Streda nad Bodrogom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Streda nad Bodrogom

Kaštel rodu Orosz
Streda nad Bodrogom – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 94 m n. m.
Stát Slovensko Slovensko
kraj Košický
okres Trebišov
tradiční region Zemplín
Streda nad Bodrogom
Red pog.svg
Streda nad Bodrogom
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 22,63 km²
Počet obyvatel 2 284[1] (2014)
Hustota zalidnění 100,93 obyv./km²
Správa
Status obec
Starosta Zoltán Mento[2]
Vznik 1273 (první písemná zmínka)
Oficiální web www.stredanb.szm.sk
Adresa obecního úřadu Obecný úrad
Hlavná 176
076 31 Streda nad Bodrogom
Telefonní předvolba +421-56
PSČ 076 31
Označení vozidel TV
NUTS 543802
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Streda nad Bodrogom (maďarsky Bodrogszerdahely) je obec na jihovýchodním Slovensku. Leží v nejjižnější části Východoslovenské nížiny a Trebišovského okresu, jakož i oblasti Medzibodrožie v regionu Zemplín. Obec je známa významnými archeologickými nálezy.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

  • 5,5–2,3 tis. let př. n. l.

Člověk objevující se na tomto území, se usadil především v jihovýchodním cípu Zemplínských vrchů v blízkosti naleziště obsidiánu (Zemplín, Cejkov, Sirník) na začátku nové doby kamenné. Na počátku mladší doby kamenné nastala jedna z nejvýznamnějších změn v historii lidstva. Dosavadní životní formu lovce-rybáře a sběratele plodin vystřídala nová forma - zemědělsko-pastevecká. První zemědělci přišli z jihovýchodu. Z lokality kompost, nacházející se v katastrálním území dnešní Stredy, pocházejí ty keramické zbytky, které odborníci řadí do bukohorské kultury.

  • 2,3–1,3 tisíc let př. n. l. - Streda nad Bodrogom, v této době nazývaná měděná, byla plynule osídlena. Archeologové to dokládají místními nálezy, patřícími k bodrogkeresztúrské kultuře. Po této době obývá území obce lid patřící k bádenské kultuře. Tito podle nálezů používali domácí zvířata nejen jako zdroj potravin, ale i k tahu. Na vyvýšených místech vytvářeli opevněné sídla (kopec kompost a severozápadní část kopce Bakk). Na stejném území žila i tzv. pécelská skupina. V poslední fázi doby měděné namísto těchto nastupuje lid patřící do další kultury. Slovenská archeologie ho eviduje jako Nyírség-zemplínskou skupinu. Byla typická spalováním mrtvol, používáním zdobených velkých nádob a tkaním.
  • 19. století př. n. l. – 7. století př. n. l.
    • Používání kovu se stává obecností právě v této době, nazvané bronzová. Pastýře pécelské skupiny vytlačila skupina bojových jezdců, rolníků přicházejících z jihovýchodu, kterou zařazujeme do otomanské/füzesabonyské kultury. V roce 1955 prozkoumal archeolog Belo Polla jejich pohřebiště na severozápadní části kopce Bakk. Pohřebiště se chronologicky zařazuje do nejmladšího období bronzu na Východním Slovensku. Při tomto záchranném výzkumu bylo odkryto 69 hrobů (žárových i kostrových), dva z nich byly eneolitické. Úplný text výzkumné zprávy se nachází v článku Birituálne füzesabonské pohrebisko v Strede nad Bodrogom. Našli se poměrně bohaté keramické výrobky - mísy, džbány, bohatě zdobené hrnce, ručně formované. Na základě těchto objevů bylo tehdejší obyvatelstvo oceněno jako jedineční hrnčířští mistři. Bronzové šperky byly nalezeny pouze ojediněle. Je třeba poznamenat, že ještě před průzkumnými pracemi byla tato lokalita znehodnocena při těžbě písku, resp. jako "cikánská osada". V této době i kopec kompost byl rovněž osídlen lidem zmíněné kultury.
    • Následně zanechala stopy v Stredě nad Bodrogom vyspělejší pilinská kultura. Tyto stopy prozrazují vyspělost hutnictví a výměnného obchodu. Typickou keramickou nádobou jsou dvouuché amfory. Podle archeologa Istvána Bony zbytky otomanské obyvatelstva smíchané s podřízeným hatvanským obyvatelstvem vytvářejí novou fázi, označenou jako "stupeň Streda nad Bodrogom".
    • Ve starší době bronzové se po celém území Medzibodrožie setkáváme se stopami gávské kultury. Slovenští archeologové tu poprvé identifikují kmen kimera jako hlavní etnikum.
  • 7. století př. n. l. - V době pojmenované podle nového kovu železná se objevují i ​​další významné změny. Objevují se první písemné památky. Rozšířil se vynález hrnčířského kruhu. Do Medzibodrožie přicházejí Skitové a Thrákové.
  • 2. století př. n. l.3. století př. n. l. - Ze západu přichází starobylý kmen Keltů. Předešlé skitské a thrácké obyvatele nevyhnali, ale pohltili.
    • Před začátkem našeho letopočtu přichází vyspělá etnická skupina z jihovýchodu, Dákové, kteří se rychle smísili s Kelty a možná i Sarmaty, a takto vytvořili zvláštní kultury, jejíž centrem je blízká obec Zemplín. Železo zpracují na místě v malých hutích, které se našly při vykopávkách.
    • Na území obce se římské legie sice nedostali, ale o rušném obchodě svědčí bohaté nálezy římských mincí, resp. keramiky (hrnek s nadpisem Caius) ze sídliště na kopci Bakk. Z konce II. stol. nacházíme stopy tzv. Przeworské kultury, jejíž představitelem bezpochyby byly Germáni (Vandalové). Přitom však prokazatelně zde žije nadále i smíšený keltsko-dácký lid.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

  • 3. století - Z písemných památek víme, že na území obce přicházejí germánské kmeny. Jsou to Gepidové, kteří na konci 3 stol. osidlují horní Potisie.
  • 610. století - Do tohoto období zařazují historici příchod avarského a slovanského obyvatelstva. Zatímco Avaři podle dobových pramenů rychle obsadili Karpatskou kotlinu, v případě Slovanů historici předpokládají spíše pomalý průnik. O přítomnosti Slovanů svědčí nálezy hrobů, osídlení a keramiky. I více slovanských názvů v Medzibodrožie indikuje přítomnost Slovanů. Nálezy lze dokladovat i příchod velkého davu Onogurců v období kolem roku 670.
  • 895-1000 - Z této doby existuje množství nálezů. I díky písemným památkám (např. Anonymus) je zřejmé, že proud Maďarského obyvatelstva, který přicházel přes karpatské průsmyky, měl své mocenské centrum minimálně na dobu 2-3 generací v Medzibodrožie. I když se jejich příchod nemohl obejít bez bojových událostí, nic nepoukazuje na to, že by Maďaři pod vůdcovstvím Arpáda vytlačily slovanské obyvatelstvo z území. Je předpoklad, že převážná část původních osídlenců se zatavila do masy příchozích. Na celém území Medzibodrožie, včetně pravého břehu Bodrogu, výzkum odhalil 27 pohřebišť s bohatými nálezy (Karos, Zemplín, Véč). Archeologické vykopávky provedené v letech 1938–41 na Streďanských kopcích Bakk a Csipkés dokazují přítomnost starých Maďarů.
  • 10001200 - Vznikem Uherského království Medzibodrožie spadlo do Zemplínské župy.
  • 1214 - Od tohoto roku je k dispozici více písemných památek z okolí obce. Tehdy král Andrej II. dává potvrzující zakládající listinu řádu Premonstrátů v obci Leles, ve které nejen potvrzuje, ale značně rozšiřuje pravomoci obsažené v darovací listině Vácskeho biskupa Boleslava z r. 1180. Klášter od tehdy slouží jako původní místo (kvazi notariát) oblasti.
  • 1241 - Přechod mongolsko-tatarských hord. I když je pravděpodobné, že část obyvatelstva se ukryla v okolních močálech, pustošení i tak bylo obrovské. Podle dobových zpráv bylo Medzibodrožie po odchodu Tatarů fakticky neobydlené. Celé území začalo být osidlované znovu. Král Béla IV. tehdy vydává svůj příkaz k budování hradů. Zemplínský hrad byl tehdy opevněn a jsou předpoklady, že i Kamenecký hrad byl budován v tomto období, i když obecně je přijímáno spíše datum 1280.
  • 1273 - První písemná zmínka o rodu Baksovců, tehdejších pánů Stredy. Více než půl století společně hospodařili na svých statcích. Obec je tehdy nazývána Zeredely. Jméno bylo pravděpodobně odvozeno od trhů, konaných vždy ve středu. V té době již pravděpodobně stála budova římskokatolického kostela, o čemž svědčí přinejmenším jižní portál v románském slohu.
  • 1323 - Zpráva o rozdělení majetku rodu Sóosovců. Jedna větev rodu Baksovců převzala z názvu obce jméno Szerdahelyi (Zerdahelyi). K majetku rodiny patří i osada Ompod (Zompod). Později i osady Katrony (1440) a Tajba. Szerdahelyiovci pravděpodobně v tomto období budují v obci jako sídlo rodiny svůj hrad.
  • 1329 - První písemné zmínky o existenci kostela, vysvěceného pro Svatého Petra. Hned potom (1332-1337) zaznamenávají existenci kostela biskupští výběrčí daní. Jak název obce uvádějí Zerdahel.
  • 1358 - V jednom zachovalém seznamu o majetku rodu Szerdahelyovců je zmiňována obec jako dva subjekty: Eghazas (Církevní) a Wasarus (Tržní) Streda.
  • 1451 - Husitská vojska (tzv. Žebráci) využila zmatků, které způsobily majetkové spory mezi rodinami Sóosovců a Serdahelyovců, a obsadila hrad. Husité se objevily v okolí Medzibodrožie vícekrát již v letech 1428 a 1433. Král Matěj je vyhnal až v roce 1459. Příběh Krále Matěje a hospodského ze Zompodu je popsán v maďarské lidové pověsti z tohoto období.
  • 1459 - vymření větve rodu Szerdahelyovců. Zdejší majetky spolu s hradem přecházejí na příbuzné Bocskayovce.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

  • 1526 - Po bitvě u Moháče, i když území obce nepatří pod tureckou nadvládu, přesto je ohroženo loupeživými přepady Turků.
  • 1557 - Streda tehdy má 8 a půl dvorců a 5 chalupníků. Mezi vlastníky obce se objevuje Gaspár Seredy. Víme, že tehdy se již v katastru obce pěstuje i vinná réva.
  • 1598 - Mikuláš Bocskay, královský rádce, přebudoval hrad v renesančním slohu, a také opevnil blízký kostel, vybavený střelnými otvory. Podzemní chodbou propojil kostel s hradem. V této době získal majetky ve Stredě i Ladislav Bornemissza, František Paczoth i Michal Terjény.
  • 1621 - Mikuláš Bocskay umírá, pohřbí ho v místním kostele. Dostane pěkně opracovanou náhrobní desku z červeného mramoru. Tehdy ve vesnici stálo 54 domů, čímž se řadí k větším sídlům v Medzibodroží.
  • 1628 - Starobylý kostel se dostane do rukou zastánců reformace až do konce 17. století. Napětí mezi reformovanými a snahami vlády o protireformaci narostlo.
  • 1647 - Z vůle císaře se převážná část majetku Bocskayovců dostala do vlastnictví rodiny Vécseyovců, ale hrad nadále zůstal v původních rukou. Zemplín v tomto období patří střídavě pod Sedmihradské knížectví a pod vládu císaře.
  • 1670 - Císařské vojsko se snaží omezit suverenitu maďarských šlechtických rodů. Tehdy dojde k tzv. Weselényiovu spiknutí, jehož se aktivně zúčastní i župan Štefan Bocskay, pán Stredy. Císařská vojska, vedená generálem Šporkem, po spojení se šlechtickými vojsky hraběte Barkocziho rozehnala u obce Streda nad Bodrogom Bocskayvy vzbouřenci. On sám si zachrání život, když uteče do Sedmihradska skrytý v sudu. Hrad a pravděpodobně i kostel jsou tehdy zbořeny. Ke konfiskaci majetku dojde v roce 1672. Je sepsáno 58 poddaných rodin. Zříceninu hradu dostanou Vécseyovci.
    • Na místě hradu Ladislav Vécsey kolem roku 1700 vybuduje zámeček v barokním slohu, využije i některé původní zdi a věž. Bašty tehdy ještě stáli.
    • Od Leopolda I. Vécseyovci dostávají právo meče. Streda nad Bodrogom se tehdy uvádí jako oppidum (zeměpanské městečko), kde se konají zasedání Zemplínské župy. Je zaznamenáno 13 řemeslníků, což vysoce převyšuje počty v okolních vesnicích.
  • 1690 - Z jednoho soudního spisu máme zprávu o výkonu práva rybolovu na jezerech Malogya, Tajba, a Katrony, nacházející se v katastru obce. Z roku 1642 pochází písemnost, kde se uvádí jedno jezero nacházející se u kostela, Ve kterém se také loví ryby.
  • 1703 - Po tzv. Tökölyiho kurucských válkách, jakož i během Hegyaljova povstání, vypukne boj za svobodu vedený Františkem Rákóczi II. (narodil se v sousední Borši). Důvodem k nespokojenosti je přítomnost císařských vojsk, která krutě drancují. Během dlouhotrvajícího válečného stavu lid těžce nese i přítomnost kuruců. Šíří se rovněž ničivé epidemie.
  • 1710 - Loď pobořeného kostela dostala novou střechu, ale svatyně je nadále v ruinách. Podle dobových záznamů ve zřícenině vyrostl ořech velikosti člověka.
  • 1715 - O pustošení svědčí i seznam sepsaný v tomto období. Obec má 7 obydlených domů, 40 je "zanechaných". V Zemplínské župě v 391 obcích je celkově 5045 neobydlených domů.
  • 1738-1742 - pustošila morová epidemie. Poté ve velkém počtu osidlují území obce Rusíni, kteří přinesou s sebou i řeckokatolické víru.
  • 1774 - Obec zaměřují vojenští kartografové. Z jejich map se dozvídáme, že v té době ještě poměrně velké území katastru dnešní obce zabíraly dubové pralesy, a to nejen na kopcích Tarbucky, ale i v jižním katastru obce. Dále je zakresleno rozsáhlé bažinaté jezero mezi Stredou a Malým kamencem. Samotná zastavěná část obce se tehdy rozprostírala podél hlavní silnice mezi římskokatolickým a řeckokatolickým chrámem. Podle výsledků prvního oficiálního sčítání obyvatel se v obci v tu dobu nachází 77 domů, počet rodin je 117 a počet obyvatel 579. Do oblasti přicházejí Židé prchající z Galicie. V tomto období se objevuje znak obce.
  • 1790 - V tomto roce budují svůj kostel reformování (slouží do roku 1810) na pozemcích rodiny Borbelyovců. Také barokní zámeček rodiny Oroszovců pochází z tohoto období. V obci mají majetek i rodiny Ibrányiovců, Szögyéniovců a Csukovců.
  • 1794 - Popis vodního mlýna nacházející se pravděpodobně při kopci Kompos (sousední hon je dodnes nazýván Mlýnský písek). V jednom seznamu z roku 1804 se uvádějí již 2 mlýny v obci.
  • 1800 - Pravděpodobně v tomto období byl vybudován řeckokatolický chrám barokně-klasicistním slohu s cenným ikonostasem. O 10 let později již existuje i kostel reformované církve, tehdy ještě bez věže (postavena až v roce 1844).
  • 1829 - Výsledky sčítání obyvatelstva z toho roku svědčí o dynamicky se rozvíjející obci. Počet obyvatel 1077, počet domů 136, což je až do roku 1900 rekord.
  • 1831 - V Zemplínské a Šarišské župě na jaře vypukne epidemie cholery, která kosí především chudší vrstvy. Úřady se pokoušejí zabránit rozšíření epidemie, a to hlavně dezinfekcí studní. To je považováno prostým obyvatelstvem za záměrné travičství, načež vypukne lidové povstání. Obyvatelé Svaté Marie a Pavlova na Streďanském mostě přes Bodrog zadrží a umučí župana Ludvíka Mohácsiho. Následné represálie jsou kruté. Statutární soudy dají oběsit 150 lidí na povstaleckém území. Brzy polovina obyvatel obce umírá následkem cholery. Oběti epidemie jsou pohřbeni v honu Koler. Významné osobnosti tehdejšího Uherska právě i pod vlivem těchto událostí začínají mluvit o nutnosti zavedení reforem.
  • 1824 - Jak právní poradce barona Pavla Vécseyho v obci pracuje mladý Ľudovit Kossuth.
  • 1832 - Dopis z 5. prosince, kde Pavel Vécsey pověřuje Kossutha jako "absentium ablegatus" (poslance nezúčastněných) na Uherském sněm v Prešpurku.
  • 1847 - Ve svém cestopise Sándor Petőfi popisuje své putování po Medzibodroží.
  • 1858 - V takzvané II. vojenské mapě se obec nazývá Bodrog Szerdahely, později jsou obě slova spojována.
  • 1870 - Obec zpustošil velký požár.
  • 1872 - V katastru obce se buduje železniční trať. Cesta spojující obec se železniční stanicí je dobudována až později.
  • 1888 - Regulace meandru řeky Bodrog u Stredy nad Bodrogom. Tím se podstatně mění tvář obce. Provedená regulace, jakož i budování ochranných hrází a kanálové sítě na odvedení odpadních vod mění způsob využívání katastru obce. Podstatně se zvyšuje množství zemědělsky využívaných pozemků. Z místních zeměpánů v tomto období se zmiňují baron Július Vécsey, Alexander Orosz a baron Ján Jósika.
  • 1890 - Při požáru vyhořela většina obytných domů obce.
  • 1896 - V obci zahajuje svou činnost obecná škola, která je pozdější zestátněna.
  • 1900 - Výsledky sčítání lidu: počet obyvatel 1437 osob (680 mužů, 757 žen), počet obytných domů 125, počet průmyslníků 76, počet obchodníků 7. Tyto údaje svědčí o hospodářském růstu. V této době buduje židovské společenství v obci svou synagogu, která byla po roce 1945 využívána jako sklad a nakonec byla počátkem sedmdesátých let zbořena. Baron Sámuel Jósika prodává svůj majetek baronu Maillotovi de la Treille.
  • 1910 - Z výsledků sčítání lidu vyplývá, že za 10 let počet obyvatel vzrostl pouze o 63 osob (1500 osob). Také počet obytných domů vzrostl o 63 (208 domů). Adolf Róth a synové vybudují parní mlýn menšího výkonu. Baron Maillot otevře kamenolom s drtičem kamene (roku 1920 demontován).
  • 1912 - Buduje se dvoukolejná železnice, která má odvážet cukrovou řepu pěstovanou v katastru obce (roku 1928 končí svou činnost).
  • 1914 - Vypukla první světová válka. 142 mužů z obce se zúčastní bojů, z nich 30 zahynulo, 78 bylo zraněno. Na jejich památku byl postaven pomník Turul uprostřed obce.
  • 1918 - Rodina Oroszovců prodá svůj zámeček rodině Fedinecovců.
  • 1919 - I na území Medzibodrožie je vyhlášena Maďarská republika rad. Po jejím pádu je z obce internováno 12 osob do pevnosti v Terezíně.
  • 1920 - Na základě rozhodnutí v Trianonu je obec připojena k nově vzniklé Československé republice. Do obce jsou přesídlováni tzv. kolonisté z okolí Prešova, čímž se mění etnické složení obyvatelstva.
  • 1924 - Na podzim řeka Bodrog protrhne ochrannou hráz u státní silnice nedaleko kopce Kompos. 90% budov v obci je zaplaveno. Parní mlýn shořel při požáru. Později se na jeho místě vybuduje nový moderní mlýn.
  • 1930 - Vlivem velké hospodářské krize se zvyšuje počet emigrantů, především do Severní Ameriky. Z obce odchází přes 18 hlav rodin do ciziny. Vybuduje se ale vápenka, která poskytuje práci pro 100 dělníků.
  • 1938 - Na základě tzv. Vídeňské arbitráže je Streda od 8. listopadu znovu součástí Maďarska.
    Maďarští vojáci vkročili do Středy nad Bodrogom (1938)
  • 1939 - 47 mužů dostává povolávací rozkaz a odchází na bojiště druhé světové války.
  • 1943 - Začíná se deportace židovských spoluobčanů do koncentračních táborů Oswiecim, Buchenwald a Majdanek. Z odvlečených 146 osob (33 rodin) se přibližně 90% již nevrátí domů.
  • 1944 - Je dokončena výstavba silničního mostu přes řeku Bodrog, německé jednotky ho však při ústupu demolují. Za oběť padne i blízký mlýn, železniční trať, jakož i vápenka. Během války byl most též bombardován. Vojáci postupující sovětské armády postavili provizorní most ze sudů z okolních vinařských sklepů. Před příchodem Rudé armády rodina barona Vécseyho uteče na západ, později se usídlí v Chile. Začátkem prosince je 73 mužů obce odvedených na nucené práce do Sovětského svazu na tzv. "Málenkij robot". 23 z nich se už nikdy nevrátí zpět. Ve válce zahynulo 35 občanů obce.
  • 1945 - Po ukončení války je obec znovu součástí Československé republiky. 30 rodin obce bylo v roce 1947 na základě tzv. repatriační dohody vystěhováno do Maďarska (zejména do okolí Hajóse), jiní do Čech (Sudety). Namísto nich byly nastěhovány slovenské a rusínské rodiny z Maďarské obce Komlóska.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel obce Streda nad Bodrogom
Rok 1715 1787 1828 1869 1880 1921 1940 1948 2001 2004
Počet obyvatel 40 580 1007 1065 1013 1677 2049 2148 2459 2430

Podrobnější struktura v roce 2002:

Počet obyvatel:

Pohlaví Národnost Náboženství
  • 1 144 mužů
  • 1 315 žen
  • 896 Slováků
  • 1 476 Maďarů
  • 12 Romů
  • 2 Češi
  • 1 Rusín
  • 1 Ukrajinec
  • 1 jiný
  • 70 neuvedlo
  • 1 031 římských katolíků
  • 6 evangelíků
  • 548 řeckokatolíků
  • 609 reformovaných křesťanů
  • 72 svědků Jehovových
  • 1 metodista
  • 92 jiných
  • 100 bez vyznání

Symboly obce[editovat | editovat zdroj]

Historická pečeť

Obecní znak je tvořen červeným štítem. na němž je vyobrazen nekonečný uzel, z něhož vyrůstá stříbrný jetelový kříž. Podkladem pro tento znak byla obecní pečeť pocházející z 18. stol. Nekonečný uzel je v obecní a městské heraldice poměrně ojedinělý symbol znamenající nekonečnost, stálost, kontinuitu apod. Otisk nedatovaného typária je uložen ve sbírce městských a obecních pečetí zemského archivu v Budapešti. Na pečeti s kruhopisu BODROK szerda HELY je jako znamení vyobrazen nekonečný uzel a na něm latinský kříž. Vlajka obce sestává ze tří podélných pruhů v barvách bílé 3/7, červené 1/7 a žluté 3/7. Vlajka má poměr stran 2:3 a je ukončena třemi cípy t. j. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu.

Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel t.č. Karmelské Panny Marie. První zmínka z r. 1329. Jednolodní románský kostel z první poloviny 13. století. Na jižní straně lodi je zachován románský portál. Barokně-klasicistní věž je ukončena vysokou jehlanovou střechou. Pod kostelem se nachází krypta rodu Vécseyovců[3].
  • Řeckokatolický chrám sv. Michala archanděla. Postaven počátkem 19. stol. v barokně-klasicistním slohu podle vzoru tereziánských staveb.
  • Kalvínský kostel byl postaven v r. 1790.
  • Synagoga postavena začátkem 20. století byla po roce 1945 opuštěna a v roce 1965 zbořena.
  • Původní hrad ze 14. století byl renesančně přestavěn a v roce 1670 zbourán. Na místě hradu dal Ladislav Vécsey postavit barokní zámeček kolem roku 1700. Po rozsáhlé rekonstrukci v 80. letech 20. století je dnes v ní oddací síň, kanceláře obecního úřadu a několika institucí.
  • Rodina Oroszovců dala postavit v 1. polovině 18. století barokní zámeček. V současnosti je zde domov důchodců.

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • V malém parčíku u Hlavní cesty se nachází památník obětem I. světové války a připojení obce k Maďarsku 6. listopadu 1938
  • Památník 41 obětem II. světové války byl postaven v roce 1990
  • V areálu "Sila" se nachází socha sedící ženy od akademické sochařky Kláry Patakyové

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Hřebíček pozdní (Dianthus serotinus)
  • V okolí obce v Národní přírodní rezervaci Tajba žijí želvy bahenní.
  • Společnost pro ochranu ptáků registruje v obci tři čapí hnízda (na vysokém komíně ústředního topení, na sloupu elektrického vedení Okružní 6, na podložce sloupu elektrického vedení u řeckokatolické fary)
  • V katastru obce jsou naleziště obsidiánu.
  • Lokalita "Tarbuck" - andezitových kopec Tarbuck s jedinou lokalitou karafiátu pozdního (Dianthus serotinus) v oblasti Východoslovenské nížiny.[4]

Sport[editovat | editovat zdroj]

  • Fotbalový klub TJ ŠM Streda nad Bodrogom
  • Obecní tenisový klub

Hospodářství a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Starý most

Obcí prochází důležitá hlavní trať Košice – Čierna nad Tisou. Stanice Streda nad Bodrogom je zároveň nejníže položenou železniční stanicí ŽSR (a bývalých ČSD) - nadmořská výška činí 101 metrů nad mořem, rozchod 1435 mm.[5]

Veřejné instituce[editovat | editovat zdroj]

  • Obecní úřad
  • Domov důchodců, Růžová 433/8
  • Úřad práce, sociálních věcí a rodiny, vysunuté pracoviště Streda nad Bodrogom, ul.. Růžová 10
  • Obvodní oddělení Policejního sboru, Růžová 14
  • ZE Csemadok IČO: 419681
  • ZŠ s vyučovacím jazykem Slovensku [6]
  • ZŠ s vyučovacím jazykem maďarským [7]
  • Základní umělecká škola

Osobnosti obce[editovat | editovat zdroj]

  • Štefan Bočkaj (15571606), sedmihradský kníže, vůdce stavovského povstání proti císaři Rudolfu II.
  • Mikuláš Bočkaj (15671621), člen reformované církve, zemplínský podžupan, baron, rádce Gabriela Bethlena
  • Karol Orosz (17871839), přísedící několika župních soudních stolů
  • Alexander Vécsey (18371895), zemplínský podžupan, zástupce intendanta Maďarské královské opery, hlavní dvořan arcivévody Josefa a tajný rádce vnitra
  • Szidor Zselvay (18501943), řeckokatolický kněz
  • Michal Kardos (18781943), učitel
  • Gejza Tressa (19052001), řeckokatolický kněz, děkan
  • Michal Gajdoš (19111944), řeckokatolický kněz
  • Ján Kremer (19111979), římskokatolický kněz, děkan
  • Zoli Sallai (* 1974), klávesista v kapele NoName

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Streda nad Bodrogom na slovenské Wikipedii.

  1. Obyvateľstvo a migrácia - Štatistický úrad Slovenskej republiky
  2. Seznam zvolených starostů obcí, městských částí a primátorů měst ve volbách do orgánů samosprávy obcí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, rev. 2014-11-16. Zoltán Mento je v seznamu. Dostupné online.  
  3. http://www.apsida.sk/c/3686/streda-nad-bodrogom[ www. - profil románskeho kostola]
  4. http://web.archive.org/web/20040820144039/www.enviro.gov.sk/minis/pm/2003/8_12_1/odovodnenie.htm
  5. http://rail.sk/skhist/zaujim.htm
  6. http://www.zsstreda.edu.sk/
  7. http://www.zsmstreda.edu.sk/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]