Jan Evangelista Zelinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Evangelista Zelinka
Základní informace
Narození 13. ledna 1893
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. června 1969 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry klasická hudba, opera, scénická hudba a filmová hudba
Povolání úředník, skladatel, klavírista
Rodiče Jan Evangelista Zelinka starší
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Evangelista Zelinka (13. ledna 1893 Praha[1]30. června 1969 Praha) byl český skladatel, klavírista a hudební publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Český skladatel Jan Evangelista Zelinka byl synem stejnojmenného otce (Jan Evangelista Zelinka starší, 1856–1935), který byl ředitelem řady pražských kůrů a skladatelem především církevní hudby. Zelinka vystudoval obchodní akademii a až do 2. světové války pracoval jako úředník spořitelny, pak se věnoval skladbě. Hudebně se vzdělával jen nepravidelně a soukromě, nejprve u svého otce, poté u přítele rodiny, skladatele Josefa Bohuslava Foerstera a u mladších skladatelů Vítězslava Nováka, Otakara Zicha a Josefa Suka, zejména však u Otakara Ostrčila. Ostrčil také Zelinku v začátcích nejvíce podporoval a provedl v pražském Národním divadle jeho první hudebně-dramatické práce, opery Dceruška hostinského (1925) a Devátá louka (1931) a balet Skleněná panna (1928).[2]

J. E. Zelinka byl velmi plodným skladatelem a komponoval ve všech hudebních formách (písně, sbory, kantáty, komorní hudba, symfonická hudba), zejména se však věnoval hudebně-dramatickému oboru. Napsal hudbu ke stovkám divadelních a rozhlasových inscenací a rovněž k filmům (např. Třetí rota režiséra Svatopluka Innemanna, 1931, nebo Červená ještěrka režiséra Františka Sádka, 1948).[3] Značná část tvorby je věnována dětem.

Zelinkova hudba vychází z pozdního romantismu jeho učitelů, vyniká zejména lyrickou, citově zaměřenou stránkou, od 40. let významně ovlivněnou folklorem. Podle Anny Hostomské "v celém svém díle vychází z lásky k člověku".[4]

Hlavní hudebně-dramatická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Dceruška hostinského, opera o 1 dějství na libreto Karla Maška, komponována roku 1921, premiéra 24. února 1925 v Národním divadle v Praze, dirigent Otakar Ostrčil, režie Robert Polák
  • Červen, opera, komponována roku 1924, neuvedena
  • Kokokodák, satirická opera o 3 dějstvích, neuvedena
  • Skleněná panna, balet na libreto Karla Schulze, premiéra 2. července 1928 v Národním divadle v Praze, dirigent Otakar Ostrčil
  • Devátá louka, lyrická hudební veselohra o 3 dějstvích na libreto Růženy Jesenské, komponována roku 1929, premiéra 19. září 1931 v Národním divadle v Praze, dirigent Otakar Ostrčil, režie Ferdinand Pujman
  • Srdce na prázdninách (původně Srdce na udici), scénický melodram (groteska), libreto Jiří Mařánek, komponováno roku 1932, premiéra 28. ledna 1938 v Brně, dirigent Antonín Balatka
  • Kdybych byla malým klukem, komponováno 1935
  • Odchod Dona Quijota, komická opera o 1 jednání na libreto Viktora Dyka, komponováno 1936
  • Paličatý švec, opera o 2 jednáních (7 obrazech) na libreto Josefa Kopty, komponováno roku 1940, premiéra 28. března 1944 v Národním divadle v Praze, dirigent Zdeněk Chalabala, režie Ferdinand Pujman
  • Lásky žal i smích, komická opera ve 3 dějstvích na vlastní libreto podle Carla Goldoniho, komponována v roce 1946/1958, premiéra 2. února 1960 v Československém rozhlase, dirigent Vlastislav Antonín Viplar
  • Meluzína, pohádková opera o 5 obrazech na libreto Františka Kožíka, komponována v roce 1947, premiéra 31. ledna 1949 v Československém rozhlase, dirigent František Dyk, scénicky 15. dubna 1950 v Plzni, dirigent František Belfín, režie Karel Berman
  • Námluvy bez konce, rozhlasová opera na libreto J. P. Mölzera podle hry Ženitba Nikolaje Vasiljeviče Gogola, komponována roku 1949, premiéra 27. ledna 1950 v Československém rozhlase, dirigent František Dyk
  • Jaro u Shakespeareů, hudební komedie na libreto P. Kostky, komponováno roku 1955
  • Masopustní noc, opera o 3 jednáních na libreto Čeňka Studny podle hry Maškaráda Ludviga Holberga, komponován roku 1956
  • Škola pro ženy, opera, libreto J. Z. Novák podle stejnojmenné hry Molièrovy, komponováno roku 1959
  • Blouznivé jaro, lidová opera o 3 jednáních na libreto J. Doubravy, komponována roku 1960
  • Dřevěný kůň, komorní opera na vlastní libreto podle Erskiona, komponována v letech 1962–63[5] [6] [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Haštala na Staré Městě pražském
  2. Vachulka, s. 363.
  3. J.E. Zelinka na Kinoboxu
  4. Hostomská, s. 805
  5. Vachulka, s. 363
  6. Malá encyklopedie české opery, s.29, 55, 56, 61, 103, 149, 163, 165, 172, 184, 207, 251, 299
  7. J.E. Zelinka na Opera Stanford"

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 982
  • VACHULKA, Ladislav. Jan Zelinka. In: HUTTER, Josef; CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické II – Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 363-365.
  • HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. 4. vyd. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1959. S. 805-807. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 299. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]