Police (okres Vsetín)
| Police | |
|---|---|
,_to%C4%8Dna.JPG) | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Valašské Meziříčí |
| Obec s rozšířenou působností | Valašské Meziříčí (správní obvod) |
| Okres | Vsetín |
| Kraj | Zlínský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°27′24″ s. š., 17°52′3″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 609 (2023)[1] |
| Rozloha | 13,24 km²[2] |
| Katastrální území | Police u Valašského Meziříčí |
| Nadmořská výška | 415 m n. m. |
| PSČ | 756 44 |
| Počet domů | 207 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Police 142 756 44 Loučka podatelna@obecpolice.cz |
| Starosta | Michal Havran |
| Oficiální web: www | |
  Police | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 544621 |
| Kód části obce | 125318 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Police (jméno je v množném čísle) se nachází v okrese Vsetín ve Zlínském kraji. Žije zde 609[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Obec Police leží v nadmořské výšce 415 m. Jižní část katastru zabíhá do svahů Hostýnských vrchů, kde je také nejvyšší bod – Hůrka (557 m). Policemi protéká říčka Loučka.
Název[editovat | editovat zdroj]
Jako jméno vsi s největší pravděpodobností slouží obecné police ve starším významu "otevřený a rovný, výše položený terén" (původní jméno tedy bylo v jednotném čísle). Odlišný původ jména by platil, pokud jeho množné číslo je původní. Mohl by pak (v nejstarší podobě Polici) buď označovat obyvatele bydlící na poli nebo by se mohlo jednat o jméno odvozené od osobního jména Pola a označovat lidi podléhající Polovi.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1383. Obec patřila k panství Kelč olomouckého biskupství. Byl zde poplužní dvůr, kam poddaní chodili robotovat. Ve dvacátých a třicátých letech 17. století poddaní utíkali z gruntů a ty pustly. Nejvíc takových opuštěných gruntů z okolních obcí měly právě Police.
Část obce pojmenovaná Vrchovec (německy Hohendorf[5]) byla samostatnou obcí, která vznikla kolem roku 1788 rozdělením pozemků a budov náležejících k panskému dvoru v Policích. V roce 1877 osada Vrchovec skoro celá vyhořela. V roce 1949 byl Vrchovec připojen k Policím.
Dle jednoho ústního podání bývaly Police prý původně v místech, kde se nyní (v r. 1914) rozkládají lesy a pastviska u „Polického lesa“: obecní les zvaný „Kovářův včelín“, kníže-arcibiskupské lesy: „Luh“ a „Za lukami“, „Cvikův úhor“ a obecní vrchovské pastvisko zvané „Paseky“. Na pastvisku „Kozára“ lze ještě rozpoznat zbytky základů staré chalupy.
Dle druhého ústního podání byly první Police na „Dobrosnici, Včelínech a Kosisku“. Svým způsobem se toto podání shoduje s prvním, neboť „Dobrosnice“ je částí obecního llouesa. Bývaly prý tu jednotlivé dřevěné chalupy postavené kus od sebe. V místech nynějšího obecního pastviska „Ve Včelínech“ býval „kolomaznický důlek“, kde se pálívala kolomaz. Stávala zde i nějaká chalupa, soudě podle nalezených zbytků zdiva. Rovněž staří pamětníci vykládají, že se zde při orání nacházely zbytky základů starých stavení.
Tato ústní podání potvrzují i staré listiny, v nichž se například potok, na němž stával loučský mlýn, nazýval „Poličnou“. Zdá se, že toto jméno pochází od bývalých Polic, kde pramenil, nebo jimi protékal. Nasvědčuje tomu i tvorba jmen tohoto potoka, neboť v Brankách se nazýval Loučským (přitéká od Loučky), nad Poličnou se nazývá Bránecký potok (přitekl od Bránek).
Všechny ústní podání však hovoří o přesídlení Polic z vrchů za potokem Loučkou na nynější své místo blíže ke Kelči.
Je několik verzí k důvodu tohoto přesídlení:
- Přesídlení se mohlo uskutečnit pro lepší přístup z Kelče, snad i pro lepší polohu a úrodnost polí okolo nynějších Polic. Okolí bývalých Polic svědčilo více lesům a pastviskám. Proto také patří les a pastviska v těchto místech do vzdálených a údolím oddělených nynějších Polic. Svědčí tomu i to, že Police robotovaly k Loučce.
- Za dávným časů byly Police pravděpodobně manským statkem, neboť jen manové byli povinni sloužit vrchnosti jezdcem a šípometcem. Tyto povinnosti měl polický fojt vůči biskupovi olomouckém /viz dále/. Přesídlení Polic by také nasvědčoval mlýn „Na Poličné“, který patřil polickému fojtu a později manství loučskému. Mlýn pod Policemi byl postaven teprve r. 1761.
- Spory o hranice, vzpoura mezi many proti biskupovi na počátku XIV. stol., spojení manství Podolí a Loučky, občanské války a z toho plynoucí zkáza farnosti na Horecku, to vše asi vedlo ve snahu obyvatelstva Polic být blíže vrchnosti v Kelči a tím i blíže jejich ochraně a z toho plynoucímu přesídlení blíže ke Kelči.
- Založením osady Vrchovec a tím i možnost získání lepších pozemků.
První písemné zmínky o Policích pocházejí z r. 1383, kdy biskup Petr polickému fojtu Mikuláši potvrzoval staré výsady. Stalo se tak na základě vystoupení Arkleba z Kunštátu, hejtmana tvrze Šaumburka a dalších biskupových věrných, kdy potvrdili biskupovi, že Mikuláš, fojt Polický, měl od předešlých olomouckých biskupů písemně vydané výsady „ode dávných časů“ o které přišel při požáru. Protože předkové jmenovaného Mikuláše od založení obce Police zde sídlili a v Policích drželi fojství /s jedním lénem, hospodou, mlýnem, s právem honu a přisouzenými třemi denáry vína což vše přináleželo k fojství/, sám Mikuláš biskupu Petovi a olomouckému kostelu vždy věrně sloužil a sloužit slíbil, obnovil a potvrdil biskup Petr fojtu Mikuláši, jeho dědicům a nástupcům tuto výsadu. Na základě toho však byl fojt, jeho dědicové a nástupcové zavázáni sloužit jedním koněm /jezdcem/ a kameno/šípo-/mečem kdykoli o to požádá purkrabí na hradě Šaumburku. Rovněž byl povinen, tak jako i v minulosti, pečovat o mosty a cesty náležící k mýtu v Kelči.
Dle této listiny lze usuzovat, že Police jsou osadou velmi starou, když se jí obnovují výsady dané předkům Mikulášovým „již ode dávna“. Z mostů je nepochybně míněn most u Kelče přes Juhyni, snad i u Choryně přes Bečvu. Z toho plyne, že i v dávných dobách poličtí fojtové se starali o cesty a mosty.
O pradávném osídlení obce Polic svědčí i názvy jednotlivých tratí a prehistorických nálezů na nich.
„Zápouští“ je mírná vypouklina podél silnice směrem ke Kelči s úrodnou půdou. Jméno trati je asi památkou na nějakou zaniklou prehistorickou osadu, čemuž nasvědčují nálezy střepů popelnic tzv. lidu popelnicových polí a zvláštní černá barva půdy.
Niva - zde byly rovněž nalezeny podobné střepy jako v předešlé trati navíc s velikými bronzovými kruhy /náhrdelníky?/ a jehlicemi. Tyto nálezy byly věnovány olomouckému muzeu a zveřejněny v Časopisu olomouckého muzea r. 1886 strana 64.
Bolavec někdy se říká pod Kopci - trať sahající pod „Nivou“ do údolí Loučky má snad název od projevování bolu za zemřelé. I zde byly více než před půlstoletím nalezeny rozličné bronzové předměty, jež však prý byly rozprodány do staré mosazi!
pod Hájem - při kučování pařezů byl nalezen značný počet stříbrných mincí snad římských, které se pak ztratily mezi lidmi.
Asi pohanské doby připomínají i názvy dalších dvou tratí.
Babí lávky - jinak Bezedná - jež se rozkládají po stráni podél pěšiny do Bránek „Koledou/ův/“ potok, žlab se studánkou na hranicích k obci Loučce.
Další názvy:
Lapač, nad Vrchovicí, Huboček /Hluboček, Rozsocháči, u Sedlisk, Sýkoři, Vrbka, Dobroníž, Niva - také Lipůvky - byly zde kdysi lipové lesy, Olší, Doubravka.
Za potokem Loučka to jsou:
Horecka, Dobrosnice, Včelíny, Kosisko, na Vražném, Kozara, Bučík, Slaboška, Luh.
Jeden z nejhorších okamžiků v historii obce Police byl požár, jenž vznikl před půlnocí 16. května 1907. Vyhořelo tehdy 29 čísel, z polovic dřevěnic vesměs krytých šindelem. Uhořel muž, který se snažil zachránit z domu spisy a žena, která zachraňovala dobytek ze stáje. Úlekem onemocnělo sedmileté dítě a do roka umřelo.
Z historických soupisů[editovat | editovat zdroj]
Obec Police (společně i s Vrchovcem) dle sčítání:
- r. 1794 - 81 domů a 417 obyvatel
- r. 1835 - 109 domů a 674 obyvatel (z toho 319 mužů a 355 žen, co se týká náboženství 17 helvétů a 4 židi), 93 koní, 103 hovězího dobytka, 20 ovcí, 1 mlýn s pilou, dvůr „Horecko“ náležející ke kelečské faře a dvůr „Lapač“ náležející ke statku Skalička.
- r. 1910 - 93 domů a 523 obyvatel, 83 koní, 336 hovězího dobytka, 2 ovce.
Obyvatelstvo se většinou živilo orbou a chovem dobytka, chudší pletli sedadla pro továrny na nábytek. Vždy bývala v obci kovárna. Mlýn nad Policemi byl postaven na panských pozemcích v 18. stol. Nad dědinou „na Zápouští“ byl v r. 1850 postaven z pevného zdiva větrný mlýn. V r. 1914 byl již bez křídel
Stavení č. 92 v Policích bylo stavěno ještě z neotesaných klád.
Stavení u Valů bylo roubené z neotesaných, na místě poražených stromů, jeden z kmenů neporazili a použili jej do rohu stavení.
Na Plesníkovém gruntu měli z doupného vykotlaného stromu chlévek pro vepře.
Z historie Polických fojtů[editovat | editovat zdroj]
- v r. 1773 fojt Jan Ječmen odevzdal fojství svému synu Jiřímu.
- v r. 1796 fojt Jiří Ječmen odevzdal fojství svému synu Jiřímu. Bratři a sestry nového fojta jako spoludědicové fojta obdrželi po 100 R, starší bratr pak dostal na 9 let měřici polí, matka 9 měřic výminku. Jeho manželka, dcera fojta dolnotěšického, přinesla věnem 100 R, 4 krávy, 10 ovec a 2 kusy černého dobytka.
- v případě úmrtí bez dětí pak věno připadne nazpátek.
- v r. 1839 obdržel fojství Jiří, fojt mladší na 900 R.
- v r. 1873 obdržel fojství Ferdinand Ječmen.
Duchovní správa[editovat | editovat zdroj]
Police byly původně přifařeny do Kelče, později do Podhradní Lhoty a krátkou dobu Loučky, než byla zřízena duchovní správa v Brankách. V údolí Loučky pod Policemi je zděná kaplička sv. Anny, kterou nechala vystavět hospodyně Tipečková. Vysvětil ji administrátor Bránecké lokalky P. František Habáň. Na okraji dědiny směrem k Bránkám stojí kamenný kříž a blízko něho Boží muka s obrazem „Útěku do Egypta“. Boží Muka byla postavena Josefem Filipem, pololáníkem z Polic č. 30 asi r. 1886. Druhý kamenný kříž se železnou figurou Krista Pána byl postaven naproti škole „na Kopečkoch“ nákladem obce polické r. 1863, r. 1888 byl obnoven, na západním konci vsi stojí třetí kříž, dřevěný, zdobený řezbami z umučení Páně. Nad dědinou v Policích byl r. 1871 vystaven představenstvem obce Police dřevěný kříž na místě starého již sešlého kříže. Směrem k Loučce byl dřevěný kříž „za dědinou“, o kterém již není nic známo.
Školství[editovat | editovat zdroj]
Dle nejstarších záznamů vyučoval děti, které někteří rodiče posílali dobrovolně, vysloužilý chromý voják Kratochvila. Učil je v chaloupce „u Cviků“. Nyní č. 84 Tomáš Ječmeň. Platem bylo palivo a naturálie dle uvážení rodičů dětí.
Podle záznamů v gruntovní knize v r. 1821 prodala obec školní dům za 190 R domkáři Kutějovi. Z tohoto a dalších zápisů lze usuzovat, že školu asi v Policích měli již v r. 1800. Po prodeji školního domu chodily děti do školy v Brankách.
Dle církevního schemastismu z r. 1841 byly v Bránecké farnosti školy jen v Bránkách a Oznici, nikoli v Policích.
V r. 1854 chodilo do Bránecké školy 60 dětí z Polic.
Na podnět starosty Jiřího Ječmeňa byla r. 1859 zřízena v Policích jednotřídní škola. Vysvěcna byla v r. 1860 bráneckým farářem Ignácem Lindlerem /?Zindlerem/. Prvním učitelem od r. 1860 do roku 1879 byl Čeněk Killar, rodák z Klopotovic u Tovačova, který zde působil až do výslužby. Za jeho učitelování navštěvovalo školu průměrně 65 žáků. Druhým učitelem byl od r. 1879 do r. 1881 Jan Kutal, rodák z Valašského Meziříčí, který byl pro svou neschopnost a nepřístojné chování suspendován. Třetím učitelem byl v r. 1881 jmenován Julius Kunda, rodák z Velkých Karlovic, který přišel do Polic ze Zubřího, kde byl podučitelem. V r. 1898 navštěvovalo školu v Policích 85 dětí /52 chlapců a 33 dívek/. Roku 1925 se nadučitel Jilius Kunda odstěhoval do Bratislavy. Místo něj nastoupil řídící Rudolf Lička, rodák z Valašského Meziříčí, který předtím působil ve Mštěnovicích. Spolu s ním zde učí Marie Blažková z Bystřice pod Hostýnem.
Dne 20. února 1896 rozhodla komise o rozšíření školní místnosti. Toto se uskutečnilo v r. 1898. Místnost byla zvětšena ze 70 m² na 90 m² a zvýšen strop o 60 cm na 3,40 m. V souvislosti s touto přestavbou zde byla instalována moderní železná kamna a instalována ventilační okna. Ze střechy byla sejmuta zvonice a prozatímně postavena opodál.
V r. 1899 se v Policích vyskytovala tato příjmení[editovat | editovat zdroj]
Adámek, Baďura, Brňovják, Černoch, Čerňava, Dostálek, Dostal, Filip, Franta, Galasovský, Hlavica, Hadaš, Hradil, Hošák, Halva, Haas, Hermann, Havran, Holl, Janoš, Ječmeň, Juřica, Jankot, Indrůch, Králík, Kuběj, Kývala, Konvičný, Kubeša, Kuna, Klivar, Kunda, Kobliha, Kratschmar, Marek, Macháček, Mucha, Majdloch, Mašláň, Mikulénka, Miček, Němec, Novotný, Orsák, Pavlištík, Pekárek, Pavelka, Palata, Plesník, Pečínka, Rada, Ryšánek, Sedlář, Smrček, Svoboda, Slimáček, Sobek, Slavík, Staša, Sváček, Ševčík, Škarupa, Tvrdoň, Valla, Večeřa, Válek, Vizner, Vaďura, Zelénka, Žák.
Vrchovec[editovat | editovat zdroj]
Při Policích býval dvůr arcibiskupského panství Kelč zvaný „Vrchovec“ a při něm myslivna. V r. 1788 byl vrchností dvůr zrušen, polnosti rozděleny na drobné domkařské usedlosti /zvané „familie"/ a založena osada Vrchovec. Domkaři tyto usedlosti dědičně užívali za roční činžovní plat /byli tzv. emfyteuty/. Osada tvořila vlastní polickou obec, katastrálně patřila k Policím. Roku 1803 byla založena gruntovní kniha, kde bylo zapsáno 23 usedlostí. Domovními čísly však byly připočteny do Polic. Všechna stavení ve Vrchovci se nazývají "ve dvoře“ - např. „u Majdlochů ve dvoře“, „u Králíků ve dvoře“ atd.
Jména tratí[editovat | editovat zdroj]
U Dvora - u zrušeného dvora bývala velká zahrada, z které byly každé nové usedlosti přiděleny malé části.
za Vraty - z polí obdržela každá usedlost jednu až dvě měřice
Další názvy tratí:
za Jezerem, na Nivě, v Doubravčí, v Loučsku, za Loučkou pod kopcem, pod Horou, Hrubá čtvrť, za Stavem
Tyto usedlosti měly okolo 12 měřic pozemků, jediná měla 22 měřic. Později byla tato rozdělena na 2 usedlosti. Majitelé usedlostí měly tyto povinnosti a práva:
- platit 7 R 58kr činže ve čtyřech ročních splátkách předem,
- osvobozeni od roboty
- měli povinnosti všech dávek „pro státní potřebu“
- majitelé směli usedlosti převádět na jiné dědictvím nebo prodejem
- nesměli prodávat jednotlivé části pozemků
- vrchnost si ponechala na těchto pozemcích právo honu, čepování apod.
- možnost vykoupení z pozemkové činže na základě žádosti a rozhodnutí pozemkové komise z r. 1850 složením hotovosti 35 R.
Z původních rodin se v dnešní době (1914) zachovaly rodiny Sobkova a Válkova.
V listopadu r. 1877 zničil strašný požár celou obec Vrchovec a pár stavení v Policích. Vznikl prý následkem neopatrnosti u „Zámrských“ a silný vítr jej okamžitě rozšířil dál. Navíc v tomto roce bylo velké sucho. Josef Zámrský, kterého označovali za původce požáru, pak byl z obce vyštván a dožil ve Valašském Meziříčí u vdovy po svém synu, který byl měšťanem valašskomeziříčským. Dále se traduje, že následkem tohoto požáru z leknutí nebo jinak v r. 1878 umřelo v Policích mnoho lidí.
Osada Vrchovec:
- r. 1794 - 16 domů
- r. 1835 - 23 domů
- r. 1910 - 26 domů a 107 obyvatel, 9 koní, 64 hovězího dobytka
Horecko[editovat | editovat zdroj]
Zaniklou ves Horecko /užívá se množného čísla Horecka/ připomíná nyní hájovna /jež byla dříve dvorem/ s polnostmi, loukami a lesy, patřící nyní kostelu v Kelči a posud „Horeckem“ se nazývá.
V protokole sepsaném r. 1429 v Kelči se nazývá Horecko „kostelní“ vesnicí. Takto se nazývá proto, že buď patřila kostelu v Kelči, nebo že byla vsí „s kostelem“. V tomtéž roce však již na Horecku nebyla fara, Horecko náleželo ke kelečskému kostelu a nazývalo se již, vsí kostelní" a ne „farní osadou“.
V r. 1652 byla do nejstarší matriky kelečské fary připsána poznámka, že na Horecku býval „farní kostel“, ke kterému patřilo i Podolí.
Zpráva o faře na Horecku je pravdivá, neboť sem a ke druhé blízké „kostelní vsi“ - Pánkuov - bylo přifařeno několik vesnic: Podolí, Stanišov, Jančová, Poličná, a jakési „horní vsi“, tehdy již zaniklé. /W. círk. top. a Snopek v Č.M.m. 1912/.
Druhou kostelní /farní/ ves Pánkuov připomíná posud trať Panovy /pole a les na panství Loučka - Podolí.
- Stanišov - byl asi vsí na nynější hoře „Stanišové“, při které je i trať Páleniska - snad souvisí se vsí zničenou požárem.
- Jméno vsi Poličné - se zachovalo v polní trati „Poličná“ u Podolí anebo v polní trati „Poličenka“ mezi Oznicí a Podolím.
- Jančova Lhota - snad byla na místě „Jančova“ louka a „Černá ves“ - asi kde je nyní „Černá bařina“, obě u Kelečského Javorníku.
- Pro tyto úvahy svědčí i to, že fara v Kelči je staršího původu než fara v Bystřici pod Hostýnem a tudíž mohly tyto vsi po zrušení fary na Horcku náležet kostelem do Kelče.
- „Janšovy“ a „Černá“ jsou však také jména dvou lesních tratí panství bráneckého, rovněž také jedna kunovská louka se nazývá „Černovem“.
Původem zkázy farnosti na Horecku snad byly občanské války.
„Když markrabě Prokop a s ním četní páni a rytíři moravští zpustošili mnohé statky i dědiny, náležející kapitole i kanovníkům, nevonné obyvatelstvo porubali nebo do vězení odvlekli, statky a dědiny obsadili a velké poplatky z nich vybírali. Papež Bonifác IX na všechny tyto škůdce uvalil klatbu ,,/Dvořák: Děj. Mor. 236/. Biskup si přál, aby zaniklé vsi byly zase postaveny. Ovšem ves Horecko a jiné vsi nebyly obnoveny. Z Horecka zůstal jen dvůr, nyní již též zaniklý, který doposud připomíná louka blíže nynější hájovny, která se jmenuje ,,na Starém Dvoře“. Ještě prý r. 1652 byly patrné, ač již lesem zarostlé, stopy bývalé vsi Horecka.
Některé názvy lesů náležejících ke Horecku:
„Říhava“, „Hůrka“, „Pastviska“, „Skalka“, „Kaňůrka“, „Janků kút“, „Dobšů kút“, „Zadní les“, „U Trojáka“ /trojhranný kámen označující hranici Loučského, Kelečského farního a knížecího lesa/,
Některé názvy polí náležících k Horecku:
„Nad Říhavou“, „Pastviska“, „Dlúhé hony“, „Příčky“, U Kaňůrky", „Na čtvrťách“, „Jalové díly“
Některé názvy luk náležejících k Horecku:
„Nad Říhavou“, „Šráňky - ve šráňkoch“, „Starý dvůr“ - bývalé obydlí, „U Pečků“, „Fojtova louka“
Lapač[editovat | editovat zdroj]
Je to snad jeden ze dvorů, které jsou ve starých zemských deskách mnohokráte jmenovány v souvislosti s Kelčí nebo snad samota, jež později patřila k manství Skalička. S tímto manstvím je zmiňována v r. 1444 v souvislosti s Ondřejem ze Skaličky. V minulém století byl Lapač od Skaličky oddělen a pojmenován „Novým dvorem“. Lidé však stále používají název Lapač. Kolem r. 1860 nechal hrabě Dubský vymýtit lesy a na místě hájovny /které se říkalo Lapač/ založil dvorec. Statek Skalička dvůr prodal Josefu Vodičkovi, mlynáři v Krásně, který jej držel až do r. 1894. Od tohoto roku je majitelem dvora „Lapač“ Gustav Viktorin.
„Lapačem“ se nazývá také samota na lesní cestě na Starojíčínsku a další „Lapač“ je na polní cestě na Holešovsku. Shoda jmen a jejich poloha svádí k domněnce, že v těchto místech byly zastavovány a „lapány“ vozy obchodníků, kteří chtěli po polních cestách obejít mýto /clo/ na tehdejších obchodních cestách. Dle smlouvy o mýto v Meziříčí a Kelči mezi biskupem Mikulášem a Lackem z Kravař jinak z Helfenštejna z r. 1396 platili cestující z Polska ko Uher nebo do Kroměříže nebo putující opačně clo buď v Kelči nebo Meziříčí. Dle zmíněné smlouvy měli Lackovi poddání ze Špiček, Zbrašova a Milotic pomáhat biskupským celníkům v Kelči při vybírání cla tím, že zajímaly ty, kdo by v Kelči nechtěl platit mýto.
Hlavní cesty tehdy vedly z Polska a Opavy Špičkami, Zbrašovem a Choryní ke Kelči. Z Meziříčí pak na Vsetín do Uher nebo na Bránky a Holešov ke Kroměříži. Snad byli na Lapači zastavováni /"lapáni"/ ti, kteří se chtěli dostat polní cestou od Choryně na silnici Meziříčí - Bránky - Holešov - Kroměříž, vyhýbajíc se mýtu v Meziříčí a Kelči. Jinak se vykládá Lapač prý také podle chytání vlků do vlčích jam nebo chytání branců násilně k vojsku anebo s ohledem na to, že zde stávala myslivna, se zde lapali pytláci.[6]
Spolky[editovat | editovat zdroj]
V současné době v obci funguje kulturní spolek Klenot, který pořádá tradiční kulturní akce jako například kácení máje, vodění medvěda, dětský den, setkání seniorů apod. Dále je zde fotbalový, jezdecký a cyklistický oddíl TJ Police a SDH Police, PKM Bike Police, Myslivecký spolek Jasenec-Police a Ranč u Hromnice, z.s.
OBEC PŘÁTELSKÁ RODINĚ 2019[editovat | editovat zdroj]
V roce 2019 Police vyhrály v celostátní soutěži 1. místo a kromě ocenění „Obec přátelská rodině 2019“ v kategorii obcí do 1000 obyvatel získala obec odměnu ve výši 500 000 Kč na prorodinná opatření. Uznání, ocenění i finanční šek přebrala Mgr. Karolína Holl, DiS. jako zpracovatel a garant projektu dne 25.6.2019 v Hrzánském paláci v Praze od ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.
OBEC PŘÁTELSKÁ SENIORŮM 2020[editovat | editovat zdroj]
V roce 2020 Police vyhrály v celostátní soutěži 1. místo a kromě ocenění „Obec přátelská seniorům 2020“ v kategorii obcí do 1000 obyvatel získala obec odměnu ve výši 500 000 Kč na proseniorská opatření. Uznání, ocenění i finanční šek přebral starosta Karel Hlavica u dne 23.6.2020 v Lichtenštejnském paláci v Praze od ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple Božského srdce Páně
- Kaple sv. Anny
- Památník odboje a obětem obou světových válek
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Police
-
Železniční zastávka
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 277.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 669.
- ↑ POLICE, Obec. Historie - Oficiální stránky obce Police. www.obecpolice.cz [online]. [cit. 2018-08-20]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Police na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Police (obec) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Police v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
