Udržitelnost: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
V.B. (diskuse | příspěvky)
385 editací
Bez shrnutí editace
V.B. (diskuse | příspěvky)
385 editací
m typo
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Nested sustainability-v2.gif|thumb|Tři pilíře udržitelnosti: ekonomie i společnost jsou omezené prostředím]]
[[Soubor:Nested sustainability-v2.gif|thumb|Tři pilíře udržitelnosti: ekonomika i společnost jsou omezené prostředím]]
'''Udržitelnost''' (neboli trvalá udržitelnost, ekologická udržitelnost, velmi dlouhodobá udržitelnost) je schopnost udržovat způsob života do nekonečna (tedy v daných mezích možností života na Zemi). Aby byla udržitelnost možná, je nutno se vyvarovat vyčerpání zdrojů.
'''Udržitelnost''' (neboli trvalá udržitelnost, ekologická udržitelnost, velmi dlouhodobá udržitelnost) je schopnost udržovat způsob života do nekonečna (tedy v daných mezích možností života na Zemi). Aby byla udržitelnost možná, je nutno se vyvarovat vyčerpání zdrojů.


Verze z 27. 10. 2009, 02:41

Tři pilíře udržitelnosti: ekonomika i společnost jsou omezené prostředím

Udržitelnost (neboli trvalá udržitelnost, ekologická udržitelnost, velmi dlouhodobá udržitelnost) je schopnost udržovat způsob života do nekonečna (tedy v daných mezích možností života na Zemi). Aby byla udržitelnost možná, je nutno se vyvarovat vyčerpání zdrojů.

Udržitelnost je často definovaná jako praktická schopnost uspokojit základní potřeby dneška bez kompromitování schopnosti budoucích generací uspokojit jejich základní potřeby. Udržitelná společnost musí být vystavena tak, aby její životní styl a podnikání nebyly v rozporu s inherentní schopností přírody udržet život.

Tento termín má původ v ekologii, jako schopnost ekosystému udržet ekologické procesy a funkce i biologickou rozmanitost a produktivitu, do budoucnosti. V současnosti se udržitelnost vztahuje na mnoho oblastí, včetně ekonomiky, prostředí, produkce potravin a energie, a architektury/stavebnictví. Může být zkoumána na různých úrovních, od místní až k planetární.

Opak udržitelnosti

Udržitelnost není možná, jestliže lidská společnost

  • dobývá a rozptyluje látky rychleji, než se vracejí zpět do zemské kůry (např. ropa, uhlí, a kovy jako rtuť a olovo)
  • produkuje látky rychleji, než mohou být rozloženy přirodnímy procesy (pokud mohou být vůbec rozloženy, viz dioxin, DDT, a polychlorované bifenyly)
  • vyčerpává a degraduje zdroje rychleji, než jsou regenerovány (např. nadměrné kácení lesů nebo nadměrný rybolov) a progresivně ničí ekosystémy (např. dlážděním úrodné půdy či způsobením eroze)
  • není schopna radikálně omezit či zastavit exponenciální populační růst
  • není schopna změnit podmínky, které systematicky podemílají kapacitu člověka uspokojit své základní potřeby

Populační růst

Kriticky důležitá složka udržitelnosti je záležitost lidského přelidnění. Populace Země, v roce 2006 už šest a půl miliard, by dosáhla roku 2728 při růstu 1,4% ročně 149 triliónů, tedy jeden člověk pro každý metr čtverečný zemské pevniny.[1] Toto je jasně nemožná, tedy i neudržitelná, situace.

Pravidlo sedmé generace

Indiáni kmene Irokézů kdysi nabádali lidi, aby se starali o blaho budoucí sedmé generace tak, jako o blaho vlastní. (Velký zákon irokézké konfederace říká: „Musíme ve všech svých úvahách brát ohled na následky našich rozhodnutí na následujících sedm generací.“) Člověk požehnaný velmi dlouhým životem se může dožít maximálně své sedmé generace. Představa těchto generací je snazší, než představa generací daleko do budoucnosti, a proto slouží jakožto praktická pomůcka při rozhodovacím procesu. Tato pomůcka apeluje nejenom rozumu, ale i srdci, a proto se stala jedním z poutavých hesel hnutí za udržitelnost.

Některé principy

Odpad = potrava

V přirodních cyklech odpad neexistuje; exkrement, mrtvé organismy, zbytky žrádla či hnízd atp., to vše slouží jako potrava pro jiné druhy organismů. Jinými slovy, odpady jsou přínosem. Civilizovaní lidé naopak dělají z odpadu přítěž, čili látky, jejichž odstraňování marní ekonomickými prostředky, a které degradují životní prostředí.

Žít z úroků, ne z podstaty

Tato finanční analogie připomíná, že bude-li se lidstvo nadále chovat jako člověk, který žije z podstaty svého spořitelního konta, dříve nebo později zjistí, že je na mizině. Vyspělé ekosystémy žijí z úroků svého biologického bohatství.

Nekálet do vlastního hnízda

Používání škodlivých látek v procesech, které ovlivňují jídlo, vzduch, vodu, oblečení, kosmetiku, obytné prostředí atp., znamená otravování sama sebe. Použití těchto toxických látek je nutno minimizovat a izolovat tak, aby zůstaly v uzavřeném průmyslovém koloběhu.

Udržitelnost v praxi

Udržitelná architektura se snaží minimizovat negativní následky budov zvyšováním jejich efektivnosti a moderací v použití materiálů, energie, a prostoru. Důraz se klade na umístění budov a jejich orientaci vůči slunci, použití obnovitelných materiálů (bambus na podlaží, staré džínsy na izolaci) a materiálů z likvidovaných budov, a místní využití odpadků a výkalů (šedá voda[2]), kompostovací záchody[3]). Udržitelná architektura existovala do nedávna všude. Lidé stavěli z místních materiálů podle místních tradic - z kamene, dřeva, hlíny, a proutí, s pomocí hliněné nebo vápenné omítky. Současné experimenty přidaly kompresovanou hlínu, papírbeton, slámové balíky, pěchovanou slámu pokropenou jílovou vodou, a sáhové dříví v betonové bázi.[4].

Udržitelnost měst je možno podporovat omezením, jak dálkové importace energie, vody a potravin, atp., tak i odpadů (tepla, znečištěného vzduchu a vody, nevyužitého „lidského hnoje“[5]), atp.). Zatím je udržitelné město jen papírový koncept, ale je nutno dodat, že i velkoměsta jako Paříž a New York byla na přelomu 20. století zásobována z nedalekých rozlehlých zahrad, a Havana se navrátila k modelu městských farem[6]) po ztrátě laciné sovětské ropy.[7].

Udržitelná energetika využívá zdrojů energie, které nebudou vyčerpány v časovém rozmezí relevantním lidstvu. Většinou to znamená obnovitelné zdroje energie. Např. Dánsko dnes získává 20% své energie z větrných turbin, a doufá v eventuálních 50%. Řada zemí podporuje solární panely a geotermální pumpy (tepelná čerpadla) subvencemi.

Udržitelná měna je založena na bezůročných, bezinflačních penězích. V tomto systému, peníze jsou považovány za veřejnou službu, a dlouhodobé držení peněz cosi stojí (tento malý poplatek se jmenuje demuráž [8]). Experimenty s různými formami místních peněz, zvlášť populární v Rakousku v meziválečném období 20. století, dnes probíhají v mnoha zemích. Na Novém Zélandě je vláda podporuje.

Udržitelné zemědělství se vztahuje na schopnost farmy či statku produkovat potraviny „do nekonečna,“ bez dlouhodobého poškození půdy a přilehlých ekosystémů. Tato forma hospodaření respektuje a spolupracuje s cyklem půdních živin: půda živí rostliny → rostliny živí živočichy → živočišné a rostlinné ostatky živí půdu → půda živí další rostliny. Tento elegantní cyklus se opakuje, udržitelně a „na věky věků,“ a umožňuje lidskou existenci na této planetě. Zde je řada příkladů (staro)nových přístupů k věci: ekologické zemědělství, bezorební[9] zemědělství, biodynamické[10] zemědělství, permakultura, chov zvířat s volným výběhem na pastvu a jen trávou krmený skot, široké využití kompostu a mulčů, zelené hnojení, rotace a polykultury plodin, biointenzivní[11] zahrady, a návrat ke koním a malým, lehkým traktorům pro obdělávání půdy.

Trvale udržitelný rozvoj?

Související informace naleznete také v článku Trvale udržitelný rozvoj.

O smíření požadavků účinné ochrany přírody, prostředí, a zdrojů s hospodářským rozvojem se pokouší koncepce trvale udržitelného rozvoje. Zda je možno takový rozvoj uskutečnit, to je záležitost kontroverzní.

Skeptici trvale udržitelného rozvoje uvádějí, že nekonečný ekonomický růst není možný na konečné planetě, že kapacitní omezení Země předurčuje limit jakékoliv materiální aktivity. Termín samotný je tedy vnitřně rozporný oxymóron. Udržitelný rozvoj ve skutečnosti neznamená nic víc, než ekologicky citlivější růst, čili poněkud reformovaný status quo.

Zastánci naopak argumentují, že rozvojem je možno rozumět kvalitativní přírůstek. Pak růst znamená „více“, kdežto rozvoj znamená „lépe.“ Kvalita života, ne materiální životní úroveň, by měla být naším cílem. Žít lépe, ne rychleji. Násobení hodnot, ne věcí. Jsme-li schopní odstoupit od dogmatu, že jediné bohatství je to materiální, pak je možno hovořit o rozvoji, pokud se zlepšují indikátory kvality života.

Odkazy

Reference

  1. ↑ [1] Doložení populační statistiky, článek „Sustainability“, v anglické wiki
  2. ↑ [2] Ekozahrady.com, článek o šedé vodě a kořenových čistírnách
  3. ↑ [3] Komerční komposťáky
  4. ↑ [4] Ekodomy a stavební materiály, Zuzana Pátková a Lenka Ševčíková
  5. ↑ [5] Diskuze o lidském hnoji a knížce Humanure, která ujasní principy kompostování, hygieny, a dá návod na stavbu toalety
  6. ↑ [6] Článek Zpráva o životním prostředí se zmiňuje o světovém růstu městského zemědělství (sekce 3.2. Lidské osídlení a infrastruktura)
  7. ↑ [7] Kubánský model trvale udržitelného zemědělství, autor Jindřich Kalous, v Britských Listech
  8. ↑ [8] Karel Machala: Platební styk na cestě do budoucnosti (článek mluví také o jiných typech měn)
  9. ↑ [9] Gnosis9.net, 4-10-2007: Současné zemědělství je nešetrné k půdě, to se musí změnit
  10. ↑ [10] Biodynamika.cz - více než jen ekologické zemědělství
  11. ↑ [11] San Francisco Chronicle, Amy Stewart, 13-4-2002: The Man who would Feed the World, John Jeavons' farming methods contain lessons for backyard gardeners too

Související články

související pojmy
osobnosti

Externí odkazy

κ Teorie systémů a systémová dynamika
vědci
biologové
fyzici
ekonomové
modelování
zásahy
udržitelnost
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Udržitelnost&oldid=4542018“