Přeskočit na obsah

Pelyněk pontický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPelyněk pontický
alternativní popis obrázku chybí
Pelyněk pontický (Artemisia pontica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodpelyněk (Artemisia)
Binomické jméno
Artemisia pontica
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelyněk pontický (Artemisia pontica) je řídce se vyskytující vytrvalá bylina, která se v minulosti používala jako léčivka hlavně na neduhy zažívacího ústrojí. Je to jeden z více než 15 druhů druhů rodu pelyněk, které v České republice rostou.

Souvislý areál výskytu druhu se rozkládá od východu Rakouska, jižních oblastí Moravy, Polska a Slovenska přes Ukrajinu, Bulharsko, Rumunsko, Rusko (západní Sibiř) až po Kazachstán. V Čechách a Německu se nacházejí od sebe izolované arely, které jsou považovány za součást původního rozšíření. Za nepůvodní rostlinu je pelyněk pontický považován v Itálii, Francii, jižní Skandinávii a také v Severní Americe.

V Čechách roste hlavně v Českém středohoří, na Lounsku, Žatecku a v oblasti okolo řeky Ohře, ojediněle se vyskytuje v Českém krasu a ve východním Polabí. Na Moravě roste od Znojma po Brno a Vyškov a ve stepních partiích Bílých Karpat. Protože se pěstoval jako léčivá rostlina, je lidmi druhotně rozšířen i na jiných místech.[1][2]

Roste na plně osvětlených pozemcích ve vysýchavé půdě s vápenatým podložím a dostatkem živin, stejně jako na stanovištích ovlivněných lidskou činností. Jeho typické biotopy jsou travnaté stráně a teplomilné trávníky i mírně narušovaná místa, např. rumiště, úvozy a náspy silniční i železniční. Na místech, kde má vhodné růstové podmínky, se z oddenků dobře rozrůstá a vytváří husté polykormony.[1][2]

Pelyněk pontický je nezaměnitelný za jiný druh pelyňku rostoucí v české přírodě. Je to mírně aromatická vytrvalá rostlina, hemikryptofyt s plazivým oddenkem, z kterého obvykle vyrůstá více přímých lodyh. Lodyhy jsou 30 až 60 cm vysoké, nevětvené nebo pouze řídce v horní části, jsou krátce stříbřitě chlupaté a hustě olistěné. Přízemní listy v růžici i dolní lodyžní jsou řapíkaté, v obrysu trojúhelníkovité a téměř 5 cm dlouhé a 3,5 cm široké, bývají 2 až 3krát peřenosečné a na vrcholech mají špičky. Jejich úkrojky, ve třech až čtyřech párech, jsou téměř čárkovité a oboustranně šedoplstnaté. Horní listy jsou přisedlé a méně dělené.

Květní úbory s celokrajnými listeny jsou polokulovité až kulovité a bývají velké 2,5 až 4 mm. Jsou žlutozelené až nahnědlé, mají krátké převislé stopky a jsou seskupeny do jednostranných hroznů. Květy v úboru jsou žluté, ve středu jich bývá 30 až 40 oboupohlavných s trubkovitými korunami a po obvodě je 8 až 12  květů samičích. Téměř 3 cm velký dvouřadý zákrov má vnější listeny eliptické a vnitřní kopinaté se suchomázdřitým lemem. Květy rozkvétají od srpna do října, neprodukují nektar a jsou opylovány hlavně větrem. Plody jsou válcovité nažky bez chmýru a jsou necelý 1 mm dlouhé. Na stanovištích se rostliny rozšiřují rozrůstáním oddenků a do větších vzdáleností jsou nažky roznášeny větrem.[1][2][3][4]

Pelyněk pontický byl v minulosti používán v lidovém léčitelství, užívala se sušená nebo čerstvá nať i s květy na přípravu léčivých čajů. V současnosti je považován, společně s pelyňkem pravým, za nezbytnou ingredienci pro výrobu absintu.[1][5]

Druh se běžně vysazuje do ozdobných skalek, suchých zídek, nádob a sušších záhonů s dalšími trvalkami na slunných stanovištích, kde je součástí kompozice, obvykle s jinými výraznými prvky. Ceněno je především olistění, habitus, šedavě zbarvené kompaktní trsy. Rozrůstá se do okolí.

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Vhodná pro začátečníky. Vyžaduje slunné stanoviště, snáší někdy i polostín. Vyhovuje mu nejlépe hlinitopísčitá propustná půda. Snese i poměrně chudé a suché stanoviště a běžné půdy, kyselé i zásadité.[6]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Nyní je tento druh v české krajině na ústupu, jeho početní stavy klesají. Pro zajištění alespoň jeho základní ochrany byl zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR z roku 2012 mezi ohrožené druhy (C3).[1][2][7]

  1. a b c d e MÖLLEROVÁ, Jana. BOTANY.cz: Pelyněk pontický [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.11.2010 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. 
  2. a b c d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Pelyněk pontický [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 13.06.2009 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. 
  3. Flora of China: Artemisia pontica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PERZANOWSKA, Joanna. Monitoring gatunków roślin, Część trzecia: Artemisia pontica [online]. Inspekcja ochrony środowiskam, Warszawa, PL, rev. 2012 [cit. 2015-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 978-836-122-784-7. (polsky) 
  5. Artemisia pontica [online]. ŽUSY, s. r. o., Boršice u Blatnice, okr. Uherské Hradiště, rev. 2014 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. 
  6. Artemisia pontica (Roman wormwood) [online]. [cit. 2015-01-21]. Dostupné online. 
  7. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.01.2015]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]