Přeskočit na obsah

Růžena Jesenská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Růžena Jesenská
Rodné jménoRužena Anna Maria Jessensky
Narození17. června 1863
Smíchov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. července 1940 (ve věku 77 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníučitelka, redaktorka, spisovatelka
RodJesenský
PříbuzníJan Jesenský – bratr, Milena Jesenská – neteř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růžena Jesenská (17. června 1863 Smíchov[1] – 14. července 1940 Praha[2]) byla česká učitelka, redaktorka, spisovatelka, dramatička, překladatelka a básnířka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina a studia

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v měšťanské rodině jako nejstarší z šesti dětí majitele realit a nedostudovaného právníka Jana Bedřicha Jesenského (1837–1895) a jeho manželky Anny, rozené Tiché (1839–1920). Rodina odvozovala svůj původ od slavného lékaře a rektora pražské univerzity Jana Jessenia. Růžena měla dvě sestry: Marii Foersterovou (1867–1952) a Annu (1879) a tři bratry: Jana, který vystudoval Lékařskou fakultu UK, stal se stomatologem a z manželství s Milenou Hejzlarovou měl dceru Milenu Jesenskou, Antonína (1872–1892) a Františka (1875–1947).

Rodina bydlela nejprve na Smíchově ve Vltavské ulici čp. 277, když otec dostal práci v cementárně, přestěhovala se za ním do Radotína, a později se vrátili do staré Prahy. Po absolvování obecné a měšťanské školy na Malé Straně Růžena vystudovala čtyřletý Státní ústav učitelek v Praze na Starém Městě.

Učitelství

[editovat | editovat zdroj]

Studium zakončila roku 1882 povinnou dvouletou praxí, na kterou nastoupila v Mladé Boleslavi a roku 1884 završila maturitou. Podle platných předpisů se učitelky nesměly provdat a mít vlastní děti, aby nezanedbávaly žactvo. V roce 1889 Jesenská přestoupila na malostranskou měšťanskou školu u sv. Tomáše v Praze a tam učila až do předčasného důchodu v roce 1907[3]. Bydlela rovněž na Malé Straně, naposledy ve Všehrdově ulici čp. 445/III. Hojně cestovala, v roce 1893 navštívila pobaltské země, v letech 1901–1938 vícekrát Francii, ale také Itálii a Švýcarsko, roku 1911 byla v Rusku. Od roku 1920 byla bez vyznání. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově v Praze.

Literární tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Růžena používala pseudonymy Eva z Hluboké, Milena Důrasová nebo Martin Věžník a časopiseckou šifru -ská. Literární tvorbu začala od poloviny 80. let lyrickou poezií v časopisech pro děti a mládež, pod patronací Jana Nerudy (který jí vydal první sbírky v Poetických besedách) a Josefa Václava Sládka (který ji přizval do družstva Máj). Pod vlivem symbolismu a dekadence rozšířila svou tematiku o tragické zejména ženské osudy a v obraznosti používala například pojem barevného slyšení (zvony fialově a kovově zvučely). Později se stala autorkou řady dívčích, mnohdy výchovných románků. První novely publikovala v časopisu Světozor pod pseudonymem Martin Věžník. Napsala i několik divadelních her. Později psala novoromantické příběhy pod vlivem Julia Zeyera. S nevalnými úspěchy dobývala muže, z umělců k nim patřil například František Xaver Šalda. Utajovaný milostný vztah prožila s Alfonsem Muchou. Ráda popisovala milostná vzplanutí žen. Jiří Karásek ze Lvovic její styl označil za vášnivý erotismus[4]. Kvůli obhajobě možnosti předmanželského pohlavního styku byla Jesenská tehdejší společností kritizována, její názor byl označen za skandální[5].

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Okamžiky – (F. Šimáček 1891)[6]
  • Konec Idylly – (1892)[7]
  • S vlaštovkami – (J. Otto 1892)[8]
  • Slitování a láska – (1895)[9]
  • Písně k tvé duši – (1899)[10]
  • Hudba plachet – (Kamilla Neumannová 1917)[11]
  • Mládí – kniha veršů z let 1889–1899 (1926)[12]
  • Básně života a smrti – kniha básní s erotickým nádechem z let 1905–1919 (1932)

Povídky a novely

[editovat | editovat zdroj]
  • Novely: Provisorní život; Na ohořelých větvích; Tak pozděǃ; Odvanuto. (J. Otto 1900)[13]
  • Nina a jiná prosa (1901/1902)[14]
  • Touha a láska (1902)[15]
  • Mimo svět (1909), soubor povídek, mj. o problémech lesbické lásky[16]
  • O mnichu Synesiovi – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 6 (J. R. Vilímek 1911)
  • Z nepřístupných zahrad (1912)
  • Tajemství srdcí (1918)[17]
  • Kouzlo světelných nocí (1919)
  • Pohledy do duší 1920)
  • Odhalená srdce (1923)
  • Dětství (1929), autobiografie[18]

Románová tvorba

[editovat | editovat zdroj]
  • Jarmila (1894), výchovný dívčí román
  • Jarní píseň (1902), také pro dospívající dívky[19]
  • Román dítěte (1905)[20]
  • Legenda ze smutné země (1907)[21]
  • Nocturno moře (1910)
  • Tanečnice (1912)
  • V závojích touhy (1918)[22]
  • Cizinka (1920)
  • Hrdinství (1923)[23]
  • Ivana Javanová (1930) [24]
  • Láska (1933)

Dramatická tvorba

[editovat | editovat zdroj]
  • V žití proudech: hra o třech jednáních (1893)
  • Estera: dramatická báseň z konce 16. století (1909)
  • Paní z Rosenwaldu: společenská komedie o třech jednáních (1913)
  • Cirkus: veselohra o třech dějstvích (1915)
  • Attila (1919)[25]
  • Devátá louka – veselohra, nejúspěšnější z her, uvedena 3 divadly, zfilmována, posloužila jako libreto stejojmenné opery Jana Evangelisty Zelinky (1925)
  • Princezna a krásný pošta: hra o jednom dějství (1925)
  • Starý markýz[26]
  • Je veliká láska na světě?: Veselohra o třech dějstvích (1926)
  • Lhostejný člověk: komedie o třech dějstvích (1929)
  • Deset let a Rajna: komedie o třech dějstvích s epilogem (1933)
  • Zlato: veselohra o třech dějstvích (1936)
  • Kouzelný darebák: hra o třech dějstvích (1938)
  • Miloš a Radana: hra o třech dějstvích (1938)

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

V menší míře překládala ze španělštiny, ruštiny a ukrajinštiny. Například přebásnila verše Tarase Ševčenka a do ukrajinštiny převedla básně Jaroslava Vrchlického.

  • Výbor básní – T. H. Ševčenko[27]

Časopisecké příspěvky

[editovat | editovat zdroj]

Básně, povídky a další drobné příspěvky i aktuality publikovala v mnoha periodikách: Květy, Lumír, Moderní revue, Národní listy, Stopa, Světozor, Týn, Zlatá Praha, Ženské listy, pro děti: Malý čtenář.

Redakční práce

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1902–1903 redigovala Dětské besedy Máje, dále dětský časopis Koule. V letech 1911–1920 pracovala jako redaktorka Kalendáře paní a dívek českých, ze sentimentálního ženského časopisu vytvořila poměrně kvalitní literární revui. Od roku 1929 byla členkou výboru České akademie věd.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Růžena Jesenská, s. 110. 
  4. ↑ Jiří KARÁSEK ze Lvovic, Tvůrcové a epigoni: kritické studie. Praha 1927.
  5. ↑ Robert Burton PYNSENT, Láska a slečna Jesenská. In: Luboš MERHAUT – Otto M. URBAN (eds.): Moderní revue 1894–1925. Praha 1995.
  6. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Mládí [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1926 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Novelly [online]. Praha: J. Otto, 1900 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Mimo svět [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  17. ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Tajemství srdcí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  18. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Dětství [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1929 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  20. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Legenda ze smutné země [online]. Praha: J. Otto, 1907 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Hrdinství [online]. Praha: Český čtenář, 1923 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Ivana Javanová [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1930 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Attila [online]. Praha: J. Otto, 1919 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  26. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Starý markýz [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1926 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 264–266
  • OPOLSKÝ Jan, Růžena Jesenská. Praha: Česká akademie věd a umění, 1944. 17 s[1]
  • DEYL, Rudolf. Vojan zblízka. Praha: Orbis, 1953, str. 198, 356
  • Růžena Jesenská: (1863–1940): literární pozůstalost – Vladimír Hellmuth-Brauner. Praha: literární archiv PNP, 1974
  • MUCHA, Jiří. Alfons Mucha. Praha: Mladá fronta, 1982, s. 96, 285, 297
  • Česká literatura 19. století, vydal SPN 1990, napsal prof. PhDr. Josef Polák, CSc
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • Suchomelová, Marcela: Růže je zasypaly… spolupráce Růženy Jesenské se Zdenkou Braunerovou v Kalendáři paní a dívek českých. In: Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005; Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2005 s. 89–102

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Růžena_Jesenská&oldid=24247786“