Postkeynesiánství

Postkeynesiánství je politicko-ekonomická škola vycházející z myšlenek Johna Maynarda Keynese, Michała Kaleckiho, Joan Robinsonové, Pierro Sraffy, Nicholase Kaldora, Paula Davidsona, Hymana Minskeho a mnoha dalších. Postkeynesiánství patří k hlavním tradicím v rámci heterodoxní (politické) ekonomie společně se „starým“ institucionalismem (Thorsten Veblen, John Kenneth Galbraith, Kenneth Boulding, Geoffrey Hodgson) a netotalitním marxismem (Baran, Sweezy, apod.). Podle lorda Roberta Skidelskiho, biografa J. M. Keynese, patří v současné ekonomické teorii postkeynesovci ke skutečným a nejvíce autentickým následovníkům Keynese (na rozdíl od „pseudokeynesovců“, jako jsou Paul Samuelson anebo Gregory Mankiw). Podle Sheily Dowové je pro každou ekonomickou doktrínu vždy typická specifická metodologie a filosofie vědy (ontologické, epistemologické a normativní předpoklady s politickými následky na rozdělení moci ve společnosti). Pro postkeynesiánství je typický důraz na realistické pozorování a odpor k matematickému formalismu a pozitivismu tržních fundamentalistů.

Charakteristika postkeynesiánství

Vyjdeme li ze závěrů Anthonyho Thirwalla, můžeme PKM charakterizovat těmito body:

• Za prvé, zaměstnanost a nezaměstnanost jsou určovány na trhu produktů, nikoli na trhu práce.
• Za druhé, nedobrovolná nezaměstnanost existuje a je způsobena nedostatečnou efektivní poptávkou.
  • Není to důsledek nedokonalostí trhu práce.
  • Odstranění „nedokonalostí“ nepovede k vyšší zaměstnanosti.
• Za třetí, vztah mezi agregovanými investicemi a agregovanými úsporami je zásadní pro makroekonomickou teorii a kauzalita vede od investic k úsporám, a ne naopak.
• Za čtvrté, peněžní ekonomika je zcela odlišná od barterové (mainstreamové, tržně fundamentalistické) ekonomiky.
  • Peníze nejsou neutrální i v dlouhodobém hledisku, realita je ne-ergodická (transmutabilní) a nepredikovatelná, protože není a priori určená a důchodový efekt je důležitější než substituční efekt.
  • Finance jsou důležité.
  • Na dluhu záleží, protože proto peníze vůbec vznikly.
• Za páté, kvantitativní teorie peněz je vážně zavádějící, a to ze tří důvodů.
  • Peníze jsou endogenní.
  • Příčinná rovnice směny (M * V = P * T) probíhá zprava doleva.
  • Změny v preferenci likvidity znamenají, že V není konstantní.
    • Nákladové síly často vytvářejí inflaci dlouho předtím, než je dosaženo plné zaměstnanosti.
• Za šesté, kapitalistické ekonomiky jsou poháněny „animal spirits“ investorů, které určují investice.

Základy postkeynesovské ekonomie

Prvním základem Postkeynesovské ekonomie je tzv. fundamentální nejistota. Fundamentální (radikální) nejistota znamená, že "prostě nevíme" (Keynes). V rámci postkeynesovské ekonomie se vede debata o tom, zda je nejistota epistemologická (O´Donnel), nebo ontologická (fundamentální postkeynesovci). Nejistota znamená, že lidé jednají podle tzv. animal spirits. Lidé nemohou být „racionální“ v neoklasickém smyslu liberální ekonomie, místo toho se spoléhají na konvence (heuristika), jako jsou sociální normy, ukotvení člověka v komunitě a instituce (podívejte se, co dělají ostatní). Z toho důvodů lidské společnosti vytvořili peníze jako nástroj k řešení fundamentální nejistoty a investiční poptávka je také řízena animal spirits.

Druhým základem je, že postkeynesovská ekonomie preferuje třídní analýzu, sociální konflikt, heterogenitu a vliv institucí (metodologický holismus) namísto metodologického individualismu neoklasické ekonomie. Postkeynesovské modely často fungují ve 3 třídách: dělníci (zaměstnanci), kapitál (podnikatel), rentiéři/finančníci. Kapitál najímá pracovní sílu a činí investiční rozhodnutí. Rentiéři šetří kapitál a dostávají výplaty úroků a dividend. Všechny třídy mají různé sklony ke spotřebě. Instituce regulují a zprostředkovávají konflikty a inflace je výsledkem nevyřešených distribučních konfliktů.

Třetím základem je teorie efektivní poptávky a nedobrovolná nezaměstnanost. Trh práce není samoregulační a nemůže sloužit jako kotva ekonomiky. V postkeynesovské ekonomii redukce mezd způsobuje snížení poptávky po spotřebě. Dělníci mají vyšší MPC (mezní sklon ke spotřebě) než kapitalisté a snížení reálných mezd bude kontrakční, pokud investice nebudou velmi citlivé na ziskové marže. Trh práce závisí na trhu zboží a poptávce. Postkeynesiánská ekonomie odmítá teorii marginální produktivity distribuce příjmů (Cambridge kapitálová kontroverze). Rozdělení důchodů je určeno mocenskými vztahy (tržní síla firem, organizační síla odborových svazů). Výše příjmů je dána makroekonomickými podmínkami (animal spirits, investiční výdaje). Postkeynesovská ekonomie pracuje s analýzou poptávkových režimů (režim vedený mzdou, režim vedený ziskem, režim vedený dluhem, režim vedený exportem), kde mzdy mají dvojí roli (náklady pro firmy a zdroj příjmů pro domácnosti). Vyšší mzdy budou mít pozitivní vliv na spotřebu, (možná) negativní vliv na investice a pravděpodobně negativní vliv na čistý export. Celkový vliv na HDP může být pozitivní nebo negativní v závislosti na relativní velikosti těchto vlivů.

Světová ekonomika	Režim vedený dluhem	Režim vedený exportem
Centrum	USA, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland	Německo, Japonsko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, Rakousko, Kanada, Finsko, Belgie, Dánsko
Periferie	Španělsko, Řecko, Turecko, Portugalsko, Jižní Afrika, Irsko, Maďarsko, Česká republika, Slovensko, Estonsko, Kypr, Slovinsko	Čína, Jižní Korea

Endogenní peníze

Podle tradičního mainstreamového přístupu jsou banky finančními zprostředkovateli, protože přijímají vklady od domácností a pomocí těchto vkladů poskytují úvěry. Po mnoho desetiletí postkeynesiánci tvrdili, že peníze jsou vytvářeny endogenně, a proto banky nemusí čekat na přijetí vkladů, aby mohly poskytovat půjčky. Podle přístupu endogenních peněz se půjčky vytvářejí ex nihilo, pokud je dlužník bonitní. Banky nejsou pasivní a jejich úvěrová rozhodnutí mohou ovlivnit ekonomickou aktivitu. Od globální finanční krize je názor postkeynesiánů na proces tvorby peněz stále více přijímán v akademické sféře a komunitě centrálních bank.

Tvorba peněz a podmínky úvěru jsou hnací silou 1. poptávky po úvěrech (kolik si firmy a domácnosti chtějí půjčit) a 2. nabídky úvěrů, která závisí na (a) finanční situaci dlužníků a (b) finanční situaci věřitelů. Úrokové sazby jsou ovlivněny nabídkou úvěrů ale také oligopolní silou bank a politikou centrální banky.

Hypotéza finanční nestability (FIH) byla vyvinuta v 70. a 80. letech 20. století Hymanem Minskym. Minského FIH lze shrnout frází „stabilita je destabilizující“. Existují dva důvody, proč může být stabilita destabilizující. První z nich souvisí se způsobem, že finanční aktéři tvoří očekávání. V obdobích euforie mohou být firmy i banky přinuceni k účasti na větším počtu dluhových smluv a zvýšit svou finanční křehkost. Minsky zachytil nárůst zadlužení tím, že rozlišil tři finanční režimy: (a) zajišťovací (b) spekulativní a (c) Ponziho.

Hospodářská politika

Podle postkeynesiánské ekonomie tržní ekonomiky nesměřují k plné rovnováze zaměstnanosti a stát musí intervenovat.

Komparace liberální ekonomie a postkeynesovské ekonomie
	Liberální ekonomie	Postkeynesovská ekonomie
Cíl	Efektivita (minimální zásahyna trzích)	Plná zaměstnanost
Fiskální politika	Vyrovnané rozpočty („zdravá fiskální politika“)	Proticyklická fiskální politika k zajištění plné zaměstnanosti
Monetární politika	Inflační cílování	Musí podporovat růst
Trh práce	Podporovat „flexibilitu trhu práce“ Mzda jako čistě nákladový faktor	Budování institucí a jistota zaměstnání Mzda také jako zdroj poptávky
Finanční trh	Finanční liberalizace Důvěra v efektivitu finančních trhů	Regulace (makro-obezřetnostní zásady)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu postkeynesiánství na Wikimedia Commons
• A structured post-Keynesian reading list (anglicky)

Autoritní data	NKC: ph887657

Portály: Ekonomie