29.3.2013 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  51. https://www.facebook.com/pages/Mezikav%C3%A1rensk%C3%A1-p%C5%AFj%C4%8Dovna-kol/224925547653406
  52. http://www.novinky.cz/mff-kv-2013/cvrkot-ve-varech/306467-o-festivalovou-pujcovnu-kol-je-zajem.html
  53. http://ostrava.idnes.cz/pujcte-si-na-colours-of-ostrava-kolo-podporite-tak-deti-v-africe-pwi-/ostrava-zpravy.aspx?c=A130711_1950188_ostrava-zpravy_jog

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]