William Walton

William Walton
Rodné jméno	William Turner Walton
Narození	29. března 1902 Oldham
Úmrtí	8. března 1983 (ve věku 80 let) Ischia
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Alma mater	Christ Church Oxfordská univerzita Christ Church Cathedral School Memphis Technical High School
Povolání	skladatel klasické hudby, dirigent, skladatel filmové hudby, operní skladatel a hudební skladatel
Ocenění	Walter Willson Cobbett Medal (1947) Zlatá medaile Royal Philharmonic Society (1947) Benjamin Franklin Medal (1972) Knight Bachelor Řád Za zásluhy
Choť	Susana Walton (1948–1983)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Sir William Turner Walton (29. března 1902, Oldham – 8. března 1983, Foro d’Ischia) byl anglický hudební skladatel.

Mládí

Waltonův otec byl učitelem a hudebníkem v poněkud bezvýrazném městečku v hrabství Lancashire, ale když se William v deseti letech stal sboristou v křesťanském kostele v Oxfordu, podnikal vše, aby se zbavil svých prostých severských kořenů a stal se městským, nebo dokonce kosmopolitním občanem. Ve dvanácti začal komponovat, nejprve sborovou hudbu, písně a hudbu pro varhany, a když přišel o hlas, děkan křesťanské církve, Thomas Strong, který sledoval jeho vývoj, přesvědčil Waltonova otce, aby svému talentovanému synovi dovolil studovat na univerzitě v Oxfordu, což se také v jeho neobyčejně raném věku šestnácti let stalo. Navzdory svému úspěchu v hudbě o dva roky později, v roce 1920, univerzitu opustil, neboť nebyl schopen složit povinnou zkoušku ze všeobecných předmětů zvanou „Responsions“.

Dospělost

Do Oldhamu se však nevrátil. Namísto toho odešel žít do Londýna ke svému příteli Sachaverellovi Sitwellovi, literátovi o pět let staršímu, jehož zámožná a kultivovaná rodina byla něčím zcela jiným, než na co byl Walton zvyklý, a jehož bratr Osbert a sestra Edith byli rovněž spisovateli. Po následujících deset let byl jeho základnou jejich dům v Chelsea. Walton se poprvé proslavil jako autor hudby k vytříbeným básním Edithy Sitwellové. Tato skladba se nazývala Facade, „zábava“ pro vypravěče a malý instrumentální soubor, a byla poprvé uvedená v domě Sitwellových v lednu 1922 a pak způsobila poprask při svém uvedení v Aeolian Hall. V přibližně stejné době Walton napsal mohutný klavírní kvartet (věnovaný Thomasi Strongovi) a smyčcový kvartet, který byl uveden v roce 1923 na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Salzburku a oceněn skladatelem Albanem Bergem. Později však druhé z děl stáhl s poznámkou, že je „plné nestráveného Bartóka a Schönberga“: byl to první příklad jeho přesného smyslu pro sebekritiku, který mu zůstal, ačkoliv kvartet byl v poslední době znovu uveden a ukazuje se, že si zaslouží své místo mezi jeho ostatními skladbami, ačkoliv některé jeho kritické poznámky jsou opodstatněné. Klavírní koncert nestáhl, ale vydatně přepracoval, dříve než se v roce 1924 objevil jako jeho první tiskem vydané dílo.

První úspěchy

Ve dvacátých a třicátých letech se po skladbě Facade dal do komponování cyklu orchestrálních děl, které mu přinesly proslulost. Patří sem Porthmouth Point, sinfonia concertante pro klavír a orchestr, koncert pro violu (lepší než koncert pro klávesový nástroj), oratorium Belsazarova slavnost s biblickým příběhem převyprávěným Osbertem Sitwellem, první symfonie a konečně houslový koncert zkomponovaný pro Jaschu Heifetze a dokončený tři měsíce před vypuknutím druhé světové války. Psal rovněž scénickou hudbu k filmům, která, jak řekl, „mu pomohla dosáhnout graciéznosti“, a tato zručnost přinesla své plody v několika nádherných partiturách, které složil v letech 1944 -1955 pro shakespearovské filmy Laurence Oliviera Hamlet, Jindřich V. a Richard III.

Vrchol a závěr života

V roce 1948 po sňatku se Susanou Gilovou, okouzlující a inteligentní argentinskou dámou, se odstěhovali na italský ostrov Ischii, poblíž Neapole, a od té doby tam žili v domě s velkou a krásnou zahradou, krásná byla její vášní, vítali zde nejednoho návštěvníka z řad hudebních a společenských osobností, včetně Laurence Olivera a mladého britského klavíristu Johna Ogdona. Walton i nadále komponoval a k jeho dílům z tohoto období patří například Troilus a Cressida, violoncellový koncert a druhá symfonie. V roce 1951 získal od královny titul rytíře a v roce 1968 vyznamenání za zásluhy. Nikdy se však nestal plodným skladatelem a byl navíc brzděn vědomím změn hudebního vkusu, ke kterým docházelo, zatímco on stárl. V roce 1963 si povzdechl Benjaminu Brittenovi, že se mu nepodařilo pochopit nový „chaotický a jalový hudební svět“, ačkoliv Brittenovy hudby si vážil. Jeho poslední orchestrální skladbou, pocházející z roku 1969, byl cyklus improvizací na témata tohoto jeho hudebního přítele, a později rovněž napsal několik sborových skladeb. V posledních letech života se jeho zdravotní stav postupně zhoršoval a nakonec zemřel na srdeční selhání.

Nejvýznamnější díla

• Partita
• Capriccio burleso
• Velká improvizace
• Christopher Palmer
• Portsmouth point
• Scapino
• Ostré scherzo
• Crown Imperial
• Belsazarova slavnost
• Chocolate
• Troilus a Cressida
• Chaotický věk
• John a Igollda
• Tajemství hudby
• Chytrý Troy
• Jack Clikktonn

Autoritní data

NKC: js20020415004 BIBSYS: 1468924011117 BNE: XX1226048 BNF: cb13900997t (data) CANTIC: 981058519966806706 CiNii: DA06763967 GND: 118806114 ICCU: MILV088232 ISNI: 0000 0001 0930 0235 LCCN: n81055560 LNB: 000041247 MBA: d019a8cc-060f-4491-83d6-76e1211a1a08 NDL: 00995205 NLA: 36101133 NLI: 987007520918405171 NLP: a0000002634037 NSK: 000593012 NTA: 070016283 PLWABN: 9810654837305606 SELIBR: 214891 SNAC: w6xg9skk SUDOC: 077721012 Trove: 1212448 VIAF: 104009466 WorldCat Entities: E39PBJbtvwpC3ChQgVxkf8jgrq

Portály: Hudba | Lidé | Spojené království