Přeskočit na obsah

Megalonychidae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMegalonychidae
Stratigrafický výskyt: spodní oligocénholocén (před 35–0,009 miliony lety)
alternativní popis obrázku chybí
Megalonyx wheatleyi, kostra a rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Velkořádchudozubí (Xenarthra)
ŘádPilosa
Podřádlenochodi (Folivora)
ČeleďMegalonychidae
Gervais, 1855
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megalonychidae jsou vyhynulá čeleď lenochodů, zahrnující několik rodů vč. typového rodu Megalonyx.[1] Ve fosilním záznamu se poprvé objevují ve spodním oligocénu jižní Argentiny (Patagonie), tj. před 35 miliony lety.[2] Existuje však možný nález datovaný do eocénu, starý asi 40 milionů let, jenž pochází z ostrova Seymour na Antarktidě (oblast byla tehdy ještě spojena s Jižní Amerikou).[3] Před asi 9 miliony lety tito lenochodi přes středoamerické ostrovy kolonizovali i Severní Ameriku, tato kolonizační událost tedy ještě předcházela vytvoření Panamské šíje a návazné velké americké výměně před asi 2,7 miliony lety. Megalonychidé vykazovali evoluční trend zvětšování těla. Jejich raní zástupci byli menší a částečně stromoví. Pliocenní druhy dosahovaly přibližně poloviční velikosti oproti obrovskému, svrchně-pleistocennímu druhu Megalonyx jeffersonii z poslední doby ledové.

Na základě morfologie se předpokládal blízký vztah megalonychidů s vyhynulými antilskými lenochody a recentními lenochody dvouprstými (Choloepus). Molekulární studie založené na sekvencích z kolagenu[4] a mitochondriální DNA[5] však ukázaly, že první jmenovaná skupina představuje bazální linii lenochodů (Megalocnidae), zatímco druhá je blíže příbuzná vyhynulým lenochodům z čeledi Mylodontidae. Čeledi Megalonychidae, Nothrotheriidae a Megatheriidae plus žijící lenochodovití tříprstí (Bradypodidae) vytvářejí klad zvaný Megatherioidea.

Megalonychidé spolu se všemi ostatními pevninskými pozemními lenochody ze Severní a Jižní Ameriky vyhynuli během vymírání v pleistocénu, a to přibližně před 12 000 lety.[6]

Fylogeneze lenochodů na základě dat z kolagenu a mtDNA:[7]

Folivora

Megalocnidae

Mylodontoidea

Scelidotheriidae

Mylodontidae

   Choloepodidae

Megatherioidea
 Megalonychidae

Megalonyx jeffersoni

Bradypodidae

Bradypus torquatus

Bradypus pygmaeus

Bradypus tridactylus

Bradypus variegatus

 Nothrotheriidae

Nothrotheriops shastensis

 Megatheriidae  

Megatherium americanum

Fylogeneze čeledi Megalonychidae, založená na morfologické studii Stinnesbeck & kol. (2021) – neodpovídá molekulárně-fylogenetickým datům, poněvadž zahrnuje rod Choloepus, stejně jako rody Neocnus, Parocnus, Megalocnus a Arcatocnus, zařazované do samostatné čeledi Megalocnidae.[8]

Megalonychidae 

 Megalonychotherium

 Eucholoeops

 Megalonyx

 Pliometanastes

 Pliomorphus

 Megalocnus

 Parocnus

 Neocnus

 Acratocnus

 Choloepus

 Ahytherium

 Megistonyx

 Xibalbaonyx

 Nohochichak

 Meizonyx

 Zacatzontli

Fylogeneze na základě Tejada et al. (2023)[9]

Megalonychidae

Megalonychotherium

Pliometanastes

Megalonyx

Australonyx

Ahytherium

Megistonyx

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Megalonychidae na anglické Wikipedii.

  1. BABCOCK, Loren E. Nomenclatural history of Megalonyx Jefferson, 1799 (Mammalia, Xenarthra, Pilosa, Megalonychidae). ZooKeys. 2024-03-18, roč. 1195, s. 297–308. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 1313-2970. doi:10.3897/zookeys.1195.117999.
  2. Cenozoic mammals of land and sea : tributes to the career of Clayton E. Ray. Příprava vydání Robert J. Emry. Svazek 93. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press (Smithsonian Contributions to Paleobiology). Dostupné online. doi:10.5479/si.00810266.93. (anglicky) DOI: 10.5479/si.00810266.93.
  3. VIZCAÍANO, Sergio F.; SCILLATO-YANÉ, Gustavo J. An Eocene tardigrade (Mammalia, Xenarthra) from Seymour Island, West Antarctica. Antarctic Science. 1995-12, roč. 7, čís. 4, s. 407–408. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0954-1020. doi:10.1017/S0954102095000563. (anglicky)
  4. PRESSLEE, Samantha; SLATER, Graham J.; PUJOS, François. Palaeoproteomics resolves sloth relationships. Nature Ecology & Evolution. 2019-06-06, roč. 3, čís. 7, s. 1121–1130. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 2397-334X. doi:10.1038/s41559-019-0909-z. (anglicky)
  5. DELSUC, Frédéric; KUCH, Melanie; GIBB, Gillian C. Ancient Mitogenomes Reveal the Evolutionary History and Biogeography of Sloths. Current Biology. 2019-06, roč. 29, čís. 12, s. 2031–2042.e6. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. doi:10.1016/j.cub.2019.05.043. (anglicky)
  6. STEADMAN, David W.; MARTIN, Paul S.; MACPHEE, Ross D. E. Asynchronous extinction of late Quaternary sloths on continents and islands. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2005-08-16, roč. 102, čís. 33, s. 11763–11768. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0027-8424. doi:10.1073/pnas.0502777102. PMID 16085711. (anglicky)
  7. PRESSLEE, Samantha; SLATER, Graham J.; PUJOS, François. Palaeoproteomics resolves sloth relationships. Nature Ecology & Evolution. 2019-07, roč. 3, čís. 7, s. 1121–1130. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 2397-334X. doi:10.1038/s41559-019-0909-z. (anglicky)
  8. STINNESBECK, Sarah R.; STINNESBECK, Wolfgang; FREY, Eberhard. Xibalbaonyx exinferis n. sp. (Megalonychidae), a new Pleistocene ground sloth from the Yucatán Peninsula, Mexico. Historical Biology. 2021-10-03, roč. 33, čís. 10, s. 1952–1963. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0891-2963. doi:10.1080/08912963.2020.1754817. (anglicky)
  9. TEJADA, Julia V; ANTOINE, Pierre-Olivier; MÜNCH, Philippe. Bayesian Total-Evidence Dating Revisits Sloth Phylogeny and Biogeography: A Cautionary Tale on Morphological Clock Analyses. Systematic Biology. 2024-05-27, roč. 73, čís. 1, s. 125–139. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 1063-5157. doi:10.1093/sysbio/syad069. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]