Anvar as-Sádát: Porovnání verzí
m typo |
m Přidán odkaz na Commons dle http://petscan.wmflabs.org; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox Politik |
{{Infobox Politik |
||
|jméno = Anvar as-Sádát |
| jméno = Anvar as-Sádát |
||
|obrázek = Anwar Sadat cropped.jpg |
| obrázek = Anwar Sadat cropped.jpg |
||
|pořadí = 3. |
| pořadí = 3. |
||
|úřad = [[Seznam egyptských prezidentů|prezident]] [[Egypt]]a |
| úřad = [[Seznam egyptských prezidentů|prezident]] [[Egypt]]a |
||
|od = [[15. říjen|15. října]] [[1970]] |
| od = [[15. říjen|15. října]] [[1970]] |
||
|do = [[6. říjen|6. října]] [[1981]] |
| do = [[6. říjen|6. října]] [[1981]] |
||
|předchůdce = [[Gamál Násir]] |
| předchůdce = [[Gamál Násir]] |
||
|nástupce = [[Husní Mubárak]] |
| nástupce = [[Husní Mubárak]] |
||
|viceprezident = [[Ali Sabri]] (1970–1971)<br />[[Mahmúd Fawzi]] (1972–1975)<br />[[Husní Mubárak]] (1975–1981) |
| viceprezident = [[Ali Sabri]] (1970–1971)<br />[[Mahmúd Fawzi]] (1972–1975)<br />[[Husní Mubárak]] (1975–1981) |
||
|pořadí2 = 2. |
| pořadí2 = 2. |
||
|úřad2 = prezident [[Sjednocená arabská republika|Sjednocené arabské republiky]] |
| úřad2 = prezident [[Sjednocená arabská republika|Sjednocené arabské republiky]] |
||
|od2 = [[15. říjen|15. října]] [[1970]] |
| od2 = [[15. říjen|15. října]] [[1970]] |
||
|do2 = [[2. září]] [[1971]] |
| do2 = [[2. září]] [[1971]] |
||
|předchůdce2 = [[Gamál Násir]] |
| předchůdce2 = [[Gamál Násir]] |
||
|nástupce2 = ''Úřad zrušen'' |
| nástupce2 = ''Úřad zrušen'' |
||
|pořadí3 = |
| pořadí3 = |
||
|úřad3 = Viceprezident Egypta |
| úřad3 = Viceprezident Egypta |
||
|od3 = [[19. prosinec|19. prosince]] [[1969]] |
| od3 = [[19. prosinec|19. prosince]] [[1969]] |
||
|do3 = [[14. říjen|15. října]] [[1970]] |
| do3 = [[14. říjen|15. října]] [[1970]] |
||
|prezident3 = [[Gamál Násir]] |
| prezident3 = [[Gamál Násir]] |
||
|předchůdce3 = [[Husajn el-Šafej]] |
| předchůdce3 = [[Husajn el-Šafej]] |
||
|nástupce3 = [[Ali Sabri]] |
| nástupce3 = [[Ali Sabri]] |
||
|od4 = [[17. únor]]a [[1964]] |
| od4 = [[17. únor]]a [[1964]] |
||
|do4 = [[březen]] [[1964]] |
| do4 = [[březen]] [[1964]] |
||
|prezident4 = [[Gamál Násir]] |
| prezident4 = [[Gamál Násir]] |
||
|předchůdce4 = [[Husajn el-Šafej]] |
| předchůdce4 = [[Husajn el-Šafej]] |
||
|nástupce4 = [[Zakaríja Mohieddin]] |
| nástupce4 = [[Zakaríja Mohieddin]] |
||
|úřad5 = Předseda Lidového shromáždění |
| úřad5 = Předseda Lidového shromáždění |
||
|od5 = [[26. březen|26. března]] [[1964]] |
| od5 = [[26. březen|26. března]] [[1964]] |
||
|do5 = [[12. listopad]]u [[1968]] |
| do5 = [[12. listopad]]u [[1968]] |
||
|prezident5 = [[Gamál Násir]] |
| prezident5 = [[Gamál Násir]] |
||
|nástupce5 = [[Muhammad Labib Skokeir]] |
| nástupce5 = [[Muhammad Labib Skokeir]] |
||
|od6 = [[21. červenec|21. července]] [[1960]] |
| od6 = [[21. červenec|21. července]] [[1960]] |
||
|do6 = [[27. září]] [[1961]] |
| do6 = [[27. září]] [[1961]] |
||
|prezident6 = [[Gamál Násir]] |
| prezident6 = [[Gamál Násir]] |
||
|předchůdce6 = [[Abdel Latif El-Boghdadi]] |
| předchůdce6 = [[Abdel Latif El-Boghdadi]] |
||
|datum_narození = [[25. prosinec|25. prosince]] [[1918]] |
| datum_narození = [[25. prosinec|25. prosince]] [[1918]] |
||
|místo_narození = [[Mít Abú al-Kúm]], [[Minúfija]], {{Vlajka a název|Egypt}} |
| místo_narození = [[Mít Abú al-Kúm]], [[Minúfija]], {{Vlajka a název|Egypt}} |
||
|datum_úmrtí = [[6. říjen|6. října]] [[1981]]<br />(ve věku 62 let) |
| datum_úmrtí = [[6. říjen|6. října]] [[1981]]<br />(ve věku 62 let) |
||
|místo_úmrtí = [[Káhira]], {{Vlajka a název|Egypt}} |
| místo_úmrtí = [[Káhira]], {{Vlajka a název|Egypt}} |
||
|strana = [[Národní demokratická strana (Egypt)|Národní demokratická strana]] |
| strana = [[Národní demokratická strana (Egypt)|Národní demokratická strana]] |
||
|manžel/ka = Ehsan Madi<br />[[Jehan Sádát]] |
| manžel/ka = Ehsan Madi<br />[[Jehan Sádát]] |
||
|alma_mater = Královská vojenská akademie v Káhiře |
| alma_mater = Královská vojenská akademie v Káhiře |
||
|náboženství = [[muslim]] ([[Sunnitský islám|sunita]]) |
| náboženství = [[muslim]] ([[Sunnitský islám|sunita]]) |
||
|podpis = Anwar El Sadat Signature.svg |
| podpis = Anwar El Sadat Signature.svg |
||
|poznámky = |
| poznámky = |
||
}} |
}} |
||
| ⚫ | '''Muhammad Anvar as-Sádát''' či '''Anwar as-Sádát''', {{vjazyce|ar}} {{cizojazyčně|ar|'''محمد أنور السادات'''}}, ([[25. prosinec|25. prosince]] [[1918]] [[Mít Abú al-Kúm]] – [[6. říjen|6. října]] [[1981]] [[Káhira]]) byl třetí [[egypt]]ský prezident, který zastával svůj úřad od roku [[1970]] do roku [[1981]], kdy na něj byl spáchán atentát. Během jedenácti let své vlády se zasadil o výraznou změnu ekonomických a politických zásad svého předchůdce [[Gamál Násir|Gamála Násira]]. |
||
| ⚫ | '''Muhammad Anvar as-Sádát''' či '''Anwar as-Sádát''', {{vjazyce|ar}} {{cizojazyčně|ar|'''محمد أنور السادات'''}}, ([[25. prosinec|25. prosince]] [[1918]] [[Mít Abú al-Kúm]] – [[6. říjen|6. října]] [[1981]] [[Káhira]]) byl třetí [[egypt]]ský prezident, který zastával svůj úřad od roku [[1970]] do roku [[1981]], kdy na něj byl spáchán atentát. Během jedenácti let své vlády se zasadil o výraznou změnu ekonomických a politických zásad svého předchůdce [[Gamál Násir|Gamála Násira]]. |
||
Byl jedním z vedoucích členů skupiny tzv. [[Svobodní důstojníci|Svobodných důstojníků]], kteří v [[Egyptská revoluce 1952|egyptské revoluci v roce 1952]] svrhli vládu [[Farúk I.|Farúka I.]], předposledního krále z [[dynastie Muhammada Alího]]. Jako prezident vedl Egypt v roce 1973 do [[Jomkipurská válka|Jomkipurské války]], aby získal zpět území, které Egypt v roce [[1967]] během [[Šestidenní válka|Šestidenní války]] s [[Izrael]]em ztratil. Po této válce se stal egyptským hrdinou a na nějaký čas i hrdinou arabského světa. Později se zabýval mírovými jednáními i Izraelem, z čehož vyústila [[egyptsko-izraelská mírová smlouva]], za kterou v roce [[1978]] získal [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]]. Navzdory uznání, kterého se mu dostávalo ve světě, se stal velmi nepopulárním mezi některými Araby, což mělo za následek pozastavení členství Egypta v [[Liga arabských států|Lize arabských států]] a nakonec i jeho zavraždění. |
Byl jedním z vedoucích členů skupiny tzv. [[Svobodní důstojníci|Svobodných důstojníků]], kteří v [[Egyptská revoluce 1952|egyptské revoluci v roce 1952]] svrhli vládu [[Farúk I.|Farúka I.]], předposledního krále z [[dynastie Muhammada Alího]]. Jako prezident vedl Egypt v roce 1973 do [[Jomkipurská válka|Jomkipurské války]], aby získal zpět území, které Egypt v roce [[1967]] během [[Šestidenní válka|Šestidenní války]] s [[Izrael]]em ztratil. Po této válce se stal egyptským hrdinou a na nějaký čas i hrdinou arabského světa. Později se zabýval mírovými jednáními i Izraelem, z čehož vyústila [[egyptsko-izraelská mírová smlouva]], za kterou v roce [[1978]] získal [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]]. Navzdory uznání, kterého se mu dostávalo ve světě, se stal velmi nepopulárním mezi některými Araby, což mělo za následek pozastavení členství Egypta v [[Liga arabských států|Lize arabských států]] a nakonec i jeho zavraždění. |
||
| Řádek 60: | Řádek 59: | ||
V roce [[1938]] dokončil svá studia na Královské vojenské akademii v [[Káhira|Káhiře]]. Do armády vstoupil s hodností podporučíka a byl převelen do [[Súdán]]u, který byl v té době součástí [[Egyptské království|Egyptského království]]. A právě zde se poprvé setkal s Gamálem Násirem a společně s několika dalšími nižšími důstojníky založili tajné hnutí [[Svobodní důstojníci|Svobodných důstojníků]], které si dalo za cíl osvobodit Egypt od britské nadvlády a královské korupce. |
V roce [[1938]] dokončil svá studia na Královské vojenské akademii v [[Káhira|Káhiře]]. Do armády vstoupil s hodností podporučíka a byl převelen do [[Súdán]]u, který byl v té době součástí [[Egyptské království|Egyptského království]]. A právě zde se poprvé setkal s Gamálem Násirem a společně s několika dalšími nižšími důstojníky založili tajné hnutí [[Svobodní důstojníci|Svobodných důstojníků]], které si dalo za cíl osvobodit Egypt od britské nadvlády a královské korupce. |
||
Během [[Druhá světová válka|2. světové války]] byl vězněn Brity za jeho pokus o získání pomoci od [[Osa Berlín-Řím-Tokio|Osy]], s níž měl vyhnat britské síly z Egypta. Společně se svými kolegy z hnutí Svobodných důstojníků se Sádát účastnil vojenského převratu, který během [[Egyptská revoluce 1952|egyptské revoluce v roce 1952]] svrhl vládu krále [[Farúk I.|Farúka I.]] Právě Sádát informoval pomocí rádia egyptský lid o průběhu revoluce. |
Během [[Druhá světová válka|2. světové války]] byl vězněn Brity za jeho pokus o získání pomoci od [[Osa Berlín-Řím-Tokio|Osy]], s níž měl vyhnat britské síly z Egypta. Společně se svými kolegy z hnutí Svobodných důstojníků se Sádát účastnil vojenského převratu, který během [[Egyptská revoluce 1952|egyptské revoluce v roce 1952]] svrhl vládu krále [[Farúk I.|Farúka I.]] Právě Sádát informoval pomocí rádia egyptský lid o průběhu revoluce. |
||
18. června [[1953]] byla vytvořena republika a jejím prvním prezidentem se stal [[Muhammad Nadžíb]]. Mnozí členové revoluční rady se stali ministry - například Násir se stal ministrem vnitra. Samotný Anvar Sádát nezískal žádný ministerský post. Nejprve působil jako redaktor v egyptském deníku, který informoval o činech a plánech rady revolučního velení. Po spojení Egypta a [[Sýrie]], a vzniku [[Sjednocená arabská republika|Sjednocené arabské republiky]] (1958), byl Sádát jmenován předsedou parlamentu. Sjednocená arabská republika neměla dlouhého trvání a v roce 1961 se rozpadla. Sádát byl v roce [[1964]] opět zvolen předsedou, tentokrát egyptského parlamentu. V roce [[1969]] ho prezident Násir dosadil do funkce viceprezidenta, ve které setrval až do 28. září [[1970]], kdy Gamál Násir zemřel. Sádát se dle ústavy stal zastupujícím prezidentem a tuto pozici mohl vykonávat po dobu šedesáti dní, než bude zvolen nový prezident. 15. října byl Anvar Sádát vybrán jako nástupce Gamála Násira, když v referendu získal 90% hlasů. |
18. června [[1953]] byla vytvořena republika a jejím prvním prezidentem se stal [[Muhammad Nadžíb]]. Mnozí členové revoluční rady se stali ministry - například Násir se stal ministrem vnitra. Samotný Anvar Sádát nezískal žádný ministerský post. Nejprve působil jako redaktor v egyptském deníku, který informoval o činech a plánech rady revolučního velení. Po spojení Egypta a [[Sýrie]], a vzniku [[Sjednocená arabská republika|Sjednocené arabské republiky]] (1958), byl Sádát jmenován předsedou parlamentu. Sjednocená arabská republika neměla dlouhého trvání a v roce 1961 se rozpadla. Sádát byl v roce [[1964]] opět zvolen předsedou, tentokrát egyptského parlamentu. V roce [[1969]] ho prezident Násir dosadil do funkce viceprezidenta, ve které setrval až do 28. září [[1970]], kdy Gamál Násir zemřel. Sádát se dle ústavy stal zastupujícím prezidentem a tuto pozici mohl vykonávat po dobu šedesáti dní, než bude zvolen nový prezident. 15. října byl Anvar Sádát vybrán jako nástupce Gamála Násira, když v referendu získal 90% hlasů. |
||
== Prezident == |
== Prezident == |
||
| Řádek 70: | Řádek 69: | ||
15. května [[1971]] oznámil Sádát takzvanou Nápravnou revoluci<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 74 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref>, kterou chtěl očistit vládu, politické a bezpečnostní orgány od fanatického Násirismu. Sádát podporoval vznik islamistického hnutí, které bylo za vlády jeho předchůdce zakázáno. Ve víře, že islamisté budou společensky konzervativní, jim dal výměnou za politickou podporu značnou “kulturní a ideologickou autonomii”.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Jihad: the trail of political Islam| vydavatel = Belknap Press | rok = 2002 | počet stran = 464 | strany = 83 | isbn = 978-0674008779}} {{en}}</ref> |
15. května [[1971]] oznámil Sádát takzvanou Nápravnou revoluci<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 74 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref>, kterou chtěl očistit vládu, politické a bezpečnostní orgány od fanatického Násirismu. Sádát podporoval vznik islamistického hnutí, které bylo za vlády jeho předchůdce zakázáno. Ve víře, že islamisté budou společensky konzervativní, jim dal výměnou za politickou podporu značnou “kulturní a ideologickou autonomii”.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Jihad: the trail of political Islam| vydavatel = Belknap Press | rok = 2002 | počet stran = 464 | strany = 83 | isbn = 978-0674008779}} {{en}}</ref> |
||
V roce 1971, rok po ukončení [[Opotřebovací válka|Opotřebovací války]], podpořil Sádát mírové návrhy [[Organizace spojených národů]], která navrhovala uzavření míru mezi Egyptem a Izraelem s tím, že se hranice mezi účastníky konfliktu vrátí před červen [[1967]], kdy válka začala. Tato mírová iniciativa se však nezdařila, neboť Izrael ani [[Spojené státy americké]] tyto podmínky neakceptovaly. |
V roce 1971, rok po ukončení [[Opotřebovací válka|Opotřebovací války]], podpořil Sádát mírové návrhy [[Organizace spojených národů]], která navrhovala uzavření míru mezi Egyptem a Izraelem s tím, že se hranice mezi účastníky konfliktu vrátí před červen [[1967]], kdy válka začala. Tato mírová iniciativa se však nezdařila, neboť Izrael ani [[Spojené státy americké]] tyto podmínky neakceptovaly. |
||
=== Jomkipurská válka === |
=== Jomkipurská válka === |
||
{{Viz též|Jomkipurská válka}} |
{{Viz též|Jomkipurská válka}} |
||
6. října [[1973]] zahájil Sádát společně se Sýrií Jomkipurskou válku, též známou jako ramadánová válka. Tento překvapivý útok byl veden proti Izraeli, který od [[Šestidenní válka|Šestidenní války]] v roce 1967 zabíral území [[Sinajský poloostrov|Sinajského poloostrova]] a syrské [[Golanské výšiny]]. Snahou této vojenské akce bylo získat tato území zpět. Počáteční fáze egyptské a syrské ofenzivy zaskočila nejen Izrael, ale i celý arabský svět. Nejvýraznějším úspěchem egyptské armády bylo rychlé překonání [[Bar Levova linie|Bar Levovy linie]], která měla tvořit nepřekonatelný obranný val chránící Sinajský poloostrov před případným útokem Egypta. |
6. října [[1973]] zahájil Sádát společně se Sýrií Jomkipurskou válku, též známou jako ramadánová válka. Tento překvapivý útok byl veden proti Izraeli, který od [[Šestidenní válka|Šestidenní války]] v roce 1967 zabíral území [[Sinajský poloostrov|Sinajského poloostrova]] a syrské [[Golanské výšiny]]. Snahou této vojenské akce bylo získat tato území zpět. Počáteční fáze egyptské a syrské ofenzivy zaskočila nejen Izrael, ale i celý arabský svět. Nejvýraznějším úspěchem egyptské armády bylo rychlé překonání [[Bar Levova linie|Bar Levovy linie]], která měla tvořit nepřekonatelný obranný val chránící Sinajský poloostrov před případným útokem Egypta. |
||
Po prvotním šoku přešel Izrael podporovaný Spojenými státy do protiútoku. Po zajištění prostoru Golanských výšin zahájil ofenzivu na suezské frontě. Izrael sice nedokázal zničit arabské síly na východ od Suezu, ale zničil část jejich předmostí a dvě jeho tankové divize překročily průplav, odřízly předsunuté egyptské síly a ohrozily Káhiru (byť jejich poslední kroky již narušovaly příměří, ke kterému vyzývala [[rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338]] schválená 22. října). K zastavení konfliktu mělo dojít 22. října v 18:52. Vedení Egypta a Izraele s ukončením palby souhlasilo, avšak Sýrie toto rozhodnutí nepřijala. Boje následně pokračovaly. K definitivnímu ukončení konfliktu došlo 27. října. |
Po prvotním šoku přešel Izrael podporovaný Spojenými státy do protiútoku. Po zajištění prostoru Golanských výšin zahájil ofenzivu na suezské frontě. Izrael sice nedokázal zničit arabské síly na východ od Suezu, ale zničil část jejich předmostí a dvě jeho tankové divize překročily průplav, odřízly předsunuté egyptské síly a ohrozily Káhiru (byť jejich poslední kroky již narušovaly příměří, ke kterému vyzývala [[rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338]] schválená 22. října). K zastavení konfliktu mělo dojít 22. října v 18:52. Vedení Egypta a Izraele s ukončením palby souhlasilo, avšak Sýrie toto rozhodnutí nepřijala. Boje následně pokračovaly. K definitivnímu ukončení konfliktu došlo 27. října. |
||
| Řádek 81: | Řádek 80: | ||
Egyptská vítězství z počátku války zvedla morálku v celém Egyptě a Sádát se stal na mnoho let národním hrdinou. Následná mírová jednání vedla k znovuotevření [[Suezský průplav|Suezského průplavu]]. Nová Sádátova mírová politika vedla k dalším smlouvám s Izraelem. 18. ledna [[1974]] a 4. září [[1975]] uzavřeli dohodu o stažení vojenských sil. 8. dubna [[1976]] navštívil Sádát poprvé [[Vatikán]], kde pro své úsilí o mír s Izraelem získal podporu papeže [[Pavel VI.|Pavla VI.]]<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.vatican.va/holy_father/paul_vi/speeches/1976/documents/hf_p-vi_spe_19760408_presidente-egitto_en.html | titul=Text of Pope's message to Sadat | vydavatel= Vatican.va | datum přístupu=2012-07-07}} {{en}}</ref> Rovněž ho při té příležitosti pozval na návštěvu do Káhiry.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://aad.archives.gov/aad/createpdf?rid=80873&dt=2082&dl=1345 | titul=John Anthony Volpe (US Ambassador to Italy), cable describing Sadat's visit to the Vatican | datum přístupu=2012-07-07}} {{en}}</ref> |
Egyptská vítězství z počátku války zvedla morálku v celém Egyptě a Sádát se stal na mnoho let národním hrdinou. Následná mírová jednání vedla k znovuotevření [[Suezský průplav|Suezského průplavu]]. Nová Sádátova mírová politika vedla k dalším smlouvám s Izraelem. 18. ledna [[1974]] a 4. září [[1975]] uzavřeli dohodu o stažení vojenských sil. 8. dubna [[1976]] navštívil Sádát poprvé [[Vatikán]], kde pro své úsilí o mír s Izraelem získal podporu papeže [[Pavel VI.|Pavla VI.]]<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.vatican.va/holy_father/paul_vi/speeches/1976/documents/hf_p-vi_spe_19760408_presidente-egitto_en.html | titul=Text of Pope's message to Sadat | vydavatel= Vatican.va | datum přístupu=2012-07-07}} {{en}}</ref> Rovněž ho při té příležitosti pozval na návštěvu do Káhiry.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://aad.archives.gov/aad/createpdf?rid=80873&dt=2082&dl=1345 | titul=John Anthony Volpe (US Ambassador to Italy), cable describing Sadat's visit to the Vatican | datum přístupu=2012-07-07}} {{en}}</ref> |
||
20. listopadu [[1977]] se Sádát stal prvním arabským vůdcem, který oficiálně navštívil Izrael, kde se setkal s izraelským premiérem [[Menachem Begin]]em. Sádát zde před poslanci hovořil o své vizi, jak dosáhnout úplného míru v arabsko-izraelském konfliktu. |
20. listopadu [[1977]] se Sádát stal prvním arabským vůdcem, který oficiálně navštívil Izrael, kde se setkal s izraelským premiérem [[Menachem Begin]]em. Sádát zde před poslanci hovořil o své vizi, jak dosáhnout úplného míru v arabsko-izraelském konfliktu. |
||
=== Egyptsko-izraelská mírová smlouva === |
=== Egyptsko-izraelská mírová smlouva === |
||
| Řádek 87: | Řádek 86: | ||
[[Soubor:Sadat and Begin clean3.jpg|thumb|right|250px|Prezident Sádát a izraelský premiér Menachem Begin před americkým kongresem, během něhož americký prezident Jimmy Carter oznámil výsledky dohod z Camp Davidu]] |
[[Soubor:Sadat and Begin clean3.jpg|thumb|right|250px|Prezident Sádát a izraelský premiér Menachem Begin před americkým kongresem, během něhož americký prezident Jimmy Carter oznámil výsledky dohod z Camp Davidu]] |
||
[[Soubor:Anwar Sadat greets Ezer Weizman 9-7-78.gif|thumb|right|250px|Sádát společně s izraelským ministrem obrany [[Ezer Weizman]]em]] |
[[Soubor:Anwar Sadat greets Ezer Weizman 9-7-78.gif|thumb|right|250px|Sádát společně s izraelským ministrem obrany [[Ezer Weizman]]em]] |
||
Egyptsko-izraelská mírová smlouva byla podepsána Anvarem Sádátem a izraelským premiérem Menachem Beginem 26. března 1979 v americkém [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. Podpisu této smlouvy předcházela řada jednání známých jako [[Dohody z Camp Davidu]], kterých se kromě egyptské a izraelské strany účastnil i americký prezident [[Jimmy Carter]]. Za vytvoření dohody získali Sádát a Begin v roce [[1978]] [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu za mír]]. |
Egyptsko-izraelská mírová smlouva byla podepsána Anvarem Sádátem a izraelským premiérem Menachem Beginem 26. března 1979 v americkém [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. Podpisu této smlouvy předcházela řada jednání známých jako [[Dohody z Camp Davidu]], kterých se kromě egyptské a izraelské strany účastnil i americký prezident [[Jimmy Carter]]. Za vytvoření dohody získali Sádát a Begin v roce [[1978]] [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu za mír]]. |
||
Hlavním bodem smlouvy bylo vzájemné uznání obou zemí, ukončení válečného stavu, který existoval od [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]] a stažení izraelských vojsk a civilistů ze Sinajského poloostrova, který Izrael zabral v roce 1967 během Šestidenní války. Smlouva rovněž zajišťovala volný průjezd izraelských lodí Suezským průplavem a přiznání statusu mezinárodních vod [[Tiranská úžina|Tiranské úžině]] a [[Akabský záliv|Akabskému zálivu]]. Tato dohoda udělala z Egypta první arabskou zemi, která oficiálně uznala Izrael. [[Izrael]] se postupně stáhl ze Sinajského poloostrova a celá oblast byla navrácena 25. dubna [[1982]]. |
Hlavním bodem smlouvy bylo vzájemné uznání obou zemí, ukončení válečného stavu, který existoval od [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]] a stažení izraelských vojsk a civilistů ze Sinajského poloostrova, který Izrael zabral v roce 1967 během Šestidenní války. Smlouva rovněž zajišťovala volný průjezd izraelských lodí Suezským průplavem a přiznání statusu mezinárodních vod [[Tiranská úžina|Tiranské úžině]] a [[Akabský záliv|Akabskému zálivu]]. Tato dohoda udělala z Egypta první arabskou zemi, která oficiálně uznala Izrael. [[Izrael]] se postupně stáhl ze Sinajského poloostrova a celá oblast byla navrácena 25. dubna [[1982]]. |
||
Smlouva, která získala podporu mezi Egypťany, extrémně pobouřila celý arabský svět, zejména muslimy.<ref>{{citace monografie | jméno = P.J. | příjmení = Vatikiotis | titul = The History of Modern Egypt: From Muhammad Ali to Mubarak | vydavatel = Johns Hopkins University | vydání = 4 | rok = 1991 | místo = Baltimore | počet stran = 560 | strany = 443 | isbn = 0-8018-4214-X}} {{en}}</ref> Jeho předchůdce Gamál Násir vytvořil z Egypta ikonu arabského nacionalismu. Jeho ideologie tak byla po válce v roce [[1973]] odstavena na vedlejší kolej. Sádátovo podepsání mírové smlouvy mnoho ne-egyptských Arabů chápalo jako postavení egyptských zájmů před zájmy arabské, čímž se odklonil od Násirovi snahy o [[panarabismus]] a vize jednotného arabského státu.<ref name="nytimes">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/1225.html | titul=Anwar el-Sadat, the Daring Arab Pioneer of Peace with Israel | vydavatel= The New York Times | datum přístupu=2007-09-16}} {{en}}</ref> Mnozí Arabové rovněž považovali za zradu Sádátovu náklonnost ke Spojeným státům. |
Smlouva, která získala podporu mezi Egypťany, extrémně pobouřila celý arabský svět, zejména muslimy.<ref>{{citace monografie | jméno = P.J. | příjmení = Vatikiotis | titul = The History of Modern Egypt: From Muhammad Ali to Mubarak | vydavatel = Johns Hopkins University | vydání = 4 | rok = 1991 | místo = Baltimore | počet stran = 560 | strany = 443 | isbn = 0-8018-4214-X}} {{en}}</ref> Jeho předchůdce Gamál Násir vytvořil z Egypta ikonu arabského nacionalismu. Jeho ideologie tak byla po válce v roce [[1973]] odstavena na vedlejší kolej. Sádátovo podepsání mírové smlouvy mnoho ne-egyptských Arabů chápalo jako postavení egyptských zájmů před zájmy arabské, čímž se odklonil od Násirovi snahy o [[panarabismus]] a vize jednotného arabského státu.<ref name="nytimes">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/1225.html | titul=Anwar el-Sadat, the Daring Arab Pioneer of Peace with Israel | vydavatel= The New York Times | datum přístupu=2007-09-16}} {{en}}</ref> Mnozí Arabové rovněž považovali za zradu Sádátovu náklonnost ke Spojeným státům. |
||
V roce 1979 [[Liga arabských států]] vyloučila Egypt ze svých řad, a to právě z důvodu podepsání této mírové smlouvy. Následně přesunula své sídlo z Káhiry, kde se do té doby nacházelo, do [[Tunis]]u. Egypt se znovu stal členem Arabské ligy až v roce [[1989]]. Sídlo této organizace se opět vrátilo do egyptského hlavního města.<ref name="nytimes" /> |
V roce 1979 [[Liga arabských států]] vyloučila Egypt ze svých řad, a to právě z důvodu podepsání této mírové smlouvy. Následně přesunula své sídlo z Káhiry, kde se do té doby nacházelo, do [[Tunis]]u. Egypt se znovu stal členem Arabské ligy až v roce [[1989]]. Sídlo této organizace se opět vrátilo do egyptského hlavního města.<ref name="nytimes" /> |
||
=== Sádátův vztah s íránským šáhem === |
=== Sádátův vztah s íránským šáhem === |
||
Před islámskou revolucí, která proběhla v [[Írán]]u v roce [[1979]], byl vztah mezi [[Teherán]]em a Káhirou velmi přátelský. Íránský [[Šáhanšáh|šáh]] [[Muhammad Rezá Pahlaví]] oslovoval Sádáta “drahý bratře”. Pahlavího první manželkou byla egyptská princezna Fawzia, nejstarší dcera egyptského sultána a později krále [[Fuad I.|Fuada I.]] Po íránském převratu strávil Pahlaví zbytek svého života v exilu v Egyptě. Když v roce [[1980]] zemřel, zařídil mu Sádát státní pohřeb a nechal ho pohřbít v káhirské [[Mešita Al-Rifa'i|mešitě Al-Rifa'i]], kde byl dříve pochován například [[chediv]] [[Ismaíl I. Paša|Ismaíl I.]] a všichni jeho nástupci až do roku 1914. |
Před islámskou revolucí, která proběhla v [[Írán]]u v roce [[1979]], byl vztah mezi [[Teherán]]em a Káhirou velmi přátelský. Íránský [[Šáhanšáh|šáh]] [[Muhammad Rezá Pahlaví]] oslovoval Sádáta “drahý bratře”. Pahlavího první manželkou byla egyptská princezna Fawzia, nejstarší dcera egyptského sultána a později krále [[Fuad I.|Fuada I.]] Po íránském převratu strávil Pahlaví zbytek svého života v exilu v Egyptě. Když v roce [[1980]] zemřel, zařídil mu Sádát státní pohřeb a nechal ho pohřbít v káhirské [[Mešita Al-Rifa'i|mešitě Al-Rifa'i]], kde byl dříve pochován například [[chediv]] [[Ismaíl I. Paša|Ismaíl I.]] a všichni jeho nástupci až do roku 1914. |
||
=== Atentát === |
=== Atentát === |
||
| Řádek 102: | Řádek 101: | ||
Poslední roky Sádátovy vlády byly poznamenány řadou nepokojů a obvinění z korupce. V lednu 1977 se zvedla velká vlna protestů proti ekonomické liberalizaci, konkrétně proti zvýšení cen základních potřeb. Nepokoje trvaly dva dny, během nichž se v Káhiře sešlo stovky tisíc protestujících. Pouze v Káhiře bylo poničeno 120 autobusů a stovky budov.<ref>{{citace monografie | jméno = Mary Ann | příjmení = Weaver | titul = Portrait of Egypt | vydavatel = Farrar, Straus and Giroux | rok = 2000 | počet stran = 288 | strany = 25 | isbn = 0374527105}} {{en}}</ref> Nepokoje byly ukončeny nasazením armády a znovu zavedeným dohledem nad cenami.<ref>{{citace monografie | jméno = Roy | příjmení = Olivier | titul = Failure of Political Islam | vydavatel = Harvard University Press | rok = 1994 | počet stran = 256 | strany = 56 | isbn = 0-674-29140-9}} {{en}}</ref> Dalo by se říci, že byl Sádát zavražděn na vrcholu své neoblíbenosti.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 192 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref> |
Poslední roky Sádátovy vlády byly poznamenány řadou nepokojů a obvinění z korupce. V lednu 1977 se zvedla velká vlna protestů proti ekonomické liberalizaci, konkrétně proti zvýšení cen základních potřeb. Nepokoje trvaly dva dny, během nichž se v Káhiře sešlo stovky tisíc protestujících. Pouze v Káhiře bylo poničeno 120 autobusů a stovky budov.<ref>{{citace monografie | jméno = Mary Ann | příjmení = Weaver | titul = Portrait of Egypt | vydavatel = Farrar, Straus and Giroux | rok = 2000 | počet stran = 288 | strany = 25 | isbn = 0374527105}} {{en}}</ref> Nepokoje byly ukončeny nasazením armády a znovu zavedeným dohledem nad cenami.<ref>{{citace monografie | jméno = Roy | příjmení = Olivier | titul = Failure of Political Islam | vydavatel = Harvard University Press | rok = 1994 | počet stran = 256 | strany = 56 | isbn = 0-674-29140-9}} {{en}}</ref> Dalo by se říci, že byl Sádát zavražděn na vrcholu své neoblíbenosti.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 192 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref> |
||
6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch [[operace Badr]] v [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]]. Během této akce Egypt překročil Suezský průplav a prolomil izraelskou Bar Levovu linii. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa [[Koptská pravoslavná církev|koptské pravoslavné církve]]. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce [[Husní Mubárak|Husního Mubáraka]], irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků. |
6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch [[operace Badr]] v [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]]. Během této akce Egypt překročil Suezský průplav a prolomil izraelskou Bar Levovu linii. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa [[Koptská pravoslavná církev|koptské pravoslavné církve]]. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce [[Husní Mubárak|Husního Mubáraka]], irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků. |
||
Skupina atentátníků byla vedena poručíkem [[Chálid Islambulí|Chálídem Islambulím]]. Islambulí následně stanul před soudem, byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. [[Poprava zastřelením]] proběhla v dubnu [[1982]]. |
Skupina atentátníků byla vedena poručíkem [[Chálid Islambulí|Chálídem Islambulím]]. Islambulí následně stanul před soudem, byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. [[Poprava zastřelením]] proběhla v dubnu [[1982]]. |
||
| Řádek 110: | Řádek 109: | ||
Jeho nástupcem byl zvolen viceprezident Husní Mubárak, který byl během atentátu na Sádáta zraněn. Sádátův pohřeb navštívil rekordní počet hodnostářů z celého světa. Pohřbu se například zúčastnili tři bývalí prezidenti Spojených států: [[Gerald Ford]], Jimmy Carter a [[Richard Nixon]]. Súdánský prezident [[Dżafar an-Numajri]] byl jedinou arabskou hlavou státu, která se na pohřbu objevila. Pouze tři státy z 24 členů Arabské ligy vyslaly své zástupce – kromě Súdánu to bylo ještě [[Somálsko]] a [[Omán]]. Sádát byl pohřben u káhirského [[Památník Neznámého vojáka|památníku Neznámého vojáka]], který se nachází přes ulici od místa, kde byl zavražděn. |
Jeho nástupcem byl zvolen viceprezident Husní Mubárak, který byl během atentátu na Sádáta zraněn. Sádátův pohřeb navštívil rekordní počet hodnostářů z celého světa. Pohřbu se například zúčastnili tři bývalí prezidenti Spojených států: [[Gerald Ford]], Jimmy Carter a [[Richard Nixon]]. Súdánský prezident [[Dżafar an-Numajri]] byl jedinou arabskou hlavou státu, která se na pohřbu objevila. Pouze tři státy z 24 členů Arabské ligy vyslaly své zástupce – kromě Súdánu to bylo ještě [[Somálsko]] a [[Omán]]. Sádát byl pohřben u káhirského [[Památník Neznámého vojáka|památníku Neznámého vojáka]], který se nachází přes ulici od místa, kde byl zavražděn. |
||
Během procesu s Chálídem Islambulím bylo obžalováno více než 300 islámských radikálů. Mezi obžalovanými se nacházeli například [[Ajmán Zavahrí]], [[Omar Abdel-Rahman]], který údajně uvalil na Sádáta [[Fatva|fatvu]], či [[Abdul-Hamid Kišk]]. |
Během procesu s Chálídem Islambulím bylo obžalováno více než 300 islámských radikálů. Mezi obžalovanými se nacházeli například [[Ajmán Zavahrí]], [[Omar Abdel-Rahman]], který údajně uvalil na Sádáta [[Fatva|fatvu]], či [[Abdul-Hamid Kišk]]. |
||
V roce [[2001]] byl o něm v Egyptě natočen film ''Ájam as-Sádát'' (''Dny as-Sádáta''). |
V roce [[2001]] byl o něm v Egyptě natočen film ''Ájam as-Sádát'' (''Dny as-Sádáta''). |
||
| Řádek 128: | Řádek 127: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commons}} |
|||
* {{commonscat|Anwar Sadat}} |
* {{commonscat|Anwar Sadat}} |
||
Verze z 21. 4. 2016, 07:43
Šablona:Infobox Politik Muhammad Anvar as-Sádát či Anwar as-Sádát, arabsky محمد أنور السادات, (25. prosince 1918 Mít Abú al-Kúm – 6. října 1981 Káhira) byl třetí egyptský prezident, který zastával svůj úřad od roku 1970 do roku 1981, kdy na něj byl spáchán atentát. Během jedenácti let své vlády se zasadil o výraznou změnu ekonomických a politických zásad svého předchůdce Gamála Násira.
Byl jedním z vedoucích členů skupiny tzv. Svobodných důstojníků, kteří v egyptské revoluci v roce 1952 svrhli vládu Farúka I., předposledního krále z dynastie Muhammada Alího. Jako prezident vedl Egypt v roce 1973 do Jomkipurské války, aby získal zpět území, které Egypt v roce 1967 během Šestidenní války s Izraelem ztratil. Po této válce se stal egyptským hrdinou a na nějaký čas i hrdinou arabského světa. Později se zabýval mírovými jednáními i Izraelem, z čehož vyústila egyptsko-izraelská mírová smlouva, za kterou v roce 1978 získal Nobelovu cenu míru. Navzdory uznání, kterého se mu dostávalo ve světě, se stal velmi nepopulárním mezi některými Araby, což mělo za následek pozastavení členství Egypta v Lize arabských států a nakonec i jeho zavraždění.
Život
Narodil se 25. prosince 1918 ve vesnici Mít Abú al-Kúm v egyptském guvernorátu Minúfija. Pocházel z chudé rodiny a byl jedním ze třinácti sourozenců. Jeho bratr Atef Sádát se později stal pilotem a byl zabit během Jomkipurské války v říjnu 1973.[1] Jeho otec Anvar Muhammad El-Sádát byl Egypťan a jeho matka Sit Al-Berain se narodila v Egyptě súdánskému otci a egyptské matce. Dětství strávil u své babičky, která mu často vyprávěla příběhy, které byly plné odporu vůči britské okupaci.[2] Během svého dětství vzhlížel ke čtyřem významným osobnostem. Jeho prvním hrdinou byl Zahran, egyptský farmář, který byl podle příběhu obviněn z vraždy britského vojáka, v důsledku čehož byl následně oběšen. Právě tyto a další podobné příběhy vybudovaly v Sádátovi vztah k vlastenectví, hodnotě, které se držel celý život.[2]
Druhou osobností, ke které vzhlížel, byl turecký vojevůdce Kemal Atatürk. Sádát na něm obdivoval jeho schopnost zbavit se cizí nadvlády a rovněž jeho sociální reformy. Dalším jeho vzorem byl Mahátma Gándhí a jeho filosofie aktivního, ale nenásilného odporu v boji proti bezpráví. Sádát byl rovněž fascinován Hitlerovo nacistickou armádou, která se za velmi krátkou dobu stala velkou hrozbou pro Velkou Británii.[2]
V roce 1938 dokončil svá studia na Královské vojenské akademii v Káhiře. Do armády vstoupil s hodností podporučíka a byl převelen do Súdánu, který byl v té době součástí Egyptského království. A právě zde se poprvé setkal s Gamálem Násirem a společně s několika dalšími nižšími důstojníky založili tajné hnutí Svobodných důstojníků, které si dalo za cíl osvobodit Egypt od britské nadvlády a královské korupce.
Během 2. světové války byl vězněn Brity za jeho pokus o získání pomoci od Osy, s níž měl vyhnat britské síly z Egypta. Společně se svými kolegy z hnutí Svobodných důstojníků se Sádát účastnil vojenského převratu, který během egyptské revoluce v roce 1952 svrhl vládu krále Farúka I. Právě Sádát informoval pomocí rádia egyptský lid o průběhu revoluce.
18. června 1953 byla vytvořena republika a jejím prvním prezidentem se stal Muhammad Nadžíb. Mnozí členové revoluční rady se stali ministry - například Násir se stal ministrem vnitra. Samotný Anvar Sádát nezískal žádný ministerský post. Nejprve působil jako redaktor v egyptském deníku, který informoval o činech a plánech rady revolučního velení. Po spojení Egypta a Sýrie, a vzniku Sjednocené arabské republiky (1958), byl Sádát jmenován předsedou parlamentu. Sjednocená arabská republika neměla dlouhého trvání a v roce 1961 se rozpadla. Sádát byl v roce 1964 opět zvolen předsedou, tentokrát egyptského parlamentu. V roce 1969 ho prezident Násir dosadil do funkce viceprezidenta, ve které setrval až do 28. září 1970, kdy Gamál Násir zemřel. Sádát se dle ústavy stal zastupujícím prezidentem a tuto pozici mohl vykonávat po dobu šedesáti dní, než bude zvolen nový prezident. 15. října byl Anvar Sádát vybrán jako nástupce Gamála Násira, když v referendu získal 90% hlasů.
Prezident
Začátky
Sádátovi nebylo v jeho začátcích předpovídáno dlouhé vládnutí. Široká veřejnost v něm viděla pouze loutku svého předchůdce Gamála Násira. A právě Násirovi stoupenci ve vládě viděli v Sádátovi někoho, s kým budou moci snadno manipulovat. Sádát však všechny překvapil sérií vychytralých politických kroků, kterými si nejen zajistil setrvání v úřadě, ale i potvrdil svoje postavení coby vůdce.[3]
15. května 1971 oznámil Sádát takzvanou Nápravnou revoluci[4], kterou chtěl očistit vládu, politické a bezpečnostní orgány od fanatického Násirismu. Sádát podporoval vznik islamistického hnutí, které bylo za vlády jeho předchůdce zakázáno. Ve víře, že islamisté budou společensky konzervativní, jim dal výměnou za politickou podporu značnou “kulturní a ideologickou autonomii”.[5]
V roce 1971, rok po ukončení Opotřebovací války, podpořil Sádát mírové návrhy Organizace spojených národů, která navrhovala uzavření míru mezi Egyptem a Izraelem s tím, že se hranice mezi účastníky konfliktu vrátí před červen 1967, kdy válka začala. Tato mírová iniciativa se však nezdařila, neboť Izrael ani Spojené státy americké tyto podmínky neakceptovaly.
Jomkipurská válka
6. října 1973 zahájil Sádát společně se Sýrií Jomkipurskou válku, též známou jako ramadánová válka. Tento překvapivý útok byl veden proti Izraeli, který od Šestidenní války v roce 1967 zabíral území Sinajského poloostrova a syrské Golanské výšiny. Snahou této vojenské akce bylo získat tato území zpět. Počáteční fáze egyptské a syrské ofenzivy zaskočila nejen Izrael, ale i celý arabský svět. Nejvýraznějším úspěchem egyptské armády bylo rychlé překonání Bar Levovy linie, která měla tvořit nepřekonatelný obranný val chránící Sinajský poloostrov před případným útokem Egypta.
Po prvotním šoku přešel Izrael podporovaný Spojenými státy do protiútoku. Po zajištění prostoru Golanských výšin zahájil ofenzivu na suezské frontě. Izrael sice nedokázal zničit arabské síly na východ od Suezu, ale zničil část jejich předmostí a dvě jeho tankové divize překročily průplav, odřízly předsunuté egyptské síly a ohrozily Káhiru (byť jejich poslední kroky již narušovaly příměří, ke kterému vyzývala rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338 schválená 22. října). K zastavení konfliktu mělo dojít 22. října v 18:52. Vedení Egypta a Izraele s ukončením palby souhlasilo, avšak Sýrie toto rozhodnutí nepřijala. Boje následně pokračovaly. K definitivnímu ukončení konfliktu došlo 27. října.
Začátek mírového procesu
Egyptská vítězství z počátku války zvedla morálku v celém Egyptě a Sádát se stal na mnoho let národním hrdinou. Následná mírová jednání vedla k znovuotevření Suezského průplavu. Nová Sádátova mírová politika vedla k dalším smlouvám s Izraelem. 18. ledna 1974 a 4. září 1975 uzavřeli dohodu o stažení vojenských sil. 8. dubna 1976 navštívil Sádát poprvé Vatikán, kde pro své úsilí o mír s Izraelem získal podporu papeže Pavla VI.[6] Rovněž ho při té příležitosti pozval na návštěvu do Káhiry.[7]
20. listopadu 1977 se Sádát stal prvním arabským vůdcem, který oficiálně navštívil Izrael, kde se setkal s izraelským premiérem Menachem Beginem. Sádát zde před poslanci hovořil o své vizi, jak dosáhnout úplného míru v arabsko-izraelském konfliktu.
Egyptsko-izraelská mírová smlouva
Egyptsko-izraelská mírová smlouva byla podepsána Anvarem Sádátem a izraelským premiérem Menachem Beginem 26. března 1979 v americkém Washingtonu. Podpisu této smlouvy předcházela řada jednání známých jako Dohody z Camp Davidu, kterých se kromě egyptské a izraelské strany účastnil i americký prezident Jimmy Carter. Za vytvoření dohody získali Sádát a Begin v roce 1978 Nobelovu cenu za mír.
Hlavním bodem smlouvy bylo vzájemné uznání obou zemí, ukončení válečného stavu, který existoval od války za nezávislost a stažení izraelských vojsk a civilistů ze Sinajského poloostrova, který Izrael zabral v roce 1967 během Šestidenní války. Smlouva rovněž zajišťovala volný průjezd izraelských lodí Suezským průplavem a přiznání statusu mezinárodních vod Tiranské úžině a Akabskému zálivu. Tato dohoda udělala z Egypta první arabskou zemi, která oficiálně uznala Izrael. Izrael se postupně stáhl ze Sinajského poloostrova a celá oblast byla navrácena 25. dubna 1982.
Smlouva, která získala podporu mezi Egypťany, extrémně pobouřila celý arabský svět, zejména muslimy.[8] Jeho předchůdce Gamál Násir vytvořil z Egypta ikonu arabského nacionalismu. Jeho ideologie tak byla po válce v roce 1973 odstavena na vedlejší kolej. Sádátovo podepsání mírové smlouvy mnoho ne-egyptských Arabů chápalo jako postavení egyptských zájmů před zájmy arabské, čímž se odklonil od Násirovi snahy o panarabismus a vize jednotného arabského státu.[9] Mnozí Arabové rovněž považovali za zradu Sádátovu náklonnost ke Spojeným státům.
V roce 1979 Liga arabských států vyloučila Egypt ze svých řad, a to právě z důvodu podepsání této mírové smlouvy. Následně přesunula své sídlo z Káhiry, kde se do té doby nacházelo, do Tunisu. Egypt se znovu stal členem Arabské ligy až v roce 1989. Sídlo této organizace se opět vrátilo do egyptského hlavního města.[9]
Sádátův vztah s íránským šáhem
Před islámskou revolucí, která proběhla v Íránu v roce 1979, byl vztah mezi Teheránem a Káhirou velmi přátelský. Íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví oslovoval Sádáta “drahý bratře”. Pahlavího první manželkou byla egyptská princezna Fawzia, nejstarší dcera egyptského sultána a později krále Fuada I. Po íránském převratu strávil Pahlaví zbytek svého života v exilu v Egyptě. Když v roce 1980 zemřel, zařídil mu Sádát státní pohřeb a nechal ho pohřbít v káhirské mešitě Al-Rifa'i, kde byl dříve pochován například chediv Ismaíl I. a všichni jeho nástupci až do roku 1914.
Atentát
Poslední roky Sádátovy vlády byly poznamenány řadou nepokojů a obvinění z korupce. V lednu 1977 se zvedla velká vlna protestů proti ekonomické liberalizaci, konkrétně proti zvýšení cen základních potřeb. Nepokoje trvaly dva dny, během nichž se v Káhiře sešlo stovky tisíc protestujících. Pouze v Káhiře bylo poničeno 120 autobusů a stovky budov.[10] Nepokoje byly ukončeny nasazením armády a znovu zavedeným dohledem nad cenami.[11] Dalo by se říci, že byl Sádát zavražděn na vrcholu své neoblíbenosti.[12]
6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch operace Badr v Jomkipurské válce. Během této akce Egypt překročil Suezský průplav a prolomil izraelskou Bar Levovu linii. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa koptské pravoslavné církve. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce Husního Mubáraka, irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků.
Skupina atentátníků byla vedena poručíkem Chálídem Islambulím. Islambulí následně stanul před soudem, byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Poprava zastřelením proběhla v dubnu 1982.
Po smrti
Jeho nástupcem byl zvolen viceprezident Husní Mubárak, který byl během atentátu na Sádáta zraněn. Sádátův pohřeb navštívil rekordní počet hodnostářů z celého světa. Pohřbu se například zúčastnili tři bývalí prezidenti Spojených států: Gerald Ford, Jimmy Carter a Richard Nixon. Súdánský prezident Dżafar an-Numajri byl jedinou arabskou hlavou státu, která se na pohřbu objevila. Pouze tři státy z 24 členů Arabské ligy vyslaly své zástupce – kromě Súdánu to bylo ještě Somálsko a Omán. Sádát byl pohřben u káhirského památníku Neznámého vojáka, který se nachází přes ulici od místa, kde byl zavražděn.
Během procesu s Chálídem Islambulím bylo obžalováno více než 300 islámských radikálů. Mezi obžalovanými se nacházeli například Ajmán Zavahrí, Omar Abdel-Rahman, který údajně uvalil na Sádáta fatvu, či Abdul-Hamid Kišk.
V roce 2001 byl o něm v Egyptě natočen film Ájam as-Sádát (Dny as-Sádáta).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anwar Sadat na anglické Wikipedii.
- ↑ US diplomatic cable about Atef Sadat's funeral (anglicky)
- ↑ a b c Anwar Sadat, ibiblio.org [online]. Rev. 2009-01-25 [cit. 2012-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Egypt Corrective Revolution 1971 [online]. Onwar.com, rev. 2000-12-16 [cit. 2012-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KEPEL, Gilles. Le Prophete ET Pharaon. [s.l.]: Gallimard, 2012. ISBN 978-2070445479. S. 74. (francouzsky)
- ↑ KEPEL, Gilles. Jihad: the trail of political Islam. [s.l.]: Belknap Press, 2002. 464 s. ISBN 978-0674008779. S. 83. (anglicky)
- ↑ Text of Pope's message to Sadat [online]. Vatican.va [cit. 2012-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ John Anthony Volpe (US Ambassador to Italy), cable describing Sadat's visit to the Vatican [online]. [cit. 2012-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VATIKIOTIS, P.J. The History of Modern Egypt: From Muhammad Ali to Mubarak. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University, 1991. 560 s. ISBN 0-8018-4214-X. S. 443. (anglicky)
- ↑ a b Anwar el-Sadat, the Daring Arab Pioneer of Peace with Israel [online]. The New York Times [cit. 2007-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WEAVER, Mary Ann. Portrait of Egypt. [s.l.]: Farrar, Straus and Giroux, 2000. 288 s. ISBN 0374527105. S. 25. (anglicky)
- ↑ OLIVIER, Roy. Failure of Political Islam. [s.l.]: Harvard University Press, 1994. 256 s. ISBN 0-674-29140-9. S. 56. (anglicky)
- ↑ KEPEL, Gilles. Le Prophete ET Pharaon. [s.l.]: Gallimard, 2012. ISBN 978-2070445479. S. 192. (francouzsky)
Literatura
- (anglicky) Sadat, Anwar: In Search of Identity: An Autobiography, 1978, nakladatelství Harper & Row, New York. ISBN 0-06-013742-8
Související články
- Dohody z Camp Davidu
- Egyptsko-izraelská mírová smlouva
- Beginovo-Sadatovo centrum pro strategická studia
Externí odkazy
Galerie Anvar as-Sádát na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anvar as-Sádát na Wikimedia Commons
Šablona:Osobnost roku Time 1976–2000
