Secese: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značky: školní IP editace z Vizuálního editoru |
Verze 15104663 uživatele 77.95.194.108 (diskuse) zrušena značka: školní IP |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
Představiteli architektury jsou [[Belgie|Belgičan]] [[Victor Horta]] ([[Hôtel Tassel|Dům Tasselových]] v [[Brusel]]u), [[Francie|Francouz]] [[Hector Guimard]] (vstupy do [[paříž]]ského metra), Češi [[Antonín Balšánek]] a [[Osvald Polívka]] ([[Obecní dům]] v Praze), [[Španělsko|Španěl]] [[Antoni Gaudí]] (chrám [[Sagrada Família]], [[Güell (park)|Güellův park]], [[Casa Batlló|Batllóův dům]] atd. – vše v [[Barcelona|Barceloně]]), [[Rakousko|Rakušan]], [[Opava|opavský]] rodák [[Joseph Maria Olbrich]] ([[pavilon Secese]] ve Vídni) a další. Ve výtvarném umění prosluli Čech [[Alfons Mucha]] (plakáty, cyklus obrazů ''[[Slovanská epopej]]'', návrhy šperků a nábytku), Rakušan [[Gustav Klimt]] (dekorativní malby, plakáty) a český sochař [[František Bílek (sochař 1872–1941)|František Bílek]]. Představiteli užitého umění jsou Francouz [[Émile Gallé]] (skleněné vázy), [[Skotsko|Skot]] [[Charles Rennie Mackintosh]] (bytové zařízení) a mnozí další. |
Představiteli architektury jsou [[Belgie|Belgičan]] [[Victor Horta]] ([[Hôtel Tassel|Dům Tasselových]] v [[Brusel]]u), [[Francie|Francouz]] [[Hector Guimard]] (vstupy do [[paříž]]ského metra), Češi [[Antonín Balšánek]] a [[Osvald Polívka]] ([[Obecní dům]] v Praze), [[Španělsko|Španěl]] [[Antoni Gaudí]] (chrám [[Sagrada Família]], [[Güell (park)|Güellův park]], [[Casa Batlló|Batllóův dům]] atd. – vše v [[Barcelona|Barceloně]]), [[Rakousko|Rakušan]], [[Opava|opavský]] rodák [[Joseph Maria Olbrich]] ([[pavilon Secese]] ve Vídni) a další. Ve výtvarném umění prosluli Čech [[Alfons Mucha]] (plakáty, cyklus obrazů ''[[Slovanská epopej]]'', návrhy šperků a nábytku), Rakušan [[Gustav Klimt]] (dekorativní malby, plakáty) a český sochař [[František Bílek (sochař 1872–1941)|František Bílek]]. Představiteli užitého umění jsou Francouz [[Émile Gallé]] (skleněné vázy), [[Skotsko|Skot]] [[Charles Rennie Mackintosh]] (bytové zařízení) a mnozí další. |
||
Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha [[Evropa|evropských]] měst jako [[Praha]], [[Brno]], [[Paříž]], [[Vídeň]], [[Mnichov]] nebo [[Berlín]]. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby. |
Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha [[Evropa|evropských]] měst jako [[Praha]], [[Brno]], [[Paříž]], [[Vídeň]], [[Mnichov]] nebo [[Berlín]]. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby. |
||
== Ukázky secesní tvorby == |
== Ukázky secesní tvorby == |
Verze z 22. 6. 2017, 12:37
Secese (francouzsky art nouveau [a:r nuvo:], německy Jugendstil) je mezinárodní uměleckých sloh z přelomu 19. a 20. století (období označovaného jako fin de siècle) a posledním stylem souhrnného umění, též Gesamtkunstwerk, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale i v dekoraci a užitém umění.
Secese vychází z květinových koncepcí britského textilního designéra Williama Morrise a hnutí Arts and Crafts, jež se vracelo k lidovým tradicím a romantismu řemeslnému fortelu středověkých mistrů a stavělo se tak proti jednoduchosti zpracování průmyslových výrobků hnaných průmyslovou revolucí. Tento styl byl také silně ovlivněn anglickými malíři označovanými jako Prerafaelité.
Největšího rozmachu secese dosáhla mezi lety 1890 a 1910 v Evropě a ve Spojených státech. Ve Francii se nazývá Art nouveau, v Německu Jugendstil, český název „secese“ (něm. Sezession, z latinského secessio odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v Berlíně (1891), v Mnichově (1892) a zejména ve Vídni (Wiener Sezession, 1896) oddělily od konservativních akademií. Shemale Radek
Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, která vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tematiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo).
Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli byli v českém prostředí Otokar Březina a Jiří Karásek ze Lvovic.
Představiteli architektury jsou Belgičan Victor Horta (Dům Tasselových v Bruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze), Španěl Antoni Gaudí (chrám Sagrada Família, Güellův park, Batllóův dům atd. – vše v Barceloně), Rakušan, opavský rodák Joseph Maria Olbrich (pavilon Secese ve Vídni) a další. Ve výtvarném umění prosluli Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek. Představiteli užitého umění jsou Francouz Émile Gallé (skleněné vázy), Skot Charles Rennie Mackintosh (bytové zařízení) a mnozí další.
Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Brno, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby.
Ukázky secesní tvorby
-
Obraz Judith od Gustava Klimta
-
Ukázka díla Ch. R. Mackintoshe
-
Váza od Émile Gallé
-
Průčelí hlavního nádraží v Praze
-
Secesní fasáda hotelu Meran v Praze
-
Secesní domy na Konečného náměstí v Brně
-
Grand hotel Evropa v Praze
-
Grand hotel Evropa v Praze
-
Mohyla míru u Brna
-
Mozaika ve vile Primavesi v Olomouci
Související články
Literatura
- Gombrich, Emil Hector: Příběh umění. Praha : Odeon 1992. ISBN 80-207-0416-7. str. 437–507.
- Šabouk, Sáva: Encyklopedie světového malířství. Praha : Academia 1975. str. 315.
- Wittlich, Petr: Umění a život – doba secese. Praha : Artia 1987. str. 62–126.
- Wittlich, Petr: Česká secese, Praha : Odeon 1985.
- Wittlich, Petr: Sochařství české secese, Praha : Karolinum 2000.
- Pijoan, José: Dějiny umění – 9. Praha : Odeon 1991. ISBN 80-207-0098-6. str. 55–96.
- Koch, Wilfried: Evropská architektura. Praha : Ikar 1998. ISBN 80-7202-388-8. str. 274.
- Dvořáček, Petr: Architektura českých zemí: Secese. Praha : Levné knihy KMa 2005. ISBN 80-7309-287-5.
- Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
- Millerová, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha : Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu secese na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Secese
Umělecký sloh | ||
---|---|---|
Předchůdce: Symbolismus |
Secese |
Nástupce: moderna?, bauhaus? |