Přeskočit na obsah

Svízel severní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSvízel severní
alternativní popis obrázku chybí
Svízel severní (Galium boreale)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďmořenovité (Rubiaceae)
Rodsvízel (Galium)
Binomické jméno
Galium boreale
L., 1753
Poddruhy rostoucí v ČR
  • svízel severní pravý (Galium boreale boreale)
  • svízel severní volyňský (Galium boreale exoletum)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství

Svízel severní (Galium boreale) je rostlina vlhčích stanovišť kvetoucí v létě drobnými, bílými květy sestavenými do nápadné větvené laty. V současnosti je rostlinou bez ekonomického významu, v minulosti se využívalo jejího kořene pro výrobu červeného barviva a sušené natě se přidávaly do vycpávek matrací, protože obsahují kumarin, látku s typickou vůni čerstvého sena.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh je hojně rozšířen v subarktickém a mírném podnebném pásmu severní polokoule, v Evropě, Asii i Severní Americe, odtud pochází druhové jméno "severní". Roste téměř po celé Evropě, na severu včetně Islandu a Skandinávie a na jihu až po Středozemní moře. Východním směrem pak přes evropské a asijské Rusko až na Dálný východ a do Koreje a Japonska. S jižní Evropy jeho areál vede přes Turecko na Kavkaz, do Afghánistánu a dále do Střední Asie a severních oblastí Číny a Mongolska, zasahuje i do himálajských oblastí Indie a Pákistánu. V Severní Americe vyrůstá téměř po celém nearktickém území Kanady, v Grónsku a mimo jihovýchodu skoro po celých Spojených státech.

V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně od planárního po subalpínský stupeň. Hojný je hlavně v nížinách a nevysokých pahorkatinách, nejvíce okolo Labe, Moravy a Dyje. Vzácnější je na jihozápadě Čech a na Českomoravské vrchovině. Výškové maximum nachází v ledovcových karech v Hrubém Jeseníku (1430 m) a Krkonoších (1300 m).[3][4][5]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Svízel severní je hemikryptofyt rostoucí nejčastěji na slatinných loukách, ve vlhkých příkopech, skalních štěrbinách, případně i jako součást vysokohorských trávníků. Požaduje vlhčí půdu dostatečně zásobenou živinami a minerálními látkami, která je slabě zásaditá až mírně kyselá, její vlhkost může v průběhu roku kolísat. Rostlina rozkvétá v červnu a červenci, její ploidie je 2n = 44.[1][3][6]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá bylina rostoucí ze silně rozvětveného, poměrně tenkého kořene s dřevnatějícími oddenky. V trsu vyrůstají bohatě větvené plodné lodyhy i sterilní prýty. Lodyhy jsou přímé, tuhé, čtyřhranné, vysoké 30 až 60 cm, většinou lysé a u báze později někdy dřevnaté. Jsou hustě porostlé přisedlými, protistojnými, mírně kožovitými listy, které se shodně vypadajícími palisty vytvářejí čtyřčetné přesleny; delší protilehlý pár jsou listy, o málo kratší pár jsou palisty. Listy jsou úzce kopinaté, 10 až 40 mm dlouhé a 2 až 8 mm široké, výrazně trojžilné, na konci špičaté nebo uťaté a po okraji podvinuté.

Bílé, až 5 mm velké, krátce stopkaté květy rostou ve vrcholících, které spolu vytvářejí bohatě větvenou latu až 15 cm dlouhou. Oboupohlavné květy mají pouze čtyři korunní lístky, kalich není vyvinutý. Koruna je kolovitá, obvykle mívá v průměru 3,5 až 5 mm a má čtyři bílé, až k bázi členěné, ploché lístky. V květu jsou čtyři tyčinky s prašníky a ze dvou plodolistů vzniklý semeník nesoucí dvě, do poloviny srostlé čnělky s kulovitými bliznami.

Plod je asi 2,5 mm velká dvounažka s drobnými háčky, nebo bývá zcela holá. Ve zralosti se rozpadá na dvě ledvinovitá merikarpia (semena).[1][2][3][4][6][7]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina se může v přírodě šířit semeny, jež se drobnými chlupy s háčky přichycují za srst zvířat. Plodná semena nevznikají po sprášení pylem téže rostliny nebo téhož klonu. Může se také intenzivně rozrůstat z doširoka rozprostřených oddenků a mnohá stanoviště jsou klonem jedné rostliny.[8]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Svízel severní je variabilním druhem a je evidováno několik jeho poddruhů. V české přírodě se vyskytují dva:

  • svízel severní pravý (Galium boreale L. subsp. boreale)
  • svízel severní volyňský (Galium boreale L. subsp. exoletum (Klokov) Soják)

Poddruh svízel severní volyňský je oproti nominátnímu poddruhu mnohem vzácnější. V ČR roste na místech spíše sušších, v téměř suchomilných trávnících na pahorkatině okolo Hustopečí a v teplém podhůří Bílých Karpat. Jeho listy jsou užší, více podvinuté a mají zřetelně vyniklou pouze střední žilku.[1][4]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Podle "Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" je hodnocen poddruh svízel severní pravý jako rostlina vyžadující pozornost (C4a) a svízel severní volyňský jako rostlina kriticky ohrožená (C1r).[9]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Kolonie svízele severního
    Kolonie svízele severního
  • Mladá rostlina
    Mladá rostlina
  • Listy a listeny
    Listy a listeny
  • Květy
    Květy

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Galium boreale, s. 126–129. 
  2. ↑ a b RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Svízel severní, s. 220–221. 
  3. ↑ a b c KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Svízel severní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 18.10.2010 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Svízel severní [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 31.12.2010 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Galium boreale [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  6. ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/2: Lipkavec severný [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1985 [cit. 2017-07-12]. S. 25–26. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  7. ↑ CHEN, Tao; EHRENDORFER, Friedrich. Flora of China: Galium boreale [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Finland Nature and Species: Galium boreale [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 12.07.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svízel_severní&oldid=20884285“