Petr Uhl: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
- ing. a Protektorát. Viz diskuse
→‎Politické a veřejné aktivity po roce 1990: přidání uvozovek-tak, jako jsou v originálním znění Uhlovy žaloby
Řádek 91: Řádek 91:
}}</ref> Za Stranu zelených roku [[2006]] kandidoval na šestém místě pražské kandidátky. V lednu 2007 ze Strany zelených vystoupil s odůvodněním že „dnešní koaliční nevětšinová vláda je produktem politické korupce, stojí na podvodu“, s čímž odmítl souhlasit, a uvedl i další politicko-ideologické důvody, jako například postoj [[Strana zelených|SZ]] k americkým základnám. Uhlův syn [[Michal Uhl|Michal]] ve straně zůstal a zastával v ní funkci vedoucího [[gender]]ové odborné sekce.<ref>http://www.gruzovsky.cz/?text=8-zeleni-vyzyvaji-poslance-aby-prehlasovali-prezidentske-veto-zakona-o-registrovanem-partnerstvi</ref>
}}</ref> Za Stranu zelených roku [[2006]] kandidoval na šestém místě pražské kandidátky. V lednu 2007 ze Strany zelených vystoupil s odůvodněním že „dnešní koaliční nevětšinová vláda je produktem politické korupce, stojí na podvodu“, s čímž odmítl souhlasit, a uvedl i další politicko-ideologické důvody, jako například postoj [[Strana zelených|SZ]] k americkým základnám. Uhlův syn [[Michal Uhl|Michal]] ve straně zůstal a zastával v ní funkci vedoucího [[gender]]ové odborné sekce.<ref>http://www.gruzovsky.cz/?text=8-zeleni-vyzyvaji-poslance-aby-prehlasovali-prezidentske-veto-zakona-o-registrovanem-partnerstvi</ref>


V dubnu 2007 podal [[trestní oznámení]] na pracovníky [[Prima family|TV Prima]] pro podezření ze spáchání trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob, když nechali diváky dvakrát hlasovat pomocí krátkých textových zpráv o otázkách souvisejících s výroky [[Jiří Čunek|Jiřího Čunka]]. Pracovníci televize Prima podle Uhla „věděli nebo měli a mohli vědět, že výsledek bude pro Jiřího Čunka příznivý a bude potvrzovat zákonnost a správnost jeho výroku“.<ref>[http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_2393 Petr Uhl podal trestní oznámení na Primu]</ref>
V dubnu 2007 podal [[trestní oznámení]] na pracovníky [[Prima family|TV Prima]] pro podezření ze spáchání trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob, když nechali diváky dvakrát hlasovat pomocí krátkých textových zpráv o otázkách souvisejících s výroky [[Jiří Čunek|Jiřího Čunka]]. Pracovníci televize Prima podle Uhla „věděli nebo měli a mohli vědět, že výsledek bude pro Jiřího Čunka příznivý a bude "potvrzovat" zákonnost a správnost jeho výroku“.<ref>[http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_2393 Petr Uhl podal trestní oznámení na Primu]</ref>


== Politická orientace ==
== Politická orientace ==

Verze z 27. 3. 2016, 00:42

Šablona:Infobox Politik Petr Uhl (* 8. října 1941 Praha) je český levicově orientovaný novinář a politik, za normalizace disident a signatář Charty 77, od června 1990 do června 1992 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí, v letech 2002–2007 člen Strany zelených.

Biografie

Mládí a aktivity v disentu

Maturoval na jedenáctileté střední škole v roce 1958, roku 1963 promoval na ČVUT jako strojní inženýr. Poté pracoval jako technik, patentový úředník a od roku 1966 coby učitel na strojní průmyslové škole. V letech 1968–1969 působil v levicovém Hnutí revoluční mládeže.[1][2]

Za své aktivity během pražského jara byl v prosinci 1969 na čtyři roky uvězněn. Šlo o první velký politický proces po začátku normalizace. Po propuštění v roce 1973 pracoval jako projektant a strojník. Roku 1974 se oženil s Annou Šabatovou. Byl spoluzakladatelem Charty 77, kterou podepsal již v prosinci 1976, a spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po roce 1977 byl proto propuštěn ze zaměstnání a v roce 1979 odsouzen na pět let do vězení (spolu s ním byli odsouzeni i Václav Havel, Jiří Dienstbier a Václav Benda). Po propuštění od roku 1984 do roku 1989 pracoval jako strojník a topič. Dále se angažoval v disentu, vydával Informace o Chartě 77 a od roku 1988 byl aktivní ve Východoevropské informační agentuře. Profiloval se jako stoupenec demokratického a samosprávného socialismu. V roce 1982 v tomto smyslu publikoval spis Program společenské samosprávy.[3][4]

Sametová revoluce a dezinformace o mrtvém studentovi

Během sametové revoluce Petr Uhl coby redaktor Východoevropské informační agentury rozšířil formou telefonátu do rádia Svobodná Evropa informaci, že během zásahu proti demonstraci konané dne 17. listopadu na Národní třídě byl zabit student Martin Šmíd.[4] Tuto nepravdivou zprávu se dozvěděl přes prostředníky od Drahomíry Dražské, která si ji nejspíše sama vymyslela.[5][6] Ačkoliv na fámu ihned zareagovaly československé oficiální sdělovací prostředky a přinesly rozhovor s údajně mrtvým studentem Šmídem[6], vzbudila ve společnosti velké rozhořčení a přispěla k pádu komunistického režimu.

Důvěryhodnost zprávy o Šmídově smrti měl potvrdit fakt, že na místě demonstrace zůstal ležet na zemi agent Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák.[6] Několik týdnů po zásahu na Národní přišel Zifčák s tím, že na Národní simuloval mrtvolu a že celý zásah na Národní třídě byl součástí spiknutí, které mělo diskreditovat vedení KSČ a umožnit cestu k moci jiné skupině v rámci komunistické strany. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise FS k událostem 17. listopadu v bodu III. 6 ovšem uvádí: „Zásadní skutečností, vyvracející Zifčákovo tvrzení, že jeho úlohou na Národní třídě bylo předstírat vážné zranění účastníka demonstrace, je jeho jednání v době po zásahu a následujících dnech.“ Komise za nejpravděpodobnější možnost označila to, že Zifčák byl mezi demonstranty přítomen jako příslušník StB, byl při zákroku zraněn a „v důsledku psychického i fyzického vypětí omdlel“.[7]

Petr Uhl se za rozšíření fámy omluvil na veřejném shromáždění občanů na Letenské pláni. Úloha Dražské, Uhla, Zifčáka a dalších osob na rozšíření dezinformace vedla k vytváření spikleneckých teorií o tom, že listopadový převrat byl předem naplánován a organizován. Ani jedna z poslaneckých vyšetřovacích komisí okolnosti vzniku fámy neobjasnila.[8]

Politické a veřejné aktivity po roce 1990

Po sametové revoluci pracoval v Koordinačním centru Občanského fóra.[4] Po volbách v červnu 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. Působil i v radikálně levicové skupině Levá alternativa, na jejímž vzniku se podílel. Po rozpadu OF v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V parlamentu vystupoval proti lustračnímu zákonu. Členem Občanského hnutí byl do září 1992.[9][4]

V letech 1990-2000 byl expertem ženevské pracovní skupiny pro svévolná zadržování při komisi (dnes radě) OSN pro lidská práva. Od února 1990 do září 1992 vykonával funkci generálního ředitele ČTK/ČSTK[10], do roku 1994 tam pracoval jako redaktor.[4] Poté pracoval do roku 1996 jako redaktor dvouměsíčníku Listy Jiřího Pelikána a později, v letech 1996 až 1998, byl redaktorem deníku Právo. Roku 1997 začal spolupracovat s ČSSD (jako nečlen), v letech 1998-2001 byl zmocněncem vlády pro lidská práva a zároveň předsedou Rady pro národnosti, Rady pro lidská práva a Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity, a také náměstkem místopředsedy vlády pro lidská práva. Protestoval proti stavbě zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem. Roku 2001 z důvodu očekávaného střetu zájmu rezignoval na všechny své funkce poté, co byla Anna Šabatová zvolena zástupkyní Veřejného ochránce práv.[11] Od března 2001 do dubna 2006 byl znovu redaktorem deníku Právo. Roku 2003 byl zvolen členem Rady České televize.

V roce 2002 podepsal výzvu Dejme šanci zeleným[12], která umožnila Straně zelených překonat vnitřní spory a otevřít ji i osobnostem mimo stranické struktury.[13]

Od roku 2002 byl členem Strany zelených. V letech 2003–2004 se podílel na formulování programových tezí strany, ale jeho návrhy nebyly přijaty, protože zvítězila koncepce, kterou prosazoval předseda Jan Beránek a Jakub Patočka. Uhl pak společně s Ivanem Dejmalem vedl Otevřenou platformu, která byla kritická k vedení (Beránek, Patočka) a ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 vyjádřila raději podporu lídrovi Strany pro otevřenou společnost.[14] Za Stranu zelených roku 2006 kandidoval na šestém místě pražské kandidátky. V lednu 2007 ze Strany zelených vystoupil s odůvodněním že „dnešní koaliční nevětšinová vláda je produktem politické korupce, stojí na podvodu“, s čímž odmítl souhlasit, a uvedl i další politicko-ideologické důvody, jako například postoj SZ k americkým základnám. Uhlův syn Michal ve straně zůstal a zastával v ní funkci vedoucího genderové odborné sekce.[15]

V dubnu 2007 podal trestní oznámení na pracovníky TV Prima pro podezření ze spáchání trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob, když nechali diváky dvakrát hlasovat pomocí krátkých textových zpráv o otázkách souvisejících s výroky Jiřího Čunka. Pracovníci televize Prima podle Uhla „věděli nebo měli a mohli vědět, že výsledek bude pro Jiřího Čunka příznivý a bude "potvrzovat" zákonnost a správnost jeho výroku“.[16]

Politická orientace

Uhl sám sebe charakterizoval: "Mám velkou citlivost k sociálním problémům, k diskriminaci a k nerovnoprávnosti. Politicky se označuji za socialistu, který má blízko k sociální demokracii. Dále jsem levicový liberál a hodně mě ovlivnilo zelené myšlení." Uhl odmítal sovětský imperialismus a o sobě prohlásil "Moje politické názory jsou natolik marxistické, socialistické, levicové, že se příliš rozcházejí s praxí i teorií komunistické strany..."[17] Zároveň odmítal i americký imperialismus a v 60. letech se v Paříži zúčastnil protestů proti válce ve Vietnamu.[18]

Uhl se podle vlastních slov před rokem 1989 nehlásil přímo k trockismu, ale k revolučnímu marxismu, i když mnozí lidé z Hnutí revoluční mládeže se k trockismu hlásili. Členem Čtvrté internacionály byl až od roku 1984, vystoupil v roce 1992, když ho jeho pařížští soudruzi přesvědčovali, že už není marxista. Marxistou zůstal dodnes, ale už se nepovažuje za revolučního marxistu. Uhl ztratil postupně, již od roku 1969 do roku 1989, víru ve světovou revoluci a v úspěch jejích tří front - antikapitalistické revoluce, národně-osvobozovacího boje a revoluce proti byrokratické diktatuře stalinského typu.[19] Od listopadu 2002 byl členem Strany zelených, ze které v lednu 2007 vystoupil na protest proti účasti SZ v Topolánkově vládě.[20]

Státní a jiná vyznamenání

Dílo

  • Program společenské samosprávy, společné vydání Index (Kolín nad Rýnem) ve spolupráci s informačními materiály (Západní Berlín), Kolín nad Rýnem 1982
  • S Jiřím Gruntorádem O čs. vězeňství, sborník Charty 77, Orbis Praha 1990
  • Právo a nespravedlnost očima Petra Uhla, C. H. Beck Praha 1998
  • Dělal jsem co jsem považoval za správné, rozhovor se Zdenko Pavelkou, Torst Praha 2013

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hnutí revoluční mládeže
  2. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 562-563. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  3. ↑ Oficiální životopis
  4. ↑ a b c d e Kdo byl kdo. 562-563
  5. ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 5) - Desinformace o údajném úmrtí studenta Šmída, [cit. 2009-10-23]. Dostupné online.
  6. ↑ a b c Popis „života“ dezinformace o mrtvém studentovi.
  7. ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část VI. - Závěr, [cit. 2009-10-23]. Dostupné online.
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ TRUNEČKOVÁ, Ludmila. Zákon o ČTK: Transformace na půli cesty. Vývoj vztahů mezi politickou a mediální sférou v České republice v 90. letech 20. století se zaměřením na ČTK [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2013. Dizertační práce. Dostupné online. 
  11. ↑ UHL, Petr. Dělal jsem, co jsem považoval za správné. [s.l.]: Torst, 2013. 
  12. ↑ Ekolist [online]. Dostupné online. 
  13. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1585. 
  14. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1587. 
  15. ↑ http://www.gruzovsky.cz/?text=8-zeleni-vyzyvaji-poslance-aby-prehlasovali-prezidentske-veto-zakona-o-registrovanem-partnerstvi
  16. ↑ Petr Uhl podal trestní oznámení na Primu
  17. ↑ "Uhl: Marxista, jehož myšlení se s komunisty rozcházelo". Česká televize. 2. ledna 2014
  18. ↑ "Proč se mýlit s někým? Lépe je omylu se vyhnout - Petr Uhl". Novinky. 2. dubna 2015
  19. ↑ On-line s Petrem Uhlem
  20. ↑ Vážení členové strany Zelených!

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1026. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 693. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 393–394. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Uhl&oldid=13498096“