Přeskočit na obsah

Svatý Zikmund

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Zikmund
Burgundský král
Freska
Freska
Církevřímskokatolická
Osobní údaje
Datum narozeníasi 475
Datum úmrtí1. května 524
Místo úmrtíAurelianum
Příčina úmrtípoprava stětím
RodičeGundobad a Caretene
ChoťOstrogota
PotomciSuavegotta
Ségérich
Svatořečení
Svátek1. května
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
pravoslavná církev
Titul svatéhomučedník
Atributykoruna
PatronČeska, města Płock, města Freising
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta svatého Zikmunda v katedrále v Płocku

Zikmund také Zikmund Burgundský (gótsky 𐍃𐌹𐌲𐌹𐍃𐌼𐌿𐌽𐍄𐌷, Sigismunþ, latinsky Sigismundus) (475? – 1. května 524 Aurelianum) byl králem Burgundů od roku 516 až do své smrti. Byl synem krále Gundobada, po němž v roce 516 převzal vládu nad Burgundy. Spolu s bratrem Godomarem III. byli poraženi v bitvě u Vézeronce Chlodvíkovými syny. Godomar z bitvy uprchl, ale Zikmund byl zajat Chlodomerem, králem Aureliana, kde byl držen jako vězeň. Později byl spolu s manželkou a jeho dětmi popraven. Katolickou církví je uctíván jako světec a je také jedním z českých zemských patronů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Zikmund byl synem burgundského krále Gundobada a žákem Avita z Vienne, chalcedonského biskupa z Vienne, který odvrátil Zikmunda od ariánské víry burgundských předků.[1] Ve Valais v roce 515 založil klášter zasvěcený svatému Mauriciovi.[2] Následující rok se stal králem Burgundů.

Podle Řehoře z Tours se Zikmund oženil s Ostrogotou, dcerou ostrogótského krále Theodoricha Velikého.[3] V manželském svazku se narodil syn Sigerich. Po smrti Ostrogoty se ovdovělý Zikmund znovu oženil, jeho druhá manželka „nevlastního syna týrala a urážela ho“.[4] Když o svátku roku 517 viděl Sigerich svou nevlastní matku oblečenou ve slavnostních šatech své zesnulé matky, zvolal, že není hodna je nosit. Podle burgundského práva měly šaty jeho matky připadnout jeho sestře Suavegottě. Královna přesvědčila Zikmunda, aby se vypořádal se svým synem. Tvrdila, že Sigerich plánoval Zikmundovu vraždu, aby se zmocnil burgundského trůnu a také si údajně činil nároky na Ostrogótské království jeho dědečka Theodoricha Velikého. Zikmund nařídil, aby syna v opilosti vzali a utopili ho ve studni.[5] Poté přemožený výčitkami svědomí, se stáhl do kláštera, který založil. Zde žil mnišským životem a modlil se, aby mu bylo odpuštěno.[5]

V roce 523 se Chrodechilda, dcera Chilpericha II. Burgundského, kterého v roce 493 zavraždil Zikmundův otec Gundobad, chtěla pomstít za vraždu svého otce a tak popudila své syny proti Zikmundovi, čímž vyvolala mezi Burgundy občanskou válku, která vedla k Zikmundovu sesazení, uvěznění a následující rok k jeho zavraždění. V roce 523 království Burgundů napadli franští králové, Chlodomer, Childebert I., Chlothar I. a Theuderich I., synové franského krále Chlodvíka I. a Chrodechildy. Zikmund spolu s bratrem Godomararem se s franskými králi střetli v bitvě, v niž byli Burgundi poraženi. Godomar z bitvy uprchl, zatímco Zikmund si oblékl mnišský hábit a ukryl se v cele poblíž svého opatství. Byl zajat Chlodomerem, králem Aureliana a popraven stětím, jeho tělo bylo vhozeno do studny. Spolu se Zikmundem byla zavražděna i jeho manželka a jejich děti.[5]

Zikmundův kult

[editovat | editovat zdroj]

V roce 535 byly Zikmundovy ostatky ze studny v Coulmiers vyzvednuty a pohřbeny v opatství Saint Maurice d'Agaune ve švýcarském kantonu Valais. Později byl kanonizován. Dodnes se dochovala korespondence mezi Zikmundem a Avitem z Vienne, který byl básníkem a jedním z posledních mistrů klasického literárního umění.

V roce 1366 převezl císař Svaté říše římské Karel IV. Zikmundovy ostatky do Prahy[6], kde se postupem času Zikmund stal patronem Království českého, nyní Česka.[7] Relikviář svatého Zikmunda je také v polském Płocku.

Karel IV. dal světcovo jméno jednomu ze svých synů, pozdějšímu uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému, který byl zároveň i českým králem a císařem Svaté říše římské. V roce 1424 Zikmund na počest svatého Zikmunda nechal v Budíně postavit kostel. Téhož roku odvezl ostatky svatého Zikmunda z Prahy do uherského Varadína, aby je ochránil před vzbouřenými husity.[8]

Jeho svátek se ve světě slaví 1. května a v Česku 30. dubna. V Polsku je svatý Zikmund patronem města Płock a v Itálii patronem města Cremona.

Seznam burgundských králů

[editovat | editovat zdroj]
Seznam burgundských králů
Zdroje se často rozcházejí a tak data o králích Burgundska nemusejí být přesné
Sbírka zákonů Lex Burgundionum:
Hlava III, De la liberté de nos esclaves, cituje jména Gundobadových předků v « královské paměti»:
Gibica, Godomar I., Giselher, Gundahar
Germánie – Porýní
Gibica ?
Historický nebo mytický předek burgundských králů
Godomar I. ? Giselher ? Gundahar ?
Vládli ve stejnou dobu, nebo jeden po druhém?
Království ve Wormsu ?
Gundahar († asi 436/437 ?)
Vládl Sapaudii, (Ženevský region)
a rozšířil království do údolí Rhôny a Saôny
Gondioch († asi 463–473 ?) Chilperich I. († asi 476 ?)
Chilperich I. po smrti Gondiocha vládl sám († asi 476 ?)
Neměl mužské potomky
Čtyři synové Gondiocha
Godomar II.
(† datum úmrtí neznámé, ale před rokem 476. Nevládl[9]) 		Chilperich II.
(† datum úmrtí neznámé, ale před rokem 476. Nevládl[9])
Otec Chrodechildy 		Godegisel
manželka Theodelinda 		Gundobad
manželka Carétène († 516)
Godegisel († 500) Gundobad († 516)
Gundobad po smrti Godegisela vládl sám († 516)
Gundobad († 516) Zikmund
kolem roku 494 se oženil s Ostrogótou, dcerou krále Theodoricha Velikého
Zikmund († 523)
Godomar III. († po roce 534)
V roce 534 království Burgundů zaniklo, stalo se součástí franské říše. Území rozděleno mezi franské krále.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sigismund of Burgundy na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BURY, J. B. History of the Later Roman Empire: From the Death of Theodosius I to the Death of Justinian (A.D. 395 to A.D. 565); Volume 2. [s.l.]: Creative Media Partners, LLC 530 s. Dostupné online. ISBN 978-0-344-88416-0. (anglicky) 
  2. ↑ FARMER, Sharon; ROSENWEIN, Barbara H. Monks and Nuns, Saints and Outcasts: Religion in Medieval Society. [s.l.]: Cornell University Press Dostupné online. ISBN 978-1-5017-2406-0. (anglicky) 
  3. ↑ Podle Herwiga Wolframa a jeho díla Dějiny Gótů, se Zikmund v roce 494 oženil s Ostrogotou, nemanželskou dcerou Theoderika Velikého a jeho konkubínou, což bylo součástí Theoderichova vyjednávání o spojenectví.
  4. ↑ STAFFORD, Pauline; NELSON, Janet L.; REYNOLDS, Susan; MARTINDALE, Jane. Law, Laity and Solidarities. [s.l.]: Manchester University Press Dostupné online. ISBN 978-0-7190-5836-3. S. 60. (anglicky) 
  5. ↑ a b c KLANICZAY, Gábor. Holy Rulers and Blessed Princesses: Dynastic Cults in Medieval Central Europe. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-42018-1. (anglicky) 
  6. ↑ ARMITAGE, Mark. St Sigismund of Burgundy [online]. 2009-05-06 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ PATAI, Raphael. The Jews of Hungary : history, culture, psychology. Detroit: Wayne State University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-8143-2561-0. (anglicky) 
  8. ↑ ILONA, Sz Jónás. Barbár királyok: A világtörténelem nagy alakjai. [s.l.]: Kossuth Kiadó Dostupné online. ISBN 978-963-09-6478-4. (maďarsky) 
  9. ↑ a b FAVROD, Justin. Les Burgondes: un royaume oublié au coeur de l'Europe. [s.l.]: Collection le savoir suisse 142 s. Dostupné online. ISBN 978-2-88074-596-7. S. 74. (francouzsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Zikmund&oldid=23800066“